Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zapomněla jsem ještě dodat, že jinak v práci jsem schopná, šéf mě chválí, ale tohle mi šíleně ubírá sebevědomí, sebedůvěru a vysává energii..
Navštívit kurz asertivity?
Mám stejný problém, nejsem v podobných situacích tak pohotová, abych adekvátně reagovala, ale časem jsem se na podobné lidi snažila připravit - mít prostě připravenou jedovatou odpověď - stalo se mi, že pak se vyhýbali oni mně, ale je to dvousečné - intrikovali za mými zády.
No ale jinak konflikt je občas potřeba, navíc pokud bys fakt měla v úmyslu odejít, tak se vší parádou - pěkně od plic dotyčného poslat někam.
Neee, to není můj styl.
Chci odejít v pohodě…
Jsme malý město a tohle se dost rychle roznese…
A jak říkám - snad ani neumím jít do hádky a ještě v práci…v životě jsem se s nikým nepohádala… Spíš se mu pak vyhýbám.
Já už mám takový stavy, že ty lidi co je nemusím, za mnou pořád lezou do kanclu, něco mi vyprávět, a mě to vůbec nezajímá, takže si zavírám dveře, protože pak jinak nic neudělám a celej den v čudu a práce stojí… A asi se teda začnu zamykat, aby mi tam pořád nelezli! Nebo nevím, jak jinak jim dát najevo, že mně to jejich krafání o ničem ruší…
![]()
Aha, no v takovém případě snad nejde ani o konflikt, někteří lidé jsou takoví, ale tam je na místě podle mne naprosto slušně a v pohodě říct, že se ti teď nakupila práce, že se omlouváš, ale vůbec nestíháš a i když si s nimi ráda povídáš, musíš teď pracovat, protože už ti jde z toho hlava kolem…
Nebo zajdi párkrát Ty k nim a proseď tam celý odpoledne se svými problémy, ale to by se mi taky nechtělo, je to ztráta času s nejistým výsledkem…
@Anonymní píše:
Nebo nevím, jak jinak jim dát najevo, že mně to jejich krafání o ničem ruší…![]()
![]()
Přece jim úplně normálně v klidu říct například „promiň Maruško, ale mám moc práce a musím se na ni soustředit, já jsem v tomhle jak chlap
“ nebo „pane XY nezlobte se, ale nemůžu si s váma povídat, mám tu teď strašně práce…“, „Pepíčku já musím pracovat a nemůžu se na tebe soustředit“… a tak dál. Prostě slušně a jasně říct, že chceš pracovat a ne si povídat.
"
Hele, jestli jim děláš vrbu a zdržuje Tě to od práce, je na čase s tím něco udělat, je to chyba v tobě a potáhne se s Tebou pořád. Přemýšlej, proč lezou zrovna za tebou, co v tobě je, že mají potřebu se svěřovat zrovna tobě…
Přitom já o ně vůbec nestojím a to je pořád to samý dokola…
Navíc za mnou chodí různě pomlouvat a to se většinou nezmůžu na víc, než na „hm, aha“…
Nejsem pomlouvací typ a s každým se snažím vyjít.
No nic, zítra si zavřu, a i to se najednou rozletí vždy dveře, ani nezaklepají.
Jenže zase v práci se zamykat - nevim no ![]()
Tak jsem spíš poslouchací typ než vyprávěcí…
Když řeknu - promiň, já mám strašně moc práce, tak na to mi odpoví, no jo, já to taky ještě nemám hotový…
Pak stačí jedna jednovatá poznámka od toho člověka a u mě končí.
Např. minulý týden - jeee, my mysleli, že nám řekneš, jak si pokročila v plánování miminka (nebo tak něco, přitom vědí, že teď momentálně nemám přítele)…
![]()
Nebo si donesu do práce kytku a neee že by řekla, jee pěkná kytka. Řekne: tahle ti opadne. To je někdy už vážně na pěst!!
Ne, že neumíš, ty prostě nejsi splachovací typ. Já vždycky toho člověka pošlu do té nejčernější p.dele a za pět minut o konfliktu nevím. Prostě trochu Itálii si vyzkoušej, pročistí se atmosféra a bude ti líp.
Stejně chceš odejít, tak nemáš co ztratit
![]()
Když ty asi řešíš každou kravinu.Lidi jsou všeobecně netaktní, takže se nad to povznes, nějak vtipně je odpálkuj, a nepřemýšlej nad tím.
@Anonymní píše:Na to řeknu „ale já teď potřebuji pracovat, takže už si dál nemůžeme povídat.
Když řeknu - promiň, já mám strašně moc práce, tak na to mi odpoví, no jo, já to taky ještě nemám hotový…
@Anonymní píše:
Pak stačí jedna jednovatá poznámka od toho člověka a u mě končí.
Např. minulý týden - jeee, my mysleli, že nám řekneš, jak si pokročila v plánování miminka (nebo tak něco, přitom vědí, že teď momentálně nemám přítele)…![]()
Nebo si donesu do práce kytku a neee že by řekla, jee pěkná kytka. Řekne: tahle ti opadne. To je někdy už vážně na pěst!!
A co se týká tohoto: působíš poněkud přecitlivěle
nemůžeš si přece všechno brát osobně a kvůli každé hovadině „odepsat“ člověka. tohle nevyřešíš tím, že opustíš práci. V nové to dříve či později budeš mít zase. To pořešíš jen prací na sobě samotné.
Jestli jsi ještě neslyšela o knize Čtyři dohody, tak myslím, že jejím přečtením bys mohla začít. Mohlo by ti to dát zásadní inspiraci jak se vyrovnávat se světem kolem sebe.
@Aghata: Asi máš pravdu, že jsem přecitlivělá, to už mi taky řekli, že jsem úzkostlivá, ale co s tím a jak z toho ven?
4 dohody mám přečtené, i pátou… ale praxe pokulhává…
Milá zakladatelko
,
podle mě není nejlepší přístup učit se reagovat na konflikt konfliktem. To nikam nevede. Je to pouze o předávání zpětné vazby i té negativní. Pokud se ti špatně spolupracuje s nějakým kolegou, není nic lepšího než za ním dojít, poprosit ho o 5 minut času a otevřeně, ale slušně! mu říct, co se ti nelíbí. Např.: nelíbí se mi, jakým způsobem se mnou komunikuješ, cítím se pak nepříjemně. Stalo se to tehdy a tehdy (ideálně uvést příklad). S kolegou si to vyříkáte a třeba zjistíš, že to bylo jen nedorozumění a ten kolega to nedělá s úmyslem ti ublížit.
Závisí ale na tom, co ti kolegové dělají.
A jedovaté poznámky typu miminko, kytka bych pouštěla jedním uchem sem a druhým ven. Byla bych trochu splachovací a vše si tak nebrala.
Chce to cvik, ale jde to
. Ve výsledku, ty se v tom nemáš cítit blbě, tys tomu kolegovi nic neprovedla. Blbě se má cítit on
.
@Anonymní píše:
@Aghata: Asi máš pravdu, že jsem přecitlivělá, to už mi taky řekli, že jsem úzkostlivá, ale co s tím a jak z toho ven?4 dohody mám přečtené, i pátou… ale praxe pokulhává…
A co si najít nějakého kouče? Pomůže ti v rámci tohoto rozvoje. Budeš si ty situace, na které reaguješ přecitlivěle psát a s ním se budeš učit, jak na ně reagovat, jak nebýt tak úzkostlivá apod. Hodně lidem to pomohlo, ale není to úplně levná záležitost platit si kouče.
Dobrý večer všem,
stručně popíšu svůj problém. Jde o to, že jdu velice nerada do konfliktu a to hlavně v práci. Prostě nejsem hádací typ, jenže některý lidi v práci jo. Jde o to, že někdo mi třeba něco řekne, i něco zlého, rejpavého, co mě vytočí, naštve, urazí, rozesmutní.. nedokážu se zmoct na odpověď nebo se pak jen bráním.
Pak většinou si to ten člověk u mě rozhází natolik, že nejsem pak schopná se s ním bavit normálně, i když je to v práci, vyhýbám se mu, abych ho nepotkala, nemusela se s ním bavit atd. A to dlouhodobě, třeba půl roku…
Vypadá to teď tak, že budu muset po 7 letech práci kvůli tomuhle opustit.
Prostě už tam některý ty obličeje dlouhodobě nedávám..
Vím, že když se ten člověk ke mně přiblíží, že mi ublíží.
Neumím mu ale říct otevřeně, co si o něm myslím.
I když nitro řve, tak navenek se tvářím, jako že je vše v pohodě.
Co s tím dělat?
Děkuji za rady…