Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nejhorší matka, nic na něj nefunguje
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.1.13 16:24
@Anonymní píše:
@Verca1989 Zkoušela, řval 2hodiny bez ustání, pak jsem to vzdala.
Jeden z dvojčat měl taky hysterické záchvaty řevu a nic na ně nepomáhalo, jen ho nechat samotnho v místnosti, jinak se po mně jen sápal. Ono to fakt přejde, rok a půl je jen náročné období. A u některých dětí je to výraznější a nemyslím si, že by to bylo něco nenormálního 
Něco jiného je živé, akční, neposedné dítě, co neposlouchá a něco jiného pak dítě hyperaktivní. Dokáže se malej aspoň na chvíli někdy sklidnit? Sedí u pohádky, u knížky, u tv? Jestli ano, tak je to normální živější dítě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.1.13 16:41
@eshta Nesedí téměř u ničeho, jen u počítače když mu pustím na you tube traktory. Televize ho nezajímá, knížky si čte rád, ale sám, poslouchat nechce.
Vím, že je to jen těžký období, ale u nás zatím všechna období byla ty těžký. Nedá se říct, že by něco bylo v pohodě, zatím jsme si vše vyžrali.
- Citovat
- Upravit
5.1.13 16:48
@Anonymní píše:
@eshta Nesedí téměř u ničeho, jen u počítače když mu pustím na you tube traktory. Televize ho nezajímá, knížky si čte rád, ale sám, poslouchat nechce.
Vím, že je to jen těžký období, ale u nás zatím všechna období byla ty těžký. Nedá se říct, že by něco bylo v pohodě, zatím jsme si vše vyžrali.
Ale je zdravej ne? 
Přála bych ti zažít jednu z našich procházek 
Na jednoho hulákám, ať zastaví a za druhým běžím, aby nesjel do silnice a na třetího se už v jeho čerstvých 4letech musím spolehnout, že neudělá nějakou ptákovinu 
Kolem roka a půl je to prostě náročné, vše chce svůj čas..a za pár let na to ještě s úsměvem budeš vzpomínat, jak to bylo pěkné období 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.13 17:30
Ani jeden ze synů zpočátku nebyl moc ochoten jít za ruku. U prvorozeného trvalo nějakou dobu, než pochopil, že třeba přes silnici se jde za ručičku, i kdyby smykem. Teď chodí za ruku, i když to není potřeba
U druhorozeného jsme právě v procesu - s chozením za ruku, s nočníkem (většinou nic neudělá, na zem velice rád), spaní jsem teda pořešila už dávno, ne že by neměl tendence vlčit, už týden po narození začal dávat najevo že by třeba nemusel spát a místo toho řvát, ale to jsme zatrhli Karpem a tím se naučil usínat sám. Občas je potřeba nějaká inovace (flaška s mlíkem na usínání, místo maminky musí chodit večer k občas kvílícímu dítěti tatínek, maminka je totiž vyžadována opakovaně, tatínkovi stačí dojít jednou), ale vesměs se to dá ukočírovat bez nějakého zbytečného řevu.
S posloucháním je taky na štíru, ale to k tomuhle věku zkrátka patří, nemáš doma nějaký výjmečný exemplář, já spíš naopak považuju za raritu dítě, na které stačí zvýšit hlas, říct, že něco nesmí a ono uposlechne 
Můžu si hubu vymlít, když říkám, ať nesahá na ten notebook, ovládání, telefon, nevypíná myčku, nerozlívá pití, neolizuje psa, všechno marný. Občas mám pocit, že mu furt jen říkám nesmíš, nedělej, pleskám po ručičce, řvu - ono to časem přijde a naučí se to. Jinak ta důslednost, ono to není takové instantní štěstí, v určitém věku může být člověk důsledný jak chce a vypadá to, že je to k ničemu, ale až tohle období pomine, tak najednou zjistíš, že tě dítě poslechne. Sice u toho třeba bude remcat, zkoušet smlouvat, ale najednou zavelíš, že se jde do postýlky a dítě fakt vstane od hry, od pohádky a půjde Jen ještě musíš nějaký ten pátek vydržet.
