Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem z manzelem 8 let a mame dve deti sest let a jeden rok. Nevim jak uz dal zacali jsme hrozne brzo jelikoz me bylo 19 a manželovi pouhých 16 a dva roky na to jsme cekali prvni mimco uz tenkrat jsem si rikala ze je par veci v kterych nam to neklape ale rikala jsem si že to bude dobre kdyz bylo malemu dva roky prisla prvni vetsi krize jelikoz ja jsem výbušna a manzel zase tichý nic neresi, nemluvi s malim mi moc nepomahal chodil jen do prace za což jsem moc vděčná že se k tomu tak dobre postavil ale na me toho bylo moc stale doma s ditkem a stereotip ale nakonec jsme to překonali a bylo to celkem v pohode, pak jsemchodila do prace skoro jsme se nevideli a přišlo mi ze je vse ok a tak jsme se dohodli po dvou letech ze by jsme chteli druhe dite, manzel rikal ze mi bude pomahat ale bohuzel pravda je jina. Jsem na vse sama manzel nepomaha i kdyz jsem mu rikala nekolikrat co bych chtela vzdy rekne ze to zkusí ale nejde mu to nebo spis nechce. Malému je ted rok a vztavam k nemu jen ja rano musim z oběma do školky pak uklidit, uvarit, atd. Chtela jsem treba abych se mohla jednou v mesici o vykendu vyspat nebo jednou v mesici jit s kamoskou na odpoledne ven bez deti ale jemu se to nelibi je na me zavisli jelikoz nema žádné kamarady nikam nechodí tak nechape ze ja bych chtela. Nemame ani zadne zajmi nemluvime spolu jelikoz nemame o čem ted uz spolu ani nespime jelikoz ja nechci, nemam na to vubec chuť a kdyz tak se musim hodne přemlouvat. Mam v sobe hrozny zmatek nevim zda ho mam rada nebo je to jen zvyk. Ja bych rada nekam obcas zašla on zase radsi je doma u telky nevim jestli se to da nejak skloubit dohromady nebo jestli to bude uz takhle porad. Dekuji za vase názory
@lilie19 Je to člověk, se kterým sis pořídila dvě děti, to druhé dokonce plánovaně. Píšeš, že po prvním ti to přišlo v pořádku, jakmile jsi nastoupila do práce. Nezbývá než doufat, že tomu tak bude i tentokrát. Chlapa po skoro dekádě beze změny nezměníš. Založila jsi s tímhle člověkem rodinu, tak s ním žij… ![]()
@lilie19 píše:
Jsem z manzelem 8 let a mame dve deti sest let a jeden rok. Nevim jak uz dal zacali jsme hrozne brzo jelikoz me bylo 19 a manželovi pouhých 16 a dva roky na to jsme cekali prvni mimco uz tenkrat jsem si rikala ze je par veci v kterych nam to neklape ale rikala jsem si že to bude dobre kdyz bylo malemu dva roky prisla prvni vetsi krize jelikoz ja jsem výbušna a manzel zase tichý nic neresi, nemluvi s malim mi moc nepomahal chodil jen do prace za což jsem moc vděčná že se k tomu tak dobre postavil ale na me toho bylo moc stale doma s ditkem a stereotip ale nakonec jsme to překonali a bylo to celkem v pohode, pak jsemchodila do prace skoro jsme se nevideli a přišlo mi ze je vse ok a tak jsme se dohodli po dvou letech ze by jsme chteli druhe dite, manzel rikal ze mi bude pomahat ale bohuzel pravda je jina. Jsem na vse sama manzel nepomaha i kdyz jsem mu rikala nekolikrat co bych chtela vzdy rekne ze to zkusí ale nejde mu to nebo spis nechce. Malému je ted rok a vztavam k nemu jen ja rano musim z oběma do školky pak uklidit, uvarit, atd. Chtela jsem treba abych se mohla jednou v mesici o vykendu vyspat nebo jednou v mesici jit s kamoskou na odpoledne ven bez deti ale jemu se to nelibi je na me zavisli jelikoz nema žádné kamarady nikam nechodí tak nechape ze ja bych chtela. Nemame ani zadne zajmi nemluvime spolu jelikoz nemame o čem ted uz spolu ani nespime jelikoz ja nechci, nemam na to vubec chuť a kdyz tak se musim hodne přemlouvat. Mam v sobe hrozny zmatek nevim zda ho mam rada nebo je to jen zvyk. Ja bych rada nekam obcas zašla on zase radsi je doma u telky nevim jestli se to da nejak skloubit dohromady nebo jestli to bude uz takhle porad. Dekuji za vase názory
Ani jste nestačili být mladí… smutné. Je mu dvacet, dvě děti, od 18 je otec a takových fakt moc není. Zfotrovatěl opravdu brzo a já osobně bych se bála, že to bude chtít všechno jednou dohnat. To už budete mít děti větší, takže to snad zvládnete. Nezažili jste nic kromě rození a chování dětí a to v tom nejlepším životním věku (říká se).
Co jste chtěli, máte. Musíte se s tím poprat a bude to těžké. Neporadím. Už je poměrně pozdě.
Mít malé děti je záběr. Počkej až to mladší odroste a bufe zas líp. ![]()
Nemluvíte spolu, je to je základní chyba. Ví on, co cítíš? Víš ty, co cítí on? Co si o tom všem myslí on???
Když on nikam nechodí, co mu prostě říct: „Zítra večer jdu na kafe s kámoškou, od 6 hodin hlídáš děti“. Co by ti na to řekl? Že nevstává k dítěti… nevidím důvod. To se budí 10× za noc? My máme 3 děti po dvou letech. Jsem 6 let doma, 6 let jsem pořádně nespala. Ale po chlapovi bych nechtěla, aby v noci vstával. Vstává o půl 5 do práce, odpoledne má práci na baráku a kolem, má to sám dost. Ale čas na děti si najde, sem tam hlídá, když chci jít ven.
