Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Máš ji ráda, jen se mění v „dospěláka“ a to není jednoduché ani pro Tebe, ani pro ni.
Myslím,že jí ráda máš
Jen máte teď těžké období-puberta.A máte spolu víc špatného než dobrého.
no asi to neni samo sebou a jestli mezi sebou mate tak vazne problemy, navstivila bych psychologa…
je skoda aby treba kvuli potizim v puberte nebo vecem okolo se vas vztah znicil uplne… ![]()
Podle mě potřebuješ oddech…Funguje ponorka, dcera je v pubertě, řekla bych, že s tímhle se potýká skoro každý rodič…
Máš možnost se jí na pár dnů zbavit? ![]()
ještě dodám, že my jsme s mámou taky měly „blok“ když mi bylo 13 a psycholog nám pomohl.. Sice to teď je zase špatné, ale tenkrát to pomohlo ![]()
Ja si take myslim ze ji mas rada,ale ted ji zacina obdobi puberty a ty deti si delaji co chteji a obcas sou fakt nesnesitelny,ono se to casem zlepsi,pokud ne vyhledej pomoc psychologa
Jenomže já ji nemám ráda už delší dobu,ale teď čekám další a ona mi už jen leze na nervy.Mám ji za svobodna, nevím,asi ji má můj báječnej muž radši než já
Nejradši bych ji kolikrát uškrtila, tak mě štve,že ji poslední dobou i uhodím,ne moc,ale dostane pohlavek,nebo na ni řvu.A nadávám ji…A jsem z toho fakt špatná
Já myslím, že jí ráda máš, jinak by Tě tenhle problém netrápil a bylo by Ti to jedno. A hlavně nechtěla bys s tím poradit a něco dělat. ![]()
Co poradit?- těžko říct, nevíme co Vaše problémy způsobilo, jestli tam hraje roli další sourozenec, jestli je dcera jen v ,,normální" pubertě nebo nějaké průšvihové.
Já měla podobné pocity se starším synem -strašně zlobil a měla jsem pocit, že dělá vše abych ho nemohla mít ráda, mladší se začal batolit, projevil se silný atopák, do toho neustálé marodění- prostě ponorka jako prase.
Vzala jsem si staršího syna v klidu na pokec a prostě mu vše vysvětlila a kupodivu to k jeho věku 7.let fungovalo.
Úplně obrátil, pomáhal, moc se snažil a i já se snažila + občas navíc s ním pomazlit a veškerá láska se ,,vrátila". ![]()
Anonymní píše:
Jenomže já ji nemám ráda už delší dobu,ale teď čekám další a ona mi už jen leze na nervy.Mám ji za svobodna, nevím,asi ji má můj báječnej muž radši než jáNejradši bych ji kolikrát uškrtila, tak mě štve,že ji poslední dobou i uhodím,ne moc,ale dostane pohlavek,nebo na ni řvu.A nadávám ji…A jsem z toho fakt špatná
ta puberta tomu taky moc neprida a pokud jsi tehotna je to i tim, hormony pracuji
to prejde… spatne obdobi, urcite se naladite na stejnou vlnu, chce to cas a trpelivost a holka by si mela uvedomit ze by te nemela stresovat kdyz jsi v pozehnanem stavu aby jsi mela klid
a nekdo z rodiny na ni neplati?
Anonymní píše:
Jenomže já ji nemám ráda už delší dobu,ale teď čekám další a ona mi už jen leze na nervy.Mám ji za svobodna, nevím,asi ji má můj báječnej muž radši než jáNejradši bych ji kolikrát uškrtila, tak mě štve,že ji poslední dobou i uhodím,ne moc,ale dostane pohlavek,nebo na ni řvu.A nadávám ji…A jsem z toho fakt špatná
To není dobré, protože to holku může poznamenat. Zvlášť, když se jí narodí sourozenec, kterého budeš mít ráda a ji ne? Rozhodně psycholog.
to ze to resis a jsi z toho spatna, znamena, ze ti zas tak ukradena neni. Hele je ji 13, treba by ste si uz mohly spolu o dost vecech promluvit. co stve tebe, co ji… a zapracovat na tom .
Pokud čekáš druhžédítě, možná už teď žárlí a nedokáže se s touhle situací smířit nebo vyrovnat + puberta k tomu. V tomhle případě bych se přidala k holkám, co radí zajít k psychologovi a neubíjet váš vztah. Kdy sis poprvé uvědomila, že ji - jak píšeš - nemáš ráda? Někde musel nastat zlom a ten byste mohly pomocí dobrého psychologa objevit a odstranit. Podle mě není možné, aby matka neměla ráda své dítě… Hele, mě třeba máma nechala v kojeňáku, pak si mě vzali prarodiče, když se ona vrátila k nám, nastaly krušný chvíle, dost nás bila, ale i přes to všechno ji ráda mám, je to máma, jinou nemám. A ona je Tvá dcera!
A jak dlouho přesně už jí nemáš ráda?? Je to rok, nebo už od jejího ranného dětství??
Nemyslím si nutně, že jí jako musíš mít ráda, protože jsi matka..cítím z tebe, že to dokážeš upřímně zhodnotit a opravdu v sobě žádné city nenacházíš..
No co na to říct..Láska se nedá vynutit, ale možná by bylo lepší chovat se tak, aby to dcera nepocítila - viz pohlavky..( na výchovu plácnutím je už trochu stará nemyslíš??) ![]()
Ona je jistě " na zabití" ,ale ona na to má nárok - puberta je něco nevyhnutelného a tys jí také prošla..
Ona není vinna tím, že ty jí nemáš ráda.chybu hledej v sobě a nesvaluj to na pubertu..
Nebylo by lešpí zvážit její pobyt u tatínka?? Možná potřebuješ jen utřídit vlastní myšlenky a nic dalšího neřešit..
Jak bojovat s neláskou k vlastnímu dítěti?Dceři je 13 a už delší dobu mě jen štve a mám pocit,že ji nemám už ráda a když tu není je mi nejlépe.Co s tím?