Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Ahojky maminy..asi už tady toto téma bylo propíráno ale i přesto se chci poradit…asi dva měsíce mám problémy s motáním hlavy, dělá se mi špatně..všechna vyšetření dopadla dobře, tak jsem nastoupila k neuroložce..ta mě jen prohlédla A POSLAL MĚ NA INFUZI ABY MI BYLO LÍP..JENŽE ODPOLEDNE, BYLO TO 22.12. SE MI USDĚLALO ODPOLEDNE TAK ZLE..ZAČLO MI STRAŠNĚ BUŠET Srdce, motat se mi hlava..a to i v leže..manžel zavolal rychlou a jela jsem…bylo mi tak bídně, že jsem souhlasila a zůstala ležet přes svátky na neurologii..wáme dvě děti, kluky 3 a půl a 9 měsíců…dohodly jsme se že si prostě Vánoce odložíme, bylo to smutný ale můj stav mi prostě nedovoloval normálně fungovat! Po čtyřech dnech mě prospustili, celou dobu jsem tam byla na infuzích, byla jsem jak zfetovaná, manžel mi vozil malýho aspon dvakrát denně nakojit abysme neořišli o mlíčko..hrůza..bylo mi zle pořád a jakmile mi přišla návštěva, udělalo se mi vždycky ještě hůř..po čtyřech dnech mě proustili, nasadili neurol..a asi týden mi bylo docela dobře a pak to začalo nanovo..už ne tak strašný motání hlavy ale při každym rozčílením, stresu se mi udělá strašně zle, že si musim lehnout..starší syn je hrozně živý dítě…nevydrží si hrát chvilku sám, pořád mi potřebuje něco řikat a tak..do toho mladší ted má období kdy beze mně taky nedá ránu a pořád brečí když je sám…když mám manžela doma a pomůže mi tak to jde..ale jak jsem s dětma sama a začnou oiba vyvádět tak je konec!!! Slyšela jsem že takový problém má hodně maminek..jako blázen si rozhodně nepřipadám..jen mám nervy v pytli
Je to hlavně posl. rok asi…jsem podrážděná, na staršího syna křičim a to už mě taky nebaví…prostě bych chtěla poradit od někoho, kdo má stejný problém..je mi jasný, že budu muset brát nějaký prášky..kamarádka má to samý, bere něcvo nedrastickýho a hl. nenávykovýho a cejtí se líp..a hl. nemusela chodit k psychiatrovi ale napsali jí je prakt. lékař…budu moc ráda, když se podělíte o svoje zkušenosti protože takhle už se dál žít nedá ![]()
Znám to a píši raději anonymně ![]()
U mně to po všemožných vyšetřeních skončilo na diagnóze „latentní tetanie“ což prý vlastně dohromady nic moc není. Prostě nervově labilní jedinec
Byla jsem nějakou dobu na neurolu, pak se to časem zlepšilo. Momentálně jsem schopná to tak nějak ovládat vůlí, když na mně takový stav jde, jsem schopná ho odvrátit, usilovně si myslet, že to přece nic není, vyšetření byla v pořádku a tak se nakonec nějak zklidním. Teď poslední dobu s tím začínám zase trochu víc bojovat, hledám si práci po rodičáku a je to určitě tím stresem. K psychiatrovi ani psychologovi jsem nikdy nechodila, i když bych možná měla.
Ahoj jak píšeš, je to bohužel s největší pravděpodobností psychického rázu, pokud nechceš hned jít k psychiatrovi tak zkus nejdřív psychologa, třeba ti bude stačit, aby jsi mohla s někým jen mluvit o tvých problémech, můžeš mít nějaký blok, … On by ti měl pak sám doporučit náštěvu psychiatre, ten ti na 100% předepíše nějaké prášky. Hlavně přeji, aby bylo lépe. Jinak také pomíhá třezalka.
