Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A proč chceš něco takového kousat? Jste spolu chvilku, nemáte zavazky, on je psychicky nemocný, hulvat a kurevnik. Opravdu myslíš, ze nenajdeš lepšího partnera?
Po roce bych se rozhodne s pritelem rozloucila. Neverny, manipulator a jeste si nevezme ani gumu.
Ahoj, prožívám taky zrovna nevěru od partnera. A řeknu ti, jak to vnímám já. Máme spolu teda malé dítě a jsme spolu 5 let. Jak říkáš někdy mám pocit, že to zvládnu a někdy bych se na to nejradši vyprdla. Každopádně, ať jsme spolu byli jakkoliv šťastný a on byl ke mě hodný a pozorný, tak kdyby nebylo dítě hned bych šla. Teď zpětně už to vidím, fakt můj jediný závazek s ním je to, že máme malé dítě a on se o něj dokonale stará, umí nás zajistit a má nás rád. Jen už náš vztah nikdy nebude jako dřív. V dubnu to bude rok a furt je to pro mě dost těžký, takže moje rada je - odejít. Je to těžký, ale věřím, že na tebe čeká někdo lepší
@Anonymní píše:
Potřebuji se z toho už nutně vypsat. Pár dní před Vánoci jsem zjistila, že mi je přítel nevěrný. Budeme spolu teprve rok. On má bipolárně afektivni poruchu, nevím jestli to s tím souvisí nebo ne. Po celý rok, až na jeho pár nálad, si myslím, že jsme byli šťastný, hezky se ke mě choval, pomáhal doma, staral se o mě i o mou dceru, jezdili jsme na výlety, často jsme si povídali do rána, je hodně kontaktní takže mě často objimal, hladil po vlasech, držel za ruku..nic pro něj nebyl problém, pomáhal mi někdy i v práci, prostě jsem měla pocit, že idylka. Neměla jsem pocit, že by bylo něco špatně. Sex jsme měli pravidelně. Tak nějak celý vztah tuším že sex je pro něj hodně důležitý. Někdy byl i 4× denně, prostě neměl pořád dost, někdy to bylo fajn nevylezt z postele celý víkend když k tomu byla příležitost, ale pak mě to začlo štvát. Třeba když jsem měla menstruaci a on prudil vem si ho aspoň do ruky, nebo pardon za upřímnost i třeba to že si ho nademnou vyhonil. To jsem neměla ráda, připadala jsem si tak nějak použitě. Měla jsem poslední dobou gynekologicke problémy, dost často se opakovali, takže jsem pojala podezření a vlezla mu do telefonu. Vím, nedělá se to a neměla jsem to dělat, ale když jsem se ho narovinu zeptala, ještě vybouchl a byl vzteklý jak se ho na to můžu ptát, že pro mě dělá první poslední, jak mě miluje a jak se kuli mě změnil. Až jsem se cítila provinile že mě to vůbec napadlo. Ale ty problémy se vlekly hrozně dlouho, už jsem nechtěla mít pořád " dole" problém. Zjistila jsem, že mě podvádi pravidelně, nevím tedy jak dlouho to trvalo, šlo jen o sex s dotyčnou osobou, dokonce si to točili i na video. Úplně jsem se potom složila, odrovnalo mě to a nebyla jsem schopná se o nic starat nějakou dobu. Byla jsem kromě toho sexu, kdy ne vše se mi líbilo spokojená, neměla jsem pocit, že je něco špatně. Nevěděla jsem co dělat a tak jsme si nakonec dali nějaký čas na to, jestli budu schopná to nějak strávit a on s tím něco dělat. Slíbil že navštíví psychologa, protože svoje stavy na sobě nepozná a neovládá, taky doktora jestli je opravdu zdravý tam dole. Ale najednou váhám, nevím zda to dokážu zkousnout, je to ještě brzo, ale střídají se mi stavy že mám pocit, že to dokážu, pak zase že ne, že mu nemůžu věřit. Často na to myslím, každé ráno se s tím probouzim a přeju si aby to nebyla pravda. Nevím co mám dělat dál, na jednu stranu bych ráda věřila tomu že to může být i jiné, na druhou stranu se bojím že se přes to nedokážu přenést.
