Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Mohlo by to být období vzdoru + stres z nového (školka). Jestli je to tak, stačí vydržet, ono je to časem přejde.
Měla jsem něco podobného u syna (mezi 1,5-3,5 rokem), vždy, když jsem ho předala v jeslích, oddechla jsem si a šla si do práce odpočinout
. Pak se z uřvaného negativistického vzteklouna a (podle lidí okolo) nevychovance stal šikovnej, hodnej a veselej kluk, co mi dělá samou radost.
Ber to tak, že je to období a stačí zatnout zuby a vydržet. Zkus zrelaxovat, když jsou ve školce a najít si nějakou radost, ať na ně neřveš. To vše jen zhoršuje. Dost pomáha, nechat děti co nejvíce rozhodovat samotné (udělat to chytře, aby ony měly ten pocit, že rozhodují).
Ty nejsi špatná máma. Musíš ale nabrat sílu a životní energii, abys děti zvládala bez křiku. Jak už jsem psala, zkus se nabít pozitivní energií, když jsou ve školce…
@brambora80 píše:
Mohlo by to být období vzdoru + stres z nového (školka). Jestli je to tak, stačí vydržet, ono je to časem přejde.Měla jsem něco podobného u syna (mezi 1,5-3,5 rokem), vždy, když jsem ho předala v jeslích, oddechla jsem si a šla si do práce odpočinout
. Pak se z uřvaného negativistického vzteklouna a (podle lidí okolo) nevychovance stal šikovnej, hodnej a veselej kluk, co mi dělá samou radost.
Ber to tak, že je to období a stačí zatnout zuby a vydržet. Zkus zrelaxovat, když jsou ve školce a najít si nějakou radost, ať na ně neřveš. To vše jen zhoršuje. Dost pomáha, nechat děti co nejvíce rozhodovat samotné (udělat to chytře, aby ony měly ten pocit, že rozhodují).Ty nejsi špatná máma. Musíš ale nabrat sílu a životní energii, abys děti zvládala bez křiku. Jak už jsem psala, zkus se nabít pozitivní energií, když jsou ve školce…
no jo, ale když jsou ve školce, je paní v práci - není moc prací, které tě nabijí pozitivní energií
V práci toho teď zrovna mámě taky hodně. Snažím se relaxovat, když jsou děti u táty, ale ten jeden den je fakt málo. Asi budu muset, jak říkáte, zatnout zuby a zkusit se k nim chovat zítra jinak..byt trpělivá. Jinak, jak píšete, že je mám nechat samotné, ať rozhodují atd..vyberou si samy oblečení, nechávám je samotné obléct, ale proste rvou, že ať je oblékám já. Na to samozřejmě řeknu, že pomůžu třeba se zapnutím zipu, ale ostatní si oblecou samy, že to zvládnou..zkouším je taky nejdřív motivovat, že jsou šikovné, že to dokážou
. Ne, lehnou si na zem a začnou se vztekat. Vše je prostě špatně a mě už tohle období přijde strašně dlouhé a nekonečné.
@stinga No jo, to je pravda.
Já si v tom nejhorším období odpočinula i v té práci (byla sice náročná, ale jinak). Malí vzteklouni dokážou být pořádní odsávači energie. Myslela jsem tím nabíjením baterek, najít si během dne aspoň čas na malé radosti (v klidu si dát kafe, zaběhat si - třeba cestou z práce, přečíst si ve vlaku prima knihu, atd., každý dle svého). Když je paní sama na dvojčata, má to opravdu těžké. Pomohlo by najít si občas hlídání a pořádně si odpočinout, ale to zase může být dost drahé, když rodina nepomůže..
