Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Dobrý den,už delší dobu mě trápí jedna věc-neochota jisté příbuzné (konkrétně sestra), nevím, čím to je, ale narovinu, kdykoli potřebovala pomoct (hlídání jejich dětí, nákup, něco vyzvednout…) pomohli jsme, ale když se na to dívám i do minulosti, nám nepomohla (a to šlo o maličkosti-přibalit něco do auta, vyzvednout poštu). Před pár týdny jsem opravdu potřebovala pomoci - kamarádka mi poslala dárek k narozeninam, ale na špatnou adresu k vyzvednutí (jiné město, než bydlíme, ale od sestry 15minut autobusem, dříve jsme tam bydleli, ale kamarádka zazmatkovala a dala tu starou adresu), dárek tam došel, poprosila jsem tedy sestru, jestli by to vyzvedla, a to najednou, že vlastně né, že nechce, je to daleko (15min autobusem) a už mi to prišlo jako výmluvy, tak nakonec tam zajel švagr (autem to měl hodinu, my bychom se tam dostali za 2) ano další možností bylo nechat to tam ležet a děj se vůle boží. Toto byla ale tedy pověstná poslední kapka, sestra se už neozvala, ja taky ne, ale každoročně k nám na podzim jezdí pro jabka, hrušky a nějakou zeleninu, kterou pěstujeme (přestěhovali jsme se, koupili políčko a sady), vždy jsme automaticky dávali zdarma, teď si říkám, že bych to zpoplatnila nebo nedala nic a zbytky nechala klidně matce přírodě.
Jen mě opravdu zaráží, že jsou tedy někteří příbuzní takoví-sami chtějí kde co, ale když druhý potřebuje výpomoc, tak to nejde. Přitom rodiče nám vždy říkali, máte jedna druhou, pomáhejte si…ale tedy sami nebyli vzorový příklad (hádali se, mlátili se a nás tedy taky), tak jestli to může být i tím, ale to bych přece byla taky stejná a vždy se na sestru vybodla.
Máte podobnou zkušenost? Co pomohlo, jak rešit?
No, asi jí to budeš muset prostě říct. Ona sama to tak asi nevidí ![]()
Nerejpu, jen prosím dovysvětlit, proč to měl švagr hodinu autem, když bus to jede 15 minut?
Nezlob se na mě, ale balík na jiné poště sis mohla nechta „doslat“, Zavolat, nahlásit novou adresu. Dříve to bylo dokonce zdarma, teď nevím. Nenapadlo by mne někoho obtěžovat, a navíc tohle vážně nepovažuju za nutnou pomoc.
Jinak bych sestře v klidu řekla, že Tě mrzí to a to..
Neměla jsem úplně odvahu to napsat, ale taky si to myslím. Navíc, když jste od sebe 2 hodiny, tak kdy ten dárek švagr předá? takto bys ho měla do dvou dnů cca…
@Lojzísek píše:
Nezlob se na mě, ale balík na jiné poště sis mohla nechta „doslat“, Zavolat, nahlásit novou adresu. Dříve to bylo dokonce zdarma, teď nevím. Nenapadlo by mne někoho obtěžovat, a navíc tohle vážně nepovažuju za nutnou pomoc.
Jinak bych sestře v klidu řekla, že Tě mrzí to a to..
@Anik píše:
Neměla jsem úplně odvahu to napsat, ale taky si to myslím. Navíc, když jste od sebe 2 hodiny, tak kdy ten dárek švagr předá? takto bys ho měla do dvou dnů cca…
Zvednu telefon, zavolám na poštu, vyřídím, nazdar ![]()
@Anik píše:
Nerejpu, jen prosím dovysvětlit, proč to měl švagr hodinu autem, když bus to jede 15 minut?
každý z nich zřejmě jel z jiného místa, z jiné obce
Ehm, to mělo být pro zakladatelku,,,kdyže jí to ten švagr předá. Jasněže s poštou by to bylo v poho…
@Lojzísek píše:
Zvednu telefon, zavolám na poštu, vyřídím, nazdar
Jediné řešení je nespoléhat se na nikoho a naučit se říkat NE. Prostě někdo už je takový, že je pro něj zatěžko udělat i maličkost, ale sám se na tebe obrátí o pomoc s každou blbostí. Že jste sestry, to neznamená, že to vidíte stejně. Jasně, zamrzí to, ale nic s tím nenaděláš.
