Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím, jestli mít dítě (muž)
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
10.1.23 16:18
Nevím, jestli mít dítě (muž)
Ahoj všichni. Zavítal jsem sem, protože si nevím rady.
Nevím, jestli vůbec chci mít dítě.
Je mi 41, žádné dítě zatím nemám. Měl jsem dlouhodobý vztah, při kterém jsem studoval a pak dlouho pracoval. To skončilo a já se vrátil do rodného města. Prošel jsem si ještě jedním bouřlivým vztahem, který mě snad naučil, že musím mít rád nejprve sebe a pak druhé.
Aktuálně jsem v prekérní situaci. Mám (mám nemám mám nemám…) přítelkyni, která je o rok mladší, má dvě děti (z toho už jedno dospělé a druhé pomalu dospívající - oba kluci).
Jsme spolu přes tři roky, kluky jsem se naučil brát, docela si vlastně rozumíme. S přítelkyní jsme udělali na začátku chybu. Hned jsme si řekli, jak jsme na tom. Ona řekla, že už další dítě nechce, já že ano. V průběhu vztahu měla období, kdy by to dítě se mnou i mít chtěla, ale já to nevěděl. Ano, potřebuji v těhle věcech kopnout do zadku. Čas šel dál, postupně jsme se ve vztahu zdokonalili, dnes mám pocit, že už jsme si prošli vším a nic nás už nemůže rzhodit. Akorát spolu stále nebydlíme. Jsme schopni se milovat (myslím lásku), být spolu do konce života. Ale problém je to dítě.
Já prostě nevím, jestli mít dítě.
Vždy jsem si myslel, že jednou dítě (kluka) mít budu. Děti mám rád, děti mají docela rádi mě. Skoro všichni kamarádi už dávno děti mají. Stojím před rozhodnutím, velkým rozhodnutím. Byl jsem i na vyšetření plodnosti, protože mě to vlastně vždy zajímalo, jestli jsem „zdravý“. A jsem. Když jsem o tom mluvil s kamarády, tak jsem ale o tom mluvil spíše tak, že si snad přeji, abych děti mít nemohl.
Ano, je v tom ta přítelkyně. Miluji jí a umím si představit docela živě, že spolu zestárneme a budeme hlavně jeden pro druhého. Nedivím se jí, že dítě už nechce. Je to zodpovědnost, spousta starostí, žádný společenský život a tak podobně.
Když se ptám kolem sebe, jestli jsem třeba už na dítě starý, tak slyším, že ne. Já ale nemyslím na početí, ale na tu výchovu. Je jasné, že pokud si najdu někoho jiného, tak než se tak stane a než se podaří, že se něco narodí, tak mi bude ještě víc. A do důchod už se budu jen starat a platit a nebudu spát a vůbec.
Rady, abych si našel mladší, co dítě opravdu chce, mi nejdou k srdci. Myslím si, že budu za chvíli starý i na tu mladší. A já stejně pořád miluju tu svojí nynější.
Chce po mě, abych jí požádal o ruku. Prsten mám koupený dva roky a stále jsem to neudělal.
Lítám v tom jak nudle v bandasce.
Proč píšu tento dotaz? Protože by mě zajímalo, jestli si někdo prošel něčím podobným. A zajímá mě, jak to dopadlo.
Mám jednou pocit, že ok, rozejdeme se, najdeme si každý někoho jiného. Ale pak si představím, že budu hledat dlouho, čas poběží, budu ještě starší a v tom věku řešit plíny, školku, školu…
Spš chci být a žít s tou svou.
Ale vím, že by mohla nastat doba, kdy si to budu vyčítat (vím, že bych to NIKDY nesměl vyčíst jí). Nemyslím si, že bych byl až takový parchant, že bych jí nakonec opustil kvůli mladší. To si vůbec nedovedu představit, přijde mi to i technicky nemožné (že bych někoho potkal, zahýbal, pak si řekl, že spolu chceme mít a s tím přišel ke své ženě).
P. S. rodiče už nemám (matka zemřela před mojí maturitou a otec před 6ti lety). Nemám tedy ani dědu a babičku a na vnoučata tak nikdo nečeká.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.1.23 16:22
A máš hodně peněz a jsi štědrý? Proč by tě jinak, nějaká mladá, co ještě chce děti, měla chtít?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.23 16:27
Když nevíš, jestli mít dítě, tak ho raději neměj. Teď ti nic nechybí.
Nikde není psáno, že bys našel ženu, která by ho s tebou chtěla mít.
