Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Takže manžel se nestará vůbec a ty se bojíš, že ji bude chtít do péče? Pokud peníze máš, najdi si práci, když tě vyhoděj, tak tě vyhoděj, najdeš si novou, hlady neumřete. Ono to vypadá, že ty se jako kus hadru cítíš i bez manžela, kterej to tak vnímá a podle toho se k tobě chová. Začni u sebe a uvidíš, že od manžela dokážeš odejít.
@XJaden píše:
Jasný… právě že nechodím, rozumím tomu a vím že bych měla, jen prostě…jsem na dceru fakt úplně sama, nemám nikoho, kdo by mi jí pohlidal třeba při nemoci, manžel se vůbec nezapojuje a ani nikdy nezapojoval. Já jsem na tom blbě se vzděláním, mám jen gympl a… Já vím, že to zní jako výmysly, výmluvy, ale já prostě nejsem schopná fungovat doma, vařit, prát, uklízet, učit se s dcerou, vozit ji do školy, ze školya přitom na pohovoru třeba tvrdit, že mám babičky, nebo tak. Já nemám nikoho, kdo by mě zastoupil s dcerou. Při první její nemoci nebo karanténe by mě vyhodili. Já vím, že jsem neschopná, že bych měla… Ale zase na druhou stranu, financuju si to, měla jsem peníze z prodeje bytu, který jsem měla společně s minulým partnerem a z těch ziju, platím vše dceři, manžel platí hypotéku za svůj byt a energie. Jídlo tak napůl.
Dcera nechodí do školy, že potřebuje péči 24/7? Píšeš dost zmateně. Nechápu, kde je problém. Manžel je despota ok chápu. Ty nepracujes proč konkrétně?
@XJaden píše:
No, nechodím, a manžel je samozřejmě nastvanej, jenže bych měla chodit do práce a zároveň on neprevezme za mě žádnou práci okolo domácnosti a dcery. Protože ho to proste nezajímá, mám to dělat já a ohledně dcery on ani nic moc nějak nevnímá. Je takovej zvláštní…
A navíc teda, až budu chodit do práce( já to chci, akorát to prostě momentálně nezvládám, mám poslední dva roky i neustálý zdravotní problémy), tak ty peníze vidět stejně nebudou, protože doteď jsem opravdu financovala svůj a dcery život že svého a úspory už jsou holt skoro pryč…
Jste manželé? Nebo jen přátelé, kteří mají spolu dítě? Jaké zdravotní problémy máš?
@XJaden píše:
Jasný… právě že nechodím, rozumím tomu a vím že bych měla, jen prostě…jsem na dceru fakt úplně sama, nemám nikoho, kdo by mi jí pohlidal třeba při nemoci, manžel se vůbec nezapojuje a ani nikdy nezapojoval. Já jsem na tom blbě se vzděláním, mám jen gympl a… Já vím, že to zní jako výmysly, výmluvy, ale já prostě nejsem schopná fungovat doma, vařit, prát, uklízet, učit se s dcerou, vozit ji do školy, ze školya přitom na pohovoru třeba tvrdit, že mám babičky, nebo tak. Já nemám nikoho, kdo by mě zastoupil s dcerou. Při první její nemoci nebo karanténe by mě vyhodili. Já vím, že jsem neschopná, že bych měla… Ale zase na druhou stranu, financuju si to, měla jsem peníze z prodeje bytu, který jsem měla společně s minulým partnerem a z těch ziju, platím vše dceři, manžel platí hypotéku za svůj byt a energie. Jídlo tak napůl.
Zenskych v takove situaci je spousta. Dokud to nezkusis, nemuzes tvrdit, ze pri prvnim OCR te vyhodi. Jako 8 let doma s jednim ditetem, to neni zdravy ani pro tebe, ani pro dite.
