Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky..
Já už fakt nevím co dál, budu ráda, když mě poradíte…
Mám partnera, který měl bujarou minulost… Jsem s ním už 9let, prakticky od mých 16let. Kdybych měla spočítat, kolikrát mě podvedl, tak se nedopočítám…:,( Nepředstavujte si, že jsem zlá a ošklivá ženská. Kdybych chtěla, vážně nemám problém, najdu si někoho velmi brzy… Jenže já nechci, když miluju, tak to beru vážně. Několikrát jsem mu dala „nůž na krk“ a znáte to, sliboval hory doly… Jenže vždycky se to provalilo, a když né hned, tak velmi brzy. Věřím, že si dovedete představit, jak to bolí…
Když už mi teda po tisícáté slíbil, že už je jinej, že si beze mě nedovede představit život a že kdybych ho opustila, tak by už neměl jeho život žádný smysl, tak jsme se rozhodli, že půjdeme pracovat na prvním miminku. Po tolika letech, konečně nějakej krok dopředu…hm
Je to druhej měsíc, co se „snažíme“ a já si říkala, že když už plánujeme rodinu, tak důležitý krok, že se opravdu změnil…
No a co myslíte? Zase jsem zjistila, že píše jiné… Nejhorší je, že on se snad vážně nezmění… Já už mu ani neřekla, že o tom vím. Proč?
Několikrát jsem mu říkala, že jak něco zjistím, odcházím… Jenže jak mám teď odejít, když už tak moc myslím na miminko… To už bych ho snad opustila až když bych otěhotněla…
Víte, jaké to je, probouzet se vedle něj, usínat a poslouchat to jeho Miluji tě? Když vím, že se vlastně ke mě chová jako ke kusu hadru… A to je o 13let starší než já… A pořád si musí něco dokazovat… Je mi fakt ouvej. ![]()
Protože ví, že nemáš hrdost a nikdy od něj neodejdeš. A je starší? No jo… starého psa novým kouskům nenaučíš, ten už takový prostě bude. A to snažení se o miminko raději nekomentuji, protože bych byla sprostá ![]()
Ahoj zakladatelko,
Jenže já nechci, když miluju, tak to beru vážně.****
tvůj partner to tak zřejmě nebere.
Neboj miminko může být i s někým jiným, jsi mladá, nic ti neuteče. Možná je nejvyšší čas, udělat to rozhodnutí.
Ty bys chtěla, aby tvoje dítě mělo tatínka, kvůli kterému je maminka nešťastná?
Ty ho nezměníš, to by musel on sám a proč by to dělal, když je mu vždy vše odpuštěno?
@japeruska Jestli myslíš vážně, že s ním chceš mít dítě, tak ti bez okolků řeknu, že seš blbá kráva a pak si nechoď nikam brečet, že máš dítě na krku a milostpán si lítá někde po jinejch postelích.
Můžu ti zvlastní zkušenosti říct, že se nezmění a budeš to prožívát dál a dál, pořád dokola. Ale fakt mě ani ve snu nenapadlo s ním mít dítě a už vůbec s tím doopravdy začít. Prober se, dokud je čas a běž, spíš utíkej jak o závod. Zničíš si život!
Spočítaly jste si, kolik mi je? Jsem s ním 9let, nevím jak to popsat… Není vůbec jednoduchý od něj odejít, opustit to všechno a hlavně se k tomu odhodlat ![]()
@japeruska holka, ty jsi fakt hloupá. Promiň, ale jsi. To s takovým blbounem chceš dítě? Kde máš hrdost?
Absolutně Tě nechápu. co si myslíš, že se dítětem změní? jen to, že budeš mít míň času a on o to víc milenek ![]()
@japeruska píše:
Spočítaly jste si, kolik mi je? Jsem s ním 9let, nevím jak to popsat… Není vůbec jednoduchý od něj odejít, opustit to všechno a hlavně se k tomu odhodlat
no a co jako? On z Tebe dělá 9 let blbce, ty si to necháš líbit? Píšeš, že jste spolu od 16cti. Takže nechápu, proč takový cavyky ve 25
Si myslíš, že v tomhle věku končí život nebo co? Utni snažení, věnuj se sama sobě. Zjistíš, že Ti bez takového juzka bude mnohem líp.