sNAZ SE,KDYZ JE MANZA DOMA CHODIT VEN,VYPNOUT,PO OBCHODECH A TAK,U NAS KDYZ JE DOMA CIRKUS,(jsou horsi a lepsi dny)TAK JAK CHLAP PRIJDE Z PRACE TAK ZDRHAM VEN,JDU NAKOUPIT AT… HODKA.DVE VENKU BEZ DVOU KOULI NA NOZE A HNED JE MI LEPE
. Jinak jsem mela obdobi asi 14 dni,kdy jsem skoro neuklizela,kdyz deti spaly a sedela u pc a taky jsem si trosku odpocinula
. Drz se ![]()
Jdu ještě zítra na vyšetření orl vnitřní ucho..z toho to motání bývá prý často ale spíš to cejtim na ty nervy…ve čtvrtek jdu na kontrolu na neurologii..tak se s dr. poradím..hrozně mě to štve, vždcky jsem byl veselá ale posl. dobou to jsde semnou z kopce, nemám energii a čim víc a dělší dobu trvá ten můj stav tak je mi hůř a hůř..tim víc když mám ty děti a nemůžu s s nima normálně radovat, a dělat běžný věci tak jak bych chtěla ![]()
Pokud se poohlížíš i po něčem přírodním, zkus se podívat na www.bachovky.cz. Mají tam i záchrannou esenci a je fakt dobrá (momentálně ji taky užívám
.
A asi bych taky zkusila psychologa, občas pomůže jenom mluvit a mluvit a mluvit… i kdyby ti to mělo ulevit jenom na pár dní.
Držím palce, ať je brzo líp ![]()
joanee píše:
sNAZ SE,KDYZ JE MANZA DOMA CHODIT VEN,VYPNOUT,PO OBCHODECH A TAK,U NAS KDYZ JE DOMA CIRKUS,(jsou horsi a lepsi dny)TAK JAK CHLAP PRIJDE Z PRACE TAK ZDRHAM VEN,JDU NAKOUPIT AT… HODKA.DVE VENKU BEZ DVOU KOULI NA NOZE A HNED JE MI LEPE. Jinak jsem mela obdobi asi 14 dni,kdy jsem skoro neuklizela,kdyz deti spaly a sedela u pc a taky jsem si trosku odpocinula
. Drz se
To jsem vždycky dělala ale taky jwe problém, že se mi odstěhovaly obě kamarádky, co jsem měla a tim je to horší…ted je největší problém, že je mi pořád špatněš takže mi dělá dobře bejt dioma a v klidu..takže vyhánim spíš manžu s dětma ven a tak…ale až mi bude líp…už tak na ty děti upnutá nebudu… ![]()
Ahoj kočko,
já jsem si takhle při kojení a péči o dítko na konci 8 měsíce „uhnala“ panické stresy (panická ataka). Nevím, zda-li to máš stejně - bušení srdce, točení hlavy, zrychlený dech, mravenčení v rukách apod. Na netu je hodně odkazů. U mě to bylo prostě z vyčerpání a snahy vše zvládnout a neschopnosti říci si o pomoc. Trvalo to asi rok a půl a rozhodně jsem to musela řešit. Praktická doktorka mi moc nepomohla, nemá takové znalosti jako psychiatři, předepíší spíše krátkodobá depresiva. Strach z psychiatra jsem měla také a tak jsem zašla nejdříve na psychosomatickou kliniku (ale také k psychologovi) a nakonec mi ani nepřišlo a z hlediska dostupnosti jsem pak skončila u běžného psychiatra. Asi jsem měla štěstí i bez reference. Ale určitě by se tady někdo našel, kdo by Ti dal ověřený tip…Když jsem se pak „rozhlédla“ kolem, našla jsem spoustu známých i kamarádek, které si prošli tím podobným, jen se o tom styděli mluvit… Držím pěsti!!