Chlap Ti zahýbá a má o dost větší potřebu sexu než Ty. Tak z toho je snad jasné, že v základní věci máte dost nesoulad a zrovna tohle je to, co se bude těžko měnit. Psala jsi, že jeho větší apetit Ti leckdy vadí, tak využij příležitost a rozejděte se.
Já bych nevěru vůbec netolerovala a kdybych zjistila, že mám gynekologické problémy kvůli němu, tak by jel jak namydlený blesk.
Pokud je pro tebe vernost dulezita, rozesla bych se s nim. Po roce zdanlive fungujiciho vztahu mel ne ulet, ale delsi soubezny sexualni,,vztah,,. Bala bych se, ze mi bude neverny bud kvuli sve nemoci, nebo kvuli tomu, ze se muze vymluvit na svou nemoc.
Mne to prijde jako klasicky extrem a jako stopka pro pokracovani ve vztahu a nechapu, nad cim premyslis. Jsi zaslepena city a nechces videt naprosto zrejmou realitu. On ma nemoc, ktera sama o sobe je celkem tezka pro vztah. Do toho te vesele podvadel kdo vi kde, kdo vi s kym, a to natolik, ze ti zpusoboval zdravotni problemy. Vedel o nich, presto to dal delal. Ani to ho nezastavilo, aby to prestal, nebo aby si vzal aspon tu pitomou gumu! Opravdu chces byt s nekym, komu jsi uplne jedno jen pro to, abys s nekym byla? Kdo mel treba jen hodinu pred vasim sexem penis v jiny vagine, ktery si zrejme ani neumyl a hned na to vlitnul s tebou? Co bys ty sama poradila sve kamaradce, nebo sve dceri, kdyz by byla dospela a kdyby za tebou prisla a rekla ti presne tohle? Asi bys ji taky poradila, at ho kopne do pr…proste si narazila na chlapa, co je odpad, a cim driv vezmes rozum do hrsti a ukoncis to, tim lip nejen pro tebe, ale taky pro tve dite!
Buď hodná na sebe a mysli na svou dceru. Tohle opravdu nemáš za potřebí.. Když pominu fakt, že s člověkem s touto nevyzpytatelnou nemocí bych za žádnou cenu nebyla (zažila jsem si své a pozor, je často dědičná!), tak někoho podvádět v prvním roce vztahu? A ještě se vymlouvat.. PRYČ. Uděláš pro sebe to nejlepší. Tohle je prostě patologie. Vůbec se v tom nepatlej, nedumej, jdi dál. Hodně štěstí ![]()
Kdybyste spolu byli deset let, dvě děti…pak bych uvažovala nad tím, že mu dám šanci a pokusím se zachránit rodinu. Ale že šu. ká jinde už po roce vztahu??
sbohem a šáteček… ![]()
On se na nemoc nevymlouvá, to jsem asi napsala špatně. On sám nedokáže vysvětlit proč se tak stalo. Většinou je chyba na obou stranách, ale já nevím co jsem dělala špatně. Ani o tom sexu to není, myslím že jsme ho měli dost, nejsem žádný puritan, ale mít ve 30 letech sex 4 x denně ok, to bych ještě dala, ale že prudi i když mám menstruaci nebo jsem zrovna měla gynekologicke problémy, které byly vlastně od něj, to už mi hlava nebere.
Už jsem na pokraji sil, co od nás odešel táta od dcery, starám se o ní, o dům, mám dvě zaměstnání, jsem leckdy fakt unavená a mám pocit že se mi nic nedaří. Tohle mě vážně dostalo, poprvé jsem asi zjistila co je to deprese, 14 dní jsem jen brečela a nebyla schopná. Teď už fungují ale mám pocit že mě to někdy roztrhne jak to bolí.
