Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
napravit to můžeš zkusit, ale musíte chtít oba to napravit… pokud ne, tak upřímně pokud nemáte děti šla bych od toho…
já ted´prožívám něco podobnýho dokonce mi řek, že si mě neváží a nedávám mu důvod aby si mě vážil
jenže my sme spolu 17 let a máme dvě děti a prostě nevim zda dál žít ve vztahu kde ve výsledku by to bylo jen kvůli dětem nebo jít od sebe…
@brumdinka píše:napravit to můžeš zkusit, ale musíte chtít oba to napravit… pokud ne, tak upřímně pokud nemáte děti šla bych od toho…já ted´prožívám něco podobnýho dokonce mi řek, že si mě neváží a nedávám mu důvod aby si mě vážil
jenže my sme spolu 17 let a máme dvě děti a prostě nevim zda dál žít ve vztahu kde ve výsledku by to bylo jen kvůli dětem nebo jít od sebe…
my děti nemáme a jsme ještě mladí, ale já nejsem ten typ kterej hned něco zahodí a prostě to chci napravit, on podle toho co říkal taky. Jen nám to moc nejde, asi se snažíme málo
M.
@Anonymní píše:
my děti nemáme a jsme ještě mladí, ale já nejsem ten typ kterej hned něco zahodí a prostě to chci napravit, on podle toho co říkal taky. Jen nám to moc nejde, asi se snažíme máloM.
já taky ne už to zachraňuju min. dva roky…
@brumdinka píše:
já taky ne už to zachraňuju min. dva roky…
my jsme to nechali půl roku nějak plynout, až teď nám došlo že to musíme nějak řešit. M.
Nechcete si zkusit nějakého mediátora, který by vám dal nezávislý nadhled na váš vztah? Asi je škoda hned vztah zahazovat, kor když máte oba snahu situaci řešit.
@nozu píše:
Nechcete si zkusit nějakého mediátora, který by vám dal nezávislý nadhled na váš vztah? Asi je škoda hned vztah zahazovat, kor když máte oba snahu situaci řešit.
možná by to bylo dobrý zkusit, jen nějak nevím koho. Zase mi přijde přehnaný chodit do poradny, jedině tak se svěřit někomu známému
M.
@Anonymní píše:
Ahoj. Píšu anonymně protože je to pro mě hodně citlivé téma.
S přítelem jsme spolu 4 roky, bydlíme spolu rok a půl. Náš vztah byl vždycky krásný, sem tam jsme se pohádali ale vždycky kvůli blbosti.
Vlastně kvůli blbostem se hádáme i teď, ale posledního půl roku je to strašně často a přijde mi že jsme k sobě už úplně ztratili úctu. Dřív bysme po sobě neřvali sprostě. Teď se už normálně posíláme do prele, nebo jeden vynadá druhýmu ať drží hubu…nikdy to nezašlo tak daleko že by mi třeba řekl že jsem pča nebo já jemu že je ko*ot, to zas ne, ale sprostí na sebe prostě jsme. Taky mi přijde že jeden nerespektuje názory druhého, s tím jsme nikdy problém neměli a najednou se dokážeme pohádat kvůli nepodstatné věci.
Nechci ho opustit, vždycky nám bylo spolu dobře a spíš bych to chtěla nějak napravit. Samozřejmě jsme spolu o tom mluvili a chceme to napravit oba, ale asi nějak nevíme jak na to, protože se stejně pořád hádáme. Fakt nevím jestli jsme k sobě už opravdu ztratili všechnu úctu, nebo jestli máme jen ponorku z toho stereotypu, kterým žijeme. Povedlo se někomu z vás to překonat nebo se váš vztah rozpadl? M.
S chlapem (či chlapcem), co mě pošle tam, kam tě posílá ten tvůj, bych nebyla. Co máte za problémy, že se častujete takovými výrazy?
Pokud máš pocit, že žijete stereotypně, tak změňte na chíli prostředí nebo se začni něčemu věnovat a nevis na něm. Hlavně si nepořizujte mimino.
@Anonymní píše:
možná by to bylo dobrý zkusit, jen nějak nevím koho. Zase mi přijde přehnaný chodit do poradny, jedině tak se svěřit někomu známémuM.
Já myslím, že je lepší odborník v poradně než známý. Odborník může přijít s něčím, co vás oba vůbec nenapadlo a co bude fungovat…
Jinak my jsme si taky časem nadávali a za rok jsme šli od sebe
. Celkem 2,5 roku jsem se snažila zachraňovat rodinu a pak jsem to vzdala. Dětem bylo tenkrát 2,5 roku. Fakt to nešlo. Když se jeden snaží a druhý neřeší nic, protože podle něj je všechno v pořádku, tak se s tím nedá nic jiného dělat, než to utnout.
