Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je možné, že je to prostě jen šok. Najednou je ta zodpovědnost reálná.
@Anonymní píše:
Ahoj všem, snažili jsme se s partnerem o dítě zhruba 2roky, stále to bylo neúspěšné mě to asi trápilo víc ale přítel chtěl také a snažil se (více méně bez jeho snahy by to nešlo) teď jsem po té dlouhé době zjistila že jsem těhotná. Oznámila jsem mu to. A na něm bylo vidět, jako by nebyl rád, jako by to najednou nechtěl. Zavřel se pak vedle do ložnice a cvičil vůbec ke mně nešel ani. Myslíte že je to momentální šok a nervozita z toho co bude, pocit nějaký zodpovědnosti? Nebo už si “zvykl” na to že to nejde a vlastně si jen oblíbil sexuální život bez ochrany a myslel že když to nevyšlo do teď nevyjde to už nikdy. Nebo si to rozmyslel zatím? Já vážně nevím jsem zmatená a zklamaná
Ty myšlenky jsou peklo vid?…do hlavy mu bohužel nikdo nevidí asi bych mu dala prostor den na uspořádání hlavy a pak bych se ho na to zeptala. V klidu jestli se něco děje že cítíš z něj tuhle negativitu. A ty se nestresuj chlapi taky mají své dny. A nejspíš odesel ne že slov aby si to sám srovnal v hlavě ![]()
Možná šok…každý zpracováváme nové informace jinak…dej mu pár dní a uvidíš, že se to zlepší…pokud ne, je třeba si o tom promluvit. ![]()
Šok? Můj téměř měsíc tuhle informaci vstřebával
se prostě stát může. Dej mu čas
Klid. Manžel si myslel tak 14 dní, že si z něho dělám srandu.
Teď „otěhotněli“ naší dobří kamarádi asi po roce a půl a on nám taky říkal, že jeho reakce byla „jo, tak dobrý, co tam máš dál“ ale samozřejmě se moc těší. To chlapi to mají trochu jinak, dej mi čas. Ty jsi teď plná hormonů.
Jak dlouho to ví? Jako já sama byla dost zarazena s myslenkama na potrat. Najednou prijde ta nejistota a obavy a pocit zodpovědnosti. Proste to potřebuje vstřebat ![]()
Napadlo mě to co tebe- že se mu libil sex bez omezeni, no a najednou takivy nasledek-paneboze, DECKO
, konci sranda
Snažili jsme se tři roky, nakonec de povedlo díky IVF. No a stejně ve mne hlodalo, jak to zvládneme, jestli jsme to neuspechali
atd. Ale těšila jsem se, to jo.
@Anonymní píše:
Ahoj všem, snažili jsme se s partnerem o dítě zhruba 2roky, stále to bylo neúspěšné mě to asi trápilo víc ale přítel chtěl také a snažil se (více méně bez jeho snahy by to nešlo) teď jsem po té dlouhé době zjistila že jsem těhotná. Oznámila jsem mu to. A na něm bylo vidět, jako by nebyl rád, jako by to najednou nechtěl. Zavřel se pak vedle do ložnice a cvičil vůbec ke mně nešel ani. Myslíte že je to momentální šok a nervozita z toho co bude, pocit nějaký zodpovědnosti? Nebo už si “zvykl” na to že to nejde a vlastně si jen oblíbil sexuální život bez ochrany a myslel že když to nevyšlo do teď nevyjde to už nikdy. Nebo si to rozmyslel zatím? Já vážně nevím jsem zmatená a zklamaná
Řekl bych, že se k tomu postavil jako správný chlap. Situaci s chladnou hlavou zanalyzoval, došlo mu, že jeho služby v intimní oblasti již nejsou zapotřebí, tak se vzdálil, aby začal pracovat na zlepšení své fyzické kondice potřebné ku zvládnutí rodiny. Kdyby byl v šoku, tak uteče.🤔
Velká gratulace
![]()
Myslím že to jen potřebuje vstřebat
Můj přítel byl v šoku a v pořádném stresu když jsme jeli do porodnice a až uviděl malého tak mu došlo že je opravdu tatínkem. A teď je z něho skvělý táta který se synem dělá blbosti, hraje si s ním, někdy má až přehnanou starost a strach aby se mu něco nestalo a pořád by mu něco kupoval až ho musím sama brzdit
My maminky to prožíváme od začátku těhotenství, protože miminko cítíme a víme že tam je, to tatínci jen vidí bříško, sem tam nějaké kopnutí ale málo kterému dochází, že to miminko je s námi už teď a ne až se narodí
![]()
Ahoj všem, snažili jsme se s partnerem o dítě zhruba 2roky, stále to bylo neúspěšné mě to asi trápilo víc ale přítel chtěl také a snažil se (více méně bez jeho snahy by to nešlo) teď jsem po té dlouhé době zjistila že jsem těhotná. Oznámila jsem mu to. A na něm bylo vidět, jako by nebyl rád, jako by to najednou nechtěl. Zavřel se pak vedle do ložnice a cvičil vůbec ke mně nešel ani. Myslíte že je to momentální šok a nervozita z toho co bude, pocit nějaký zodpovědnosti? Nebo už si “zvykl” na to že to nejde a vlastně si jen oblíbil sexuální život bez ochrany a myslel že když to nevyšlo do teď nevyjde to už nikdy. Nebo si to rozmyslel zatím? Já vážně nevím jsem zmatená a zklamaná