@Anonymní píše:
Dobrý den,už delší dobu mě trápí jedna věc-neochota jisté příbuzné (konkrétně sestra), nevím, čím to je, ale narovinu, kdykoli potřebovala pomoct (hlídání jejich dětí, nákup, něco vyzvednout…) pomohli jsme, ale když se na to dívám i do minulosti, nám nepomohla (a to šlo o maličkosti-přibalit něco do auta, vyzvednout poštu). Před pár týdny jsem opravdu potřebovala pomoci - kamarádka mi poslala dárek k narozeninam, ale na špatnou adresu k vyzvednutí (jiné město, než bydlíme, ale od sestry 15minut autobusem, dříve jsme tam bydleli, ale kamarádka zazmatkovala a dala tu starou adresu), dárek tam došel, poprosila jsem tedy sestru, jestli by to vyzvedla, a to najednou, že vlastně né, že nechce, je to daleko (15min autobusem) a už mi to prišlo jako výmluvy, tak nakonec tam zajel švagr (autem to měl hodinu, my bychom se tam dostali za 2) ano další možností bylo nechat to tam ležet a děj se vůle boží. Toto byla ale tedy pověstná poslední kapka, sestra se už neozvala, ja taky ne, ale každoročně k nám na podzim jezdí pro jabka, hrušky a nějakou zeleninu, kterou pěstujeme (přestěhovali jsme se, koupili políčko a sady), vždy jsme automaticky dávali zdarma, teď si říkám, že bych to zpoplatnila nebo nedala nica zbytky nechala klidně matce přírodě.
Jen mě opravdu zaráží, že jsou tedy někteří příbuzní takoví-sami chtějí kde co, ale když druhý potřebuje výpomoc, tak to nejde. Přitom rodiče nám vždy říkali, máte jedna druhou, pomáhejte si…ale tedy sami nebyli vzorový příklad (hádali se, mlátili se a nás tedy taky), tak jestli to může být i tím, ale to bych přece byla taky stejná a vždy se na sestru vybodla.
Máte podobnou zkušenost? Co pomohlo, jak rešit?
Delas si srandu? Opravdu potrebova pomoct si predstavuju uplne jinak nez hnat nekoho zbytecne na postu, kdyz se to da resit jinak. Nakonec ti tam jel svagr hodinu a ty jsi stejne urazena do te miry, ze chces zpoplatnit jablka na zahrade. Wow. ![]()
Vyzvednout dárek k narozeninám je fakt nutnost, to podělala, až bude potřebovat se zlomenou nohou do nemocnice, hned bych jí to omlátila o hlavu!
