Neumím bez něj žít

Anonymní
13.6.20 22:41

Neumím bez něj žít

Dobrý den, přála bych si radu. S přítelem jsme spolu byli dva roky. Měli jsme pár problémů a romantická láska odešla. Žili jsme spolu. Máme k sobě hluboké city ale spíše přátelské ale hlubší- nejlepší přítel- spřízněná duše- bratr. Odešel protože mu vůči mně nepřišlo fér, že mě nemiluje. Já bych ho opustit nedokázala. Byli jsme my dva proti světu. Jsem mu vděčná, že udělal něco, co já bych nedokázala. Můj strach z toho, že ho ztratím, přehlušil fakt, že bychom spolu do budoucnosti nebyli šťastní. Ale teď mi tak neuvěřitelně chybí. Všude kam se podívám, je tam. Vše mi ho připomíná. Semnou se vzdal všeho. Jediné rodiny, kterou měl, zázemí. Já mu dala celou sebe. Víc už toho nemám. Svoji duši. Pořád jsme v kontaktu a oba víme, že je to tak lepší. ALE… hlava ví, srdce nechápe. Co mám dělat. Je to tak nepopsatelná bolest. Odešel s kusem mě a teď je tam díra a já nevím jak ji zaplnit. Pokaždé když se podívám v posteli na prázdné místo vedle sebe, dojde mi, že už nepřijde z práce, už mě nikdy neobejme. Vím, že když přijdu po špatném dni on tam nebude. Nevím jestli to zvládnu bez něj. Byl moji součástí. Prosím poraďte, jsem zoufalá.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

1190
13.6.20 22:43
@Anonymní píše:
Dobrý den, přála bych si radu. S přítelem jsme spolu byli dva roky. Měli jsme pár problémů a romantická láska odešla. Žili jsme spolu. Máme k sobě hluboké city ale spíše přátelské ale hlubší- nejlepší přítel- spřízněná duše- bratr. Odešel protože mu vůči mně nepřišlo fér, že mě nemiluje. Já bych ho opustit nedokázala. Byli jsme my dva proti světu. Jsem mu vděčná, že udělal něco, co já bych nedokázala. Můj strach z toho, že ho ztratím, přehlušil fakt, že bychom spolu do budoucnosti nebyli šťastní. Ale teď mi tak neuvěřitelně chybí. Všude kam se podívám, je tam. Vše mi ho připomíná. Semnou se vzdal všeho. Jediné rodiny, kterou měl, zázemí. Já mu dala celou sebe. Víc už toho nemám. Svoji duši. Pořád jsme v kontaktu a oba víme, že je to tak lepší. ALE… hlava ví, srdce nechápe. Co mám dělat. Je to tak nepopsatelná bolest. Odešel s kusem mě a teď je tam díra a já nevím jak ji zaplnit. Pokaždé když se podívám v posteli na prázdné místo vedle sebe, dojde mi, že už nepřijde z práce, už mě nikdy neobejme. Vím, že když přijdu po špatném dni on tam nebude. Nevím jestli to zvládnu bez něj. Byl moji součástí. Prosím poraďte, jsem zoufalá.

Chce to čas, bohužel. Rozchody většinou nebývají radostné. Najdi si aktivity, kamarády. Věnuj se koníčkům.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
347
13.6.20 22:44

Tak to dejte zase dohromady. Některé věci se musí skutečně dožít. Až to má skončit, tak nebudeš váhat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3369
13.6.20 22:46

No předně bych skončila s tím utrpnym hledáním toho, co ti jej připomíná. Nemiluje tě, tečka. Pokud ty ano, ok, nejsi první ani poslední kdo miloval někoho, jenž jeho city prostě neopětoval. To je život. Potruchli si a jdi dal. Jiná ráda neexistuje. Ty bez něj neumíš dál žít, ale on ano = nestojí za to aby ses kvůli němu trápila.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13829
14.6.20 05:39

