Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nemá kamarády
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.12.21 08:39
A co se seznamit s maminkou nejake kamaradky? Kvuli detem jsem se zacala taky kamaradit s par maminkama. Obcas nejakou pozvat domu nebo se pozvat k nim, aby se holky poznali i mimo skolu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.12.21 08:44
Děti jsou v tomto ohledu velmi kruté. Mám doma něco podobného ve světle modrém. Nenaděláš s tím nic, chce to čas. Buďte silné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.12.21 08:49
@e008 píše:
A co se seznamit s maminkou nejake kamaradky? Kvuli detem jsem se zacala taky kamaradit s par maminkama. Obcas nejakou pozvat domu nebo se pozvat k nim, aby se holky poznali i mimo skolu…
Souhlasím - nenechávat to jen na ní. Akorát je blbé, že jsi možná prošvihla ten ideální věk na tohle „hraní na návštěvách“. Ale za pokus nic nedáš. Chtělo by to zjistit, s kým by se dcera ráda spřátelila (asi to nebude zrovna jedna z těch, které řeší líčení a kluky) a hodit řeč s mamkou. Pokud tedy dcera není introvert po tobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.12.21 08:52
A kolik je mladší? Nemá ona nějakou partu, do které by starší přibrala? Já mám ségru o 3 roky a kamarádky sme mely spolecne, někdy sme šly ven s holkama od ní ze třídy, někdy ode me. Když si rozumí s mladšími, tak by ji mezi sebe třeba vzali spíš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.12.21 08:54
Snažila bych se zjistit, proč ji ostatní vyhazuji. Syn to měl podobně ve školce a po téměř detektivní pátrání mě i učitelek jsme přišly na to, že děti si s nim hrát chtějí, ale on chce, aby bylo vždy vše po jeho. Když to děti odmítnou, tak syn místo toho, aby si hrál s nimi podle pravidel většiny, tak jde pryč a je sám. Pak když někdo přišel za ním, tak ho sám poslal pryč s tím, že si chce hrát podle sebe a ne podle druhých… trvalo snad půl roku, než pochopil, že takhle to fakt nepůjde, že někdy rozhoduje on, jindy ostatní a že je potřeba se přizpůsobit většině.. teď je v první třídě a pohoda, kamarádů dost. A pak taky být iniciativní, jak ty tak ona. Zkoušely jste někoho z kroužku pozvat domu nebo na hřiště, procházku?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.12.21 08:55
Cítila jsem se podobně. Přešla jsem na gympl a ještě snad 2-3 roky jsem byla sama AG na kamarádku co jsem poznala na dětském táboře. Plus jsem tedy měla kamaráda o rok staršího, ale nevidali jsme se moc. Víc jsem doma četla, ani s rodinou jsem nechtěla jezdit na výlety, sama tomu teď nerozumim proč (sourozenci si že mě dělali dost často srandu tak možná to ).
No a pak to nějak postupně klaplo, i když jsem nemela ve třídě přímo nejlepší kamaradku, tak jsem si s několika holkama víc sedla. I když jsem se vcelku musela přizpůsobit jejich tématům, co zajímalo mě, nezajímalo je.
Našla jsem si celoživotní koníček a až tam jsem potkala lidi, se kterýma si rozumím víc.
Prostě jí dávej příležitosti, kde se může seznámit, a jednou to vyjde. 
- Citovat
- Upravit
9.12.21 08:58
Mela jsem to podobne do 5.tridy, na gymplu se to zlepsilo. Nicmene jsem introvert a neni pro me snadne navazovat vztahy ani v dospelosti. Mohu se sice bavit s kazdym, ale lidi vidi a vyciti, ze si drzim odstup a nechapou proc. Kamaradu jsem nikdy mnoho nemela, max. 1-2 (vzdy nekolik let, nez se nase cesty rozdelily) - a mnoho ‚znamych‘. Podle me ostatni lide casto ‚zname‘ pocitaji take jako kamarady:-) - a ve vysledku jsou na tom podobne:-)
Muzes ji pomoci zkusit najit jiny typ kolektivu - sportovni nebo jiny zajmovy krouzek - pri hre padaji zabrany.
Clovek si vsak musi najit cestu v zivote sam - a v tomto veku za ni komunikovat s kolektivem nemuzes. Musi se sama snazit a najit zpusob, jak s ostatnimi komunikovat a jak dosahnout toho, aby ji minimalne respektovali.
Neni mozne nekomu ‚hledat kamarady‘.
Vsechno zle je k necemu dobre. Mnoho lidi, kteri neco dokazali a kterych si vazim, byli v detstvi sikanovani a trochu ‚divni‘.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.12.21 09:02
Mladsi je 6. Driv, v tom skolkovem veku, jsme navstevy zvaly, ale ted uz je to blbe, jedne holcicky kamaradka mi uprimne rekla, ze dcerce navstevu nekolikrat navrhla, ale ze proste nechce. Radsi jde ven se svoji partou.
- Citovat
- Upravit
9.12.21 09:06
Dej jí čas. Zní to hrozně. Ale v tomhle věku jsem naprosto nesnášela, když se mi máma snažila dohodit kamarádku.
Úplně mimo jsem byla až do VŠ. Na střední jsem nebyla úplný Mimoň jen proro, že tam byla holka, co byla ještě větší Mimoň než já. A ano ani já jsem se s ní ve svých telecích letech nebavila, aby mě nevyloučili ještě víc.