@Anonymní píše:
Zažívám to stejný, jen já se z toho nehroutila, teda chvíli ano, než jsem pochopila, že ať udělám cokoliv, tak na záchranu vztahu jsou potřeba dva. Máme dvě malinké děti, já milence a už neřeším a paradoxně spolu umíme vyjít líp než kdykoliv jindy. Občas mě trápí výčitky, ale ty jsou rychle pryč, když si vzpomenu, že jsem mu nestála ani za to, aby zvedl pr del a sel mi koupit tulipány z Lidlu.A co bylo špatně? Téměř vše. Po narození druhého dítěte, teda spíš už v těhotenství se z chlapa stal, jak to říct, prostě dědek. To, co normální vztahy berou za normální (např. dát si pusu), tak já si musela vše zasloužit a když ne, tak se mě nedotkl třeba dva měsíce, ani se na mě nepodíval. Atd…
Víš, mně by ani nevadilo to, že mi nedá pusu, to bylo kdysi dávno, mě spíš ubíjí to, že pořád poslouchám, že NIC nedělám, že všechno dělá on… on tomu snad i věří. Ale já jsem se vždycky starala o domácnost a dceru dobře, dávám jim hodně…tomu jak to máš ty rozumím, takhle se to dá, ale já mám z manžela už prostě i strach
Je. Mi líto žes to takhle měla a přeju ti, žes to takhle zmákla. Já to neumím vybalancovat… ![]()
@XJaden tak najednu stranku asi nema potrebu to prebirat kdyz ty nepracujes
@XJaden píše:
Víš, mně by ani nevadilo to, že mi nedá pusu, to bylo kdysi dávno, mě spíš ubíjí to, že pořád poslouchám, že NIC nedělám, že všechno dělá on… on tomu snad i věří. Ale já jsem se vždycky starala o domácnost a dceru dobře, dávám jim hodně…tomu jak to máš ty rozumím, takhle se to dá, ale já mám z manžela už prostě i strach
Je. Mi líto žes to takhle měla a přeju ti, žes to takhle zmákla. Já to neumím vybalancovat…
Ty se především jen litujes. On nikdo (chlap ani ženská) vedle sebe nechce člověka, který 5 let nepracuje ani se nijak nevyvíjí. A svádět vše na špatné dětství… To mělo spousta lidí. Vyres si nejdříve sama sebe a pak řeš ostatní.
Být vámi, najdu si práci a zkusím se co nejdřív postavit na vlastní nohy. Osobnostně i finančně. Nehledejte výmluvy, jednejte.
@Barbucha3
Máš pravdu, taky si to říkám, jen prostě já se už hrozně bojím, že to nezvládnu, víš, s dcerou to není moc jednoduchý, ona nemá žádný kamarády, nezapadá ve škole do kolektivu, když ji dám na nějakej kroužek, tak si na ni stezujou, já se už prostě bojím.
Když je dcera ve škole, mám tak chvíli vždy, než pro ni zase jedu. To akorát umeju nádobí, prádlo, uklidím a zas abych jela. Dcera má školu asi 30 min MHD. Jsem strašně nevýkonná, vím. Ale nevím co s tím.
@LP4 píše:
@XJaden tak najednu stranku asi nema potrebu to prebirat kdyz ty nepracujes
No jo, to chápu, ale když se na něj snažím opatrně delegovat nějaký povinnosti, tak se vzteká ![]()
@XJaden píše:
No jo, to chápu, ale když se na něj snažím opatrně delegovat nějaký povinnosti, tak se vzteká
Jako, že má živit celou rodinu a ještě mít doma nějaké povinnosti?
promiň, ale chceš toho po manželovi nějak hodně. Nepracovat v 8 letech dítěte může snad jen rodič postiženého dítěte.
@janickaIII píše:
Ty se především jen litujes. On nikdo (chlap ani ženská) vedle sebe nechce člověka, který 5 let nepracuje ani se nijak nevyvíjí. A svádět vše na špatné dětství… To mělo spousta lidí. Vyres si nejdříve sama sebe a pak řeš ostatní.
No jo, taky mi to tak připadá. Máš pravdu. Ale zase… Mně prostě připadalo důležitý se postarat o dceru a nebyla jsem pro manžela finanční zátěž, dokonce nemá ani tušení kolik stojí třeba boty, funkční zimní oblečení pro ní…
Na dětství se nevymlouvam, jen jsem odpovídala, že ideál vyrovnaná jsem prostě nikdy nebyla…
@lucad77 píše:
Být vámi, najdu si práci a zkusím se co nejdřív postavit na vlastní nohy. Osobnostně i finančně. Nehledejte výmluvy, jednejte.
S depresema člověk pracovat nezvládne. Mám to v rodině a i zkušenost s bývalým spolužákem. čím víc je bude člověk tlačit do práce, tím víc jsou vyděšení, mají výčitky svědomí, jak jsou neschopní a tím víc se do depresí propadají. Problém je, že okolí to nechápe. Mají pocit, že jsou líní a oni jim to věří. No, ten spolužák už ne, ten už je několik let po smrti.
@XJaden a co opačné ty jdi makat a pak ho pozadej at plni dalsi povinnosti
@XJaden píše:
@Barbucha3
Máš pravdu, taky si to říkám, jen prostě já se už hrozně bojím, že to nezvládnu, víš, s dcerou to není moc jednoduchý, ona nemá žádný kamarády, nezapadá ve škole do kolektivu, když ji dám na nějakej kroužek, tak si na ni stezujou, já se už prostě bojím.
Když je dcera ve škole, mám tak chvíli vždy, než pro ni zase jedu. To akorát umeju nádobí, prádlo, uklidím a zas abych jela. Dcera má školu asi 30 min MHD. Jsem strašně nevýkonná, vím. Ale nevím co s tím.
byli jste s dcerou v poradne? PPP nebo SPC?