@japeruska píše:
Spočítaly jste si, kolik mi je? Jsem s ním 9let, nevím jak to popsat… Není vůbec jednoduchý od něj odejít, opustit to všechno a hlavně se k tomu odhodlat
Děláš si srandu? Ten chlap si s tebou vytírá zadek… A tolik ti teda opravdu neni. Já jsem teda radši sama, dokud nedajdu pořádného chlapa. Určit si, do kolika chci děti je sice hezké, ale lepší starší mamina, než utrápená chudinka a táta deb.il. Holka vzpamatuj se, tohle za to nestojí. Dítě si zaslouží štastnou rodinu, ne tátu, který si chodí vyšu. kávat jinam a ubulenou mámu…
@japeruska píše:
Spočítaly jste si, kolik mi je? Jsem s ním 9let, nevím jak to popsat… Není vůbec jednoduchý od něj odejít, opustit to všechno a hlavně se k tomu odhodlat
No není to jednoduchý, ale jestli nechceš takhle žít, tak si to v tý hlavě prostě musíš srovnat.
Je ti 25. To už jsi jako za zenitem? To jenom kvůli tomuto věku si s ním uděláš dítě a pak děj se cokoliv? Dokážeš si vůbec představit, co se bude dít, když se vám narodí dítě? Ty budeš unavená, po nocích vzhůru, protivná, vzteklá, každý 3 hodiny kojit, sedět doma na zadku a on? To už si doplň sama, co on asi bude dělat.
Ahoj napíšu ti to asi takhle…já byla s přítelem 13let, před dvěma měsíci a něco jsme se od něj odstěhovala, už jsem nemohla dál. Podváděl mě též, já se o tom začal dovídat později až, ale milovala jsem ho a moc, vždy jsem mu odpustila a on si pak zase nějekou našel na volné chvilky, já jsem neplánovaně otěhotněla v 19ti, malou jsem si samo nechala, on nebyl nějak nadšený…ale abych to zkrátila, byla jsem slepá, hrdost taky nemám díky němu a to on moc dobře ví…poslední dva roky se snažil na našem vztahu pracovat, chtěl být se mnou, opravdu se změnil, nezahýbal mi, ale u mě už to změnit nešlo, byla jsem psychicky na dně, utíkala jsem za kamarádama, kteří mě vždy vyslechli a bylo mi zase na chvíli fajn. Během těch 13ti let, jsem se chtěla stěhovat několikrát, ale vždy zůstala, pak jsem se rozhodla z minuty na minutu a jsem fuč. Bylo to těžký, ale zvládla jsem to, tedˇ momentálně jsme v tkaové fázi, že on si našel hned po mým odchodu takovou jednodušší holčinu a je s ní, ale ví že chce být se mnou, že miluje mě, uvědomil si hodně chyb, já s ním chci být taky, tedˇ momentálně čekám, až jí oznámí, že s ní, už nebude, že se vrací ke mě, dnes dopoledne má posední šanci, já už na něho čekat nechci, neví jak jí to má říct, že to není pro něho jednoduchý, jak já si myslim atd. tedˇ se teprve ukáže, jestli mě miluje, jak říká. Trávili jsme spolu veškerý čas, který ona tady nebyla, bylo moc fajn, na základě toho jsme si řekli, že budeme opět bojovat, ale… už jen čekám, jestli jí to zvládne říct, pokud ne, už čekat nebudu a jdu o dům dál, nervů a stresu jsem si díky němu užila hodně za ty dva měsíce, když byl s ní, tak psal mě, jak chce být se mnou atd. no uvidíme…pokud člověk chce, tak se změnit dokáže, ale musí se poučit z chyb, který udělal.
