Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Protože mi toto bohužel nejde zatím vložit anonymně tak to vkládám pod svým jménem, ale prosím nespojujte si to s žádným jiným z mých dotazů. Děkuji
Nemůžu opustit přítele. Ne nemáme děti. Ale byla jsem s ním od 17ti let-3,5 roku.
Já nevím ale citově jsem k němu dost přilnula jenže můj problém je v tom, že nevidím naši společnou budoucnost. Už si s ním skoro nemám co říct. Stále se s ním jen hádám a místo toho abych se na něj těšila tak se jen hrozím kdy přijde domu. Už se mi s ním ani nechce spát. Nebaví mě to a bohužel mě už ani nějak neuspokojuje. Teď zrovna nemám práci, takže mě do ted docela držel nad vodou. Ale vím že když je potřeba tak se o sebe prostě nějak postarám. Já nevím nejsem už štastná a ani jsem si toho v životě moc nezažila když už s ním žiji tři roky. Chtěla bych si začít v životě užívat. Vždyt je mi teprve dvacet let a mám život před sebou. A navíc on se nechce hnout z tohohle města ale já ano.Chci se přestěhovat do většího. Já chci studovat a on nemá ptořebu dál se rozvíjet. Já chci zhubnout a začít sportovat a podnikat různé aktivity ale on raději bude sedět doma a koukat na tv.Jen mě rozčiluje když ho vidím ale zároveň když vedle něj usínám tak se cítím dobře ale to je asi tak všechno.(dává mi to taková ten pocit bezpečí) Ale jinak prostě nevím jak z toho vztahu ven. už kolikrát jsme měli před rozchodem a párktá se i rozešli ale vydrželo to vždy tak jeden den a vrátili jsme se k sobě. Jenže já chci od života uplně jiné věci než on.
Já už ani nevím proč v tom vztahu setrvávám.
Už jsem měla minule sto chutí mu říct at odejde a také jsem to udělala jenže byt je psaný na mě a on mi prostě pak řekne že to není fér, když všechno táhnul nějakou dobu on, že ho přeci vyhodit nemohu. No nejsem taková mrcha abych to udělala ale prostě nevím jak ho tu nechat než si něco najde a zároveň se s ním zase nedávat dohromady. Prostě si neumím představit dva partnery, co se rozešli a ještě spolu žijí než si ten druhý něco najde(zase se k sobě ty dva vrátí a nebo si to prostě nedokážu představit).
Stále mám pocit že něco nesmím, nebo že mám nějaký závazek a nemužu si prostě když chci z ničeho nic někam odjet za kamarádkou na pár dní nebo se ho musím ptát a já v určitém smyslu, zase toužím po svobodě. Nevím jestli některá z vás ví o čem mluvím.
Ale připadám si jak v začarovaném kruhu. Občas si říkám že dělaám(i nevědomě)naschály aby mě opustil. Ale prostě nic. Občas mám pocit že to dělá i on ael stejně se nerozejdeme.(na začátku vztahu mě podvedl několikrát, a já jeho po 3 letech také-ale já pouze jednou a to protože už jsme v tu dobu spolu vlastně být už neměli a já to brala jako konec jenže on ne) Kdykoli jsem se to snažila skončit on to prostě nebral vážně a nevěřil mi…
Já nevím ženy…Je to začarovaný kruh a já z něj nemůžu ven. Sice ho mám ráda ale už ho nejspíš nemiluji. A možná mi ho nejde opustit proto, že se bojím že zustanu sama. Najednou budu po 3,5 letech žít sama. Ještě jsem sama vlastně pořádně ani nežila. Bojím se že se budu cítit moc sama a bude mi smutno a nebo že to nezvládnu. Nebo že mi bude chybět a já si to budu vyčítat. Nedokážu si představit ho potkat a nějakou jinou ale zároveň si občas říkám že by mi bez něj bylo líp. Je to hodnej chlap ale já už takhle dál nemůžu.
