Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nedokážu si najít přátele
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
19.2.25 18:55
Ztracený případ?
Zdravím, už opravdu nevím jak dál. Tahle bezmoc mě užírá zaživa. Studuju na VŠ 1.rokem, aktuálně začínám letní semestr, takže ten zimní (a taky první) mám už za sebou. S příchodem na VŠ se samozřejmě pojí hledání nových přátel, ačkoliv je to o dost těžší než na střední, neboť v našem oboru máme všichni dohromady společné akorát přednášky a na cvičení jsme rozděleni do skupin, což znamená potkávat stále nové tváře. Ostatním to ale očividně takový problém nedělá. Myslela jsem, že to půjde tak nějak samo, že když si mám najít toho správného člověka, případně partu lidí, tak to půjde. V zimním semestru se mi však podařilo najít akorát dva lidi, se kterými jsem si měla co říct. Bohužel jeden z nich studium ukončil a s druhým člověkem se nepotkávám, nemáme spolu cvičení. Když už se s někým začnu bavit, tak ten člověk má svoji partu lidí. Já se jim nechci vnucovat, ačkoliv mi bylo řečeno člověkem z mého blízkého okolí, že mám za nimi prostě přijít a zeptat se, jestli se k nim můžu přidat. Mně to však připadá hloupé a nemyslím si, že by mě tam chtěli. Protože kdyby se se mnou někdo chtěl bavit, tak by to udělal. Jsem silný introvert a ne v tom slova smyslu „jsem hodně introvert, ale se všemi se bavím“. Připadám si divná, protože i přesto, že jsem s někým bývala ve dvojici v zimním semestru a zas tak hrozné to nebylo, tak se mimo cvičení se mnou nebaví a je se svou partou. Nevím, co mám dělat. Když přemýšlím nad tím, jestli za daným člověkem jít nebo se přidat k nějaké skupině, mám pocit, že ti lidi mnou pohrdaj, že mě tam chtít nebudou, pomluví mě a já nevím co všechno. Hlavně si s nimi taky nemám co říct. Nejsem ten ukecaný člověk, který má pořád o čem mluvit. Já raději poslouchám a když mám o čem mluvit, mluvím, jinak ne. Ani pořádně nevím, jak přimět lidi, aby ke mně měli sympatie. Nevím jak vést konverzaci, aby nestála. Řekneme si pár vět a dál už nevím co, takže ten člověk odejde za někým jiným. Přitom jsem na lidi milá, usmívám se, když je zdravím nebo je nějaký problém - např. musím je v přednáškovce pustit, aby mohli projít, což je samozřejmost, ale netvářím se na lidi otráveně. Maximálně když už jsem fakt na dně z toho, že se se mnou nikdo nebaví, tak mám smutný výraz a jsem naštvaná sama na sebe. Ale tak to ti lidi nevidí, že mě to třeba trápí? Proč si automaticky musí u člověka, který se s nikým nebaví, říct, že je divný. Proč když mám já problém začlenit se, tak proč mě k sobě někdo nepozve? Jsem fakt zoufalá a dost mi to ničí život. Ze začátku předešlého semestru jsem myslela, že to sama zvládnu a nikoho nepotřebuju, ale čím dál víc mě to začíná hryzat, protože nemám s kým sedět v lavici, nemám se s kým bavit, nemám s kým být ve skupině, když se mají dělat seminární práce a musí mě k někomu cizímu přiřadit. Na závěr bych chtěla dodat, že na základce jsem byla šikanována a to jsem do té doby ještě byla docela přátelská, měla jsem hodně kamarádek, které ale nebyly opravdové, protože v té době se za mě nepostavily. A co dalšího mě trápí, že když už někoho nového poznám a vybuduju si k němu vztah, tak ten člověk odejde, nějak se to přátelství pokazí. Od doby, co se to začalo dít vícekrát, mám strach si hledat kamarádky, protože vím, že to zase skončí špatně a ten člověk mě opustí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.2.25 19:33
Jsem taky asociál (bez urážky). Našla jsem si kámošky přes inzerát a super. I manžela mám na inzerát, u mě to funguje. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.25 19:33
A musíš se bavit s lidma z VŠ? Já jsem se třeba s lidmi z výšky taky nějak moc nebavila. Mela jsem 2 kamarádky z dětství, dalsi dvě nej kamarádky našla v práci o 20 let pozdeji. Víc jich nepotřebuju, nevešly by se mi do kalendáře 
Kdyz ti nesedi nebo se s nimi nemas o čem bavit, tak to nelámej přes koleno. Jak říkáš, toho správného člověka k sobě najdeš tak nějak přirozeně.
A ano, občas nás kamarádi nebo chlapi opouští, to k životu patří. Ale neznamená to, že díky tomu zlomíme hůl nad všemi dalšími, kteří přijdou. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.25 19:42
Sociální fobie. Ptej se lidí, zajímej se o ně a budeš působit sympaticky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.25 19:54
Právě že jsem introvert a lidi kolem mě ani moc nezajímají. V podstatě nemám vůbec potřebu se s někým bavit, mám ráda svůj klid, o pauze si zalezu do studovny a nikdo mě neotravuje, nemusím se s někým vykecávat, ale poslední dobou mě začíná štvát, že tam nemám nikoho, s kým bych mohla sedět, dělat seminárku. Nemám tam nikoho „známého“ a vždycky skončím jako ta, co zůstala sama a musím být s někým, kdo na mě zbyl. Mám přítele a je jediný, komu tohle můžu říct a on mi stále radí, ať s tím něco dělám a najdu si nějaké kamarády a že mi to říkal už předtím a teď to mám takové, jaké jsem si to udělala a jenom si stěžuju. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.25 19:55
@Purpletka0 píše: Více
Ber to tak ze VS je jedns etapa zivota, bydlis na kolejich nebo na private? Koleje jsou na akce a zacleneni uplne to nej, ver mi. Jinak ve skole proste potkas ruzne lidi, nekteri tam chodili jen si to odsedet a s nikym se nebavili.