Anonymní píše:
Znám to a píši raději anonymně
U mně to po všemožných vyšetřeních skončilo na diagnóze „latentní tetanie“ což prý vlastně dohromady nic moc není. Prostě nervově labilní jedinecByla jsem nějakou dobu na neurolu, pak se to časem zlepšilo. Momentálně jsem schopná to tak nějak ovládat vůlí, když na mně takový stav jde, jsem schopná ho odvrátit, usilovně si myslet, že to přece nic není, vyšetření byla v pořádku a tak se nakonec nějak zklidním. Teď poslední dobu s tím začínám zase trochu víc bojovat, hledám si práci po rodičáku a je to určitě tím stresem. K psychiatrovi ani psychologovi jsem nikdy nechodila, i když bych možná měla.
určitě se neni za co stydět..teda asppén já si to myslím…prostě každý člověk zvládá různé situace jinak..někdo nad tim mávne rukou a my nerváčci se z toho můžem po… já byla vždycky v pohodě vysmátá ale tohle ze mě uděly ařž děti..nechci si stěžovat ale je to tak…prostě jsou živější a já je nezvládám tak jak bych asi měla!
![]()
Janculina píše:
Ahoj kočko,
já jsem si takhle při kojení a péči o dítko na konci 8 měsíce „uhnala“ panické stresy (panická ataka). Nevím, zda-li to máš stejně - bušení srdce, točení hlavy, zrychlený dech, mravenčení v rukách apod. Na netu je hodně odkazů. U mě to bylo prostě z vyčerpání a snahy vše zvládnout a neschopnosti říci si o pomoc. Trvalo to asi rok a půl a rozhodně jsem to musela řešit. Praktická doktorka mi moc nepomohla, nemá takové znalosti jako psychiatři, předepíší spíše krátkodobá depresiva. Strach z psychiatra jsem měla také a tak jsem zašla nejdříve na psychosomatickou kliniku (ale také k psychologovi) a nakonec mi ani nepřišlo a z hlediska dostupnosti jsem pak skončila u běžného psychiatra. Asi jsem měla štěstí i bez reference. Ale určitě by se tady někdo našel, kdo by Ti dal ověřený tip…Když jsem se pak „rozhlédla“ kolem, našla jsem spoustu známých i kamarádek, které si prošli tím podobným, jen se o tom styděli mluvit… Držím pěsti!!
To bude ono!!!! Takže myslíš přímo psychiatra? Chápu to správně? Psala mi kamarádka a to ještě neměla dítko, že měla podobný stavy..nedalo se to vyxdržet..tělem ti projíždí takový divný napětí..podobný mravenčenímu jak říkáš..člověk má pocit že se ted něco hroznýho stane..za hodku to třeba přejde ale v tu chvíli nejsi schopna vstát z postele a děti řvou, manžel v práci..pak to je konec!!! No a právě ta kamarádka zašla rovnou k psychiatrovi a ten jí diagnostikoval nějakou panickou poruchu nebo úzkost..brala léky a byl klid :..
Ahojky, no tak jako bych to psala já, jen já nemám ještě děti a já se při tom i dusím a mám pocit, že mi lupne kdesi v hlavě a bude ze mě cvok. tenkrát to bylo pořád na záchranku a skončilo to kolapsem ve škole a následné vyšetření u psychiatra a závěr? generalizovaná úzkostná porucha a panická porucha. ale s lékama je to dobrý, dobře se to dá zvládat
u mě je to už 6ti letá zkušenost.