A protože jsem sem před nedávnem jeden čas psala dotaz a bylo mi dobře poraděno tak se na vás obracím znovu. Co mám dělat? Zažila tohle už některá z vás? A jak jste se zachovali? Děkuji moc za odpovědi ![]()
P. s-moc kamarádek v tomhle městě nemám no skoro žádnou prostě mi to tady nějak nesedlo a nejsem tady štastná. Nejraději bych se odtud odtěhovala ale je to zase jen o tom strachu. Rodinu(poloviční dá se to tak říci-tátu) sice mám ale to je jediný kamarád kterému můžu volat když mě něco žere a asi chápete že to takhle nejde stále. Se vším se prostě nemůžete takhle svěřit.
Jste si spíš na sebe jen zvykli. A ty se bojíš samoty. Ale neboj, taky jsem byla 3 roky sama, než jsem našla toho pravého. To chce jen odhodlání a udělat ten krok a říct, „hele Franto, už s tebou nechci být, chci se pohnout dál - s tebou to nepůjde. budu ráda, když se rozejdeme v dobrém“.
Nejlépe si vyhlidni práci mimo bydliště, bydlení a jednoho krásného dne prasknu dverma.. Dálka vas treba nedá opět zpátky.
Asi bych si s přítelem promluvila, co ty čekas od života a co on. Třeba i sám usoudí že toužíte každý po něčem jiném… každopádně jste dospělí lidé řešte to společně
hodně štěstí.
Omlouvam se, nedocetla jsem to cele, ale proc ho „nemuzes“ opustit? Mate kazdy jinr cile, zivotni prani. Nesetrvavej ve vztahu ze zvyku.
Podle mě bys měla přestat být na něm závislá. TY něco chceš, ale proč by to stejné musel s tebou dělat i on? Je to tvůj partner, ne pes.
Studuj dálkově. Začni cvičit sama. Podnikej akce s kamarádkami.
Po nějaké době tahle fáze nastane v každém vztahu. Jde jen o to, jak se s tím oba popasujou.
Jsi nešťastná ze svého života. Tak ho změn.
A nedělej z něj horšího. Omlouvat nevěru tím, že on víckrát a ty jen jednou, je nedospělé.
Tak už je to tady.
Včera večer jsem za ním přišla a promluvili jsme si. A já to ukončila. Oba jsme se shodli na tom že nejsme štastní. Sice mi už ted chybí ale přejde to. Stěhuji se do většího města a všechno se změní.
Všem děkuji za rady ![]()
Hele myslím, že si udělala dobře. A je ti 20 a věř tomu, že začnou tvá nejlepší léta.
Já měla kamarádky, ty byli se svým klukem třeba od 15 do 22 let, pak se dlouho rozcházely, ale když už konečně skončily, ty kráso, já čučela, jak začaly pařit a dělat hrozný chujoviny, tu tam občas úlet. Neříkám, že taková musíš být, ale na nich jsem viděla to, že to co já jsem sama dělala v 17-19, tak to jim prostě chybělo a doháněly. Jestli půjdeš studovat VŠ, ať už denně nebo dálkově, tak tam potkáš nový lidi, tomu věř
S tím bytem, ano jestli to táhnul, tak může být naštvany, ale pořád je ten byt psaný na Tebe a pořád ušetřil za nájem. Za mnou kdysi jezdil bývalej, co bydlel na chatě a netekla mu tam ani teplá voda, jak vypadal-to se nebudu vyjadřovat a jezdil se ke mě akorát umýt a nažrat. Pak mi argumentoval tím, že přece vždycky v hospodě za mě zaplatil, jenže já jsem nakupovala hromady jídla a pár piv to vážně nenahradilo. Plus jsem mu musela vyprat a uvařit, seděl vždycky neumytý na křesle jako pán, ani se se mnou nebavil co nového a čekal, jak mu všechno uvařím a vyperu. A zvládneš to neboj, já si pak na osamělé večery sepsala seznamy filmů, co chci vidět, abych netruchlila, že jsem sama v posteli, jela seriály a chodila víc s kamarádkama ven nebo na zumbu. Plus chodila na brigády. Drž se, všechno zvládneš, klidně si pobreč, ale jestli to chceš zvládnout, tak to zvládneš, chce to prostě čas. ![]()