Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jo, to si pamatuju. Akorát když mladší měl 9 měsíců, tak staršímu byly teprve 2,5 roku, skoro vůbec nemluvil.. holt to chtělo rychlost a organizaci, sebe obléct jen částečně a komplet až nakonec. K doktorovi, na nákup, jsem nikdy nechodila sama, nervy mám jen jedny. Teď mám třetí zrovna tříleté torpédo a je to též mazec. Naštěstí už řeším jen jeho.
Ty jsi sama bez chlapa, rodičů?
Ono je to časem lepší. Když měli kluci 3 a 5 byla jsem už s nimi sama a vyletovali jsme hodně a v pohodě.
Sebe oblékni až na posledy. Nejdříve oblékni starší, pak mu dej nějaký důležitý úkol (přivolat výtah, otevřít dveře, podat obouvak apod. mezitím obléknout mladší a pak rychle sebe.
je to ale občas na palici a logistický oříšek, vím. Ale počkej až tohle zvládneš budeš mistr přes logistiku malých dětí a to se v životě hodí.
![]()
Taky nesnáším vypravování se s dětmi. Když jsme pak už venku, tak je to fajn, ale ty přípravy… Kolikrát mám i problém vymyslet, co jim vlastně oblíknout. Starší je už naštěstí dost velká, aby se oblékla sama, ale pak zase prudí, že už chce ven a že nám to dlouho trvá. A venku potvůrka zdrhá, jen se na chvilku skloním nad kočárem, abych dala malý třeba napít, a už je kdovíkde. Kde jsou ty časy, kdy člověk vozil jedno spící dítě v kočáru… Kolikrát bych šla na procházku nejradši sama, třeba do lesa, tam je klid a ticho ![]()
Jo a jinak mně se zase svléká mladší. Natáhnu jí svetr přes hlavu a než jí tam strčím i ruku, tak šup, svetr je dole. Zajímavé je, že když se vrátíme z vycházky, tak sedí a kouká, to se zrovna svlíkat nechce…
![]()
Ach můj bože, je to neskutečnej voser!
A hlavně v zimě. Mám tři, 7 - 4 - 18 měs. a pod půl hodiny to prostě nedám
A to ta nejstarší už je vlastně samostatná a z velké míry i prostřední. Tvl dvacet tisíc zipů, šňůrek a suchých zipů, mami kde mám čepici, mami jaký si mám vzít boty (vím já???), na mimino v kočáře a fusaku musím otevřít vchodový dveře, aby se mi neuvařilo, než se oblíknu já… Ano, taky často toužím jen po třech věcech - já a náš pes, v lese, sami ![]()
@Michelle_M Zpestřením ještě je, když se starší nějaký kus nedaří obléct nebo zapnout… to je hysteráček… Jsem měla minule chuť popadnout jen kočár a ječáka nechat doma… A jen si říkám, co v mém dosavadním životě mě mělo na podobné situace připravit?
Já malé v tomhle období, když už to fakt bylo na hlavu a chytal mě rapl že se zase svlíká vždycky řekl, že slyším lišku, jak chce kousnout nějaký dítko, který není oblečený a fungovalo to spolehlivě. ![]()
Mám 3.
6lety, 5lety a 6mesicni
Dobrý je, že už je březen, vrstvy ubydou
a ještě si představ že se vypravujete do školky, ráno, odpol zpátky plus pár kroužků…zlatý výlety ![]()
Na konci zimy toho má dost asi každý. Pokaždé jsem se těšila na jaro a opravdu pak bylo lépe. Neboj.
Já mám dvě děti, 23 a 5 měsíců. Výprava ven trvá minimálně půl hodiny, a to jsme ještě v domě bez výtahu. Ze začátku mě to taky strašně štvalo, ale pak jsem k tomu zaujala pozitivní přístup - vždy si říkám, že to oblékání je součást procházky, bez toho to nejde. Že i tím oblékáním vlastně zabijeme nějaký čas, který se občas vleče ve stereotypních všedních dnech. A pomáhá mi mít systém - nejdřív přebalit starší, dát jí svetr, nákrčník, pak mladší. Starší se mi taky svléká, honím jí všude po bytě, do toho mladší řve. Ale jak říkám - vždy jdu do toho s pozitivní myslí a zabírá to ![]()
Tohle taky nesnáším, nákupy, doktory, oblíkání b zimě.. Snažím se jezdit na nakupy třeba jen se starším, kdy má manžel mladšího nebo naopak když je starší ve školce. Oblékám sebe poslední, já jsem hned, narozdil od dětí.
Ale jako výlety ráda mám. To je zas něco jiného, než tyhle krátký přesuny. A že jich mám. Ráno do školky, pak ze školky, pak třeba ještě odpoledne…
Jsem vděčná za dům. Oblecu děti,.kterým pomáhám, a vážení je ven. Mezitím se oblečou děti, které se oblékají samy a jdou ven. Poté se je jdu v klidu napít, pro věci, oblevu se, vyvezou kočárek a odcházíme v klidu ven. Nikomu není vedro, nečeká, ale hraje si už venku. Peklo je to v hotelu na horách. To alespoň bundy nebo kombinézy všem oblékám až venku, protože bychom se upekli. A když je mne horko, jsem podrážděná a atmosféra není dobrá.
@Fonty píše:
Mám 3.
6lety, 5lety a 6mesicniDobrý je, že už je březen, vrstvy ubydou
a ještě si představ že se vypravujete do školky, ráno, odpol zpátky plus pár kroužků…zlatý výlety
Mám tři brzy budou 4 malý- 7, 4 a 2 a v květnu bude mimino. Chodím všude pěšky. Ráno škola, školka (někdy je veze manžel), kroužky, vyzvedání, venčení psů, zahrada..Prostřední taky zdrhá, když se má oblíkat, teď už i ten nejmenší, nejstarší se zase neoblíká, sekne se a hraje si..díky za příspěveks liškou- asi u nás taky někoho kousne
A taky už je březen, budelíp..
Holky, píšu anonymně protože se za to stydím a zajímá mě, jestli to má někdo stejně. Mam dvě malé děti. 3 roky a 9 mes. Nesnáším je oblékat. Starší věčně utíká nechce se oblékat, dělá scény, než jí obliknu, tak se celá vždycky akorát tak zpotim, takze jsem na prevleceni… A dost často, když jdu pak oblict malýho, se mi zase svlikne… A ječí že nikam nechce, takze ji ven div né tahnu po smyku. ☹️️ Malej mezitím co jí oblikam jen řve a ječí, protože chce pozornost. A já tohle nějak nedávám. Nesnáším to. Nesnáším přesuny s dětmi, jet na výlet považuji za takový malý horor i když vím že starší z toho, i přes ty scény že nikam nechce, bude mít ve finale radost. Jet s oběma na nákup je pro mě za trest, k doktorovi na prohlídky to samý…
má to někdo stejně? Vůbec nevím jak se naladit anejakou vlnu, co tyhle věci bude zvládat s radostí a nebude k tomu mít téměř odpor. ☹️️