Pises, ze jste se jeden pro druheho vzdali vseho - co to „vsechno“ zkusit zase najit? Ber to jako vyzvu ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
11131
14.6.20 06:09
@Anonymní píše:
Dobrý den, přála bych si radu. S přítelem jsme spolu byli dva roky. Měli jsme pár problémů a romantická láska odešla. Žili jsme spolu. Máme k sobě hluboké city ale spíše přátelské ale hlubší- nejlepší přítel- spřízněná duše- bratr. Odešel protože mu vůči mně nepřišlo fér, že mě nemiluje. Já bych ho opustit nedokázala. Byli jsme my dva proti světu. Jsem mu vděčná, že udělal něco, co já bych nedokázala. Můj strach z toho, že ho ztratím, přehlušil fakt, že bychom spolu do budoucnosti nebyli šťastní. Ale teď mi tak neuvěřitelně chybí. Všude kam se podívám, je tam. Vše mi ho připomíná. Semnou se vzdal všeho. Jediné rodiny, kterou měl, zázemí. Já mu dala celou sebe. Víc už toho nemám. Svoji duši. Pořád jsme v kontaktu a oba víme, že je to tak lepší. ALE… hlava ví, srdce nechápe. Co mám dělat. Je to tak nepopsatelná bolest. Odešel s kusem mě a teď je tam díra a já nevím jak ji zaplnit. Pokaždé když se podívám v posteli na prázdné místo vedle sebe, dojde mi, že už nepřijde z práce, už mě nikdy neobejme. Vím, že když přijdu po špatném dni on tam nebude. Nevím jestli to zvládnu bez něj. Byl moji součástí. Prosím poraďte, jsem zoufalá.

Nauc se mit rada sama sebe. Neupinej se k jednomu cloveku. To, co tady popisujes, neni bezne. Zvazila bych i psychoterapii, protoze ocividne nejsi vyrovnana, samostatna a vyzrala osobnost :?
Vas cas vyprsel, zamilovanost vysumnela, a chlap udelal spravny krok, ze to vcas ukoncil. Ty si poplakej, zvedni hlavu a jdi dal :mavam:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6104
14.6.20 06:14

Asi by ses měla naučit fungovat sama za sebe, už nejste vy dva, ale jen ty. Ono je to někdy těžké, tak třeba postupně. A běž sama třeba do kina, vyber dobrý film a běž :jazyk: Co já se po jednom rozchodu nasedela v kině :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2786
14.6.20 06:19

Jak jsi žila před vztahem s ním?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
680
14.6.20 06:57

Něčím podobným jsem si prošla, takže tě naprosto chápu. Bylo to strašné a trvalo mi hrozně dlouho, než jsem se od něho odpoutala. Udělala jsem jednu věc, kterou prosím nedělej. Pořád jsem se ho snažila nějak kontaktovat a být v jeho blízkosti, až to málem přešlo z jeho strany v nenávist. Měla jsem pocit, že prostě musí být jen můj, že k sobě patříme a on to ví, ale zpětně vidím, že jsem se jen ztrapňovala. Kdybych odešla se vztyčenou hlavou, bylo by to tisíckrát lepší. Je těžké poručit srdci, ale v tomto případě bych opravdu upřednostnila rozum. Pokud jste si oba vědomi toho, že je mezi vámi mimořádný vztah, važte si toho a nechte v sobě to krásné. Pokud jste spřízněné duše, je to přece úžasné. Nemusíte spolu nutně žít, je totiž možné, že by se váš vztah dostal do úplně jiné roviny a všechno krásné by časem odešlo. Buď ráda za to, že jste se potkali a že jste si něco předali, nikdy na to nezapomenete, to mi věř. To nejtěžší, ale taky nejlepší co můžeš udělat je přijmout ten fakt a jít dál. Čas pomůže nejvíc, určitě taky o tom mluvit, ale už ne s ním. Časem se zase zamilujes a budeš šťastná :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
102
14.6.20 07:16

