Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Spíš jen takové postesknutí…
Holky, také některá mate hodně kamarádek, ale žádnou takovou tu nej nej nejlepší přítelkyni? Není vám to občas líto? Ja mám kamarádek docela asi dost - několik holek jsem poznala v dětském kroužku, v hernickach, s těmi si napíšeme nepravidelně na FB, na whatsapp. pak taky popovidam s maminkami ve školce, nebo když se potkáme ve meste, chvíli pokecame… ale nemam žádnou takovou tu Nej, které bych se mohla se vším svěřit, s kterou bychom jezdily na výlety. Někdy je mi to líto, když třeba vidím fotky na fb, jak nějaké holky - kamarádky s dětmi společně cestují, podnikají různé akce, nebo i s partnery jezdí společně všichni na dovolené. Byly období, kdy jsem nějakou nejlepší kamarádku měla, ale pak to vždy nějak vyšumělo nebo se naše cesty rozešly. Jedna se odstěhovala, druhá je zatím bezdětná a prostě to mezi námi casem vyšumělo, další bydlí na druhem konci republiky, další zas nemá věčně čas…. Takže jo, mám kamaradky, s kterými si obcas píšeme, nebo popovidame když se potkáme a je to fajn, ale chybí mi ta jedna, které bych mohla vsechno říct, která by tu byla vždy pro mě.
Já mám jednu takovou tu nejlepší kamarádku od dětství. Pak se naše cesty na pár let rozešly, každá jsme šla na jinou školu, ona měla jiné zájmy, nic jsme si neudělaly, jen to utichlo. A po asi 15 letech jsme se znovu potkaly a navázaly tam, kde jsme přestaly. Bylo hned o čem povídat, jako bychom se vídali každý den. Už 10 let se scházíme alespoň na kafe, občas spolu někam vyrazíme a je to ta nejlepší kamarádka, které můžu říct všechno.
Ta jedna mi stačí. Já zase nejsem obklopená kamarádkami. Pak mám pár kamarádek v práci, ale ty jsou spíš jen pracovní, nikde jinde než v práci se nescházíme. S těmi taky proberu všechno možné ze soukromí, ale ne úplně všechno. Ani bych už na ně neměla čas, jsme rádi, že si ho najdeme s tou jednou.
@Sassy855 píše: Více
Bohužel, moc dobře vím o čem píšeš… protože v současné době mám úplně stejný pocit. ![]()
Je opravdu moc těžké najít tu pravou kámošku, jak se říká „na život a na smrt“.
Řekla bych, že je to téměř stejné jako s požadavky na muže. ![]()
Samozřejmě, krom sexuální a fyzické přitažlivosti…
![]()
![]()
Jsem na tom stejně. Mám kolem sebe fajn holky, občas si napíšeme, občas se vidíme, vím že kdybych potřebovala, pomůžou mi, ale nejlepší kamarádku také nemám. Mívala jsem, ale našla si nového partnera a najednou měli ve všem přednost lidé z jeho party, já byla ta, na kterou se našel čas, až když oni nemohli. Vídáme se pořád, ale kamarádka se vším všudy už to rozhodně není.
Taky mi to chybí a když vidím nějaké opravdu dobré kamarádky nebo sestry s blízkým vztahem, je mi to líto. Ale třeba život nějakou spřízněnou duši ještě nadělí.
Já taky nemám tu jednu jedinou na celém světě, která by o mně věděla vše, ale vůbec mi to tedy nechybí. Mám spoustu kamarádek z různých bublin. Holky, se kterými jsem vyrůstala od školky přes pubertu, ale pak v různém pořadí přišly svatby, děti, hypotéky, stěhování a míra setkávání postupně klesala, protože jsme se ocitaly každá trošku jinde, přesto blízkost mezi námi trvá a rády se k sobě vracíme. Jejich místo, co se týče četnosti setkávání, postupně přebraly maminky ze školky / školy / kroužků, s jejichž dětmi se kamarádí naše děti. Ty třeba neznám tak dlouho a do hloubky, jako tu první skupinu, ale zase jsme si blízké v takové té každodennosti a řešíme stejné problémy ve stejný čas. Taky mám jednu kamarádku pracovní a kamarádky se společnými zálibami. No a takové ty nezbořitelné jistoty, to je moje máma a sestra. Takže když se nad tím zamyslím, nemám jednu nejbližší osobu, ale s jakýmkoliv trápením můžu jít k některé „specializované“
a nikdy nejsem na nic sama.