@Anonymní píše:
Potřebuji se z toho už nutně vypsat. Pár dní před Vánoci jsem zjistila, že mi je přítel nevěrný. Budeme spolu teprve rok. On má bipolárně afektivni poruchu, nevím jestli to s tím souvisí nebo ne. Po celý rok, až na jeho pár nálad, si myslím, že jsme byli šťastný, hezky se ke mě choval, pomáhal doma, staral se o mě i o mou dceru, jezdili jsme na výlety, často jsme si povídali do rána, je hodně kontaktní takže mě často objimal, hladil po vlasech, držel za ruku..nic pro něj nebyl problém, pomáhal mi někdy i v práci, prostě jsem měla pocit, že idylka. Neměla jsem pocit, že by bylo něco špatně. Sex jsme měli pravidelně. Tak nějak celý vztah tuším že sex je pro něj hodně důležitý. Někdy byl i 4× denně, prostě neměl pořád dost, někdy to bylo fajn nevylezt z postele celý víkend když k tomu byla příležitost, ale pak mě to začlo štvát. Třeba když jsem měla menstruaci a on prudil vem si ho aspoň do ruky, nebo pardon za upřímnost i třeba to že si ho nademnou vyhonil. To jsem neměla ráda, připadala jsem si tak nějak použitě. Měla jsem poslední dobou gynekologicke problémy, dost často se opakovali, takže jsem pojala podezření a vlezla mu do telefonu. Vím, nedělá se to a neměla jsem to dělat, ale když jsem se ho narovinu zeptala, ještě vybouchl a byl vzteklý jak se ho na to můžu ptát, že pro mě dělá první poslední, jak mě miluje a jak se kuli mě změnil. Až jsem se cítila provinile že mě to vůbec napadlo. Ale ty problémy se vlekly hrozně dlouho, už jsem nechtěla mít pořád " dole" problém. Zjistila jsem, že mě podvádi pravidelně, nevím tedy jak dlouho to trvalo, šlo jen o sex s dotyčnou osobou, dokonce si to točili i na video. Úplně jsem se potom složila, odrovnalo mě to a nebyla jsem schopná se o nic starat nějakou dobu. Byla jsem kromě toho sexu, kdy ne vše se mi líbilo spokojená, neměla jsem pocit, že je něco špatně. Nevěděla jsem co dělat a tak jsme si nakonec dali nějaký čas na to, jestli budu schopná to nějak strávit a on s tím něco dělat. Slíbil že navštíví psychologa, protože svoje stavy na sobě nepozná a neovládá, taky doktora jestli je opravdu zdravý tam dole. Ale najednou váhám, nevím zda to dokážu zkousnout, je to ještě brzo, ale střídají se mi stavy že mám pocit, že to dokážu, pak zase že ne, že mu nemůžu věřit. Často na to myslím, každé ráno se s tím probouzim a přeju si aby to nebyla pravda. Nevím co mám dělat dál, na jednu stranu bych ráda věřila tomu že to může být i jiné, na druhou stranu se bojím že se přes to nedokážu přenést.
Myslím, že bez toho individua se obejdeš. Přenášet se není potřeba.
@Anonymní píše:
On se na nemoc nevymlouvá, to jsem asi napsala špatně. On sám nedokáže vysvětlit proč se tak stalo. Většinou je chyba na obou stranách, ale já nevím co jsem dělala špatně. Ani o tom sexu to není, myslím že jsme ho měli dost, nejsem žádný puritan, ale mít ve 30 letech sex 4 x denně ok, to bych ještě dala, ale že prudi i když mám menstruaci nebo jsem zrovna měla gynekologicke problémy, které byly vlastně od něj, to už mi hlava nebere.
Už jsem na pokraji sil, co od nás odešel táta od dcery, starám se o ní, o dům, mám dvě zaměstnání, jsem leckdy fakt unavená a mám pocit že se mi nic nedaří. Tohle mě vážně dostalo, poprvé jsem asi zjistila co je to deprese, 14 dní jsem jen brečela a nebyla schopná. Teď už fungují ale mám pocit že mě to někdy roztrhne jak to bolí.
Tak se té koule na noze zbav a uleví se ti. Vyprdni se nějakou dobu na chlapy a nauč se mít ráda sama sebe.
@Anonymní píše:
On se na nemoc nevymlouvá, to jsem asi napsala špatně. On sám nedokáže vysvětlit proč se tak stalo. Většinou je chyba na obou stranách, ale já nevím co jsem dělala špatně. Ani o tom sexu to není, myslím že jsme ho měli dost, nejsem žádný puritan, ale mít ve 30 letech sex 4 x denně ok, to bych ještě dala, ale že prudi i když mám menstruaci nebo jsem zrovna měla gynekologicke problémy, které byly vlastně od něj, to už mi hlava nebere.
