Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Lindo neznám tě a zcela jistě tě nechávám být, takže tu poznámku nechápu a nechám neokomentovanou. Četla jsem to po sobě pětkrát, aby tam nebylo nic útočného, to mi můžeš věřit, bylo to jen vysvětlení, jak se asi taková žena cítí z pohledu někoho, kdo to ví.
Nejsem snažilka a díky bohu jsem ani být nemusela,ale i mně samotné přišel příspěvek Lentilky dost útočný,navíc i mimo diskuzi,problému či prosbě o názor zakladatelky Coco nijak nepomohl… LIndo ale to si tak neber,každá fáze mateřství má své…A jinak Coco…to bude paráda, neřeš a užívej!myslím,že to dítě bude stát za to,když se propašovalo i přes ochranu:-)
No já jsem dlouholetá snažilka, příspěvek Lentilky jsem četla asi 10× a na mě fakt nepůsobí útočně ani jinak. Prostě jen jako popis, že i neúspěšná snažilka, když se zadaří, tak po vyčerpání těhu a prvníma měsícema, nemusí mít zájem hned o druhé. A vysvětlení proč. Bez poznámek, obviňování nebo kritiky. Tak nevím
![]()
Holky mi dnes vysel teh.test take pozitivne. Koukala jsem na to jako vyjevena. Abych to priblizila. 5.3.2009 jsem byla na preruseni tehu 19tt, z duvodu VV, prvni menstruace 6.4.2009 potom probehlo nekolik milovani ve stylu, ze jak to na manzela slo, tak jsme na:,–(ili kondom. Potom probehla menstruace 3.5.09 pote jsme se milovani jednou - stejny zpusob a ja jsem dnes mela pozitivni test, mam to dostat 30. nebo 31., tak se mi ani nechce verit, ze jsem tehotna. Ze ten test musi byt nejak ovlivnen…
Coco - chápu, že jsi zaražená, ale uvidíš, ono se to srovná ![]()
Já podruhé otěhotněla, když byl dítku necelý rok. Druhé jsme sice chtěli brzo, ale nějak jsem myslela, že to budeme „plánovat“ a řešit „vědomě“. Dodnes si pamatuju, jak jsem držela ten pozitivní těhu-test a říkala si „třeba se to vyřeší za mne“ - nějak jsem si nedovedla představit, že bych se měla dělit o lásku k tomu prvnímu s někým dalším, že bych se tomu prvnímu nemohla pořádně věnovat apod. Vyřešilo se to. V 6.tt špinění a zjistilo se, že se mimi vůbec nevyvíjí
Najednou mi to všechno došlo - obrovské prázdno, pocit, že jsem k ničemu, kamarádka, která byla téměř ve stejném tt. úspěšně přibíral a zakulacovala se… Za 3 měsíce se nám (tentokrát už naprosto vědomi a s obrovským přáním) zadařilo, ale scénář byl stejný - v 6.tt špinění a konec
Byla jsem na dně, co ti budu povídat. A dodnes nevím, jestli to třeba nemohl být nějaký „trest“ za tu rouhačskou myšlenku tehdy při pohledu na pozitivní TT…
Držím moc palce, aby se Ti tohle nestalo a aby ses mohla z blížícího se miminka radovat.
Lenčo - tobě taky držím palce ![]()
D.
Lenco, no však uvidíš. treba budeš tehotná ![]()
ale tak trochu premýslím, nekdy predtim uz sis tehotenský test delala? Nekdy klesá HCG dost pomalu až na nulu, klidně až tři měsíce - nekde je tu o tom diskuze…
jelikoz mi bylo poslednich dni spatne, tak jsem si udelala ted poprve od porodu teh.test
Holky, jenom k tomu Ibalginu, Ibuprofenu… ve tehotenstvi je ok, jen se nema brat ve 3. trimestru, kvuli uzavirani prepazky v srdicku. Ja ho brala pri prvnim tehu obcas, jedinej mi pomahal a migrenu. A jinak se rika, ze na zacatku je bud vsechno, nebo nic…takze i pokud nic netusite, kourite a pijete, tomu prckovi to bud nic neudela, nebo to skonci samo, kdyz se to vyrazne prezene. Tohle se stava pomerne casto, myslim, ze vetsina z nas by tu ani nebyla ![]()
Coco - přiznám se, nečetla jsem ani jeden komentář k tvé dvoustránkové diskuzi, ale mám na srdíčku něco co ti chci strašně moc říct…
Naše třetí miminko k nám přišlo stejně jako to vaše, taky už se vše vracelo do takového „normálu“ a najednou //… Ne že bychom je nechtěli, ale zaskočily nás a já si jich nedovedla dost vážit, pořád mi něco nebylo dobré a vhod… Bylo mi zle, bručela jsem jako medvěd, pořád bych spala, všechny negativní vyšetření a dobré výsledky jsem brala jako samozřejmost a dle mého názoru se rouhala až do nebe. A pak jsem dostala takovou „facku“ , že jediné co ti teď můžu poradit já je, teš se z každého dne tvého těhotenství a pokud budeš mít to obrovské štěstí a narodí se ti zdravé miminko děkuj bohu a osudu že se k tobě tak nádherně zachoval…
a neber prosím můj příspěvek jako pedantský názor moralistky, ale poučené a srovnané mámy, která ví…
Ahoj holky, když to tak čtu tak z některých příspěvků je strašně smutno… naše první mimi bylo taky neplánované, strašně dlouho jsem se z toho vzpamatovávala a měla vztek sama na sebe z těch pocitů, žádná možnost volby - nikdy bych se miminka nedokázala vzdát - prostě postavená před hotovou věc… dneska je to můj nejúžasnější miláček co za mnou běhá a šplhá mi do náruče se slovy „mamí já se tulím“
… sama sobě jsem slíbila že druhé mimi bude plánované a pak rok snažení a nic
… opravdu nevím co je horší… teď se nám konečně zadařilo, 10tt a mě napadá jen hluboce smeknout před všemi snažilkami co to dokáží zkoušet roky a nezešílet a všem budoucím mamkám co z pozitivního testu zrovna nepláčí radostí vzkázat že čas a ten malý brouček dokáží zázraky ![]()
Ahoj, já byla v podstatě v podobné situaci, ale nakonec jsem těhotná nebyla. Před rokem jsem si myslela že i přes kondom jsem byla těhotná. Vynechala mi MS, 3slabě pozitivní testy, příznaky. Takže Nelče byl ani ne rok a půl. Já jsem z těch co děti za sebou nikdy nechtěla-a přiznávám jen z čistě sobeckých důvodů. Přesně jak píšeš, máme už klídek, vrátilo se všechno skoro do stejných kolejí, taky s manželem večer sedíme na zahrádce a dáme si vínko, cigárkoa já vím že s mimčem by to tak zase nějakou dobu nešlo. Byla jsem tenkrát rozhodnutá že to dám pryč, že prostě nechci. Naaštěstí MUDr mi těhotenství nepotvrdil-ani podle UTZ a nakonec jsem to po provokačce dostala. Kdyby to tenkrát dopadlo jinak, tka sjem opravdu dala mimčo pryč. A dneska po roce pomalu začínám nad druhým uvažovat ale pořád to chci odložit ještě tak na příští leden
Ale prostě tenkrát jsem o druhém nechtěla slyšet a dnes už jo. Strašně se to mění a dneska bych to měla za sebou a měla půlroční mimčo a to nejhorší za sebou. A kdybych tenkrát na ten potrat šla tak si dnes rvu vlasy. A pokud ty jsi chtěla zkusit snažení už na podzim,t ak v tom fakt takovej rozdíl není. Pak nemusí jít všechno podle toho jak si představuješ a třeba by jste na mimčo čekali dlouho a litovala byjsi. A když počkáš rok na dovču s kamarádkama vyrazit můžete zase ![]()
Nevím co předtím Lentilka psala, nicméně - první dítě je tajky po dlouhým snažení, po pomoci CAR… a když jsem pak otěhotněla nečekaně přirozeně, tak moje reakce byly, jak jsem psala negativní. Až možná necitné.