@Russet jéžiš marjá, my se taky čas od času pošleme do míst kam slunce nesvítí. Trochu to pročistí vzduch, si zplna hrdla zanadávat. Jako né že bysme na sebe řvali jak psi z oka do oka sprostý nadávky, ale třeba když se chlap v době, kdy já sem ještě neskončila (
), otočí a odchází, tak mu do tý druhý místnosti nějakou tu pr*del klidně pošlu…
Zakladatelko, píšeš, že se „stejně pořád hádáte“. A o čem se hádáte, zapřemýšlej nad tím opravdu doslovně. Netočíte se pořád na jednom dvou tématech?
Nejlépe je, když se hádce předejde, takže co ubrat plyn jeden i druhej, naučit se nad určitýma věcma mávnout rukou? Je to ohromně osvobozující ![]()
@Anonymní píše:
možná by to bylo dobrý zkusit, jen nějak nevím koho. Zase mi přijde přehnaný chodit do poradny, jedině tak se svěřit někomu známémuM.
Jestli chceš, napiš mi SZ, dám ti kontakt na psychologa se skvělými referencemi a podle všeho i výsledky. Jinak do poradny se má chodit, když je nějaký problém, většina lidí se k tomu odhodlá až v momentě, kdy to minimálně jeden z páru vzdá - a pak se to řeší dost blbě.
@Russet píše:
S chlapem (či chlapcem), co mě pošle tam, kam tě posílá ten tvůj, bych nebyla. Co máte za problémy, že se častujete takovými výrazy?
Pokud máš pocit, že žijete stereotypně, tak změňte na chíli prostředí nebo se začni něčemu věnovat a nevis na něm. Hlavně si nepořizujte mimino.
když ono to není jenom jeho chyba, já ho tam posílám taky. Je to všechno kvůli blbostem, nikdy to není nic vážného. dítě zatím neplánujeme. M.
@Mar__tanka1983 píše:
@Russet jéžiš marjá, my se taky čas od času pošleme do míst kam slunce nesvítí. Trochu to pročistí vzduch, si zplna hrdla zanadávat. Jako né že bysme na sebe řvali jak psi z oka do oka sprostý nadávky, ale třeba když se chlap v době, kdy já sem ještě neskončila (![]()
), otočí a odchází, tak mu do tý druhý místnosti nějakou tu pr*del klidně pošlu…Zakladatelko, píšeš, že se „stejně pořád hádáte“. A o čem se hádáte, zapřemýšlej nad tím opravdu doslovně. Netočíte se pořád na jednom dvou tématech?
Nejlépe je, když se hádce předejde, takže co ubrat plyn jeden i druhej, naučit se nad určitýma věcma mávnout rukou? Je to ohromně osvobozující
jistě že to jsou pořád ty stejný věci dokola. jako je toho víc než jedno, dvě témata, ale pořád to stejný. Mávnout rukou by bylo nejlepší, to se přiznám, že chlap umí ale já moc ne
M.
Ahoj. Píšu anonymně protože je to pro mě hodně citlivé téma.
S přítelem jsme spolu 4 roky, bydlíme spolu rok a půl. Náš vztah byl vždycky krásný, sem tam jsme se pohádali ale vždycky kvůli blbosti.
Vlastně kvůli blbostem se hádáme i teď, ale posledního půl roku je to strašně často a přijde mi že jsme k sobě už úplně ztratili úctu. Dřív bysme po sobě neřvali sprostě. Teď se už normálně posíláme do prele, nebo jeden vynadá druhýmu ať drží hubu…nikdy to nezašlo tak daleko že by mi třeba řekl že jsem pča nebo já jemu že je ko*ot, to zas ne, ale sprostí na sebe prostě jsme. Taky mi přijde že jeden nerespektuje názory druhého, s tím jsme nikdy problém neměli a najednou se dokážeme pohádat kvůli nepodstatné věci.
Nechci ho opustit, vždycky nám bylo spolu dobře a spíš bych to chtěla nějak napravit. Samozřejmě jsme spolu o tom mluvili a chceme to napravit oba, ale asi nějak nevíme jak na to, protože se stejně pořád hádáme. Fakt nevím jestli jsme k sobě už opravdu ztratili všechnu úctu, nebo jestli máme jen ponorku z toho stereotypu, kterým žijeme. Povedlo se někomu z vás to překonat nebo se váš vztah rozpadl? M.