Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky,
tak nějak postupem let a událostí si uvědomuji, že nemám žádné kamarádky. Naposledy snad někdy na střední a výšce, v práci pak už spíše jen známé. Je pravda, že jsem se hodně stěhovala - několik základek, střední jinde než výška, teď zase bydlím úplně jinde, kde jsme s manželem také ze začátku nikoho neznali. Zjistila jsem, že ve věku přes 30 už taky lidi bývají trochu opatrnější a hůře se snima navazuje hlubší vztah - svěřování se třeba. Také, částečně díky vzdálenostem, se mi špatně udržují vztahy se starými kamarádkami, má nejlepší je 250 km.
Ale zároveň přes tyhle objektivní důvody mi přijde, že i u většiny známých musím vztahy udržovat já, já zavolat, já je pozvat, vymyslet aktivitu a když mě to omrzí, ta dotyčná se sama neozve. Takže mám nějakou charakterovou vadu
, možná neumim pořádně naslouchat, nebo něco takovýho - nevim jak to na sobě mám rozpoznat. Snažím se a nejsem v žádným případě podrazák, nebo něco takovýho. Hlavně tím, jak si na to zvykám, se pak hůř cokoli navazuje. Teď mám kamarádky v místě bydliště jen kvůli dětem, aby měly oni s jejich dětmi nějaké kontaky a měly si s kým hrát, to funguje dobře, ale mám pořád trochu odstup. Je mezi vámi taky někdo takový? Jinak společnost mám ráda, snažím se, aby k nám chodily návštěvy, ale je to hlavně z mé strany - prostě ty lidi nepřitahuju. Čím to může být? Díky moc za názory.
Hele, mě se takhle od pohledu líbíš
ale jsi z daleka. Těžko soudit, čím tohle může být. Možná nový koníček by přivedl nové přátele. ![]()
@zajicovic mám to stejně, cca před rokem jsem měla problém a potřebovala jsem někoho komu se svěřit, někoho kdo mě podpoří, nějak nebyly kamarádky k dispozici, v tu dobu jsem si uvědomila, že to mám tak jak popisuješ, já volám, já domlouvám apod. tak jsem kamarádky přestala obvolávat a můžu říct, že některé z nich jsem od té doby neviděla. A druhá pravda je, že mi nechybí, spíš se zlobím sama na sebe, že jsem ze sebe nechala dělat vola
Já jsem na tom podobně, žádnou kamarádku nemám, jen pár známých. Ale je pravda, že ti se občas sami ozvou nebo zajdou na kafčo, ale není to to pravé ořechnové. A když už si myslím, že je to kamarádství, tak zjistím, že je to jen z mé strany a z druhé je to jen a jen využívání…
Jsem introvert…pokud mě kamarádky nezavolají, nenapíšou…neozvu se i několik měsíců…
nemám potřebu…takže jsme to vyřešili pravidelnýma holčičíma dýchánkama v Klubu…schází se nás cca 4-5 bab…popíjíme vínko, klábosíme (drbem chlapy, děti, tchýně…)…a po pravdě se mi tam většinou nechce…ale když už tam sedím, je to SUPER…ale vykopat se z bytu, to je kámen úrazu…
Taky pracuju v ryze ženském kolektivu…takže jsem z práce vykecaná až až…
A co teprve TADY…
To je drbárna… ![]()
Já to mám podobně a ani jsem se nemusela stěhovat, byli jsme fajn parta v práci, ale ta skončila, a každej dělá jinde, či je na md
já přišla o dost kamarádek mateřstvím, jako mám nějaké a dítkem, ale třeba nejdem spolu sami na kafe
u nás to bude možná i trošku finanční stránkou, máme ted nějaké výdaje, alimenty nemám už skoro rok, chceme jít od IVF, prostě šetříme, a tak není na to, chodit do kaváren a nechat tam za dopoledne 3OO.. ![]()
Já taky nemám moc kamarádek. A jsem za to ráda, že se kamarádky ukázaly hned v začátcích. Získala jsem dobrou práci, s nadstandartním platem a mnohé to neunesly. Bylo jich dost. Pomluvy, lži. Vykopala jsem je ze svého života. Mám skvělé kamarádky 4, z toho jednu absolutně nej
+ sestry a širší rodinu
A jsem spokojená. Dál okruh kamarádek nerozšiřuji. Nepotřebuji další. Na co? Na to aby mě zase všude roznášely? Ani omylem ![]()
Taky mám společnost ráda, mám spoustu známých co k nám chodí na návštěvy, společné zábavy, i kamarádi od mého, ale neberu je jako kamarády. Prostě jen jako známé ![]()
Také se přikláním k nějakým aktivitám. Sestra se mi něco málo před třicítkou provdala asi 100km daleko, zezačátku z toho byla nešťastná, přes muže moc kamarádek také nenašla - když někam šel, tak většinou jen ve společnosti chlapů a nebo jen se sestrou, nějaké akce, kde by bylo více párů, moc zavedené neměli. Měla to ještě těžší v tom, že dítě plánovali za delší dobu a tak si ani přes děi kamarádky nenašla. Až potom začala chodit na zumbu a tam našla hned několik kamarádek, z nich jednu opravdu dobrou. Teď už spolu kamarádí i jejich manželé a i děti plánujou zhruba ve stejnou dobu ![]()
Příspěvek upraven 24.01.14 v 17:37
@zajicovic píše:
Ahoj holky,
tak nějak postupem let a událostí si uvědomuji, že nemám žádné kamarádky. Naposledy snad někdy na střední a výšce, v práci pak už spíše jen známé. Je pravda, že jsem se hodně stěhovala - několik základek, střední jinde než výška, teď zase bydlím úplně jinde, kde jsme s manželem také ze začátku nikoho neznali. Zjistila jsem, že ve věku přes 30 už taky lidi bývají trochu opatrnější a hůře se snima navazuje hlubší vztah - svěřování se třeba. Také, částečně díky vzdálenostem, se mi špatně udržují vztahy se starými kamarádkami, má nejlepší je 250 km.