Vidím to hodně podobně, jak píše @Kobliha51, tak nějak, že děti měli děti…
On bude pravděpodobně taky frustrovaný a nespokojený.
což je vlastně dobré, protože to je něco, na čem se můžete shodnout - že nejste spokojení s tím, jak teď ne-fungujete.
A pak je otázka co nastane - jestli se začnete vzájemně obviňovat a nebo si dokážete každý sám přiznat, že na tom máte přesně 50% viny a že holt ten druhý vážně může chtít a/nebo potřebovat něco jiného.
Žádoucí je, abyste se tedy shodli na tom, že teď vám není spolu dobře, ale že společně chcete zkusit tohle překonat. Společně se chcete naučit opravdu rozumět potřebám a stylu komunikace toho druhého a fungovat tak, abyste se navzájem co nejméně frustrovali.
Nejjednoduší je na tenhle proces učení se jazyka toho druhého vzít nějakého nezávislého průvodce - tedy párového terapeut či terapeutku.
Krize kterou popisujete je vcelku běžná - navíc v typické čase pro partnerské krize - okolo 7. roku manželství. Dá se to překonat a pak to zase bude nějakou dobu dobré. Až do další krize - krize jsou základní součást čehokoliv, co funguje delší dobu a pomáhají nám posunout se někam dál.
je lepší věnovat energii něčemu co potřebuje jen opravit, než teda začínat úplně znovu. Natož s ročním miminem. Protože on člověk má stejně tendenci vybírat si pořád ty samé typy lidí - dokud se sám opravdu razantně nezmění. Takže je dost pravděpodobné, že v případný příští partner by byl to samé, ale v bleděmodrém.
Víte co - zkuste pro začátek přečíst tuhle knížku, myslím že by vás mohla pomoci trošku nasměřovat směrem ven z krize.
https://www.kosmas.cz/…lska-tonuti/
tady je kdyžtak k ukradení v docx formátu
http://www41.zippyshare.com/…p5/file.html
Píšete že jste z rokycant - tahle paní má docela hodně zajímavý životopis, jestli se rozhodnete využít služeb nějakého průvodce vaší manželskou krizí, tak třeba já bych jí věřila.
http://psychoterapie-rokycany.cz/
a nebo potom víceméně kdokoliv kdo má volno v Plzni v Epoché http://www.epoche.cz/ridz.html
„Muži doufají, že se ženy nezmění…marně. Ženy doufají, že se muži změní, taky marně“…asi nejvýstižnejší popis reality v partnerských vztazích. ![]()
Aries6
Nemyslela jsem vztavani v noci, to jsem po manželovi nikdy nechtela, mela jsem na mysli vztavani jednou za cas o vykendu rano. On vi co citim a co bych chtela ale ja moc nevim co citi a co chce on nerekne mi to asi nevi jak na to nebo ja nevim snazim se o to hodně dlouho aby se mnou mluvil ale on mi vzdy rekne je to nejnutnější a vic nic, ted mi jen rekl ze mu přijde ze ho nemiluji a ze se chovame k sobe jako cizi lidi. Ja jsem mu rekla ze ho rada mam a nechci vse zahodit ale ze se bojim ze to bude porad stejné.
Ou- Dekuji take si myslim ze by melo byt neco co mu vadi ale on mi to neříká, ja vim ze je chyba na kazdem z nas vim ze ani se mnou to obcas neni jednoduche ale ja se snazim mu vyhovět ve vsem co potrebuje co chce a když chci neco ne oplatku tak s tim ma problém. Domluvili jsme se ze to chceme napravit ze chceme byt spolu. Ja mam takove výčitky svědomí ze po nem porad neco chci i kdyz se jedna porad o jedno a to same a on po me nechce nic nevim zda mu tedy vse vyhovuje a nebo jestli mi to nechce rict.
@johnD píše:
„Muži doufají, že se ženy nezmění…marně. Ženy doufají, že se muži změní, taky marně“…asi nejvýstižnejší popis reality v partnerských vztazích.
Změní se všichni. Tohle jsou kecy. ![]()
@Kobliha51 píše:
Změní se všichni. Tohle jsou kecy.
Bohužel nejsou. Jsou tady toho plná vlákna, jak si někdo stěžuje, že manžel/ka se chová jak nemá a že to tak dělali i před svatbou. Většinou se po hádce partner změní ale jen na chvíli, pak se vše vrací do starých kolejí. ![]()
@johnD píše:
Bohužel nejsou. Jsou tady toho plná vlákna, jak si někdo stěžuje, že manžel/ka se chová jak nemá a že to tak dělali i před svatbou. Většinou se po hádce partner změní ale jen na chvíli, pak se vše vrací do starých kolejí.
takže všichni zůstaneme stejní chováním, myšlením, vzhledem, zkušenostmi ve dvaceti jako v padesáti? Neznám takového člověka. Není to pak robot? ![]()
@Kobliha51 píše:Špatně jsi mě pochopila. Měl jsem tím na mysli chyby člověka v chování. Pokud někdo třeba inklinuje k hazardu nebo alkoholu, tak po dusnu, které mu partner udělá doma se třeba na chvilku bude držet zpátky ale po čase bude opakovat stejný vzorec chování. Ve špatných vlastnostech se člověk nemění.
takže všichni zůstaneme stejní chováním, myšlením, vzhledem, zkušenostmi ve dvaceti jako v padesáti? Neznám takového člověka. Není to pak robot?
@johnD člověk se vyvíjí, dokáže rozvinout dobré i špatné vlastnosti…