No tak jim příště tolik nepomáhejte. Není jejich povinnosti vám pomáhat. Vy pomáháte, kdykoliv si ji mohla odmítnout… ![]()
@Anonymní píše:
Dobrý den,už delší dobu mě trápí jedna věc-neochota jisté příbuzné (konkrétně sestra), nevím, čím to je, ale narovinu, kdykoli potřebovala pomoct (hlídání jejich dětí, nákup, něco vyzvednout…) pomohli jsme, ale když se na to dívám i do minulosti, nám nepomohla (a to šlo o maličkosti-přibalit něco do auta, vyzvednout poštu). Před pár týdny jsem opravdu potřebovala pomoci - kamarádka mi poslala dárek k narozeninam, ale na špatnou adresu k vyzvednutí (jiné město, než bydlíme, ale od sestry 15minut autobusem, dříve jsme tam bydleli, ale kamarádka zazmatkovala a dala tu starou adresu), dárek tam došel, poprosila jsem tedy sestru, jestli by to vyzvedla, a to najednou, že vlastně né, že nechce, je to daleko (15min autobusem) a už mi to prišlo jako výmluvy, tak nakonec tam zajel švagr (autem to měl hodinu, my bychom se tam dostali za 2) ano další možností bylo nechat to tam ležet a děj se vůle boží. Toto byla ale tedy pověstná poslední kapka, sestra se už neozvala, ja taky ne, ale každoročně k nám na podzim jezdí pro jabka, hrušky a nějakou zeleninu, kterou pěstujeme (přestěhovali jsme se, koupili políčko a sady), vždy jsme automaticky dávali zdarma, teď si říkám, že bych to zpoplatnila nebo nedala nic a zbytky nechala klidně matce přírodě.
Jen mě opravdu zaráží, že jsou tedy někteří příbuzní takoví-sami chtějí kde co, ale když druhý potřebuje výpomoc, tak to nejde. Přitom rodiče nám vždy říkali, máte jedna druhou, pomáhejte si…ale tedy sami nebyli vzorový příklad (hádali se, mlátili se a nás tedy taky), tak jestli to může být i tím, ale to bych přece byla taky stejná a vždy se na sestru vybodla.
Máte podobnou zkušenost? Co pomohlo, jak rešit?
Umím si představit, že bych měla se sourozenci chladné vztahy- to se stává…
Co si ale představit neumím je, že bych po nich chtěla zaplatit plody z vlastní zahrady ![]()
To bych jim radši prostě nedala nic, neboť tohle by ty narušené vztahy rozhodně nevylepšilo ![]()
Zpoplatnit úrodu
promiň, ale tohle mě fakt rozesmálo, tím ji to teda natřeš ![]()
Dobrý den,
už delší dobu mě trápí jedna věc-neochota jisté příbuzné (konkrétně sestra), nevím, čím to je, ale narovinu, kdykoli potřebovala pomoct (hlídání jejich dětí, nákup, něco vyzvednout…) pomohli jsme, ale když se na to dívám i do minulosti, nám nepomohla (a to šlo o maličkosti-přibalit něco do auta, vyzvednout poštu). Před pár týdny jsem opravdu potřebovala pomoci - kamarádka mi poslala dárek k narozeninam, ale na špatnou adresu k vyzvednutí (jiné město, než bydlíme, ale od sestry 15minut autobusem, dříve jsme tam bydleli, ale kamarádka zazmatkovala a dala tu starou adresu), dárek tam došel, poprosila jsem tedy sestru, jestli by to vyzvedla, a to najednou, že vlastně né, že nechce, je to daleko (15min autobusem) a už mi to prišlo jako výmluvy, tak nakonec tam zajel švagr (autem to měl hodinu, my bychom se tam dostali za 2) ano další možností bylo nechat to tam ležet a děj se vůle boží. Toto byla ale tedy pověstná poslední kapka, sestra se už neozvala, ja taky ne, ale každoročně k nám na podzim jezdí pro jabka, hrušky a nějakou zeleninu, kterou pěstujeme (přestěhovali jsme se, koupili políčko a sady), vždy jsme automaticky dávali zdarma, teď si říkám, že bych to zpoplatnila nebo nedala nic a zbytky nechala klidně matce přírodě.
Jen mě opravdu zaráží, že jsou tedy někteří příbuzní takoví-sami chtějí kde co, ale když druhý potřebuje výpomoc, tak to nejde. Přitom rodiče nám vždy říkali, máte jedna druhou, pomáhejte si…ale tedy sami nebyli vzorový příklad (hádali se, mlátili se a nás tedy taky), tak jestli to může být i tím, ale to bych přece byla taky stejná a vždy se na sestru vybodla.
Máte podobnou zkušenost? Co pomohlo, jak rešit?