Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@zuzkasim píše:
@Bazinka Pokud by se ke mě choval slušně, fungovali bychom dál jako normální rodina, jejíž chod by se přizpůsobil potřebnému. Nikdy nevíš, co budete muset řešit za dlouhodobé potíže ohledně nemocí s kýmkoliv z rodiny - tvou celodenní péči může dlouhodobě potřebovat třeba i tvoje maminka nebo dítě. Zřekla by ses svého dítěte jen proto, že třeba po úraze bude potřebovat maximum tvé péče a už nikdy nebude jezdit na kole, chodit na velké výlety? Co když tak jednou dopadneš ty sama? Jak říkám, musí tam ale zůstat to slušné chování. Jsou lidé, kteří se vlivem těžké dlouhodobé nemoci stanou zapšklými až agresivními, naštvání na svou neschopnost svádí na pečovatele a to bych bohužel asi neunesla.
Tahle nějak jsem to myslela.
Jasně, že neopustila!! Ani jedno z toho co uvádíš, není argument, pokud toho člověka doopravdy miluješ přece.. Já bych přítele neopustila, zrovna tak bych doufala, že ani on mě v takovéhle situaci.. Hodně věcí se dá překonat, jen čeho bych se hodně bála by bylo, jak to bude snášet ten chlap, že si bude připadat méněcenný a k ničemu, sebevědomí v háji..
@Bazinka
je ti 19 a jemu 21 a chodíte spolu půl roku???
nebo je to 35 jemu 38 a jste 12 let manželé???
V prvním případě, je to na zvážení a opustit ho by bylo torchu pochopitelné
ale v druhém případě by to bylo hodně sobecké ![]()
@zuzkasim
Jak říkám, musí tam ale zůstat to slušné chování. Jsou lidé, kteří se vlivem těžké dlouhodobé nemoci stanou zapšklými až agresivními, naštvání na svou neschopnost svádí na pečovatele a to bych bohužel asi neunesla.
Tohle je přesně moje tchýně a nevysvětlíš jí nic, když zrovna nemá den. Jenomže vyhodit jí na ulici nemůžeš/nechceš a ona pomoc potřebuje. Je to sice sakra náročný, ale zvládnout se to dá/musí. Já jen doufám, že děcka si ze mě vezmou příklad a ne že mě šoupnou do LDN..
No tak manzelovi zjistili nejdriv bechtereva a pak nador na mozku, ted si zarizuje invalidni duchod a pred par dny mi zase zkolaboval, ale ani na chvilicku me nenapadlo, ze bych ho opustila!!! Spis se obcas bojim, aby mi neumrel… kdyz nekoho milujes, na nemoc nehledis.. a mame 2 maly deti… anonymitu jiste chapete…
@Bazinka omlouvám se, ale máš ho vůbec ráda, když nad tím přemýšlíš? Manžela bych kvůli nemoci neopustila.
To je ale podivná otázka - promiň, přijde mi to takové povrchní. Pokud muže miluješ, něco Tě k němu váže - tak ho přece kvůli nemoci neopustíš - já bych neopustila. Nevím, jestli to řešíš hypoteticky? No upřímně, takovou bych chtěla mít partnerku/partnera. Nikdo neví, kdy může onemocnět - taková onkologická diagnóza může přijít jako blesk z čistého nebe, nebo autonehoda - „hm, tak ty už se mnou nemůžeš na výlet, do práce také nechodíš, je s tebou akorát práce, tak nazdar, já jdu o dům dál“. Na druhou stranu - člověka může nemoc změnit - pak bych to asi chápala. Dostat se do situace, kdy je to pro pečujícího člověka očistec. Ale já bych ani tak svého partnera neopustila.
@Natálka26 píše:
@zuzkasim
Jak říkám, musí tam ale zůstat to slušné chování. Jsou lidé, kteří se vlivem těžké dlouhodobé nemoci stanou zapšklými až agresivními, naštvání na svou neschopnost svádí na pečovatele a to bych bohužel asi neunesla.Tohle je přesně moje tchýně a nevysvětlíš jí nic, když zrovna nemá den. Jenomže vyhodit jí na ulici nemůžeš/nechceš a ona pomoc potřebuje. Je to sice sakra náročný, ale zvládnout se to dá/musí. Já jen doufám, že děcka si ze mě vezmou příklad a ne že mě šoupnou do LDN..
jooo, kdo nezazil, nepochopi
babi pecovala 8 let o dedu po mrtvici - on byl vice psychicky lezak, nez fyzicky a kdyz nebylo po jeho, bylo hooodne zle. Ja jsem pecovala o babi 2 roky po mrtvici, ale ta poucena dedou se snazila, co to slo, i tak je to spatne vedome ovlivnitelne. Tobe to ale nemusim vysvetlovat, ze ne?