Teď máš ženu, která chce s tebou zestárnout. V tvém případě bych neměnila téměř jistotu za nejistotu kvůli něčemu, o čem nejsi ani přesvědčený, že chceš…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.23 16:28
Jestli někdo zažil něco podobného, no jak se to vezme. Jsem žena, bude mi 40, děti mám. Muže nemám staršího, ale mladšího, děti nemá. Já děti už děti nechtěla. Ale pak mi došlo, že buď se tedy rozejdeme hned, nebo budu čekat na to, až jeho touha po dítěti bude tak silná, že mě opustí. Nepřišlo by mi fér, mu děti nedopřát. Aktuálně jsem těhotná. Dítě jsem pak samozřejmě také chtěla, nečekám ho z donucení a jen kvůli němu.
Ale času, hlavně jí, moc nezbývá. Musíte to prostě rozseknout co nejdřív. Otázka je, zda se to Vůbec povede atd, atd.
Ty starej nejsi, žena už to má dost na hraně ☺️
Co si budem, už to není jako ve 20,ani ve 30🤷♀️
A pak bude záležet na tobě. Zda se vzdáš dítěte, nebo ženy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.23 16:28
Jako chlap na dítě ještě úplně starý nejsi, tvoje partnerka Jo, takže by sis musel najít nějakou tak o 10 let mladší 
nicméně tohle si budeš muset vyřešit sám a zrovna s tím necekat. Záleží jestli bude silnější ta potřeba tu po sobě někoho nechat, nebo jestli to převáží pohodlný zivot bez závazků.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.23 16:46
Tak tomu nechte volný průběh a třeba zjistíte, ze to nejde. No a jestli to půjde, tak to dite proste mít budete a vyřešeno 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.23 16:47
Myslím, že v tomhle věku už jsi zvyklý na svůj styl života, kdy si můžeš dělat co chceš a zodpovídáš jen sám za sebe, a dítě by ti ten život dost nabouralo. A to lze ustát jen pokud bys ho opravdu chtěl, ne když o tom nejsi přesvědčený. Navíc nevím, jak chápat tu poznámku o klukovi – jakože holku bys nechtěl? V tom případě bych do toho už vůbec nešla, s pohlavím je to 50 na 50.
Zároveň jsi si jistý, že se s partnerkou milujete a chcete spolu zestárnout. Rozchodem přijdeš o tu jedinou jistotu, kterou momentálně máš. Protože to, že s tebou nějaká mladší žena bude chtít mít dítě, je otázka. Upřímně, já bych dítě s chlapem tvého věku už mít nechtěla, protože je to přesně jak píšeš – na plození starý nejsi, ale na výchovu (podle mě) už ano.
Je fajn, že o tom přemýšlíš a neděláš ukvapená rozhodnutí, to svědčí o tom, že jsi zodpovědný a rozumný. Já už bych do toho ale stejně nešla a zkusila bych si najít nějaké jiné životní „poslání“, které mě bude naplňovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.23 16:50
Podle mě pritelkyni nemilujes, ne tolik. Jinak bys ji už požádal o ruku a bydleli byste spolu, nebo aspoň to první. Mám kamaráda, je mu 49 a má rok a půl syna a v březnu se mu narodí holcicka. Jeho exmanzelka byla neplodná a jeho současné ženě je 33. je stastnej, ženu miluje, deti hrozne chtěl.
Z tebe cítím lennost, chuť pohodlnět a neslevovat ze svého pohodlí. Zapominas ale na jednu důležitou věc, život začíná tam, kde konci komfortní zóna. A řeknu ti, ze láska k dítěti, to je masakr. Není na světě nic krásnějšího a silnějšího 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.23 16:51
JE jí 40…Kamarádka se po dlouhých životních peripetiích vdala za svou životní lásku. Znají se id střední školy. Oba už měli děti. Ona dvě, on tři. Ve 39 mají první společné dítě, teď jí bylo 40 a mají druhé společné. Nevím, proč jsi čekal tak dlouho. Pokud se opravdu Chceš s pokusit o vlastní dítě, probloumal jsi spoustu času 
tak zítra žádost o ruku a snažte se. Fakt nemáte čas a ani jistotu, že to ještě půjde a se zdravým dítětem na konci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.23 16:51
A jinak chápu tvou partnerku, že do dalšího dítěte už jít nechce. Kromě starostí jsou v tomhle věku totiž mnohem vyšší zdravotní rizika (pro ni i pro dítě). Komplikace sice mohou nastat v jakémkoliv věku, ale ta pravděpodobnost se bohužel s věkem zvyšuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.23 16:54
Navrhni, ze ty budes s ditetem na RD, ze ji s nim budes jen minimalne obtezovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.23 17:01
Co bude za 10 let ti nikdo neřekne. Můžeš žít spokojeně bezdetny, můžeš mít dítě šťastně s jinou, můžeš ho mít nešťastně s jinou, může se narodit nemocné nebo jednou spadnout do drog, můžeš do smrti litovat, že žádné dítě nemáš… ať už bude tvé rozhodnutí jakékoliv, ty ho musíš umět přijmout a smířit se s ním bez zbytečného přemýšlení co by kdyby.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.23 17:02
@MiguelT píše:
Ahoj všichni. Zavítal jsem sem, protože si nevím rady.