Pak se to srovnalo, asi i proto, že na VŠ už není „třída“ a musela jsem dělat na projektech s dalšími lidmi. Musela jsem s nimi mluvit a oni zjistili, že nejsem až tak divná. A hlavně nebyla tam aktivní maminka, co mě furt někomu dohazuje.
Na základce je to těžké, zvlášť pokud se děti už „rozřadily“. U nás to byla skupinka že stejného sídliště. Skupinka co dojížděla autobusem a skupinka z kroužku. Do kroužků jsem chodila, ale ne do „kontaktních“, spíš techkde si děláš svý. (keramika, ruční práce)
Nenuť jí kamarády. A hlavně v ní nepodporuj názor, že když nemá kamarády je divná. Klidně ať si udělá jen jednu nejku - klidně o pár let mladší. Ale musí to zvládnout sama.
S její povahou ji sbalí nějaká extrovertka.
V tomhle jsem měla „štěstí“, jsem jedináček, tak mě máma vyhazovala ven i samotnou. Nakonec se mě na hřišti jedna ukecaná holka chytla a drží se mě už přes 20 let. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.12.21 09:12
Já myslím, jí nejvíc pomůžeš, když jí pomůžeš se naučit být spokojená sama se sebou a nepotřebovat „kamarádky“. Snažit se být kamarádkou s někým, kdo s Tebou kamarádit nechce je smutné a vždy to působí zoufale. Být sebevědomá, mít ráda sama sebe, být nezávislá a spokojená. Podporuj její zájmy, vymyslete, co může dělat o přestávkách sama a ukázat jí, že je okay nemít kamarádky. Akorát pouze pozor na online svět tyto děti, často ujíždí na nejrůznějších chatech a sociálních sítích, kde si kompenzují ten nedostatek pozornosti v reálném kolektivu. Hlavně ji neposílej „hrát“ si s cizíma dětma, jako introvert jsem toto v dětství nesnášela, když to máma dělala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.12.21 09:12
Znam, bohuzel.
Dcera je sice pomerne extrovert, ale ma problem zapadnout a najit si blizkeho kamarada/kanaradku. To jsme poznali v podstate ohledne vsech aktivit-je to tak ve skole, v krouzkach, na hristi…je ji 10. Tezko rict, cim to je. Mozna tim, ze ona si rada i hraje, dela veci sama a potom se chce zapojit do hry a ostatni uz to maji rozehrane, tak ji reknou, ze ne a ona se urazi a uz se s nimi nechce bavit…ja jsem jeste tak pred rokem, dvema, vyrazne vysla ze sve komfortni zony a zacala aktivne navazovat vztahy s maminkama holek, se kterymi se dcera tak nejak vic bavila a pomerne to fungovalo, ale pro me to bylo obvykle dost vycerpavajici, protoze v podstate veskery volny cas jdme travily s nekym, porad jsem planovala…a stejne dcera se casto pak s nekterou z te h holek nejak nepohodla…no jako nemelo to uplne ten efekt, ktery jsem si predstavovala. Takze jsem di rekla, ze se musi snazit sama, evidentbe se ji ty vztahy nedari navazovat i kvuli komplikovanejsi povaze…a ja si myslim, ze v tomto veku uz se to docela lame. Nemuzu ji stat za zadkem kdovi do kdy. Samozrejme se mi muze sverit a radime se, jak na treba postupovat atd., ale jiz tak aktivne nevystupuju (mam i dalsi deti).
- Citovat
- Upravit
9.12.21 09:15
To je prostě problém těch málo vyspělých dětí, když se nad tím zamyslíš, tak to těm lidem nemůžeš vyčítat. Pro ně je dcera někdo, s kým nemají společné zájmy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.12.21 09:17
Taky jsem v dětství moc kamarádů neměla. Bydleli jsme stranou a matka mi tak zničila sebevědomí, že jsem nebyla schopná asertivity. Na druhou stranu jsem ráda, že mi aspoň nevnucovala kamarádky dle svého výběru, protože nechci ani vědět, jakou hloupou slepičku by mi předhazovala. 
Místo vnucování kamarádek bych ji spíš nechala vybrat si zajímavý koníček, ať se má o čem bavit a zvedne se jí sebevědomí, pak si kamarády najde sama i bez maminky v zádech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vesmírná drůbež
9.12.21 09:32
Píšeš, že je dcerka nejspíš více „dětská“ než spolužačky. To si časem sedne. Já byla uhozená na druhou stranu, rozuměla jsem si velmi dobře a v podstatě rovnocenně s dospělými, v kolektivu vrstevníků jsem byla naprosto totožným vyděděncem.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Mam dceru 10 let a nejak se ji nedari zapojit do kolektivu. Je v pate tride, mentalne je spis mladsi, doma si s mladsi segrou hrajou klidne na koniky, spoluzacky jsou vic pubertacky, resi kluky a liceni. Dcerka je spis zakriklejsi, nema moc sebevedomi. Ve tride se holky rozpartickovaly, 3 skupinky a ona mimo. Pry o prestavkach kouka z okna nebo si kresli. Holky ji vyhazuji. Je z toho utrapena. Bohuzel bydlime v casti mesta, kde neni moc deti jejiho veku, vlastne podobne stara holka ani jedna. Na krouzky chodi, s holkama tam nejak promluvi, ale nevzniklo nic „vic“. Nebavi se spolu natolik, aby spolu sly treba ven. Ja uz nevim. Ona je nestastna, a ja taky,…kdyz vidim, jak jde treba na hriste a vsichni ji tak nejak odezenou a zustane sama, je mi hrozne. Mel jsteto nekdo podobne?