Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@zzzjancena já tak nějak předpokládala, že zakladatelka ten „antipejskař“ je… (její partner je pejskař a pes je pes) tak proč tu vadí, že jsem zmínila variantu nepřizpůsobení se ze strany „antipejskaře“?
Proč po takovém člověku chtít, aby s tím psem žil v jednom bytě a ještě se o něj staral, jak jste navrhovaly vy?
Myslím, že jsme dospěly do stavu, kdy jsme zmateny obě (a možná i někdo další) ![]()
@Anonymní píše:@Knihomyš …
A po nikom jsem nechtěla rady typu, aby si ho chlap nebral a nebo mu ho zakazovala, chci sdílet domácnost s oběma.a to že jsem řekla, že je jeho souviselo s tím, že jsme něco tenkrát řešili a on mi tohle řekl, je to muj pes, tak mi do toho nemluv…tot asi vše, ještě jednou díky
@Knihomyš píše:
Pokud zakladatelka přítele miluje, nebude jí dělat problém nechat si psa doma a venčit ho/koupat ho apod.
To myslíš vážně? Myslím si, že chlap mě miluje (a já jeho), ale kdyby někdo z nás přivlekl domů psa a péči hodlal hodit na druhého, tak by nastal sakra problém. „Jestli mě miluješ, tak budeš/musíš/uděláš…“ mi přijde jako jedna z nejhnusnějších manipulativních vět.
Viz reakce @beckie
.
Navíc to byla i reakce na to, že se tu (na začátku) psalo, že pokud přítel zakladatelku a její dceru miluje, udělá to pro ně (nebude si psa brát). Tak jsem jen naznačila, jaký může být pohled z druhé strany. Rozhodně neradím citové vydírání
.
A ještě k té situaci, co popisuješ, zakladatelčin přítel najednou nepřivlekl psa, on ho celou tu dobu má a ona to ví. To je myslím dost rozdíl.
@Knihomyš píše:
@zzzjancena já tak nějak předpokládala, že zakladatelka ten „antipejskař“ je… (její partner je pejskař a pes je pes) tak proč tu vadí, že jsem zmínila variantu nepřizpůsobení se ze strany „antipejskaře“?
Proč po takovém člověku chtít, aby s tím psem žil v jednom bytě a ještě se o něj staral, jak jste navrhovaly vy?
Myslím, že jsme dospěly do stavu, kdy jsme zmateny obě (a možná i někdo další)
Myslím, žes to pochopila špatně. Vzhledem k tomu, že zakladatelka má vlastního psa (sice u maminky, ale chodí ho tam pravidelně venčit), tak asi nebude antipejskař. Problém nebyl pes, problém byla špína, kterou ten pes nosí domů z páníčkovy dílny. Dojem, že se nechce starat o psa, vyvolalo poněkud nešťastné vyjádření ve stylu „jeho pes, ať se stará on“. Zakladatelka od začátku jasně psala, že chce najít řešení na problém špíny, ne se zbavit psa.
@Kassy Aha, mně dělá problém udržet 18 stránek informaci
Nemůžu se rozhodnout, jestli je to vykojenej mozek nebo stařecká demence.
Fakt by mě zajímalo, jak to nakonec vyřešili. Mně ještě napadla separace psa od dítěte - jestli přijdou řekněme v šest z dílny a dítě jde v osm spát, tak by se to snad dalo, pokud nemají garosnku
No, a na víkend by se pes umyl, 1× týdně by to snad šlo.
@adam755 píše:
@Nejhodnější Ty nemáš děti, že? Je to vidět. Dávat dítě na stejnou úroveň jako psa může jen někdo, kdo sám děti nemá.
to je blbost
@Knihomyš píše:
@Nejhodnější Upřímně, miluju výraz ultimátumMně totiž přijde normální říct „Hele, nebudu bydlet v jednom bytě se zašmírovaným nemytým psem - buď se bude mejt, nebo tady nebudu já nebo ten pes.“ A přijde mi to jako normální řešení.
presne tak by to melo byt
@Venetia píše:
to je blbost
Tak jinak…dávat dítě na stejnou úroveň jako zvíře může jen někdo, kdo děti nemá nebo není normální ![]()
@Kakika píše:
Tak jinak…dávat dítě na stejnou úroveň jako zvíře může jen někdo, kdo děti nemá nebo není normální
proč myslíš?
@nepř. G12 píše:
proč myslíš?
ani pro toho psa to není v pohodě, když v hierarchii je na stejné úrovni jako děti. Pokud by se narodilo dítě alergické na zvířecí srst, kdo by šel z domu?
Já si taky, že dítě (potažmo) člověk a pes (zvíře) by na stejné úrovni stát neměli. Jsem pejskař, psy mám tři, ale nejsem z nich tak poprďánkovaná, jak se dnes nosí. Jsou to prostě zvířata, super parťáci, mám je ráda, ale nejsou to členové rodiny a já nevím, co se ještě s oblibou říká. Členové mojí rodiny mají pouze a jen dvě nohy a jsou pro mě prostě mnohem důležitější než ti se čtyřma nohama na dvoře. A kdyby mi někdo porazil psa a dítě, přičemž pes bude můj a dítě cizí, tak zachraňuju okamžitě dítě. Pes by prostě v ten okamžik musel počkat.
Vím, že dnes je trend pejsky polidšťovat, stavět je na stejnou úroveň a dělat z nich sobe rovné, ale toto mě nikdy nezasáhlo. A nemyslím si, že bych své psy měla ráda něják méně, máme hezký vztah. Možná je to tím, že jsem holka ze vsi, nebo nevím. Ale u nás platí zásada, jednou některý z našich psů začne „škodit“ dětem a bez milosti jde. (Ono se to nikdy nejspíš nestane, protože psi jsou víceméně vycepovaní a děti pod dozorem, ale při úvahách, co by kdyby, jsme se na tom doma naprosto jednohlasně shodli.)
@Kakika píše:
ani pro toho psa to není v pohodě, když v hierarchii je na stejné úrovni jako děti. Pokud by se narodilo dítě alergické na zvířecí srst, kdo by šel z domu?
alergie se daji zvladnout… moc se se to s nimi prehani
@Kakika píše:
ani pro toho psa to není v pohodě, když v hierarchii je na stejné úrovni jako děti. Pokud by se narodilo dítě alergické na zvířecí srst, kdo by šel z domu?
Nikdo!!! Vše se dá řešit. Já jsem taky alergická na prašné prostředí a musím s tím žít
![]()