Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Jestli měl partner jiné plány tak si měl nechat udělat vasektomii.
Máme 3. Poslední nebylo úplně plánované, ale potrat mě nenapadl ani na vteřinu. Bylo to miminko za odměnu. Přišlo to taky v celkem blbou dobu kdy jsme začínali stavět.
Ale nelituji. Je to náročné, máme ještě menší věkový rozdíl než budete mit vy.
Finančně to zvládáme zatím v pohodě, až budou v puberte a na střední tak bude nejspíš hůř.
@Snopy123 jsem na začátku tehotenstvi proto s manželem uvazujeme co dělat
@Anonymní píše: Více
Kdyz se narodilo poslední tak nejstarší mělo 4,5 roku a prostřední rok a 9 měsíců. Teď maji 9, 6 a skoro 5. Jsou to holka, kluk, holka. Rozumí si, hezky si spolu vyhrají. Samozřejmě jsou i spory.
Jako že by ti partner za pár let řekl: „A kvůli tomu, že sis chtěla nechat Lucku, tak já teď nemám chatu!“ Nebo jako jak? Co by to bylo za člověka? Ta obava z toho, že ti to partner jednou vyčte, to mi přijde hrozné, jestli to tak mezi sebou máte a nemá to nic společného s tím, že jsi neplánovaně těhotná.
Jinak - samozřejmě to na domácím rozpočtu bude znát. A také - pokud nebudete chtít nikoho šidit, bude potřeba, abyste se o péči o děti víc dělili…
Ale zas ten život je bohatší…
Hrozně moc záleží jak ty děti máš a jaké dítě se Ti narodí.
To je za mě zcela zásadní.
Jinak ano, změnilo. Naše dítě je specifické, takže naprosto zásadně.
A to se prostě někdy stane. ![]()
Finančně s nástupem do ZŠ to začal být mazec, postupně to jen narůstalo. Malé děti byly ještě relativně levné. Mít 3 děti na ZŠ byl zápřah, mít 3 na ZŠ a SŠ finační fičák, hlavně pak pubertální období u chlapců bylo náročné. Hooooodně ryhle rostli a jedli jak kůň.
Pro nás i finančně náročné byly prázdniny. Neměly jsme na pomoc babičky, takže jsme léto museli pokrýt sami. Navíc jsme se rozhodli podpořit děti ve sportu, který je bavil, šel jim a naplňoval a finančně to tedy bylo náročné a to i organizačně.
Za mě člověk na 3 děti musí buď mít na pomoc někoho a nebo být dobrý manažer, aby zvládal u toho fungovat plně.
A finančně, je to můj názor, ale bez dobrých platů by to nešlo. ![]()
Ještě ty mladší máme od sebe o 17,5 měsíců a nikdy snad nějak moc po sobě nedědili. Poměrně brzo se dorostli, takže měli vše stejné jen verzi robustnější a hubenou, takže moc nedědí ani v dospělosti, kdy ten mladší toho staršího dávno přerostl.
A ano kvůli dětem jsme měnili, prodávali a kupovali, vyvíjeli se ve vztahu a řešili, užili si pubertu o které se nám ani nesnilo, řešili vážnou nemoc, řešili věci jako rovnátka, brýle, zubaře, atd… Prostě život s dětmi.
a rolí rodičem to člověk bere na sebe.
Ale neměnila bych ani minutu. Třetí je naprosto super osoba, člověk co nás mnoho naučil a proč si nás vybrat má jistě svůj důvod. ![]()
Ač to někdy vůbec nebylo jednoduché. ![]()
Příspěvek upraven 06.10.26 v 19:35
“že by mi to partner jednou mohl vyčítat”
. Vyčítat??? On u toho nebyl, když jsi otěhotněla??? To je snad i jeho dítě proboha
@Anonymní píše: Více
Tak snad ten chlap u toho plození byl taky ne?
Tak si zasel dítě, tak asi bude muset oželit chatičku s pozemkem ![]()
Neplánované čtvrté jsme si nenechali, z mnoha důvodů. Třetímu byly dva, starší byli na ZŠ. Tři zvládáme, čtvrté bych nedala už, fyzicky, psychicky, finančně, prostorově, věkově.. Nelituju vůbec, fakt si to neumím představit. Uz tak je to někdy hraniční, síly docházejí a člověk chce taky mít někdy prostor bez dětí, už tak je ho málo. I když male dítě mame uz jen jedno a babičky fungují zatím. Je to uz pro nás únavné, ta psychická zátěž tam prostě je.
Mame též 3+1, starší jsou v pokoji spolu a nejmladší prvňák s námi. Auto máme 7 místné, když jedeme na dovolenou, pronajímáme celý domek/ chatu a na střeše máme box. Finančně čím starší tím dražší ( děti, ne auto).
Máme děti 2 roky a 1,5 roku od sebe. Ty první dvě byly plánované, to třetí bylo „no nevím, možná za pár let“.
K otázkám:
Finančně pohoda, ale manžel měl vždycky dobrý plat a nemáme finančně náročný životní styl. Jak to budete mít vy, to ti nikdo neřekne, záleží, kolik máte, ale taky, co je pro vás „v pohodě“. Já nosím do práce jogurt, vločky a rozinky, kolegyně svačinky od Paula. My jedeme do bytu (v horách) za pár korun přes známé a chodíme po rozhlednách, kolegyně letecky all in. Já si nepřijdu chudá, mně vločky a rozhledny vyhovují, ale někdo by to mohl cítit úkorně.
