Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak často po něm chceš, aby tě něakm odvezl, zaridil nebo tak?
@Pidulka1991 píše: Více
Skoro nikdy. Řídí jen, když jedeme někam na výlet nebo k rodině, což je tak 2× do měsíce. A když někam potřebuji, nemám problém se dopravit MHD, ale on vždycky sám navrhne, že mě odveze.
Příspěvek upraven 24.03.25 v 09:10
Jezis ja tak nesnasim takovy natlak. Rekla bych mu ze cim vic tlaci tim vic nechci a na dalsi poznamky a snahu o navazani tohoto tematu ignorovala/odesla z mistnosti.
Jak je psano v uvodnim prispevku “ sve jsem ti rekla, vic se o tom bavit nechci” a papa, satecek.
Hodne stesti
On to nechápe, protože se do tebe neumí vžít. Nedochází mu, že nátlakem a vydíráním stejně ničeho nedocílí. A ty zas musíš pochopit, že auto je určitá míra svobody. Což pravděpodobně zjistíš na té vesnici.
Takže máte začarovaný kruh. Asi by to chtělo třetí osobu, ať to panu manželovi vysvětlí polopaticky.
@Vanilkovavila píše: Více
Děkuju. Snažím se mu to vysvětlit už dlouho. Samozřejmě se přidala i tchyně, že jako čeho se za volantem bojím?
@Kelsey1 píše: Více
Jenže není nikdo, kdo by mu to vysvětlil. Kolem sebe máme buď aktivní řidiče nebo lidi, co nemají řidičák vůbec.
Já taky neřídím ráda. Zvlášť s dětma. A 99 procent cestování nemusím. Ale čas od času si za ten volant holt sednu, abych úplně nevypadla z tempa. Kdysi jsem měla skoro desetiletou mezeru (taky bydlení ve městě, všude MHD, auto jsme ani neměli) a návrat byl dost krutý. Tak si jen promysli, jestli to chceš vážně definitivně zahodit, jak kdybys to nikdy neuměla. Muž si kdysi zlomil nohu a jak se to hodilo, moct ho vozit po doktorech a ani dovolenou jsme nemuseli odpiskat.
Samozřejmě je kravina té do něčeho násilím nutit a pokud na tom fakt trvas, že už nikdy, nikdy a definitivně nechceš řídit, důrazně mu řekni, že se o tom nadále zcela odmitas bavit. Ale je to trochu škoda definitivně zabouchnout vrátka, nikdy nevíš, kam tě osud jednou zavane.
@ugluk píše: Více
Já nepíšu, že chci přestat definitivně řídit, naopak píšu, že vím, že až budeme bydlet na vesnici, bude to potřeba, ale aktuálně nechci. Necítim se za volantem dobře, akor s dvěma malými dětmi vzadu… to fakt není nic pro mě. Naposledy jsem řídila cca před rokem, právě proto, abych z toho nevypadla. Ale to se vždycky musím vzbudit s tím, že: jo, dneska si sedneš za volant a zvládneš to. Pokud takový pocit nemám, tak nemám odvahu. Hlavně musím řídit sama, manžel mi do řízení kecá, jsem pak z toho akorát vykolejená.
Čím budeš starší, tím budeš mít víc strach. Už sama sebe těžko překonáš. Pak budeš závislá na spoji, na čase, ať se někde dostaneš.
A zeptala ses ho, proč to po tobě chce? Pokud je pravda, že autem jezdit nechceš a nepotřebuješ od něj někam dopravit, pak je to úplně nesmyslný požadavek. Na druhou stranu, kdyby on odmítl jet třeba ke tvé rodině, byla bys v pohodě s tím, že se tam dopravíš jinak? Já si to bez řidičáku představit neumím a to bydlíme v Praze. Ale všechny výlety, větší nákupy, dovolené, návštěvy.. ![]()
@Kelsey1 píše: Více
Nevím, jestli umíš číst, ale já jsem příspěvek zakládala s tím, že mi vadí, že na mě manžel tlačí… nepotřebuji to číst ještě od tebe ![]()
To je na pytel, když kecá. Řekla bych fajn, ale pojedu se projet sama. A našla si čas, kdy na to budu naladěná. Jen píšu zkušenost, že čím delší pauza, tím horší návrat, takže pokud se k tomu vrátit chceš, doporučovala bych se čas od času kousnout. Ale ideálně bez něj, pokud do toho kecá.
Já jsem manželovi řekla, že si chci nejdřív zaplatit kondiční jízdy, a pak bych možná našla větší odvahu. Vysmál se mi, že je to ztráta peněz, že žádné kondičky nepotřebuju. To pak člověk taky ztrácí motivaci.
Mám řidičák už od 18 let. Je to už nějaký ten pátek. Tenkrát jsem ho nechtěla. Nikdy mě auta nezajímala a neměla jsem ani potřebu řídit, ale rodiče tenkrát strašně bazírovali na tom, že ho prostě musím mít. V autoškole jsem se plácala, testy jsem dělala nadvakrát a jízdy snad 4×. Po absolvování autoškoly jsem chvíli řídila auto od rodičů. Začínala jsem si být za volantem jistější, bavilo mě to. Jenže pak jsem řídit přestala. Nějak rodiče uznali, že už není potřeba, abych řídila. Tenkrát jsem za nimi šla, že mám našetřených cca 20 tisíc, tak jestli by mi něco nepřispěli, abych si mohla koupit nějakou herku na vyježdění… Dostalo se mi odpovědi, že nemám peníze na údržbu auta, takže si nic kupovat nebudu. A od té doby neřídím. Došlo mi, že mě to vlastně ani nebaví. Jenže manžel na mě pořád tlačí, že MUSÍM řídit. Dneska jsem mu řekla, že si prostě za volantem nevěřím, aktuálně řídit nepotřebuju a už se o tom nehodlám bavit. Položil mi telefon se slovy, že kvůli mě zařídil automat (což není pravda, pořídil by ho tak či tak). A já teď nevím, jak manželovi vysvětlit, ať mi dá skrz řízení pokoj. Bydlíme v centru, všechno je kousek, lékaři, obchody, školky, nepotřebuji nikam jezdit autem. Ano, až postavíme barák za městem, tak mi je jasné, že řídit budu muset… rozvést děti do školy, na kroužky, já do práce. Ale to je otázka několika let a mně to jeho tlačení na mě přestává být příjemné a nevím, jak mu vysvětlit, že řídit nechci.