Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobrý den. Smířily by jste se s nemoci partnera, nebo ho opustili? Jak by jste snášeli neschopnost najít adekvátní práci, s vyšším výdělkem vzhledem k nemoci, v dnešní době? Dokázali by jste takhle žít s omezením? Lítáni po lékařích, častá nemocenská min peněz, pomoct v domácnosti dle stavu atd…v opakovaných intervalech co 2 roky. Odpustily by jste, že nebude nikdy dostatečně vydělávat, nebude už fyzicky zdatný na kolo, výšlapy atd…Nebo by jste tu změnu neunesli.
Nikdy bych muže neopustila kvůli nemoci… „ve zdraví a nemoci“
@Bazinka můj ex toto měl, nemoc co půl roku (spíš tedy vážný úraz), z toho vyplívající dlouhodobé nemocenské atd.. Já na MD i RD měla práci, hlídal na střídačku on, když byl schopen, moje mamka, když on byl ve špitálu. Já se rozvedla, ovšem ze zcela jiného důvodu. S tím lítáním po dr a spol to bylo sice náročné, ovšem dalo se zvládnout
jeho nejkratší marodění trvalo 7 m, nejdelší 15 m.
Tak vzhledem k tomu, že nejsem druh ženské, který se nechává živit by mi tohle nevadilo. A asi jsem vadná, ale přišlo by mi hodně odporné, kdyby mě muž opustil kvůli tomu, že se o mě musí starat… však v nemoci i ve zdraví, ne?
Takže ne, opravdu bych svojí lásku neopustila jen proto, že si kvůli jeho nemoci nebudu žít jako v bavlnce.
Příspěvek upraven 11.06.14 v 09:24
Kvůli nemoci bych ho určitě neopustila a doufám, že on mě taky ne.
@marrlinka píše:
je to vubec laska, kdyz se musis tak blbe ptat?
Taky si říkám… opustit nemocného partnera mi přijde jako zrůdnost
Ne, neopustila bych ho. Pokud možno zařídila bych se tak, abych do rodinného rozpočtu přinesla víc peněz. Pokud není chlap vych cánek a nemarodí schválně jen tak, aby se mohl válet doma. To bych ho pak kopla.
No to je zase dotaz, vem si to z druhé strany jak by ti bylo onemocnět a partner by takto uvažoval
opustit v nemoci je pro mě zbabělost, každý nějak žijeme nemusíme mít nadstandart co mají jiní
jestli takto uvažuješ tak smekám a doufám že nemáte děti
![]()
Neopustila.! Stejne nemocna muzes byt zitra Ty, nebo nekdo jiny… Nepreji Ti to, nikomu to nepreju. Jak by bylo Tobe, kdyby Te pritel opustil kvuli nemoci? Co to je dostatecne vydelavat?!
Tak teda čumím, opustit někoho kvůli nemoci? Co někoho, ale svého partnera jenom, protože by vydělával míň, nemohl by jezdit na kole a nevyšlápl by Sněžku? No mě padá huba.
Tak když by nevydělával tolik on tak bych se musela sakra otáčet já, minimálně bych nesměla položit firmu a bylo by to ok, pravda do svojí práce bych se nevrátila neboť ta neuživí pomalu mě samotnou. Doktory, kontroly, rehabilitace no museli bysme to zvládnout, ale nikdy fakt nikdy by mě nenapadlo nechat ho, stejně jako doufám, že on by se o mě postaral pokud bych měla třeba rakovinu a nemohla dělat to co doteď.. Ne že by mi sbalil tašku a jdi.
Tezko rict, co bych delala, kdyz v te situaci nejsem, muze to byt takovy napor na nervy, ze bych treba odesla.
Ted si ale troufam rict, ze by nemoc pro me nebyla duvodem k rozvodu nebo odchodu, o milovanou osobu bych se chtela starat a pomahat ji!
@Bazinka neopustila a doufám, že on mě také ne. Holt bysme se zařídili jinak, on by víc hlídal a já víc pracovala. Předpokládám, že by to byla nemoc, kde by byl schopný pohlídat děti.
Je ovšem otázka co by to bylo za nemoc. Zda jen tělesná a mentálně by byl v pořádku tak bych to zvládla, pokud by se ovšem objevilo něco, kde to odnesl mozek, tak tam si 100% jistá nejsem.
@Bazinka Pokud by se ke mě choval slušně, fungovali bychom dál jako normální rodina, jejíž chod by se přizpůsobil potřebnému. Nikdy nevíš, co budete muset řešit za dlouhodobé potíže ohledně nemocí s kýmkoliv z rodiny - tvou celodenní péči může dlouhodobě potřebovat třeba i tvoje maminka nebo dítě. Zřekla by ses svého dítěte jen proto, že třeba po úraze bude potřebovat maximum tvé péče a už nikdy nebude jezdit na kole, chodit na velké výlety? Co když tak jednou dopadneš ty sama? Jak říkám, musí tam ale zůstat to slušné chování. Jsou lidé, kteří se vlivem těžké dlouhodobé nemoci stanou zapšklými až agresivními, naštvání na svou neschopnost svádí na pečovatele a to bych bohužel asi neunesla.
Měla jsem manžela několik měsíců doma kdy se nemohl pohnout…absolutní bezmoc! lékaři, denní péče, moje veškerá i nadlidská péče…do toho starost o dceru a já po potratu a bez práce…tudíž bez koruny…–ano, byli situace kdy jsem třískla dveřma a brečela na chodbě protože jsem člověk, mám city, plná emocí, nejsem stroj…ovšem nikdy, nikdy ani na vteřinu mě nenapadlo ho opustit… hanba by mě po poli honila… fuj.
tohle udělá jen zrůda a ne člověk