Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak proste prestan zvladat a prestan se ptat na otazky, na ktere nechces znat odpoved ![]()
Nemyslím si že je to prkotina ale varovný signál. My jsme těch krizi po narození dítěte taky pár měli. Taky jsem se tvářila jako superman co zvládne pro péči o dítě, domácnost a velký barák ještě částečně pracovat a vzdělávat se a zároveň mít čas na manžela. Nemyslím si že jde o to aby ses tvářila že ses úplně v pohodě, ale abys byla. Něco z toho prostě musíš vypustit a uspořádat si priority… On se asi nikdo nechce vracet domů ke strhane a nasrane manželce co má sice jinak vše na 100% ale jinak se s ní nedá bavit protože je úplně vyřízena. Podívej se na to z jeho strany… Je ti hodně těžký to vybalancovat ale věřím že to zvládnete! ![]()
Zruš úvazek a začni pracovat na to, aby tě tvoje narcistní obranné mechanismy už víc neničily.
Nemusíš sama, nemusíš nikomu nic dokazovat - potřebuješ se přijmout taková, jaká jsi.
Netvař se že jsi v pohodě, ale nauč se být sama se sebou v pohodě.
Ten tvůj smysl pro povinost není nic jiného, než panika poháněná sebenenávstí, že když nebudeš dokonalá, tak tě nikdo nebude milvoat a všichni zjistí, že jsi nejhorší osoba na světě. A teď ten tvůj „smysl pro povinnost“ ničí tebe a tvou rodinu. Není to základt tvé osobnosti, je to patologie, obrana před dávným strachem a zraněním, která převzala kontrolu nad tebou a ubližuje ti i lidem které miluješ.
Nic z toho není pravda. Jen teda tou frenetickou snahou od sebe lidi trošku dost odháníš.
Ideální cesta jak z toho ven je psychoterapie.
Případně mrkni na tyhle knžky a pak tu psychoterapii zvaž.
https://www.kosmas.cz/…mena-stesti/
https://obchod.portal.cz/…itrni-zalar/
https://www.kosmas.cz/…-dost-dobra/#…
Příspěvek upraven 06.03.20 v 13:35
@Anonymní píše:
Ahoj, asi si potrebuju ulevit, mozna podporit a mozna taky dodelat… s manzelem jsme spolu 12 let, mame 20 mesicni dceru.. problem je ten, ze manzel je porad v praci a vsechno je jen na me, domluvy prosby nejak nezabiraly. Vim ze nas ma rad a kdyz jde do tuheho vzdy nas podpori… chtela jsem zacit pracovat, zacala jsem na nejaky uvazek.. proste jsem si nalozila asi vic nez je v mych silach. Takze od rana od 5 do 23 hodin kmitam jak blazen, neospocinu si, ale smysl pro povinnost je pro me dulezitejsi… manzel vsem ochotne pomaha, kdyz nekdo z okoli potrebuje, z prace se utrhne driv. Ja musim vse sama ( chapu, celej zivot jsme blbka sobestacna) a ja to preci zvladam ( to nerika, ale proste vi, ze si vzdy poradim)… ne ze bychom vzdy prozivali love story, ale posledni dobou je to na palici. Vcera jsem ho opet vyprovokovala k diskuzi a dostala jsem vo jsem chtela… oznamil mi, ze se proste netesi domu a nespecha, protoze jsem furt jak bublina.. takze ted je otazka, co jako s tim? Jako to vazne chce, abych se tvarila ze jsem uplne v pohode? Jak ted tuhle nevyznamnou ale bolavou vetu v sobe zlomit?Omlouvam se vsem, kterym to prijde jako prkotina, ona celkem i je, vlastne ani ja sama nevim, proc to tak strasne boli?
není nad to si partnersky otevřeně promluvit ![]()
@Barbboraaa jo tak to mame podobne
ja samozrejme chapu, ze to je na pest, nehazim vinu jen na nej… priority mam dane… rodina, zabezpeceni chodu rodiny a prace… jako varovani to taky vnimam… jenze vubec netusim jak z toho ven… mam pocit, ze jsme v totalne zacarovanem kruhu. Dekuju za podporu ![]()
@Ou vzhledem k tomu, ze me tvuj prispevek rozbrecel, budes mit nejspis pravdu…
psychoterapii jsem pred par lety podstupovala a asi je zase cas zacit… na knihy se rada podivam. V praci koncit nechci, to je neco co me zas privadi do sveta dospelych a mnohem lepe pak funguju s ditetem ![]()
@Anonymní píše:
@Barbboraaa jo tak to mame podobneja samozrejme chapu, ze to je na pest, nehazim vinu jen na nej… priority mam dane… rodina, zabezpeceni chodu rodiny a prace… jako varovani to taky vnimam… jenze vubec netusim jak z toho ven… mam pocit, ze jsme v totalne zacarovanem kruhu. Dekuju za podporu
no škrtnout to nejmén důežité - práci a delegovat piglování domácnosti na někoho dalšího a nebo dělat opravdu jen to podstané abys byla v pohodě a ne uštvaná a vyčítavá.