také jsem si tím prošla..cca před 7mi lety s tím rozdílem,že jsem neměla děti,vyústilo to v jeden záchvat při kterém jsem nemohla vstát ze země,páč jsem měla dojem,že jestliže vstanu,umřu.dostala jsem se až na psych.odd.kde mě dávali 6 týdnů dohromady(neurol 3 týdny,pak AD Zoloft)ten jsem mmch bralá ještě minulý rok,sama jsem ho po konzultaci s psychiatrem vysadila a nyní se cítím bezvadně a to jsem těhotná a doma mám batole k tomu.před 7mi lety jsem nebyla schopná dojít si do krámu aniž bych se nebála,že sebou někde seknu..dneska se tomu směju..zajdi za psychiatrem,psychologem a nech si napsat léky.uvidíš,že se ti do měsíce uleví a budeš spokojená.držím palce ![]()
holky moc děkuju, já si fakt nemyslím, že je za co se stydět..tak je jasný, že neni příjemný jít k psychiatrovi, já vim, že nejsem žádnej blázen, jen mám nějakou poruchu, nervy a snad mi to pomůže…moc moc děkuju protože když čtu vaše příspěvky a vím, že nejsem sama s tímto problémem tak je mi líp a tim spíš, že vím, že se to dá lékama napravit!!!! Děkuju Vám moc A přeju jen a jen zdravíčko a hodné dětičky a manžele! ![]()
Lennau,
k psychiatrovi nechodí jen „blázni“. Je to prostě doktor pro lidi, kteří potřebují pomoci s psychikou.. Bohužel naše společnost vnímá (a tlačí do nás), že když si zlomíš nohu, jdeš na chirurgii, když máš rakovinu tak na onko. A když máš psycho potíže, tak jsi neschopná, že si nepomůžeš sama? Nesmysl… Podle mě jsou psychické potíže druhou (po rakovině) nejmasivnějším vážným onemocněním našeho světa. Dokonce Tě mohu „uklidnit“, že s panickou poruchou se potká během života dle výzkumu asi 30% lidí. Někdo více, někdo méně. Dříve se člověk chodil vyzpovídat, měl nějakou svoji víru, měl širší rodinu. Dneska jsou rodiny v podstatě individuální jednotky. Manželky mají pocit (reklama, tlak okolí), že musí být super mámy a super ženský (vždyť naše matky to táááák zvládaly), že mají spoustu věcí usnadněných (myčka, pračky, apod). Ale o tom to není…Každý máme svoje hranice a jak se říká stokrát nic umořilo osla. No a např. já osel jsem se nechala umořit. A byly to kraviny a neschopnost se ozvat. A to jsem jinak rázná to žena (ale taky bohužel ve prospěch panických ataků perfekcionalista a plánovač a tak…)
Věř, že se to dá s vnější pomocí zvládnout. Člověk si díky psychologům či psychiatrům hodně věcí uvědomí. Bohužel tohle se prostě ve škole neučí… A je lépe, pokud to podchytíš takhle na začátku než to nechat rozvinout ještě do nějakých fóbií a dalších návazných poruch…
Je to sice běh na dlouhou trať (no spíše radši chůze, ať má člověk dost času), ale dá se to zvládnout a za návrat radosti do života to stojí řešit…
Moc držím pěsti a klidně piš!
Jo a ještě jedna vtipná věc - tolik jsem se bála, že se mi panické stresy vrátí po druhém porodu a nic. A přitom to bylo ještě horší období… Jen jsem prostě už jsem měla některé věci pořešené…A co myslíš? Za pár dní je tu třetí porod.. Tak Tě chci jen potěšit, že i když teď se Ti to zdá obtížné a třeba i nevidíš žádné světýlko na konci černého tunelu, že to má všechno svá řešení a že to jde!!
No, snad to neni moc zmatené. Fakt se drž a myslím na Tebe!
Ahoj taky mám za to, že to jsou nervy a únava..Malé je 10 měs. a taky se mi začala motat hlava, dělalo se mi na zvracení, byla jsem u neurologa, ten řekl že je to od vnitřního ucha, na ORL mi řekli, že mám uši v naprostém pořádku, tak mě neurolog poslal na CT hlavy, tam bylo taky vše v pořádku, ještě mě čeká oční ale tam jsem byla před 2 lety a žádný problém, takže myslim, že jsou to fakt nervy a únava. Já jdu v příští týden na konzultaci k doktorce co dělá i homeopatii takže to asi budu řetit takhle, hlavně kvuli kojení. Takže pevné nervy všem přeji!!! ![]()