Zkrátka tohle je takovej blbej věk (ale zase každý věk je svým způsobem blbej, pak zase přijde období zdoru, negativismu, období „proč“, „cojeto“), chce to obalit si nervy a doufat v lepší zítřky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.13 18:17
Já teda nevím, ale v 1,5 roce si představovat, že dítě bude poslouchata, to teda nevím, tak jako naše ví, že má něco zakázané, třeba lézt na stůl a občas nás stejně pokouší. Tak dostane sprdunk. Jako naše nechodí taky na nočník ještě a zatím z toho drama nedělám. Že se mnou neche chodit venku je u nás úplně normální, venku mě vůbec neposlouchá, ale nějak to beru, že je to tím věkem, nevím, nějak to neřeším, možná máš přehnané nároky na 1,5let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
katkaz nepřihl.
5.1.13 18:59
Za ruku? poslouchat? no tak takových 1,5 letých dětí jsem teda moc neviděla..
chápu, že je to náročný. my měli taky problémy se spaním, přes den nechtěl a večer byl totál vyřízenej, uřvanej.. byl to mazec a museli jsme to přežít..
ten náš zase se vším házel, co mu přišlo pod ruku, plácal, mlátil a kousal ostatní děti, jeden čas jsem ani nechodila mezi ostatní děti…
na nočník se vyprdni a ukliď ho. Začni až ve dvou letech, když tě to takhle vysává.
držím palec, bude líp, my měli taky raubíře, nespavce, nespí sice dotěd, ale za ručičku chodí i když nemusí, nečemu už rozumí a nevzteká se, když neni po jeho…
- Citovat
- Upravit
6.1.13 15:38
Pracuji jako vychovatelka v zařízení pro děti (bez výchovných, či psychofyzických potíží, samosebou v rámci rámce občas mi projdou pod rukou i děti se specifickými potřebami), když jsem začínala měla jsem docela strach z toho jak budu fungovat například na nočních směnách, kde mám sama na sebe 12-dětí a jediné co se mi osvědčilo je důslednost, ať už za cenu řevu, prostě co jsem řekla se musí, po měsíci i méně chápavé děti uznaly, že je lepší poslechnout…další věc je ta, že více než kdy jindy jsem se utvrdila v tom, že být to moje dítě už mu dám dávno na zadek a byl by klid (ovšem ani toto není všelék, děti si na to rychle vytvoří resistenci) cca do 6.let věku děti hodně reagují na emoce, zamračená odmítavá maminka je pro něj mnohem větší trest než naplácání, pokud tedy není problém někde jinde…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.13 16:28
Naprosto souhlasim se vsema prispevkama, kde se pise o duslednosti. Musis si uvedomit, ze pravidla urcujes ty a ne dite. Takze kdyz reknes treba, potrebuji poct s nakupem, ale pres silnici mi musis dat rucicku, bojim se, ze by te mohlo prejet auto…jednou by sebou pleskl na zem a varovala bych ho, ze jeste jedenou si lehne na spinavou zem, tak jdeme domu i bez nakupu.
Ja si venku mladata nenechavala utect na vzdalenost, kde bych mela problem je dohonit - ale ne ze by se to nasim zlatickum nikdy nepovedlo, jsou to 2 hadi ocasky, ale postupem opakovani pri prochazce mestem s odbihanim(a to chces aby si te vzal nejakej cizi pan/pani), pri jizde na kole pri kraji silnice a opakovani moznych nebezpeci se to nejak zlepsilo. Divoci jsou kluci porad, ale uz mi bez problemu daji ruku pri prechazeni silnice, reaguji na volani na kraj, kdyz musime jit/jet po silnici v mistech bez chodniku, dokonce jsou nacviceni zastavit, kdyz jede auto…ono to fakt jednou prijde. Jinak diky rezimu nemaji kluci ani problem se spanim, vi, ze po veceri se jdou vykoupat a chrnet. Po o usina uz jen mladsi, ale starsiho zazenu do postele taky, aby nejaky odpocinek ctil tez.
Posledni me zlepseni - uz po nich tolik nervu, kdyz neco neni podle me, jen reknu, co po nich chci a pak uz jen pocitam a svete div se, uz se kluci naucili i pocitat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.13 16:39
Zakladatelko, já zažila takové dítě při práci v jeslích, no ani se nedivím, že si od něj máma potřebovala odpočinout, musím říct, že kolikrát jsme na něj ani ve třech nestačily, takže tě plně chápu 
na tohle dítko fungovala vážná hudba, tak ho uklidnila před spaním. A pak mu hodně pomohlo, když začalo chodit cvičit, ne nějaké hopsání na míči a válení po podložce, ale fakt mělo něco jako dětský aerobik nebo tak.