Třeba si navzájem vypomoct s jinou maminkou - navzájem si pohlídat…
U syna to vztekací období trvalo skoro 2 roky. Vztekal se, řval, válel se po zemi skoro pořád, i byl schopný sám sobě ze vzteku ubližovat. Často mi přišlo, že je frustrovaný a vůbec nemá radost ze života. Bylo to strašný, ale nějak jsem vnitřně věřila, že je to jen období vzdoru a že to přejde a ono to opravdu přešlo. Kromě trpělivosti a neřvaní doporučuju ještě zavést pravidelný režim a dát dětem najevo (a vsugerovvávat si
), že máš děti ráda, i když zlobí. Na syna zabíralo hodně objímat a ňuňat, a takové to „já vím, že nechceš bundu, zlobíš se, je to k vzteku, ale nedá se nic dělat, je zima,…“
Máš to těžký a jsi na to sama ![]()
Jaký máš vztah k rodičům? Co poprosit mamku o pomoc? Někdy není prostor na hrdinství. Nějaká fb skupina s dvojčaty, kde najdeš tipy na zvládnutí období vzdoru? Celkově jsou dvojčata oříšek a jak k nim pristupovat, aby člověk napachal co nejmíň škody
.. drž se
Seš taková máma, jaká můžeš být za daných podmínek. Sama s dvojčaty je neskutečný záhul, co poradit opravdu nevím, ale přeju ať to vztekaci období brzy skončí a je už líp.
Jsi matka hrdinka, vážně. A hodně unavená matka hrdinka. Máš to těžké, pomoc skoro žádná. Zkus to vydržet i když je to o nervy. Vyrostou z toho, teď vešly do období vzdoru a to je náročné u jednoho, ne tak dvou dětí. ![]()
Na tyhle stavy uzasne pomahaji homeo chamomilla akh
Bachovky krizovky i pro Vas
A sprej bachovky na uklidneni deti
Mam 6 kousku toto doma porad
Ale no tak zakladatelko. Rozhodně nejsi špatná máma.
Jsi prostě unavená máma a to je sakra velký rozdíl. A ono v téhle situace vůbec není divu že jsi unavená. Máš dvojčata na které jsi sama a pomoc veškerá žádná prostě. Já mám syna, jsou mu tři roky a tři měsíce do školky ještě nechodí protože by to k tomu vůbec nebylo (mix důvodů
). Takže mám rodičák do čtyř let. Manžel se mi snaží pomáhat, babičky rovněž fungují skvěle. A přesto všechno občas padám na hubu a fakt někdy doma brečím. Zejména teď na podzim protože od září jedeme z nemoci do nemoci
No ale dost o mně. Zakladatelko a co kdyby si zkusila alespoň jednu babičku, myslím tím hlavně teda tvojí mamku prostě nějak víc zapojit když otec funguje na baterky? Já bych prostě vysvětlila situaci a klidně přiznala že jsem opravdu unavená a nedávám to. Na tom přeci není nic špatného a já si myslím že člověk si prostě musí projít dvěmi fázemi. První fáze přiznat si že potřebuji pomoc a druhá fáze je nebát si o ní říct. Já vím že to někomu zpočátku může být proti mysli ale já vždycky říkám že není umění se při péči o potomky odrovnat ale zařídit si to tak abych se odrovnat nemusela ![]()
Ja mama nejsem, ale kdyz je u nas pritelovo 2.5 lety chlapecek, ktery se taky umi pekne vztekat, tak ho proste necham at se vzteka a nevsimam si ho. Zacnu si treba zpivat nebo schvalne delat neco „zajimaveho“, co zaujme jeho pozornost - neco naoko spravovat apod. Po par minutach ho ten rev prestane bavit a kdyz ne, tak uz je z nej tak vyrizeny, ze ho staci vzit do naruce, rict par hezkych sluvek a je vyreseno.
Jeste me napadl takovy drsnejsi pokus - co treba zkusit dvojcata oddelovat? Treba se v tom vzteku vzajemne podporuji a kdyz budou chvilema od sebe, treba se to zlepsi. Co zkusit dat tatovi jen jednu treba na 3 dny? Nebo je ve skolce rozdelit do jinych trid, pokud je tam moznost. Podle me to za pokus stoji ![]()
A kdo je dobrá máma? spíš tuhle diskuzi bych zkusila založit ![]()
@Sedmikráskakrásná píše:
A kdo je dobrá máma? spíš tuhle diskuzi bych zkusila založit
Já pamatuji takové malé dětské jogurty a ty se jmenovali Dobrá máma ![]()
Klid, nejsi špatná máma.