Už jsem na pokraji sil, co od nás odešel táta od dcery, starám se o ní, o dům, mám dvě zaměstnání, jsem leckdy fakt unavená a mám pocit že se mi nic nedaří. Tohle mě vážně dostalo, poprvé jsem asi zjistila co je to deprese, 14 dní jsem jen brečela a nebyla schopná. Teď už fungují ale mám pocit že mě to někdy roztrhne jak to bolí.
Proč si nehledáš při svých problémech zdravého muže? Proč vkládáš energii do někoho, kdo tě má jen jako sexuální pomůcku?
@Anonymní píše:
Pár dní před Vánoci jsem zjistila, že mi je přítel nevěrný. Budeme spolu teprve rok. On má bipolárně afektivni poruchu, nevím jestli to s tím souvisí nebo ne.
Ne, nesouvisí. Souvisí to jedině s tím, že přítel má pinďoura.
Potřebuji se z toho už nutně vypsat. Pár dní před Vánoci jsem zjistila, že mi je přítel nevěrný. Budeme spolu teprve rok. On má bipolárně afektivni poruchu, nevím jestli to s tím souvisí nebo ne. Po celý rok, až na jeho pár nálad, si myslím, že jsme byli šťastný, hezky se ke mě choval, pomáhal doma, staral se o mě i o mou dceru, jezdili jsme na výlety, často jsme si povídali do rána, je hodně kontaktní takže mě často objimal, hladil po vlasech, držel za ruku..nic pro něj nebyl problém, pomáhal mi někdy i v práci, prostě jsem měla pocit, že idylka. Neměla jsem pocit, že by bylo něco špatně. Sex jsme měli pravidelně. Tak nějak celý vztah tuším že sex je pro něj hodně důležitý. Někdy byl i 4× denně, prostě neměl pořád dost, někdy to bylo fajn nevylezt z postele celý víkend když k tomu byla příležitost, ale pak mě to začlo štvát. Třeba když jsem měla menstruaci a on prudil vem si ho aspoň do ruky, nebo pardon za upřímnost i třeba to že si ho nademnou vyhonil. To jsem neměla ráda, připadala jsem si tak nějak použitě. Měla jsem poslední dobou gynekologicke problémy, dost často se opakovali, takže jsem pojala podezření a vlezla mu do telefonu. Vím, nedělá se to a neměla jsem to dělat, ale když jsem se ho narovinu zeptala, ještě vybouchl a byl vzteklý jak se ho na to můžu ptát, že pro mě dělá první poslední, jak mě miluje a jak se kuli mě změnil. Až jsem se cítila provinile že mě to vůbec napadlo. Ale ty problémy se vlekly hrozně dlouho, už jsem nechtěla mít pořád " dole" problém. Zjistila jsem, že mě podvádi pravidelně, nevím tedy jak dlouho to trvalo, šlo jen o sex s dotyčnou osobou, dokonce si to točili i na video. Úplně jsem se potom složila, odrovnalo mě to a nebyla jsem schopná se o nic starat nějakou dobu. Byla jsem kromě toho sexu, kdy ne vše se mi líbilo spokojená, neměla jsem pocit, že je něco špatně. Nevěděla jsem co dělat a tak jsme si nakonec dali nějaký čas na to, jestli budu schopná to nějak strávit a on s tím něco dělat. Slíbil že navštíví psychologa, protože svoje stavy na sobě nepozná a neovládá, taky doktora jestli je opravdu zdravý tam dole. Ale najednou váhám, nevím zda to dokážu zkousnout, je to ještě brzo, ale střídají se mi stavy že mám pocit, že to dokážu, pak zase že ne, že mu nemůžu věřit. Často na to myslím, každé ráno se s tím probouzim a přeju si aby to nebyla pravda. Nevím co mám dělat dál, na jednu stranu bych ráda věřila tomu že to může být i jiné, na druhou stranu se bojím že se přes to nedokážu přenést.