Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mám doma stejně starého ![]()
na nočník je asi brzy. tot bych fakt nehrotila a nechala mu čas.
s těmi scénami a neposloucháním- prostě zkouší co si může dovolit. já jsem zastáncem hesla: škoda rány která padne velde
ne že bych ho „mlátila“ pořád, ale když si zaslouží, tak po zadku dostane. přeci si nenechám od něj skákat pohlavě ![]()
to, že má dítě stavy vzteku a válí se po zemi- něktr. děti to tak prostě mají. asi bych ho nechala vyvztekat a nedělala mu publikum. když si ho nebudeš všímat tak ho to třeba přejde dřív. ![]()
když to chytne našeho a jsme doma, tak ho prostě dám za dveře a chlapec ví, že přestřelil.
as tím spaním- tam radu nemám žádnou, asi je třeba prostě čekat až se to upraví. dle popisu je asi akční dost, tak unavený by být měl. možná má zlé sny? možná neumí sám usnout. kdo ví.
Maminka, která má podobný dítě a má ho zmáknutý, vlastně takový dítě už nemá
Já mám ocásky, ale tak jestli máš takovýho akčňáka, dopřála bych mu řádnýho vlítání se a unavení se
Třeba nějaký cvičení s dětma v okolí, na cestu dát do kočáru a holt přežít řev, když se kočár nebude líbit. Nebo nějaká hernička, hřiště. Na nočník se vykašli, je malej a navíc s takovou náturou- těžko se dokáže soustředit na nějakej nočník, když chce lítat sem a tam
Fakt, ušetříš si nervy, nech to na jaro. A držel by se venku třeba za kočárek? Nebo jezdit na motorce, taky jezdíme, i když je zima, mám zas opačný problém. Dcera je strašně pomalá, pořád někam zakoukaná, s odrážedlem je to snesitelnější, je rychlejší.
@Mičule Děkuji za reakci. Vím, že rady není, sama nevím co s ním, tak jak by to mohl vědět někdo cizí. Spíš se chci ujistit, že i takový děti jako ten náš žijí a ne jenom ty spací a poslušný.
@zuzouš Myslím si, že unavený musí být dost, za celý den se nezastaví. Venku ztráví tak 3 hodiny denně, v létě tak 7.Kočárek tlačit nebude to jsme zkoušeli a odrážedlo hodí do první příkopy a letí dál kam chce. Nedojdu si s ním ani 200metrů do obchodu, prostě se to nedá, nedošli by jsme tam ani večer.
Lehne si mě na zem a nepůjde, nosit ho nebudu.
to víš že žijou
a uričtě jsou i horší.
každé dítě má své. ten náš je taky živý, taky nespí kdoví jak (ne teda tak blbě jak váš) taky se umí vztekat (to asi uplně všechny děcka!)… prostě to blbé období musíš přežít.
jo a kolikové období plné celodenního řvaní smě měli taky- do půl roku. a na bolevé břicho trpí často ještě i dnes.
holt děti jsou nejen radosti, ale i starosti.
nejsi špatná máma. ![]()
„ochrapani ocasci“ me dostali ![]()
jinak, souhlas s Miculi- zkousi, co si muze dovolit…pokud jste schopni s nim vydzet v jedne posteli, nechala bych ho tam, tohle treba me osobn enevadilo (ale chapu lidi, kterym to vadi)…pokud venku odchazi jinym smerem, pouzila bych to detske „voditko“ (proste sraky s popruhem, neumim to lip vysvetlit)…ja takhle tahala petiletaka (ano, je adhd, ma as, ale nehodlala jsem riskovat, ze mi nekde vlitne pod auto a nerada bych ho nekde venku umlatila, kdyby neposlechnul)
misto „tohle nesmis“ bych zkusila „pojd, pomuzes mi s timto, ano?“…je to na palici, fakt je tezke se prepnout z modu „zapor“ do modu „budu nechutne pozitivni“
ale prinese to ovoce…od doby, co jsem tohle zacala delat, se nam zije podstatne lip
)a samozrejme chvalit, pokud udela neco dobre- reci o tom, jak je velky a sikovny a tak…to taky funguje
)
nocnik neres, s plinama na rande nepujde ![]()
Tak když bych někde potřebovala, tak nekoukám na řev, strčím do kočárku a hotovo. pánem seš přeci ty.
na to bych se neohlížela.
děcka prostě ráda zkouší, co se jim dovolí.
a k tomu spaní- není pak ze ten den už spíš přetažený až moc? ![]()
Výchova dětí, je opravdu dost dost těžká, a kdo říká že ne tak kecá. Máme taky doma takovou akční skoro 2letou květinku, dodnes jí uspávám v kočáru, venku chodíme za ruku jen přes přechod, a to ještě musím dělat velký tajemno a povídání a upoutávání pozornosti že jede auto, tak se musí držet atd., na všechno platí odpoutat pozornost, něco ukázat jiného, aby dítko nemyslelo na to právě, co mít nemůže, to mě naučila moje mamka, a funguje to. S tím uspáváním, je to těžký, ale chce to dítko opravdu pozorovat, u nás je to před spaním vyčůrat, taky si sama ještě neřekne, jenže u nás zabralo za vyčůrání spláchnout wc:-) je to lepší jak nočník, potom hlavně aby neměla hlad, žízeň, takže nabízím, beru to prostě podle sebe, přemýšlím, co mě by asi vadilo, proč nemůže usnout, atd. Taky se těším, až tu její akčnost jednou využiju v můj prospěch, a bude mi pomáhat, jako teď už se jí snažím ať si odnese plínu do koše, nebo podá ubrousky, potřebuje být využitá, protože pak se strašně nudí, zvlášť takhle v zimě, kdy nemůžeme strávit venku celé odpoledne. Držím palce a přeju pevné nervy, jednou nám tu naši péči vynahradí. ![]()
U nás to bylo to samé, o 2 roky později už se to dá.