Nevím, jestli vůbec chci mít dítě.
Je mi 41, žádné dítě zatím nemám. Měl jsem dlouhodobý vztah, při kterém jsem studoval a pak dlouho pracoval. To skončilo a já se vrátil do rodného města. Prošel jsem si ještě jedním bouřlivým vztahem, který mě snad naučil, že musím mít rád nejprve sebe a pak druhé.
Aktuálně jsem v prekérní situaci. Mám (mám nemám mám nemám…) přítelkyni, která je o rok mladší, má dvě děti (z toho už jedno dospělé a druhé pomalu dospívající - oba kluci).
Jsme spolu přes tři roky, kluky jsem se naučil brát, docela si vlastně rozumíme. S přítelkyní jsme udělali na začátku chybu. Hned jsme si řekli, jak jsme na tom. Ona řekla, že už další dítě nechce, já že ano. V průběhu vztahu měla období, kdy by to dítě se mnou i mít chtěla, ale já to nevěděl. Ano, potřebuji v těhle věcech kopnout do zadku. Čas šel dál, postupně jsme se ve vztahu zdokonalili, dnes mám pocit, že už jsme si prošli vším a nic nás už nemůže rzhodit. Akorát spolu stále nebydlíme. Jsme schopni se milovat (myslím lásku), být spolu do konce života. Ale problém je to dítě.
Já prostě nevím, jestli mít dítě.
Vždy jsem si myslel, že jednou dítě (kluka) mít budu. Děti mám rád, děti mají docela rádi mě. Skoro všichni kamarádi už dávno děti mají. Stojím před rozhodnutím, velkým rozhodnutím. Byl jsem i na vyšetření plodnosti, protože mě to vlastně vždy zajímalo, jestli jsem „zdravý“. A jsem. Když jsem o tom mluvil s kamarády, tak jsem ale o tom mluvil spíše tak, že si snad přeji, abych děti mít nemohl.
Ano, je v tom ta přítelkyně. Miluji jí a umím si představit docela živě, že spolu zestárneme a budeme hlavně jeden pro druhého. Nedivím se jí, že dítě už nechce. Je to zodpovědnost, spousta starostí, žádný společenský život a tak podobně.
Když se ptám kolem sebe, jestli jsem třeba už na dítě starý, tak slyším, že ne. Já ale nemyslím na početí, ale na tu výchovu. Je jasné, že pokud si najdu někoho jiného, tak než se tak stane a než se podaří, že se něco narodí, tak mi bude ještě víc. A do důchod už se budu jen starat a platit a nebudu spát a vůbec.
Rady, abych si našel mladší, co dítě opravdu chce, mi nejdou k srdci. Myslím si, že budu za chvíli starý i na tu mladší. A já stejně pořád miluju tu svojí nynější.
Chce po mě, abych jí požádal o ruku. Prsten mám koupený dva roky a stále jsem to neudělal.
Lítám v tom jak nudle v bandasce.Proč píšu tento dotaz? Protože by mě zajímalo, jestli si někdo prošel něčím podobným. A zajímá mě, jak to dopadlo.
P. S. rodiče už nemám (matka zemřela před mojí maturitou a otec před 6ti lety). Nemám tedy ani dědu a babičku a na vnoučata tak nikdo nečeká.
Mám jednou pocit, že ok, rozejdeme se, najdeme si každý někoho jiného. Ale pak si představím, že budu hledat dlouho, čas poběží, budu ještě starší a v tom věku řešit plíny, školku, školu…
Spš chci být a žít s tou svou.
Ale vím, že by mohla nastat doba, kdy si to budu vyčítat (vím, že bych to NIKDY nesměl vyčíst jí). Nemyslím si, že bych byl až takový parchant, že bych jí nakonec opustil kvůli mladší. To si vůbec nedovedu představit, přijde mi to i technicky nemožné (že bych někoho potkal, zahýbal, pak si řekl, že spolu chceme mít a s tím přišel ke své ženě).