Co mě pak dostalo byly ultrazvuky, ve 20 tt už krásný celistvý, hotový mimino, který má všechno jak má.
Je fakt, že jsem tohle těhu „neřešila“. Neměla jsem čas odpočívat, měla jsem doma hyperkativního blázna, za kterým jsem furt běhala, tahala ho až do konce těhu na břiše, v golfkách do mhd, prostě nebyl čas na pozorování, jestli mě někde píchá…
Coco: Sice čekám první, ale taky je to překvapení. Měla jsem jiné plány - trošku zapracovat na baráčku a nějaké podnikání. Jenže člověk míní, pánbů mění. Moje situace je sice jiná, nechtěla jsem „odpočívat“ po prvním dítku, ale dítě jsem chtěla později a s těhotenstvím jsem se taky musela srovnat.
Momentálně to považuji za malý zázrak. Říkám si, že když se stalo, tak to tak prostě má být
A taky jsem ráda, že mi odpadl problém s případným snažením… musí být hrozné, když mimčo chceš a nepřichází.
Co se týká vína, cigaret a ibalginů, řekl mi můj dr, že mimčo se „napojuje“ na maminku až kolem šestého týdne, kdy už o něm žena ví. Do té doby je vyživováno z toho žloutkového váčku tuším
Víc by asi řekla Pudla
Prostě příroda to chytře zařídila, abys mu neublížila, když o něm nevíš.
Vím, že je spousta žen, které miminko moc chtějí a nedaří se. Nechtěla jsem tím, co jsem napsala někoho pohoršit. Asi patřím k těm kdo mají prostě štěstí, malá vyšla snad hned na poprvý, a jen si s ním v danou chvíli neumějí poradit. Jsem jen člověk, mám v sobě prostě spoustu pocitů. Nejspíš se všechno za pár týdnů změní, a já si ani nevzpomenu na nějakou dovolenou nebo vínečko, ale teď je teď a já jsem každopádně moc ráda, že se můžu alespoň takhle „vypsat“. A všem snažilkám držím palce.
Coco - myslím, že se nemusíš omlouvat. Nekdy proste člověk potřebuje chvíli času. A nepíšeš tento příspevek přece do diskuze dlouhodobých snažilek ,abys je tím ranila? ty máš své problemy a oni také své. je to proste tak
Můj příbeh je podobný papu. na prvního synka jsme čekali strašně moc let. A kdyz jsem pak konečně otěhotněla, občas mi blesklo hlavou, že ted už teda fakt budu mít mimčo, a tohe nebudu moct, a tuhle pracovni akci budu muset zrušit, a brzo vstávat (roky mne nikdo nedostal z postele pred osmou) nemelo to co delat s touhou po miminku, ani s těšením se na něj - byl přece vytoužené dítě, ale stejne mne to občas přepadlo.
Když se mrmla narodil, okamžitě jsme s mužem chtěli druhé dítě - užívali jsme si mrnouska a hned se proste těšili na druhé, snad už v porodnici. Pak se mi cosi nezdálo když byly prckovi asi tři mesíce a s mužem jsme byli nadšení z představy, že bych mohla být těhotná (no nebyla). Nakonec jsem konečně otehotnela, když byl prckovi rok - po počátečním nadšení jsem kupodivu opet mela chvílemi divný pocit, jak staršího synka okrádám o ten čas semnou, že je jeste maličký aby mel sourozence, že jsme to jaksi uspechali
Potrat je slovo, které se v mém mozku nevyskytuje, nikdy bych na něj nešla, i kdyby se mi dítě sebe víc nehodilo nebo nelíbilo, to jen tak na doplnění (a navíc mne už v životě zřejmě neplánované dítě nečeká, to dřív budu v přechodu
- ale ten chvilkový pocit, že mi mimčo změní plány, ke mně asi patří. uplně tě chápu, zvlášt když vás mimčo překvapilo.
Dovolenou si určitě užiješ, o to nemám strach, a k těhotenství ti gratuluju, bo tuším, že tě to vlastně potěší
. A klidně ještě napiš - ostatní alespon vědí, že se svými divnými, treba i nepochopitelnými pocity nejsou samy.