@japeruska píše:
Spočítaly jste si, kolik mi je? Jsem s ním 9let, nevím jak to popsat… Není vůbec jednoduchý od něj odejít, opustit to všechno a hlavně se k tomu odhodlat
aby ses nedivila, až pro něj bude jednoduchý odejít od tebe a na všechno zůstaneš sama
máš přece rozum, tak musíš vidět, že to, jak se k tobě chová moc v pořádku není
nezasloužila by sis něco lepšího?
Kdyby ti bylo 35 tak si reknu, ze ti tikaj biologicke hodiny, ale v 25 si planovat rodinu s kurevnikem
Holka kopni ho do zadku, ses mlada, nic ti neutece…
Uteč od něj, ve 25 není pozdě začínat další vztah…budeš šťastná s někým jiným…já bych teda nedokázala odpustit asi ani jednu nevěru, natož takováhle kvanta a ještě vědět, že to takhle bude celý život…holka, ten už se nezmění!!
Mi by zajímalo jediné, proč 25letá holka mluví jak 45letá baba
To mi hlava nebere, fakt že ne.. twl.. celý život před sebou a ona si na krk uváže takového juzka.. pak tu bude chodit brečet, jak je doma sama s děckem a on si užívá ![]()
@mallenka píše:
Ahoj napíšu ti to asi takhle…já byla s přítelem 13let, před dvěma měsíci a něco jsme se od něj odstěhovala, už jsem nemohla dál. Podváděl mě též, já se o tom začal dovídat později až, ale milovala jsem ho a moc, vždy jsem mu odpustila a on si pak zase nějekou našel na volné chvilky, já jsem neplánovaně otěhotněla v 19ti, malou jsem si samo nechala, on nebyl nějak nadšený…ale abych to zkrátila, byla jsem slepá, hrdost taky nemám díky němu a to on moc dobře ví…poslední dva roky se snažil na našem vztahu pracovat, chtěl být se mnou, opravdu se změnil, nezahýbal mi, ale u mě už to změnit nešlo, byla jsem psychicky na dně, utíkala jsem za kamarádama, kteří mě vždy vyslechli a bylo mi zase na chvíli fajn. Během těch 13ti let, jsem se chtěla stěhovat několikrát, ale vždy zůstala, pak jsem se rozhodla z minuty na minutu a jsem fuč. Bylo to těžký, ale zvládla jsem to, tedˇ momentálně jsme v tkaové fázi, že on si našel hned po mým odchodu takovou jednodušší holčinu a je s ní, ale ví že chce být se mnou, že miluje mě, uvědomil si hodně chyb, já s ním chci být taky, tedˇ momentálně čekám, až jí oznámí, že s ní, už nebude, že se vrací ke mě, dnes dopoledne má posední šanci, já už na něho čekat nechci, neví jak jí to má říct, že to není pro něho jednoduchý, jak já si myslim atd. tedˇ se teprve ukáže, jestli mě miluje, jak říká. Trávili jsme spolu veškerý čas, který ona tady nebyla, bylo moc fajn, na základě toho jsme si řekli, že budeme opět bojovat, ale… už jen čekám, jestli jí to zvládne říct, pokud ne, už čekat nebudu a jdu o dům dál, nervů a stresu jsem si díky němu užila hodně za ty dva měsíce, když byl s ní, tak psal mě, jak chce být se mnou atd. no uvidíme…pokud člověk chce, tak se změnit dokáže, ale musí se poučit z chyb, který udělal.
A ty tomu taky nevěř. Nezmění se nic. Za týden, max. měsíc budete na stejným místě jako teď. Opravdu vím, o čem mluvím. Já se v tom plácala 7 let, než jsem dokazala udělat ten definitivní konec. Ale nebyla jsem v tom sama, to bych nezvládla doteď ![]()