Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Takhle, záleží na tom, jak máš velké mimčo. Jestli jsi těsně po porodu, je možné věci vidíš trošičku jinak, než ve skutčnosti jsou. (Vlastní zkušenost s poporodní přecitlivělostí) Ale píšeš, že jsi na RD, tak asi mimčo bude větší. Přeci jenom máte dvě děti, když jste si promluvili, uvažovali jste o nějaké poradně?
No co na to napsat
je to teda mazec. Že si nešťastná se ti vůbec nedivim, tohle nemůžeš vydržet věčně. Být tebou tak bych se mu tak nepodřizovala (jako že si nejdeš ani lehnout a pořád něco děláš…) stejně u vás klid není a nebude tak proč v sobě dusit svoje názory a ještě se honit jako otrok. Když by zase začal tak bych ho ignorovala a spíš než lítat doma tak bych vyrazila právě ven s maminkama ať na chvíli vypadneš z toho blázince. A samozřejmě bych hledala řešení i když si uvědomuju že na RD toho moc nezmůžeš.
Mmch měla jsem doma něco podobnýho, chlap bych nejchytřejší a borec, já sebevědomí na nule a všechno jsem dělala jenom aby byl spokojený, pořád jsem měla pocity úzkosti, migrény, opary. Spokojený stejně nebyl a nakonec si našel jinou (díkybohu
) Až po rozchodu mi došlo jak moc je to nebezpečný, můžeš si zadělat na pořádný psychický problémy ![]()
@materinka
Jsem 6m po porodu a zvládám vše hůř jak v šestinedělí
Poradnu jsem navrhovala několikrát, bezvýsledně.
@fiali
Kdyby aspoň milenku měl ![]()
Máš pravdu, asi bude lepší radši vyrazit ven, než to poslouchat. V pubertě jsem měla psych. problémy a nerada bych se k nim vrátila… Jak dlouho to trvalo, než si tvůj ex někoho našel? Spíš pro představu, jak dlouho se takové stresy dají vydržet ![]()
Pokud je to tak, zajdi do poradny sama. V první řadě musíš být v psychycké pohodě(i kvůli dětem) a pak můžeš řešit problémy s partnerem. Taky by ti tomělo pomoc ujasnit si, jestli vůbec s ním něco řešit chceš.
@Anonymní píše:
@materinka
Jsem 6m po porodu a zvládám vše hůř jak v šestinedělíPoradnu jsem navrhovala několikrát, bezvýsledně.@fiali
Kdyby aspoň milenku měl
Máš pravdu, asi bude lepší radši vyrazit ven, než to poslouchat. V pubertě jsem měla psych. problémy a nerada bych se k nim vrátila… Jak dlouho to trvalo, než si tvůj ex někoho našel? Spíš pro představu, jak dlouho se takové stresy dají vydržet
je to sice hrozný, ale je fakt, že kdyby si někoho našel tak by nejspíš přestal prudit. Ten můj si jí našel po 4 letým vztahu, ale byli jsme mladý a bezdětný takže v podstatě o nic nešlo. Jako jestli jsi měla psych. problémy dřív, tak si zahráváš s ohněm, ty stavy úzkosti nejsou žádná sranda. Fakt to přestaň v sobě dusit nebo se zničíš a co pak budeš dětem platná jako troska?
Víš co je paradox, že kdybych tenkrát na něj vlítla a udělala zle a dupla si, tak si myslim, že by si mě vážil mnohem víc a šlapal by úplně jinak. Otázka je jestli je výhra mít doma takovýho vola ![]()
@materinka
Zkusím to, děkuju.
@fiali
Ono dupnout si jsem taky zkusila. A kolikrát. Když on mi říká, ať mu všechno říkám na plnou hubu. Já to pak na plnou hubu řeknu, třeba například, že mě to a to teď právě naštvalo a on odvětí: „Proč jsi taková?“
Jaká? Tak jak se mám tedy chovat, když obojí je špatně? Zlatá střední cesta, ale jak ta zlatá střední cesta v tomhle případě vypadá? ![]()
No, to je ale pěkně labiliní de.....il
Pokud situaci nevyřešíš, zaděláváš si minimálně na zdravotní problémy s arytmií, tlakem apod! Pro začátek bych dala ve vztahu time např. na měsíc, přečkala období přehnaných a ulhaných slibů -daných hlavně proto, aby ses vrátila, protože ta ostuda, že mu někdo odešel se nedá vydržet a pak bych se zařídila dle situace. Srdíčko a rozum Ti napovídá dobře.