Upřímně obdivuju každou maminku, která takové děti s velkou osobností zvládá. To dítko u nás mělo ještě sourozence, který byl taky hodně svérázný, ale s vyšším věkem a řádem se to hodně srovnalo. Pořád to nebylo to úžasné hodné dítě, to ne, ale aspoň se mu dal nastolit nějaký řád, pravidla, která se snažil dodržovat. Vím, že maminka se tehdy i dost radila s dětskými psychology, ale to nevím, jestli je to u vás až takový extrém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.13 14:48
Ahoj, rozhodně nejsi sama. Mám tedy skoro 8měsíčního Ondráška, ale už mi taky dochází nervy. Právě sedím v obýváku, čučím do blba, po zemi se válí vzteklý Ondra, tečou mu nudle a slinty, sápe se mi po nohou a nejraději by chodil. Před půl hodinou jsem ho vyndala z postýlky - i když je unavený prostě tam bude jenom řvát. Už jsem s ním četla knížku, povídala si, koukala z okna, nakrmila ho, a na víc už nemám sílu, jelikož dneska Ondra stával ve 3:30. - sám se prostě nezabaví i když už se plazí a může si kamkoli. Hodný je pouze, když ho nosím po bytě a furt něco ukazuju, ale má pomalu 11kg takže mám už ruce delší než nohy. Tak jsem šáhla po noťasu, a že si přečtu nějakou radu, jak ho mám zabavit. Trochu mě utěšilo, že takových dětí je víc. Sama nevím co s ním, ale přeju nám všem pevný nervy. Těším se na jaro, budem chodit na plavání, snad se zklidní. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.13 15:05
Muj syn začal zlobit právě až když začal chodit, ted mu sou dva a je na zabití. Zrovna dneska sem ho naháněla v parku 
nemužu se ani pozastavit a poklábosit se známou, vždycky ho držim za kapuci u bundy a on se svíjí k zemi.Doma taky, všechno bere a ničí no hruza. Nechce spát po obědě…ale dneska sem ho tam dala i přes scény co dělaj a usnul…uf na chvíli 
jinak to nejde..venku se snažim tak nějak se krotit..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rozmary
8.1.13 10:11
@Anonymní píše:
Takto se cítím téměř od narození syna. Prvně koliky, který trvali do 6 měsíců. Každý den řval 4 hodiny vkuse ikdyž jsme ho celou dobu nosili a zkoušeli všechno možný. Koliky odezněli a my se těšili jak se konečně vyspíme. Teď v roce a půl pořád ještě nespíme. Nespí v noci, budí se, vyžaduje držet za ruku, chce spát mezi náma a pak stejně sedí na posteli a řve. Přes den už nespí, neuspím ho ani uhoupáním, ani vyřváním ani nijak. Nefunguje ani moudrá kniha každé dítě může dobře spát. Je celkově neposlušný, venku si dělá co chce jamile ho chytím za ruku svalí se k zemi a neudělá ani krok. Když chci aby šel teda sám tak letí schválně jiným směrem. Tudíž už půl roku chodím v okruhu deseti metrů sem a tam, protože dál s ním prostě nedojdu. Nočník nechápe vůbec, okecá to pěkně, ale po sundání se okamžitě počurá na zem a vykadí do čistý plíny.
Začínám být na nervy, absolutně nevím co dělat, jak ho donutit jít spát když neusne ani kdyby jsem před ním dělal kotrmelce. Jak ho donutit jít venku alespoň kousíček z ruku tak jak to vidím u ostatních dětí, kteří jdou jako stádo ovcí s maminkou za ručičku a já ho smykuju za ruku po zemi.Výchova se mě nedaří vůbec v ničem, jsme důslední a je to houby platní. Milionkrát řeknu že něco nesmí, ví, že to nesmí a stejně to udělá několikrát denně.
Prosím nepiště mě nikdo kdo má te doma ty ochrápaný ocásky, to fakt nepotřebuji, těch mám kolem sebe dost. Snad se ozve maminka, která má taky takový dítě a poradí jak na něj.