Momentálně máme v 3+1 tři děti (ve střídavce) a mimino a je to kapacitně masakr. Ty pokoje jsou ještě ke všemu malý. Bez mimina by to asi šlo, ale ideální to není. Děti mají společný pokoj a jsou s tím v pohodě, ale já když chci pověsit v obýváku prádlo, obrazně řečeno musí všichni ven. Na potrat bych kvůli tomu nešla, ale je to náročné.
Vztah - eh, rozvedli jsme se. To asi číst nechceš. Ale měli jsme mezi 2 a 3 rozdíl 1,5 roku, vy budete mít 3 roky, ani jedno z našich starších dětí nebylo bezproblémové (zjištěno, až když jsem byla těhotná) a já jsem nebyla zdravá a měla jsem blbé a komplikované těhotenství. A neměli jsme pomoc ani hlídání. Sežeňte si hlídání, i kdybyste ho měli platit.
Chatička - já to nechápu, jakože on si udělal dítě a vyčítat to bude tobě nebo jak? ![]()
Co jsem ale neřekla, to důležité - první dvě děti měly a mají potíže, zdravotní a jiné, třetí je za odměnu. I třetí porod byl za odměnu. Děti jsou jeden velký trojhlavý tvor, dvě by byly o hodně, hodně chudší, vztahově.
Měla jsem to úplně stejně jako ty - dvě holčičky 2 a 4 roky, když jsem zjistila třetí neplánované těhotenství - ovšem zjistila v 17.týdnu, tedy nebyla volba. Děkuji osudu, že rozhodl takhle za nás a teď máme skvělého kluka. Děti jsou teď už všechny na 1. stupni ZŠ, máme 3+1 a přežíváme všichni. Je to někdy boj, ale stojí za to a nelituji jediné vteřiny.
A k tvým otázkám - někdy je třetí dítě pouze doplněk do smečky, někdy je sakra znát, že nemůžeme čerpat „rodinné vstupné“ kamkoliv - pátý člen je prostě navíc. Detail. Kroužky a tábory atd. vybíráme co nejméně finančně i logisticky náročné - ideálně něco, kam můžou chodit všichni tři, např. sport. Příměstské tábory - pro všechny najednou a prostě nebudou 4 během prázdnin, ale pouze dva. Sportovní vybavení - kola, koloběžky, brusle, lyže - formou vánočních dárků, od známých/příbuzných za hubičku a dědíme, někdy i děti po sobě. To si časem zvykneš a i děti, že prostě nemají všechno fungl nové a prémiové značky. Máme hlídací babičky, takže bonus pro partnerský život. Ale upřímně jsem ráda, že už jsme pryč z toho batolecího a předškolního období. Zase puberta klepe na dveře a nebude to sranda. Já se teprve před 2,5 roky vrátila do práce a je to úžasná změna po letech doma. To bylo někdy psycho.
Ahoj, chtěla bych se zeptat na zkušenosti maminek, které byly v podobné situaci. ❤️
Máme doma dvě malé holčičky – jedné jsou 4 roky a chodí do školky, druhé jsou 2 roky a začátkem nového roku by měla také nastoupit do školky. Původně jsme třetí dítě vůbec neplánovali, ale teď jsem nechtěně otěhotněla a s partnerem řešíme, co dál.
Chtěla bych se zeptat hlavně těch, kterým se stalo něco podobného – neplánovali třetí miminko, ale nakonec si ho nechali. Jak jste to zvládali finančně? Zvládali jste i běžné věci jako dovolené, výlety, kroužky apod.? Změnilo se pro vás finančně něco zásadního?
Bydlíme v bytě 3+1, takže mě také zajímá, jak jste řešili bydlení se třemi dětmi. Děti by pravděpodobně musely být nějakou dobu všechny společně v jednom pokoji. Vadilo jim to? Jak jste to měli s postelemi, prostorem na hraní a soukromím?
A zajímalo by mě i to, jak třetí dítě případně ovlivnilo váš vztah s partnerem. Měli jste na sebe výrazně méně času? Změnila se mezi vámi atmosféra nebo rozdělení povinností? Nebo jste naopak zjistili, že vás to ještě víc spojilo?
U nás je navíc trochu obava z toho, že partner má svůj sen pořídit si pozemek s chatičkou. Bojím se, že kdybychom si třetí dítě nechali, některé věci bychom si kvůli financím museli odložit nebo bychom na ně třeba vůbec nedosáhli, a že by mi to partner jednou mohl vyčítat. Máte někdo zkušenost s podobnou situací, kdy se kvůli dalšímu dítěti musely odložit nebo změnit některé společné plány?
A pokud jste naopak v podobné situaci třetí dítě čekali a rozhodli se těhotenství ukončit – nelitovali jste toho časem?
Budu moc ráda za upřímné zkušenosti, ať už pozitivní, nebo negativní. Nehledám žádné odsuzování ani přesvědčování, spíš bych si chtěla poslechnout reálné zkušenosti rodin, které byly v podobné situaci. Děkuju. ❤️