@Černá Madonna píše: Více
A co kamarád? Ten by Ti nestačil? A klidně i s výhodami!
![]()
No tak já nemám ani nejlepší kamarádku, ale ani dobré kamarádky, se kterými bych mohla zajít na kafe/víno. S lidmi se sice bavím (i když jako pro introverta je pro mě seznamování těžší), avšak nikdy to neprerostlo v něco víc. Mám pocit, že vytáhnout chlapa ven např. na pivo je mnohem jednodušší než ženu. S některými ženami si napíšu, ale buď to z jejich strany vysumi nebo nemají věčně čas. ![]()
Já nejlepší kamarádku mám, ale nějak se nám cesty rozchází. Bydlíme od sebe celkem daleko a máme malé děti. Ty nám dost znemožňují se často vidět..pak jsme měli partu přátel a tam se to taky rozpadlo díky tomu, že jsou děti malé a vše se hůř plánuje. Ale já si myslím, že se to zase zlepší. Zatím jsem si teď našla jinou skupinu holek a snažíme se sejít. Sice to nejsi takové ty opravdové kamarádky, ale aspoň se snažím nesedět doma. Se starými kamarádkami bych ráda ty vztahy už obnovila. Teď to třeba opravdu rok kvůli nejmenšímu nešlo, ale už snad by to mohlo jít a chce to teď jen trochu snahy.
Měla jsem príma kamarádku, ale bohužel se přihodily události, které mi nedovolily v tom vztahu pokračovat, protože by to náš vzájemný vztah hodně narušilo, tak jsem to musela ukončit, i když to nebylo snadné…
Naše cesty se rozešly, ale to přátelství bylo fajn.
Nemám ani nejlepší, ani ty ostatní. A poznala jsem mnoho žen za život, ale já jim obecně prostě „nevoním“. Takže se mnou se moc kamarádit nechtějí a ty výjimky si nakonec našly nějaké lepší do party. Většinou jsem byla v kolektivu out a ta, kterou ostatní pomlouvaly. Ale nebudu v tomto směru na sobě pracovat, ženám nevěřím a není mi líto, že jsem bez kamarádky. Mám ráda jen ty náhodné situace, například pár slov na hřišti nebo ve školce s jinou mámou, ale žádné osobní poznávání nebo kafíčka.
Tak nějak jsem přišla o všechny kamarádky časem, nemám žádnou a nijak mě to netrápí ![]()
Měla jsem kamarádku 20 let. Měla to s manželem dost těžký, takže moje rameno bylo pořád připravený. Situace se obrátila a já potřebovala podporu. Jenze já najednou zjistila, že to kamarádka není. Dokonce vytáhla několik let starou záležitost a to za bolelo. Uvedomila jsem si, že mi to bere energii a že mě jen vysavala. Ukoncila jsem to a hrozně se mi ulevilo.Je to dar, když máte opravdového přítele
Mám pár kamarádek, nejlepší ne. A stejně bych nechtěla ženskou, které řeknu všechno. Znáš to, ve chvílích závisti slepý začíná vidět, hluchý slyšet a němý mluvit. A dovolené s jinýmy páry a jejich dětmi jsou pro mě absolutní noční můra.
Teď mám v okolí 2 kamarádky, se kterými si sem tam napíšeme a zajdeme ven. Máme si co říct, ale úplně se vším bych se jim nesvěřila.
Pak mám nějakých 15 let nejlepší kamarádku, se kterou se vidíme jednou do roka a většinu času si píšeme a voláme.
Takže za mě, pokud má kamarádství vydržet, tak vydrží, i kdyby byl člověk na druhé straně republiky.
Nejlepší kamarádky jsou taková výsada dětství, v dospělosti to jde udržet těžko. Přesto mám několik blízkých kamarádek, kterým můžu říct všechno a vím, že mě neodsoudil, podrží a nikde to nevykecají. Můžu se na ně obrátit kdykoliv. A jsem za ně vděčná, bez přátel bych žít nemohla.