Za ruku nechodil nikdy rád a nechodí ani teď, ale poslechne a dojdeme, kam potřebujeme. Musíš si obrnit nervy a být trpělivá, je to běh na dlouhou trať. Chvíli se zdá, že se to lepší a pak bum a jsi o 3 kroky zpět, nebo se zvrtne něco jiného. Existují děti, které jsou hodné a poslušný, kamarádka takové má a říká, co by dala za mého draka. Nedovede si představit, jak její ditko přežije se svou povahou v kolektivu. Ale většina dětí si projde dlouhým a krušným obdobím vzdoru. To, co kolem sebe vidíš, je často jen zdání, protože vidíš jen to, co vidět chceš, a vidíš to jen chvilku. Drž se!
Já asi nemám právo vůbec radit, jen mě napadlo, zkoušela jsi, když si lehne na zem (pokud možno teda na chodníku nebo někde, kde ho nemá co přejet) prostě říct, že když nepůjde, půjde maminka sama a jít dál?
někde jsem četla, že děti v tomhle věku nemají dostávat na výběr např. chceš jít na hřiště nebo být doma? neumí se samy ještě rozhodovat a právě pokud si začne něco vynucovat a vyřvávat, že je dobré říct, dobře, pokud to chceš takhle, ale maminka odchází a opravdu to udělat…
nevím, jeslti jsi zkoušela, když tak dej vědět a pevné nervy…
ps: jinak bych asi konzultovala s doktorkou nebo dětskou psycholožkou, jinak se brzo zhroutíš…
Všichni kolem žijí v domnění, že mám doma právě ty ocásky
Pravda je taková, že nejstarší byl do dvou let v kočáře, protože jinak bych se nikam nedostala. Volnost měl jen na oplocených hřištích nebo pokud byla k dispozici další vyhrazená osoba, co ho mohla hlídat. Protože poučka, že dítko znejistí, pokud je rodič xmetrů od ně, u něj nějak nefungovala. Tu vzal na milost až někdy po třetím roce
Dokázel si rozmlátit čelo o beton, když dostal záchvat. Plenky měl do dvou a půl. Jeho sestřička je něco jako sonické dělo smrti ještě teď. Další dítko je sice ocásek doslova, ale jen proto, že fyzicky prostě na zdrhnutí nemá. A u té poslední už se těším, co bude předvádět
Každopádně skutečně nejlepší taktika je odvedení pozornosti a hned jak dostanou trochu rozumu úplatky (ale ani to není úplně univerzální, nejstarší dcera i dneska s klidem oželí i největší lákadlo, pokud si může dělat, co chce ona).
Ochrapani ocaskove
…hele dik, jsem po nocni, mzouram do kompu a tahle hlaska me fakt dostala z letargie
…tihle ocaskove te musej sakramentsky iritovat, kdyz je malej takovyhle sidlo, to chapu..
ja neporadim, ja mam vochrapanyho vocaska, ale preju ti, aby nastal zlom co nejdriv-vcera uz bylo pozde
![]()
Takto se cítím téměř od narození syna. Prvně koliky, který trvali do 6 měsíců. Každý den řval 4 hodiny vkuse ikdyž jsme ho celou dobu nosili a zkoušeli všechno možný. Koliky odezněli a my se těšili jak se konečně vyspíme. Teď v roce a půl pořád ještě nespíme. Nespí v noci, budí se, vyžaduje držet za ruku, chce spát mezi náma a pak stejně sedí na posteli a řve. Přes den už nespí, neuspím ho ani uhoupáním, ani vyřváním ani nijak. Nefunguje ani moudrá kniha každé dítě může dobře spát. Je celkově neposlušný, venku si dělá co chce jamile ho chytím za ruku svalí se k zemi a neudělá ani krok. Když chci aby šel teda sám tak letí schválně jiným směrem. Tudíž už půl roku chodím v okruhu deseti metrů sem a tam, protože dál s ním prostě nedojdu. Nočník nechápe vůbec, okecá to pěkně, ale po sundání se okamžitě počurá na zem a vykadí do čistý plíny.
Výchova se mě nedaří vůbec v ničem, jsme důslední a je to houby platní. Milionkrát řeknu že něco nesmí, ví, že to nesmí a stejně to udělá několikrát denně.
Je takový už od malinka nikdy to lepší nebylo, bojujeme s ním pořád.
Začínám být na nervy, absolutně nevím co dělat, jak ho donutit jít spát když neusne ani kdyby jsem před ním dělal kotrmelce. Jak ho donutit jít venku alespoň kousíček z ruku tak jak to vidím u ostatních dětí, kteří jdou jako stádo ovcí s maminkou za ručičku a já ho smykuju za ruku po zemi.
Prosím nepiště mě nikdo kdo má te doma ty ochrápaný ocásky, to fakt nepotřebuji, těch mám kolem sebe dost. Snad se ozve maminka, která má taky takový dítě a poradí jak na něj.