Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Proč to bylo nenaplněné? Proč jste spolu šli na kafe? Co jsi od toho očekávala, očekáváš?
Vaše setkání za dobrý nápad nepovažuji, vypadá to, že ho chceš ale že on by tě možná bral za kámošku, ale ne jako partnerku.
Možná víc rozveď, co se odehrálo v minulosti. Z toho, co jsi zatím napsala, mi vychází odstřihnout se zcela a přestat se týrat planými nadějemi.
@Magical-eyes píše: Více
Já jsem vdaná. On je nezadaný. Já od toho čekala, že to bude evidentně za námi a že se mi uleví. A moc ne. Bylo to milé a příjemné, přesně se mi vybavilo co se mi na něm líbilo. Ale my už dávno neflirtujeme, nebavíme se o nás, ta možnost tam není už mnoho let. Je to někdo z minulosti, ke komu mě to moc táhlo. Zapracovala jsem ma vztahu doma a zafungovalo to - kamarád to ví.
Mě jen zarazilo jak koukal urputně z okna, bylo to do očí bijící. Kdybych se tak koukala i já z okna, tak jsme jako dva blázni, co sedí vedle sebe a vypráví do okna.
Po tvém vysvětlení mi není jasné, proč to děláš. V tomto světle to na mě působí, že mu to ubližuje. Manžel je s tím v pohodě, že chodíte na kafe?
@Magical-eyes píše: Více
Bylo to napůl pracovní kafe, i když uznávám, že nebylo nezbytné. A tak nějak věřím, že i manžel za těch 25 společných let potkal nějakou neokoukanou a zajímavou ženu a snad to ustál stejně jako já
nejsme přece stroje. Ale mě jen tak někdo neosloví a je fakt, že toto bylo silné a opravdu vážně jsem tehdy zvažovala rozvod. Ale je to za námi, je to minulost a je jasné, že kamaráda zase pár měsíců neuvidím. Vidíme se 1× za rok. Nejsme jinak v kontaktu. Přání ke svátku, narozeninám a Vánocům. To je veškerý kontakt.
No jo no, zahravej si, co ti na to napsat. Jestli resis, jak a proc na tebe byvaly koukal nekoukal, tak bych se byt tebou dalsim kafickum vyvarovala, protoze uz ted mas slusne nakroceno…
No tak ty to rozhodně nemáš zpracované, za mě zbytečně riskuješ těma schůzkama. Lépe by bylo úplně ho odstřihnout.
@Silverine247 píše: Více
Ale… toto byla hudba minulosti před lety. Ani tehdy!! k ničemu nikdy nedošlo. Tak nějak myslím, že jsem to tehdy zvládla dobře.
Ale zas je fakt, že to setkání mi dobře nedělá, tahle diskuze o tom svědčí. Mělo by mi být jedno jestli kouká z okna nebo na mě ![]()
@Anonymní píše: Více
Bylo ti nepříjemný, že kouká z okna, když mluví, ale pak to hodnotíš jako příjemné setkání, když se na tebe koukal, když si mluvila ty…
Mně to přijde, jako že se na začátku soustředil na to, co mluví, aby nemlel blbosti, protože byl nervozní a např. ta nervozita byla jemu samému nepříjemná. A pak už to bylo v pohodě, mohl se soustředit na tebe, stres odpadl.
A že byl na začátku nervózní, to je přece běžné, když se máš potkat s někým významným.
A že to řešíš na emimi je znak toho, že i tobě na něm záleží.
Píšeš, že je nezadaný. Je nezadaný kvůli tobě?
Ty mu přece kromě kávy 1× ročně nic nabídnout nemůžeš. Neuvažovala jsi o tom, že bys kontakt zcela přerušila, aby se on mohl odpoutat a jít dál?
@Anonymní píše: Více
A kdyz jsi to uz v minulosti musela ustat, zvladat, kontrolovat se… proc se k tomu vracet, dalo ti to neco pozitivniho se s nim zase sejit, nebo se rada drasas?
Hodně lidí to má tak, že když něco vykládá, tak kouká jinam, protože u toho přemýšlí, co říká. Na oční kontakt už není tolik mozkové kapacity. Naopak když vykládáš ty, tak druhá strana má prostor naslouchat a k tomu patří i oční kontakt. S jeho zájmem nebo nezájmem o tebe to nemá nic společného.
@Magical-eyes píše: Více
Ne! Určitě to nijak nesouvisí se mnou.
A ano, kontakt máme opravdu minimální. Ale úplně přerušit to jsem nedokázala.
A můžu se zeptat, jak to bylo tenkrát? To ti koukal do očí, když mluvil on o sobě? Já mám totiž ten samý nešvar. Pokud se na něco soustředím, co říkám, nedokážu se koukat na jiné lidi, rozptyluje mě to. Vím, že se to může druhému zdát neslušné, jsem si vědoma toho, že to není slušné, ale prostě to nedokážu změnit, i když se na to soustředím. Pokud na někoho koukám, ztratím nit a nevím, co jsem chtěla říct… ![]()
Viděla jsem se po roce s bývalou láskou, bylo to mezi námi silné a nenaplněné. Domluvili jsme se na kafe, sedli jsme si vedle sebe (byly tam stoly podél okna, jinak to tedy nešlo) a já koukala na něj a on se mnou mluvil a koukal před sebe (z okna), na mě jen kradmo a vždycky tím pohledem uskočil, to mi povídal on jak se má. Cca čtvrt hodiny takto. A pak už jsem začala vyprávět já a to už se otočil a koukal mi celou dobu do očí a opravdu pozorně poslouchal. Mně to přijde zvláštní, to jak na mě nejdřív vůbec nekoukal, ale vůbec, určitě to bylo pro náš rozhovor netypické. Nevíte někdo jak je to s řečí těla a pohledem? Já se samozřejmě kloním k tomu, že byl nervózní a pak už se uvolnil, nebo mu bylo nepříjemné mluvit o sobě (to je ale taky netypické). Ale taky mi moje sebevědomí říká, že tam se mnou nechtěl být, nebo že jsem se mu už nelíbila. Ale třeba jo?
Každopádně to asi nebyl dobrý nápad, na našem vztahu se nic nezměnilo a setkání bylo velmi příjemné a mám ho od té doby opět v hlavě.