Jen je toho na tebe hodně - a upřímně uvřískaná dvojčata jsou mojí noční můrou
a málokdo by to zvládl s bravurou.
Vztekací období mají všechny děti, ty máš blbý, že to máš krát dva a zároveň se není o koho opřít.
Jestli je toho křiku u vás až moc, zvážila bych, co všechno, co po nich chceš je až tak stěžejní, aby z toho byla hádka na hodinu. Vytyčit si pár důležitých věcí a ten zbytek nechat víc plynout. Ono se v tom pak dost zacyklíte navzájem a pak to vypadá, že není cesty ven.
Zkusit řešit jednotlivosti a postupně, nesnažit se být dokonalá máma dokonalých (poslouchajících) dětí během jednoho dne.
Třeba dneska řešte jídlo, za měsíc oblečení,…
A to částečné oddělení, to asi taky neni špatnej nápad. Ségra má taky dvojčata a kolikrát říkala, že každá zvlášť je v pohodě, ale dohromady to byl boj. Třeba i to hlídání by bylo přístupnější, kdyby vyfasovali vždycky jen jedno dítko. A holky by každá zvlášť měla aspoň chvíli mámu (nebo babičku) jen pro sebe.
Nevím úplně kde začít. Připadám si hrozně. Mám 3,5 leté dvojčata. Už od mala jsem na ně sama, jejich otec si je sice bere co dva víkendy, ale pouze z rodičovských povinností. V sobotu kolem 10:00 si je vyzvedává a v neděli kolem poledne už volá, že se holkam nechce spát, že už je doveze, jelikož zítra vstávají do školky..vím, že nijak extrémně u něj nestradaji, jen ta láska už tam není taková, jaká bývala než došlo k rozchodu. Timpadem jsem samozřejmě kyvla, ať dojedou..nechci aby byly někde, kde jsou někomu na obtíž. Rodina a hlavně prarodiče ze strany otce se k nim vůbec nemají. Mé rodině je stačí vidět jednou za tři týdny, takže taky nějaká extra pomoc žádná. Jsem psychicky z nich už vyrizena. Nechcou poslouchat a u všeho se jenom vztekaji. Cely den jen prorvou, ač úplně zbytecne..týká se to hlavně, když chci aby něco udělaly (samozřejmě, ze jsem nejdřív na ne hodna, nechci po nich řvát a nebo je do něčeho nutit. Jen proste po nějakém čase, kdy ani po dobrém to nejde, musím zvýšit hlas a ztratim veškerou trpělivost ). Neustále se mezi sebou jenom bijou, nepomáhá ani vysvětlování, že se to nesmí..je jim to úplně jedno. Hází s jídlem, příborem, pocuravaji se hlavně vzteky tedy.. půl roku zpátky si rikaly hezky o curani, teď proste, jak kdyby se úplně změnily k nepoznání. Chodíme ven, jezdíme na výlety, baví je kreslit a pomáhat mi vařit..do všeho je zapojuji a vždy mi to nadšení svým vztekem zkazi. Vždycky musí mít vše hned, pokud hned nepriletim je zle a vztekaji se klidně i půl hodiny. Obejmu je, vysvětlím, ze jsem zrovna něco dělala a ze musí počkat..nepomáhá. Učitelky si už stěžují, že nechcou absolutně spolupracovat (nechtějí se samy oblekat). Už jsem úplně vyřízená. Chodím do práce, abychom měly z čeho žít, jdu hned pro ně do školky a jediné co slyším je řev až do 8 vecera. Miluju je a strašně mě vždy před spaním trápí, že musím po nich ječet, že se proste nedokážu ovládnout, ale já už opravdu nevím, jak na ně.