Ale zároveň přes tyhle objektivní důvody mi přijde, že i u většiny známých musím vztahy udržovat já, já zavolat, já je pozvat, vymyslet aktivitu a když mě to omrzí, ta dotyčná se sama neozve. Takže mám nějakou charakterovou vadu, možná neumim pořádně naslouchat, nebo něco takovýho - nevim jak to na sobě mám rozpoznat. Snažím se a nejsem v žádným případě podrazák, nebo něco takovýho. Hlavně tím, jak si na to zvykám, se pak hůř cokoli navazuje. Teď mám kamarádky v místě bydliště jen kvůli dětem, aby měly oni s jejich dětmi nějaké kontaky a měly si s kým hrát, to funguje dobře, ale mám pořád trochu odstup. Je mezi vámi taky někdo takový? Jinak společnost mám ráda, snažím se, aby k nám chodily návštěvy, ale je to hlavně z mé strany - prostě ty lidi nepřitahuju. Čím to může být? Díky moc za názory.
@zajicovic píše:
Ahoj holky,
tak nějak postupem let a událostí si uvědomuji, že nemám žádné kamarádky. Naposledy snad někdy na střední a výšce, v práci pak už spíše jen známé. Je pravda, že jsem se hodně stěhovala - několik základek, střední jinde než výška, teď zase bydlím úplně jinde, kde jsme s manželem také ze začátku nikoho neznali. Zjistila jsem, že ve věku přes 30 už taky lidi bývají trochu opatrnější a hůře se snima navazuje hlubší vztah - svěřování se třeba. Také, částečně díky vzdálenostem, se mi špatně udržují vztahy se starými kamarádkami, má nejlepší je 250 km.
Ale zároveň přes tyhle objektivní důvody mi přijde, že i u většiny známých musím vztahy udržovat já, já zavolat, já je pozvat, vymyslet aktivitu a když mě to omrzí, ta dotyčná se sama neozve. Takže mám nějakou charakterovou vadu, možná neumim pořádně naslouchat, nebo něco takovýho - nevim jak to na sobě mám rozpoznat. Snažím se a nejsem v žádným případě podrazák, nebo něco takovýho. Hlavně tím, jak si na to zvykám, se pak hůř cokoli navazuje. Teď mám kamarádky v místě bydliště jen kvůli dětem, aby měly oni s jejich dětmi nějaké kontaky a měly si s kým hrát, to funguje dobře, ale mám pořád trochu odstup. Je mezi vámi taky někdo takový? Jinak společnost mám ráda, snažím se, aby k nám chodily návštěvy, ale je to hlavně z mé strany - prostě ty lidi nepřitahuju. Čím to může být? Díky moc za názory.
ani ja nemam kamarady
Urcite myslim, ze je to z me strany. S prvnim ditkem to slo, ale co mame druhe, proste nerada si s nekym neco domlouvam
no az se nam i kamaradky prestali ozyvat ![]()
@Jitka1976 píše:
Jsem introvert…pokud mě kamarádky nezavolají, nenapíšou…neozvu se i několik měsíců…nemám potřebu…takže jsme to vyřešili pravidelnýma holčičíma dýchánkama v Klubu…schází se nás cca 4-5 bab…popíjíme vínko, klábosíme (drbem chlapy, děti, tchýně…)…a po pravdě se mi tam většinou nechce…ale když už tam sedím, je to SUPER…ale vykopat se z bytu, to je kámen úrazu…
Taky pracuju v ryze ženském kolektivu…takže jsem z práce vykecaná až až…
A co teprve TADY…
![]()
![]()
To je drbárna…
Mám to úplně stejně jako ty. Většinou se mi taky nechce, ale když jdu tak to stojí za to ![]()
Jsem na tom podobně jako vy.
Mám 2 kamarádky, ale bohužel na druhé straně ČR. Každý den si píšeme voláme, ale není to ono. Jsem nedůvěřivý člověk, takže si nové kamarádky hledám těžko ![]()
@Jitka1976 změnila si profilovku málem jsem tě nepoznala
![]()
@Aleyt víš jak dobře se mi bez nich žije? Jakej já mám svatej klid? Nechápu jak jsem mohla být tak blbá a tolerovat to 4 roky. No a ve finále jsem asi po 3/4 roce zjistila že jsem poslední dobou nějaká nafrněná když se nebavím
![]()
jak jsem se přestěhovala tak nemám žádnou kámošku, co jsem měla a o které jsem si myslela, že je dobrá, tak se na mě vykašlala. Když ji bylo zle a vykašlal se na ní její chlap, tak to mě pořád telefonovala a pořád jsme to řešili a až si našla jiného, tak mě ani nezná. Nenapíše a kašle na mě. Připadala jsem si jak použitý hadr. Ale to nic. Chápu i tebe, je to těžké pořád někoho volat a něco vymýšlet. Moc ráda bych měla někoho, s kým bych si mohla jen tak pokecat a prostě se kámošit.