Tvojhe perfekcionistické představy nejsou cnost, je to symptom nemoci - toho že nemáš sama sebe ráda, ničíš se a v důsledku toho to ubližuje i těm, co ráda máš.
@Mika.ella1 jo to je reseni… ja nepsala ze jsem nechtela slyset odpoved ![]()
@kam2 200m dum, 3000 m zahrada, zvirata, dite, prace, nakupy, jidlo…bez hlidani ( kdyz vyjmu na 6 hod tydne skolku) zadne…
@Anonymní píše:
Ahoj, asi si potrebuju ulevit, mozna podporit a mozna taky dodelat… s manzelem jsme spolu 12 let, mame 20 mesicni dceru.. problem je ten, ze manzel je porad v praci a vsechno je jen na me, domluvy prosby nejak nezabiraly. Vim ze nas ma rad a kdyz jde do tuheho vzdy nas podpori… chtela jsem zacit pracovat, zacala jsem na nejaky uvazek.. proste jsem si nalozila asi vic nez je v mych silach. Takze od rana od 5 do 23 hodin kmitam jak blazen, neospocinu si, ale smysl pro povinnost je pro me dulezitejsi… manzel vsem ochotne pomaha, kdyz nekdo z okoli potrebuje, z prace se utrhne driv. Ja musim vse sama ( chapu, celej zivot jsme blbka sobestacna) a ja to preci zvladam ( to nerika, ale proste vi, ze si vzdy poradim)… ne ze bychom vzdy prozivali love story, ale posledni dobou je to na palici. Vcera jsem ho opet vyprovokovala k diskuzi a dostala jsem vo jsem chtela… oznamil mi, ze se proste netesi domu a nespecha, protoze jsem furt jak bublina.. takze ted je otazka, co jako s tim? Jako to vazne chce, abych se tvarila ze jsem uplne v pohode? Jak ted tuhle nevyznamnou ale bolavou vetu v sobe zlomit? Omlouvam se vsem, kterym to prijde jako prkotina, ona celkem i je, vlastne ani ja sama nevim, proc to tak strasne boli?
Jednoduché - nebuď bublina ![]()
Tak úvěr. Práci bych zatím nechala plavat, omezila bych piglovani domácnosti a celkově tu péči. On nikdo neocení vyleštěná okna. To děláš jen pro svůj dobrý pocit. Manžel bude rád chodit i do domu s nevyzehlenymi záclonami, když tam bude žena v pohodě. A nemusí mít ani teplou večeři, když s ním bude večeřet klidná a neustvana ženská.
Ahoj, asi si potrebuju ulevit, mozna podporit a mozna taky dodelat… s manzelem jsme spolu 12 let, mame 20 mesicni dceru.. problem je ten, ze manzel je porad v praci a vsechno je jen na me, domluvy prosby nejak nezabiraly. Vim ze nas ma rad a kdyz jde do tuheho vzdy nas podpori… chtela jsem zacit pracovat, zacala jsem na nejaky uvazek.. proste jsem si nalozila asi vic nez je v mych silach. Takze od rana od 5 do 23 hodin kmitam jak blazen, neospocinu si, ale smysl pro povinnost je pro me dulezitejsi… manzel vsem ochotne pomaha, kdyz nekdo z okoli potrebuje, z prace se utrhne driv. Ja musim vse sama ( chapu, celej zivot jsme blbka sobestacna) a ja to preci zvladam ( to nerika, ale proste vi, ze si vzdy poradim)… ne ze bychom vzdy prozivali love story, ale posledni dobou je to na palici. Vcera jsem ho opet vyprovokovala k diskuzi a dostala jsem vo jsem chtela… oznamil mi, ze se proste netesi domu a nespecha, protoze jsem furt jak bublina.. takze ted je otazka, co jako s tim? Jako to vazne chce, abych se tvarila ze jsem uplne v pohode? Jak ted tuhle nevyznamnou ale bolavou vetu v sobe zlomit? Omlouvam se vsem, kterym to prijde jako prkotina, ona celkem i je, vlastne ani ja sama nevim, proc to tak strasne boli?