ZAKLADATELKO, jinak se na to divam, jako @subsomi Rozhodne bych to ale nehodnotila po fin. strance, ktera u tebe ale prevlada. Nemoc, krom omezenych financi, kol a vyslapu s sebou nese takove nepredvidane… no nic, to te ale nezajimalo, vid?
No to cucim, musela bych se hanbou propadnout! Manzel se o me uz tri mesice stara… Dokonce si me i v nemocnici bral a k obradu sem musea na vozicku. Doma taky vse pada na nej starost o zvirectvo, uklid, opravy, vydelavani dokonce. i vareni a pod. Nedokazu si predstavit, ze by me v tom nechal samotnou. Snad ve zdravi i v nemoci ne? A ze zacatku naseho vztahu to bylo to same. Musel delat vse protoze ja nebyla schopna udrzet se na nohou. Uz se. tesim az bude vse v poradku a budu mu to moct vratit. Je hruza jak nekdo vubec muze uvazovat nad rozchodem kvuki toho ze je.jeho partner nemocnej. Kdyby me nechal kvuli toho ze nejsem. schopna se starat o domacnost vydelavat a pod. Davno bych to uz vse vzdala. Je hrozne jak nad tim nekdo muze uvazovat.
Omlouvam.se za anonym, ale jiste chapete…
@marrlinka píše:
je to vubec laska, kdyz se musis tak blbe ptat?
Psala jsem dotaz, abych pochopila manžela. Já jsem ta nemocná 40 let. anomalie obratel navíc L6,bolesti 8 let, třísla+kyčel+noha. Chronické bolesti. Práce není na výběr, je to těžké nepřispívat fynančně a žít z jednoho platu + nemocenská pro něho. Pracuji od 18 let. Práce u pásu 10let, šití.. hrudní páteř taky špatná. Fakturantka+skladní taky nedopadla dlouhe sezení. Pak jsem sebrala odvahu a podnikáni, nedopadlo pro krizi/nehtová modeláž/.Ted práce vybalování zboží hrudní páteř opět v tahu, a celá ruka.Ale konečně práce na neurčito, sakrááá. Ted čekám na vyšetření magnet. Změnilo mi to celý život, manžel to špatně nese, cítí se na vše sám, že ho vysávám..nejsem nesobětačná atd…,vzalo nám to koníčky kolo, sport…vše..
Svého manžela miluju a nedokážu si představit, že bych ho takto „podrazila“. Ne, určitě bych ho v nemoci neopustila, naopak naše rodina by se ještě víc semkla. Vážná nemoc pro mě není důvod opustit člověka, kterého mám ráda.
Ahojky.Muj partner je vazne nemocny. Nikdy bych ho neopustila, i kdyz zaber to je.Jsme spolu 25let v dobrem i zlem.Mam doma dcerku, ktera je bezva a kamaradku. S dcerou chodime fitkarit a s kamaradkou do divadla nebo na prochazky po stare Praze.Vzdy jsme byli akcni rodina v pohybu. Partner je i rad, kdyz vyrazim ven.
No to je teda dotaz ![]()
tak sakra v dobrém i ve zlém jednou bude den kdy s ním u umřu. Nedokázala bych si představit ho oputit kdyby náhodou ztratil práci nebo najednou onemocněl proč?
Podpořit ho at v tom není sám, není smutný a prostě to spolu zvládnotu. Hold takovej je život.
@Bazinka píše:
Psala jsem dotaz, abych pochopila manžela. Já jsem ta nemocná 40 let. anomalie obratel navíc L6,bolesti 8 let, třísla+kyčel+noha. Chronické bolesti. Práce není na výběr, je to těžké nepřispívat fynančně a žít z jednoho platu + nemocenská pro něho. Pracuji od 18 let. Práce u pásu 10let, šití.. hrudní páteř taky špatná. Fakturantka+skladní taky nedopadla dlouhe sezení. Pak jsem sebrala odvahu a podnikáni, nedopadlo pro krizi/nehtová modeláž/.Ted práce vybalování zboží hrudní páteř opět v tahu, a celá ruka.Ale konečně práce na neurčito, sakrááá. Ted čekám na vyšetření magnet. Změnilo mi to celý život, manžel to špatně nese, cítí se na vše sám, že ho vysávám..nejsem nesobětačná atd…,vzalo nám to koníčky kolo, sport…vše..
hem.. jako chápu, že to nemá jednoduché, ovšem nechat někoho jen pro to, že je nemocný
není to fér.