Máš přítelkyni několik let, ale nežijete spolu. Nicméně tvrdíš, že se milujete a že si s ní umíš představit být do konce života. Chceš-nechceš dítě. Řekla bych to asi takhle - právě proto, že jste se k sobě nikdy nestěhovali, nemůžeš vědět, zda byste spolu fungovali i v každodenním životě, 24/7, 365 dní v roce. Už takhle jsi se vyhybal určitým povinnostem tím a zjednudošoval sis „vztah“ tím, že žiješ odděleně. To je pak idylka v každém vztahu, co si budeme nalhávat 
Neznám tě. Ale myslím si, že mít dítě ve vašem věku ideál opravdu není. Ona má už kluky velké a teoreticky byste již mohli začít žít jeden pro druhého, nikoliv pro někoho třetího. Ty jsi se dosud dítěti vyhybal a ani jsi se nestavil do role skoro táta klukům tvé přítelkyně, když jsi tu příležitost dostal.
Mít dítě znamená probdělé noce, antikoncepce v posteli, nechuť k sexu z důvodu vyčerpání ze strany partnerky, žádný klid, žádný čas pro sebe, vše se podřizuje režimu dítěte, konec spontánnímu rozhodování.
Nejsem si jistá, jestli na tohle máš, jestli na tohle má ještě tvoje partnerka.
Nepřísluší mi radit, soudit, posuzovat. Jsou to prostě jen zkušenosti a z těch vycházím.
Pokud si chceš zachovat klidný vztah, dítě už nemějte. Zaměř se na kluky partnerky, buď jim kámošem, tátou, podnikej něco s nimi, časem přijdou vnoučata, malých dětí si ještě užiješ víc než dost, neboj. Pokud cítíš potřebu se o něco starat, sestěhuj se k partnerce a dopřej jí, co si zaslouží, starej se o ni, o váš společný domov, o rodinu, kterou jste už dávno mohli tvořit a pokud ani to nepomůže, pořiďte si štěně.
Ale do dalšího dítěte už nechoďte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.23 19:06
Jak muzes rict, ze jste se ve vztahu zdokonalili a prosli si snad vsim, kdyz spolu ani nebydlite? Spolecne bydleni je pro vyvoj vztahu, at uz pozitivni nebo negativni, dost podstatna vec. Dokud by se poradne neproverilo spolecne bydleni, vubec bych neresila jakykoli oplodnovani.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.23 19:49
@Sunlight515 píše:
Máš přítelkyni několik let, ale nežijete spolu. Nicméně tvrdíš, že se milujete a že si s ní umíš představit být do konce života. Chceš-nechceš dítě. Řekla bych to asi takhle - právě proto, že jste se k sobě nikdy nestěhovali, nemůžeš vědět, zda byste spolu fungovali i v každodenním životě, 24/7, 365 dní v roce. Už takhle jsi se vyhybal určitým povinnostem tím a zjednudošoval sis „vztah“ tím, že žiješ odděleně. To je pak idylka v každém vztahu, co si budeme nalhávat
Neznám tě. Ale myslím si, že mít dítě ve vašem věku ideál opravdu není. Ona má už kluky velké a teoreticky byste již mohli začít žít jeden pro druhého, nikoliv pro někoho třetího. Ty jsi se dosud dítěti vyhybal a ani jsi se nestavil do role skoro táta klukům tvé přítelkyně, když jsi tu příležitost dostal.
Mít dítě znamená probdělé noce, antikoncepce v posteli, nechuť k sexu z důvodu vyčerpání ze strany partnerky, žádný klid, žádný čas pro sebe, vše se podřizuje režimu dítěte, konec spontánnímu rozhodování.
Nejsem si jistá, jestli na tohle máš, jestli na tohle má ještě tvoje partnerka.
Nepřísluší mi radit, soudit, posuzovat. Jsou to prostě jen zkušenosti a z těch vycházím.
Pokud si chceš zachovat klidný vztah, dítě už nemějte. Zaměř se na kluky partnerky, buď jim kámošem, tátou, podnikej něco s nimi, časem přijdou vnoučata, malých dětí si ještě užiješ víc než dost, neboj. Pokud cítíš potřebu se o něco starat, sestěhuj se k partnerce a dopřej jí, co si zaslouží, starej se o ni, o váš společný domov, o rodinu, kterou jste už dávno mohli tvořit a pokud ani to nepomůže, pořiďte si štěně.
Ale do dalšího dítěte už nechoďte.
Tesat do kamene toto, svatá pravda!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