U tebe bych zacal tim aby ses zamyslela co Te bavi delat ve volnem case, co mas rada, co bys chtela zkusit a na zaklade toho si najit zajmove skupiny, treba na socialnich sitich…pak se seznamis uz velmi snadno a pravdepodobne potlas kamarady na cely zivot. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.25 19:56
Taky jsem byla tenhle typ, hrozně mě to trápilo. Nakonec jsem se přes to dostala.
A jestli chceš poradit, kde potkat lidi stejného ražení (introverti a silní introverti), tak začni hrát deskovky 😃 Moderní deskovky jsou úplně super, žádné hloupé Dostihy a sázky, Monopoly, Člověče nezlob se nebo Aktivity 😃 Potkala jsem díky nim hodně naprosto úžasných lidí a troufám si říct, že i přátel. Třeba na VŠCHT je skvělý klub, vedou ho super lidi a určitě by pomohli začlenit se. U deskovek se můžeš s lidmi bavit a nemusíš, ono to vyplyne ze situace. A jestli se bojíš, můžu tě popadnout a odvést tě tam, představit ti pár lidí a her a uvidíš, jestli je to to pravé ořechové. Za mě je to rozhodně lepší než to zkoušet lámat na sílu ve škole, nebo někde v baru…😃
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.25 19:57
@Purpletka0 píše: Více
No vidis, mas aspon pritele, nejsi sama…tak se venuj priteli;))
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.25 20:02
@Purpletka0 píše: Více
Tak sis odpověděla sama. Lidi tě nezajímají. Co vyzařujeme, to dostáváme. Nezajímáš je.
Ta změna musí vyjít od tebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.2.25 21:28
@Purpletka0 píše: Více
Týjo, to je přesně, jakoby jsi popisovala mě. Bohužel já jsem prostě obrovský introvert (a možná mám trochu sociální fobii, nevím), většinou mi dlouho trvá, než se s někým seznámím, takže jsem taky byla věčně sama na projekty a seminárky. Po nějaké době se s těmi lidmi dokážu normálně bavit, ale jde vidět, že o mě nějak nestojí. Přijde mi, že vysilam špatnou energii. Snažím se být milá, hodná, napomocna, zajímám se o ně, ale nestačí to. Vlastně nemám žádnou kamarádku, jen přítele, mamku, babičku a pejska. Snažila jsem se pozvat lidi i na kafe/pivo nebo se seznámit přes internet, ale nikdy to nikam nevedlo, vždycky to vysumi nebo dotyčný nemá opakovaně čas. Takze si pak sociální kontakt nahrazuju aspoň tady na emiminu. Dospělí lidi prostě nebudou zjišťovat, co ti je, během chvilky si tě zacleni a dají ti nálepku podivína. A toho se už pak zbavuje strašně těžko.
- Citovat
- Upravit
19.2.25 21:58
@Anonymní píše: Více
Mozna bych byt tebou zacal tim si tu na emimi zalozit ucet:), vypln si tam o sobe nejake info, treba odkud jsi, aby se s tebou dalo psat i soukrome, s anonymem je tezke porizeni…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.25 22:39
Po jednom semestru je dost brzo na to dělat závěry. Z mojí zkušenosti to na VŠ trvá tak rok dva než si kolektiv sedne, navíc jak jsi sama psala, někteří studovat přestanou nebo noví začnou. Já jsem taky spíše introvertní, i když asi ne tak jako ty, nicméně známosti jsem navazoval spíše na koleji skrze různé koníčky a sport. Měli jsme kolejní facebook skupinu přímo na tento účel, lidi tam často psali že shání X lidí na aktivitu ABC (deskovky, divadlo, fotbal, karty atd.). Je to už nějakou dobu zpátky, ale třeba existuje i u vás nějaký ekvivalent, nebo alespoň nástěnka někde na fakultě. Mezi spolužáky jsem paradoxně moc kamárádů neměl, všichni mí známí studovali jiné obory, měli jsme tam historika, právníka, IT, medika, chemika a lišili jsme se i věkem (min-max rozestup myslím 4 roky). Podle mne to bylo i lepší, protože každý měl historky ze svého oboru.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.25 07:00
@Analytik píše: Více
Presne tak…sakra chci se na VS vratit!:)))
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.25 09:58
@Purpletka0
Ja se na vš nejvic seznamil pri spolecnych projektech. Bohuzel jsem celou vš makal a tak jsem chodil skoro jen na cvika, prednasky jsem nestihal a rovnez takovy to pochlastavani atp, proste nebyl cas. Suma sumarum prave diky kooperaci na projektech jsem se seznamil s klukem, kterej to mel podobny, spřátelili jsme se a uz se vidame dvacet let. Je to jeden z mych nejlepsich pratel. Stmelila nas spoluprace, kdy jsme se jeden na druheho mohli spolehnout. Vlastne o jiny druh pratelstvi ci kamaradstvi jsem beztak nejevil zajem. Kousani tvrdeho chleba a spolecne zazitky ukovou ty spravne vztahy.
Jeste jsem zapomnel, prvak a druhak, to byva sejto, takze se nediv, ze nekdo odejde, tak to holt je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