Ahoj, dcera byla úplně stejná, teď jí bude 8 a nervy mám pořád, malé problémy přešly a začaly větší, nezbývá než se smířit s tím že máš doma pořádně svéhlavého draka, uklidňuju se tím, hlavně že je zdravá, když vidím jak jsou některé děti nemocné, říkám si zaplať pámbůh že zlobí.
- Citovat
- Upravit
10.1.13 00:19
Nejhorší matka rozhodně nejsi. Jak psala LadyTommy, pravděpodobně máš dítě s velkou osobností, pokud je to s ním vkuse náročné již od malička. Ano, je naprosto normální, že v 1,5 roce se takto dítě chová, ale pokud si vyžíráte vše náročné, co se jen dá, již od malička, pak Tě plně chápu, že právě v tomto vzdorovém období Ti docházejí síly a chápu Tě proto, protože mám velmi podobné, možná stejně náročné dítko doma a tím nemyslím jen období vzdoru, které začíná okolo 1,5 roku, ale se vším všudy od narození, bylo by to na knihu. Řekla bych, že jsem se s tím už nějak srovnala, že to s ním možná jednoduché nebude nikdy, ale v koutku i doufám, že na přelomu třetího roku se může vše změnit. Jsem ráda, že je zdravej, to je nejdůležitější, ale plně uznávám, že nervy už někdy nezvládají. Pokud chceš o čemkoliv si popovídat nebo se třeba jen vypsat, písni mi SZ. Když jsi napsala ochrápaní ocásci, hned jsem věděla, která bije
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.13 01:23
Můj malý je o nějaký měsíc starší a také není zlatý:-)Jak přišli prdiky tak to začalo, v noci teda spal bez problémů ale přes den to byla hrůza, do 9 měsíců jsem uspávala ve vajíčku, sám neusnul ani náhodou. Čim víc byl unavený a ospalý tím víc byl aktivnější a pak i vzteklý, protivný protože chtěl spat. Dneska spi s nami v posteli, nám to nevadí a on je spokojený tak to už neřeším. Ale začína se to lepšit, z hodinového uspávání už usínáme do půl hodiny (no jen abych to nezakřikla:-))Jinak také neposlouchá a děla si svoje, občas dostane i přes zadek ale snažím se to vše řešit neustálým mluvením na nej…neber to vše moc k srdci, zkoušej nějaké kompromisy, a v noci když brečí tak klidně ho drž za ručičku, třeba potřebuje tě cítit. Sveho malého mám také pořád za zadkem, a někdy i uplně pod nohama ale nevztekám se, už ne:-) a tím líp se to zvládá, každé dítko je jiné a chce to pořád něco výmyšlet, vysvětlovat a učit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.13 09:57
Taky mám takové dítko… Do půl roku byl tak hodný, spinkal v noci, budil se jen tak 2×-3×… Někdy ani to ne… Pak se začal hrozně v noci vztekat, nechtěl usnout ani po hodině, nic nepomáhalo, v noci vstával každou chvíli, někdy i každou hodinu nebo víckrát za hodinu… Sotva jsem usnula, tak on zas vstával… A ráno vstával kolem 6-7 hodiny… I s doktorkou jsme to řešili, něco nám poradila a pomohlo to… Začal pěkně usínat, sice ze začátku řval i půl hodiny, ale časem se to uklidnilo a stávalo se, že usnul i do 5 minut a spal skoro celou noc… Vstával zas tak 2×-3× a někdy ani to ne… A ráno jsme vstávali až kolem 8-9 hodiny… Tohle nám ale dlouho nevydrželo a teď zas usínáme s číleným řevem i hodinu v kuse… A v noci vstáváme zas tak často, že ráno nejsem vůbec vyspaná… Někdy vstává i 4× za hodinu, takže si užívám… No, a zas se ráno budíme kolem 6-7 hodiny… Zubama bych řekla, že to není, protože i když mu rostly stoličky, tak to nebylo tak hrozné jak teď… A přes den je to taky hrůza… I když mu řeknu, že něco nesmí, tak to dělá zas a znova… Zařvat na něho nepomůže a dát mu na prdel pomůže jen na chvíli, protože pak to udělá zase… A já už jsem zralá tak na Kromcl… Ale je fakt, že jsou i slabé chvilky, kdy je docela hodný a k popukání, třeba jako teď, když tu chodí s ovladačem u ucha a kecá a kecá…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