Normálně bych ti řekla, že tyhle pocity jsme zažívali asi všichni, když nás někdo opustil. U prvních lásek obzvlášť. Že to za čas přejde, bude líp a přijdou jiní…

Protože na mě ale tvé vyznání působí poměrně dost melodramaticky (připomněla jsi mi jím knížku Díra v duši od Tiffanie DeBartolo - jestli neznáš, doporučuji si ji přečíst) a nevím co si představit pod pojmem „vzdali jsme se všeho“, tak bych možná asi raději i doporučila probrat to s nějakým psychologem.. (s rodiči a přáteli to snad probíráš), protože vzdávat se všeho, kvůli někomu jinému není vůbec „zdravé“ a i pro další vztahy bude lepší, když poznáš svoji hodotu a nastavíš si mantinely. Rozhodně přeji, ať je co nejdřív líp! :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
46010
14.6.20 07:54

Chce to čas a do budoucna- nebuď na někom, s kým chodíš, závislá. Vím, o čem mluvím, sám jsem si tím taky prošel. Je třeba se věnovat i sobě, svým koníčkům. Až přijde čas, ten pravý se určitě najde. Tvoje reakce je trošku přehnaná- jako na smrt blízkého. Bohužel, i toto jsem si prožil. Co poradit? Nějakou dobrou kamarádku a oprášit své koníčky. :mavam:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
14.6.20 11:50
@mrav píše:
Chce to čas a do budoucna- nebuď na někom, s kým chodíš, závislá. Vím, o čem mluvím, sám jsem si tím taky prošel. Je třeba se věnovat i sobě, svým koníčkům. Až přijde čas, ten pravý se určitě najde. Tvoje reakce je trošku přehnaná- jako na smrt blízkého. Bohužel, i toto jsem si prožil. Co poradit? Nějakou dobrou kamarádku a oprášit své koníčky. :mavam:

Já jí docela chápu. I tu přehnanou reakci. Nedávno odemne bez jakéhokoli varování po 13 letech odešel manžel. A věř, že jsem si říkala, že kdyby umřel, bolelo by mě to hrozně, ale tím, že odešel dobrovolně to byla tak obrovská zrada, skoro jako by umřel.. Že vlastně je pryč, i když nemusel. Ale znám tě s předchozích diskuzí, vím co máš za sebou, tak si netroufam porovnávat. Jen podávám svoji zkušenost.

  • Nahlásit
  • Citovat
51030
14.6.20 12:04

Sama píšeš že ty vztahy sice hluboké ale spíš přátelské a to je prostě málo. jednou sama pochopíš že udělal pro Vás oba to nejlepší. Ted nezbývá než to období přežít :? a jít dál. Ten kontakt zkus fakt omezit jinak Tě to vždy hodí zpátky :?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
293
14.6.20 13:08

Popravde vubec nechapu proc jste se rozesli. Vztahy zalozene ne na bezhlave lasce, ale uprimnem vrelem pratelstvi jsou nejdele trvajici :nevim: Ja jsem do manzela nebyla nikdy blaznive zamilovana (i kdyz pred nim nekolikrat), byl to uplne jiny druh lasky. Jsme spolu 16 let a vim, ze z manzelstvi se kteroukoliv svoji silenou laskou bych davno utekla. Pokud ti neni 18-20 let a chces v brzke dobe rodinu a cloveka, o ktereho se muzes oprit, zkusila bych to vratit :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
264
5.7.20 17:16

Já doporučuji zrušit to kamarádství. Prostě se vůbec nevidět, nepsat. A ne třeba pár měsíců, to je málo. A ani o něm nemluvit a ideálně se nestýkat s jeho kamarády, kteří by o něm mluvili. A hlavně nevyhledávat nic na facebooku. Prostě NIC!!! Mi pomohlo tohle.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama