Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já to říkám pořád Učitel není povolání, ale diagnoza ![]()
Tvůj muž je lenoch a sobec, ale to už jsi bohužel zjistila. Asi neporadím, protože já toho svého celkem záhy naučila, že domácnost sdílíme oba, proto v ní oba budeme uklízet, dítě je nás obou, proto ho budeme opečovávat oba. Výmluvy typu ,,já vydělávám" neberu, protože já si rozhodně šunky neválím.
Ahoj!
Fakt sobec! ![]()
Jeho hadry mu dávej na hromadu, ať si je vypere a uklidí sám a uvařit si teda taky může sám.
Taky by mě zajímalo, jestli byl takový SOBEC už i před dětmi… Tipuju, že si stejně dělala všechno sama. Nakopat někam…
Na tyhle lenochy jsem fakt alergická!
Zizalka píše:
Ahoj!Fakt sobec!
Jeho hadry mu dávej na hromadu, ať si je vypere a uklidí sám a uvařit si teda taky může sám.
Taky by mě zajímalo, jestli byl takový SOBEC už i před dětmi… Tipuju, že si stejně dělala všechno sama. Nakopat někam…
Na tyhle lenochy jsem fakt alergická!
taky sem chtěla něco podobnýho napsat
dělám to svým pubertálním dětem
Ivano, ty se chceš měnit? ![]()
Já mít takovýho chlapa, tak už jsem dávno odstěhovaná (bydlíme v jeho bytě) k rodičům, čehož se mimochodem bojím jak čert kříže!
V těchhle situacích mě vždycky napadá - vařit jen pro sebe a děti, prát zrovna tak, s úklidem je to sporný, v ledničce bych klidně polepovala jogurty jménem majitele. Když se s tebou nechce bavit, ty přece taky nemusíš. Ke tchýni bych s dětma klidně jela bez něj, ale ve zkratce bych jí vysvětlila, jak se věci mají (žádný detaily, je to váš „problém“). Ale nemám zkušenost. Možná by to bylo jen dětinský kopání kolem sebe.
Můj chlap podobný móresy totiž chytá, jen když umírá (= má rýmičku), přesněji řečeno, když je nám špatně oboum. Nevím, jak to dělá, ale jemu je vždycky hůř
Naposledy u nás zabrala hysterická scéna a výhružka, že ihned odcházím (už jsem byla skoro oblečená). Vidina hladovýho nervózního dítěte a nedovařenýho oběda na sporáku ho nějak zázračně uzdravila
a uznal, že by si aspoň číst s malým mohl.
Tak u nás před narozením malého - oba dva jsme měli celkem náročné zaměstnání a oba dva jsme slušně vydělávali a o domácí práce jsme se dělili. Tak nějak jsme si je rozdělili a manžek je bez řečí dělal.
Já jsem zůstala na mateřské a po čase jsem zjistila, že tak nějak všechno začínám dělat sama. Né, že by se nevěnoval malému, ale začal brát jako samozřejmost, že po návratu z práce je všechno hotovo a on už si „jen“ pohraje s malým. Nejdřív jsem se snažila v klidu domluvit, že to či ono by mohl udělat, ale velký úspěch to nemělo. Takže jsem jednoho dne pěkně vybouchla a stanovila jasná pravidla. Takže např. koš má vynášet on - pokud ho nevynese, postavím vedle igelitku a odpadky házím tam, pokud není umytá zem v koupelně, nemá vyžehlené košile. Takhle nekompromisní jsem musela být asi měsíc a ejhle pochopil. Takže já říkám, dovolí si jen to, co je dovolit necháme. A já jsem to taky mohla pochopit o chlup dřív.
mě napadá proč by ses měla měnit ty???? to snad nemyslíš vážně!
tvůj manžílek je opravdu sobec a děsně línej!
nevím jak dlouho jste spolu nepíšeš jestli se tak projevoval dřív! ale s takovým člověkem bych snad ani děti neměla! pokud se vše takhle semlelo až po narození dvojčat je to bída! Maminka ho asi nenaučila doma pomáhat!!! tvrdě na něj! žádný chrápání! až bude opravdu fyzicky makat 8,5 hodiny denně ať si zdřímne.. ale po tom co má ve škole!? Musí makat jak šroubek! pořádně ho zpařáhni.. nenech si od něj nic líbit! rozhodně se nedej! přeju štěstí, ať to vyřešíte.. tohle nemůžeš sama dlouho vydržet!
Tak můj názor je,že je sobec.Můj manžel byl to samý
Jenže tam zapůsobila výchova z domova-tchýně je tak příšerně rozmazlila,že to bylo nakopat je i jí někam…Naštěstí jsem „vyfasovala“ toho lepšího z bratrů a dal se trošku předělat.
Po narození malého jsem udělal scénu a odst+ěhovala se k mamině na 14 dní.Tak pochopil,že nejsem služka a vychovatelka jehopotomka.Po 2letech stejný problém.Podotýkám,že i já chodila do práce jako on od malýho ročku.Takže sepsání jeho povinností
On chodí se psama,vynáší koš a ob den chodí s prckem do školky.Jedno odpoledne v týdnu mám volné!!Taky jsem jenom člověk ![]()
Zkus mu nějak nvrhnout o co se bude starat on ![]()
sophinka píše:
to si děláš srandu,že se neumíš změnit. jediné co bys měla udělat pořádně mu nakopat zadek aby začal něco dělatto je jediné v čem by ses měla změnit
To je trefné.
Naprostý souhlas, chyba není „na tvém přijímači“. ![]()
Tolik odpovědí jsem nečekala, díky. Po pravdě takový před narozením dětí nebyl nebo jsem si toho neměla čas všímat, protože jsem studovala vysokou při práci a on mě v tom podporoval. Když jsem byla těhotná a musela jsem ležet, tak mi vařil, dělal skoro vše.Po narození dětí občas uvařil, ale bordelář byl vždycky.Dětem se věnoval, každou sobotu a neděli s nimi chodí na procházku a v týdnu, jak kdy, ale po tom, co se pohádáme,tak to vždycky dře. Tchýně mi samozřejmě říká, že na něho jdu špatně, musím být taktik, ale já to leckdy neumím, jsem za celý den taky dost utahaná a nahoněná. Je pravda, že když jsme v pohodě, tak funguje občas i na domácí práce. Vadí mi, že mi dává najevo, že to je moje práce být doma s dětmi, ale přitom sám by s nimi být doma nezvládl.Občas mi říká, že jsem si to špatně vyložila, ale já jsem pruďas a je fakt, že leckdy vyjedu úplně mimo mísu, ale to je asi už depka z toho kolotoče.
Zakladatelko, mně připadá, že máte klasickou krizi po narození dětí, oba si připadáte zneuznaní, vyčerpaní, je to jiné, než jste si představovali, tak se hádáte, vyčítáte si a je to jen horší. Co sex, funguje? Trávíte nějaký čas spolu jako partneři? Nemůžeš na chvíli nastoupit do práce, aby byl doma on? Jako učitel asi plat nic moc, nebo se pletu? Nebo si zařiď aktivitu na víkend a nech mu děti. Určitě bych ale přerušila tok výčitek a naštvanosti a zkusila si s ním sednout, projevit nějakou snahu - chápu, že si asi připadáš jak na druhé koleji, děti mi dávají zabrat, nemáme teď na sebe tolik času, co dřív. Ale já taky potřebuju vidět podporu, že nejsem na vše sama… Držím palce.
Souhlas s Lasickou, 100%.
Ja uz jsem psala ze zacatku diskuse, videla jsem ten problem mozna jinde, ale prijde mi dost prehnany, co tu pise vetsina žen (s velkym Ž
), ze by letely kufry, kartacky na zuby, chlap apod. Chtela bych to videt u nich, tu radikalnost. Resit vsechno nejakym rvanim a „kopanim do zadku chlapa i tchyni“
trosku styl „pavlac“.
Mne to proste nepripada nic tak tragickyho, dejte o tom rec, hlavne se snaz s chladnou hlavou, a uvidis, ze se nejak domluvite.
Ten domaci kolotoc a stereotyp proste ubiji, zenskou i chlapa …
Mozna je kouska pravdy na tom,co rika Tvoje tchyne,s chlapama se to musi trochu koulet.
Jinak necekam, ze me za to nekdo tady pochvali, uz jsem tu jednou dostala nalozino, kdyz jsem se nepostavila jednoznacne a kategoricky a automaticky a janevimjakjeste na stranu zen ![]()
nakukovatelko myslím,že hodně znás to psalo hodně nadsazeně,za svýho muže bych dala ruku do ohně. faktem ale je , že kdybych měla dělat všechno sama pak by pro mě udržet takovou ,, rodinu,, pozbylo smyslu. samozřejmě tomu předchází dlouhá anabáze různých variant a řešení
Rozhodně nechci dělat žádná radikální řešení. Děda mi poradil všechno po něm neuklízet, asi prostě budu muset někdy vydržet déle, ale už se to vyplatilo zrovna dneska. Jinak večer se účastnil i koupání. Je to opravdu krize po narození dětí. Co se týká sexu, tak někdy je to 3× týdně a někdy jednou za 14 dní, to je prostě o tom, jaká je situace a samozřejmě, když se hádáme, tak to asi nepůjde. Jsem výbušná a on je flegmatik, ale když ho vytočím, tak se nezná. Už jsme jednou krizi měli a po té začal o víkendech chodit s dětmi ven. Jenže já jediná v rodině řídím, on nemůže, kvůli očím je nechce ani koupat, má vzácnou nemoc. Peníze vydělává celkem slušné, protože pracuje na soukromém gymplu. Až se to ustálí, tak si budeme muset zase promluvit. Jo a tchýně má sice pravdu, ale lidi nejsou stroje a občas to prostě nejde a dojdou vám baterky a všechno vás štve. Asi je toho v poslední době moc, za poslední rok jsem si zažila hodně stresových situací a na odpočinek nějak nebyl čas. Občas mě přepadne smutek, protože mi před půl rokem zemřela maminka a mooooc mi chybí, manželovi zase před několika lety zemřela sestra, takže mi pak říká, že člověk se musí se vším srovnat sám a je asi i proto takový tvrďas navenek, ale uvnitř tomu tak není. Jsme spolu 5 let, manželé necelé 3 roky, ještě se asi poznáváme. Děkuji za rady a přeji hodně štěstí.
Taky Ti preju hodne stesti, ja myslim, ze se vsechno srovna, ze se domluvite, na me to tak pusobi.
Mej se pekne.
i já ti přeji hodně štěstí a hlavně domácí pohody ( mi měli pořádnou krizovku po 5ti letech,teď už se nehádáme,jsou jasně vymezené povinnosti tzn. oba děláce co je zrovna potřeba
) ![]()