![]()
@Anonymní píše:
@materinka
Zkusím to, děkuju.@fiali
Ono dupnout si jsem taky zkusila. A kolikrát. Když on mi říká, ať mu všechno říkám na plnou hubu. Já to pak na plnou hubu řeknu, třeba například, že mě to a to teď právě naštvalo a on odvětí: „Proč jsi taková?“
Jaká? Tak jak se mám tedy chovat, když obojí je špatně? Zlatá střední cesta, ale jak ta zlatá střední cesta v tomhle případě vypadá?
Těmahle kecama se tě jenom snaží dostat tam, kam potřebuje. Zeptá se tě „proč jsi taková“ a dá ti tím najevo, že ta špatná seš ty, že seš na něj na chudáka ošklivá
Jak se máš chovat? Tak jak je ti přirozený. Seš jaká seš a buď to se k sobě hodíte a má tě takovou rád nebo ne, přece se nebudeš celý život hlídat a přetvařovat aby se náhodou neurazil.
@maxi2408
Asi ho vyhostim k prarodičům, s narušenou babičkou se mu bude bydlet „líp“ ![]()
@fiali
A víš co je ještě jeho oblíbená taktika, nebo co to je?
„Ty jsi řekla že…(výmysl, překrucován slov)“
„Proč si vymýšlíš, že jsem něco řekla, vím přeci co mluvím.“
„No proč tohle děláš?“
„Asi protože jsem blbej.“ ![]()
@Anonymní píše:
@maxi2408
Asi ho vyhostim k prarodičům, s narušenou babičkou se mu bude bydlet „líp“![]()
@fiali
A víš co je ještě jeho oblíbená taktika, nebo co to je?
„Ty jsi řekla že…(výmysl, překrucován slov)“
„Proč si vymýšlíš, že jsem něco řekla, vím přeci co mluvím.“
- mlčí-
„No proč tohle děláš?“
„Asi protože jsem blbej.“
Ty hele není to ten můj bejvalej?
Poslední věc kterou mě rozštípnul bylo, když jsem se ho zeptala, jestli se půjdeme pomazlit. Odpověď „ty nechceš“
samozřejmě že to už měl jinou, proto se tomu vyhejbal, ale proč říct na férovku „ne“ když se se mnou může bavit jako s debilem že jo ![]()
@fiali
„Já už jsem se smířil s tím, že spolu nespíme. Kdy jsme spolu naposled spali? Před měsícem?“
„A v sobotu to bylo co?“
Né, jsou prostě věci, kterým se musím smát, to už jinak nejde.
Teď jsem si přestěhovala ledničku a troubu, protože už mě nebaví ho o to pořád prosit. Včera:
„Před týdnem jsi říkal, že odtahneš tu ledničku a vytřeš tam.“
„To bych mohl udělat teď.“…a dál seděl na křesle.
No už je to hotovo a ještě se dnes asi pustím do rozměření kvůli barovýmu pultu. Udělám si radost. Když mi ji neudělá on.
Ahojky, jen přidávám můj názor. Já osobně bych takovému chlapovi nevařila… Možná to je krutý, ale měl by si uvědomit, že všechno není zadarmo. Když by se ptal, proč není vařeno, tak bych hned předhodila tu ledničku. Ale taky hodně záleží, jak ho máš ráda…Vím, že cizí na to pohlíží jinak. Takhle jste to měli vždycky? Nebo ho možná žere něco v té práci
@Anonymní píše:
@fiali
„Já už jsem se smířil s tím, že spolu nespíme. Kdy jsme spolu naposled spali? Před měsícem?“
„A v sobotu to bylo co?“Né, jsou prostě věci, kterým se musím smát, to už jinak nejde.Teď jsem si přestěhovala ledničku a troubu, protože už mě nebaví ho o to pořád prosit. Včera:
„Před týdnem jsi říkal, že odtahneš tu ledničku a vytřeš tam.“
„To bych mohl udělat teď.“…a dál seděl na křesle.
No už je to hotovo a ještě se dnes asi pustím do rozměření kvůli barovýmu pultu. Udělám si radost. Když mi ji neudělá on.
Jako nemám slov
nechám si kecy typu „rozejdi se s ním“, protože s dětma je to všechno mnohem těžší, ale kdybych tenkrát věděla, jakej úžasnej vztah na mě čeká, tak bych se s ním nezahazovala ani minutu se šmejdem. Nesnášim tyhle typy chlapů ![]()
Dobrý den všem.
Kde začít? Potřebuju se vypsat, nebo si přečíst, že mám držet hubu a krok a nebo to, že mám odejít? Ale kam?
S partnerem máme dvě krásné děti. Jsem na RD a pak se nemám kam vrátit (do práce). Bydlíme v nájemním bytě. Poslední dobou (největší problémy datuju od narození miminka) už vážně nemůžu.
Máme finanční problémy, partner chodí nasr z práce o které už rok povídá, že ji změní (ovšem co vím, za tu dobu se byl ptát ve 4 firmách). Děda mu nabízí, že mu finančně pomůže k řidičáku C a profesnímu průkazu, (když tu možnost mít ho na škole zadarmo tenkrát z mladické hlouposti zahodil) aby měl větší možnosti. Nechce. Děda mu nabízí, že se vyměří pozemky, prodají se dvě parcely a postaví se barák. Chce na pozemku plechovou boudu a pískoviště a k tomu by nejradši hypotéku. Místo dvou třicet let starých aut, do kterých se cpou věčně peníze nemůžeme mít jedno spolehlivější. Hádáme se kvůli všemu. Kvůli mým kamarádkám- podotýkám, že nikde netrajdám, když jedu jednou za dva měsíce k nejlepší přítelkyni, děti beru s sebou, když jdu tady u nás, jdu s maminkami na hřiště, ovšem když jsem byla v porodnici, byly najednou kamarádky potřeba, když mu tekly nervy z dítěte. Už před ním netelefonuju, už ani s rodinou, protože to byly neustále kecy, že furt vyvolávají. Buzeroval kvůli úklidu, teď buzeruje, když mě vidí s hadrem, že prý se chovám jak jeho babička. Poslední cca měsíc se ke mně chová jak k dítěti. Když mám nějaký názor, hned mi ho vyvrací, ví všechno nejlíp, poučuje. Včera jsme se pohádali kvůli debilnímu parnímu hrnci. Jen jsem si dovolila mu říct, že mi to připadá jako šikovná věc (ne že ho chci, to už bych neřekla ani o nových botách) on začal cosi o pařáku v papiňáku, o toustovači a chlebu na pánvičce a o reklamních tazích a byl to hroznej problém. Nevydržela jsem a řekla jsem mu, že se ke mně jak k debilovi chovat nemusí, že se mě to dotýká. Připomněla jsem mu okamžik z minulého týdne, kdy mi řekl, že v tomhle triku vypadám o dvacet let starší a jak německá hospodyně (podotýkám, že šlo o slušně vypadající tuniku). Na to jsem se rozbrečela, že po dvou dětech holt nemůžu nosit dívčí trička a hned mi samozřejmě srazil sebevědomí na nulu i když jsem si zrovna ráno libovala, jak mi ta tunika sluší a padne.
Jsou to „drobnosti“, kusy skládačky, které se nabalují a já už nemůžu. Byla bych tu do večera, sepisovat to, co se u nás doma děje. Rok maluje kuchyň, od vánoc věší houpačku, měsíc vytírá za ledničkou. Už nemám sílu. Včera jsem mu na rovinu řekla, že si radši najdu někoho do podnájmu (i když si popravdě nedokážu představit, že místo dětského pokoje bude pokoj někoho cizího, ale dokážu si to možná představit líp, jak budoucnost tohodle vztahu) Zeptala jsem se, jestli má chuť vůbec uvažovat o vlastním bydlení, když už byly takové hádky (byt versus barák, hypotéky atd.), že já teda chuť vážně nemám, když to takhle mezi námi je. Řekla jsem, že už prostě nemůžu, že je otázka týdnů nebo měsíců, kdy mi ty nervy timhle stylem selžou úplně.
Prostě vážně nevím. O intimním životě nemůže být řeč. Začíná se mi hnusit. Neustále je mi zle, mám zažívací potíže, mám v sobě neustálou úzkost. Když přichází domů, bojím se sedět, i kdybych měla jen stát v kuchyni se lžicí v ruce, prostě se bojím „nic nedělat“. Přijde domů, má teplý oběd. Už se bojím i jít si lehnout, když děti spí. Když slyším klíče v zámku, bojím se, co přijde. Radši se dívám, jak spí a starám se o děti i domácnost sama, než aby byl vzhůru a hádali jsme se. Tohle všechno jsem mu i řekla a on? On mi dnes před odchodem do práce řekl, že tohle budu mít ať s ním nebo s někým jiným ale taky že nechce celý život poslouchat, jak mi zničil život a že on ho už zničený má…
Co si o tom myslíte? Jsem vážně tak přecitlivělá, že si tyhle věci tak beru? Nebo mám právo na to, být v takovém vztahu nešťastná?