Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jo, zní mi to, že máš problém ty. Takovým chováním chlapa akorát odradíš a vezme nohy na ramena. Zkusila bych terapie, tyhle tvoje pocity se musely někde vzít.
@deniiina nikdy jsem neměla otcovskou lásku, nějaká hluboká přátelství a prošla jsem si casto odmítnutím a šikanou
Úplně typické spojení úzkostného (ty) a vyhýbavého (pravděpodobně tvůj přítel) typu vztahové vazby
Něco si o tom načti a pokud se v tom najdeš (jako že jo), tak s tím doporučuji něco dělat, ať už s přítelem nebo bez něj.
Upřímně se mu nedivím, že se nehrne do svatby a vadí mu tvé chování (ujišťování, závislost). Každopádně teď jsi nejdůležitější TY - doporučuji ti ty pocity řešit s psychologem ať se naučíš fungovat sama za sebe a s sebou.
@Anonymní píše: Více
Tím spíš vyhledej tu terapii ![]()
Další problém je ten, že se k sobě úplně nehodíte. Ty potřebuješ projevovat city a on na to úplně není. A podle těch jeho náznaků je dost poravděpodobné, že už o tebe nestojí. Když chlap řekne, že neví, jestli má ženu rád, tak je to hodně špatně.
@Anonymní píše: Více
Myslela jsem si to, hledáš slova ujištění. Možná máš i velmi nízké sebevědomí, vlastní sebehodnotu. Může to být i následek nezpracovaných traumat, která popisuješ.
Mám PTSD jako následek psychického, fyzického násilí, sexuálního zneužívání v dětství. Šikanou jsem také prošla.
Měla by sis najít terapeuta, ideálně aby byl zároveň psycholog. Někoho velmi empatického. Tvoje zranění potřebují v první řadě ošetřit, aby ses mohla posunout a být celistvá.
Věkově jsem mnohem dál a vdaná jsem dvacet let. A fakt ti doporučuji terapii, hledání kompatibilního profesionála není snadné, nemusíš se trefit hned napoprvé, ale děláš to pro sebe, aby ses cítila v životě lépe. Věřím, že by ti to mohlo dát možnost být v životě stabilnější, šťastnější, svobodnější. Je to tvrdá dřina, ale nikdo jiný ji za tebe neudělá.
Najdi si psychologa a řeš to v dlouhodobé terapii. I kdyby tvůj současný vztah nevydržel, v příštím už budeš dám a psychicky silnější.
Ty na něm nezdravě visíš. Dává smysl, že on si není jistý že s někým kdo je na něm takhle závislý chce být napořád, což v tobě vzbuzuje ještě větší nejistotu a o to víc jsi urputná.
Nedávám tomu vztahu extra šanci, dlouhodobě. Už teď po dvou letech si není jistý, jestli tě má rád, nechce se vyjádřit ke společné budoucnosti a vadí mu na tobě hodně věcí.
Doporučuji terapii.
Ahoj, moc mě mrzí, že se takto cítíš.
Pokud máš možnost chodit do kanceláře, určitě využij. Pomůže ti byt víc mezi lidmi a nejen doma čekat na přítele, až přijde domu…
Celkově bych si našla nějaký projekt, koníček, víc se zabavit a méně se utápět v myšlenkách.
Určitě i s terapii. Drzim ti palce ![]()
„cítím se na svatbu ještě mladý“ = „nejsem si jistý, jestli s tebou chci strávit zbytek života, pořád doufám, že se mi někdy podaří sbalit lepší“
Klasický „anxious attachment style“ ve vztazích. Vyhledej si to, určitě se v tom najdeš. Chtělo by to na sobě zapracovat. Taky by mě nebavilo, kdyby na mě někdo pořád tak uzkostne visel. Ale tomu vašemu vztahu moc šancí nedávám. Jakmile má chlap takové řeči, že si není jistý bla bla bla, tak z tebe odvařený fakt není a doufá, že ještě potká nějakou lepší. Prostě jsi pro něj relativně fajn spolubydlící, co uvaří, uklidí a vypere, ale to je asi tak všechno.
@Zlatovláska555 uz to čtu. Tyjo to je neskutečné, to mi jeste nikdo nikdy nerekl, ani jsem netušila, ze něco takového existuje a vše perfektně sedí ![]()
@WhiteCrow píše: Více
Ja nejsem vyhýbavý typ, ale už podle popisu zakladatelky bych spis utíkala než abych s ni lezla do chomoutu ![]()
Hezky den přeji všem,
mozna jsem vážně špatná ja.. ale prala bych si alespoň radu, jak se odprostit od tohoto strachu byt sama. Mam pocit, ze to bez nej nezvládnu, beru ho jako takoveho meho parťáka - utápěla bych se akorát sama a pouze doma bez žádného rozptýlení. Uprimne ho mam velmi rada a nechci o něj přijít.
Nevim, jestli se s tímto někdo někdy setkal, ale mam velký problém s tim být sama. Muj poslední vztah je vážný, žijeme spolu 2 roky a svým způsobem si nedovedu představit, ze jsem sama. Pracuji z domu, nemam moc sociální kontakt, kamaradky relativně mam, vidíme se obvykle jednou za 2 tydny. Porad potrebuji slyšet slova ubezpečeni, furt se ptam, jestli mě má rad. Mam neustály pocit, ze me chce opustit. Partner je všeobecně spíše chladný a méně empaticky, takze to nedává až tak najevo, jak bych si asi představovala, a nekdy jeho slova i boli. Ale možná je chyba ve me. Treba ted mi rekl, ze nevi jestli me ma rad, pry mu vadi moje žárlivost, ze vytahuju co nemam, a delam někdy scény. Pry mu chybí klid a svoboda. Predevcirem jsem se ho ptala na budoucnost, a pry to jeste necítí, ze si prijde na svatbu mladý (32 let) a nevi, jestli to nekdy vubec prijde. (Jinak me je 28 let). Pry ma pocit, ze ho akorat tlacim, jenže ja mam strach, ze s tim ztratím ‘’plodne’’ roky a nevyjde to
Dekuji za přečtení