Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím, jestli si pořídit dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.1.25 21:51
Připomínás mi moji kamarádku, ta taky nemá k detem vztah a ani je nechce. Sama říkala, že ona má místo děti psy. Prostě taková je a nemyslím, že je na tom něco špatného.
Já z cizích děti taky nikdy nebyla nějaká hotova, ale věděla jsem, že děti chci. Nechali jsme tomu volný průběh s tím, že se delší dobu nedařilo a já si řekla, že když to nepůjde, tak to nebudu nějak řešit a ze dite mit nemusim. Nakonec se zadarilo a teď jsem za ní strašně moc ráda. Tehotenstvi bylo krasne a moje miminko úplně miluju a chtěla bych druhé.
Každý je jiný, asi se to nedá tak pausalizovat, ale asi se ty materske hormony prostě vyplavi. Nemyslím si, že když bys mela dítě, tak bys nevěděla co s ním. Já to nechápu, ale všechno je takové automatické a všechno jde nějak samo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.25 21:52
Kazdy chce dite jindy. Neni to tak, ze do 30 neco a od 30 neco jineho. Nekdo touzi po detech intenzivne uz snad od 15 a nekdo si je poridi racionalne po 35 a ne z touhy. Vlastni deti jsou jine nez cizi. Mas tam ten vliv hormonu a je to proste jine. I ti co nemaji v jinym detem vztah, tak svoje deti vetsinou zboznuji. Jestli si nejsi jista, jestli uz je chces, tak proste pockej, za rok za dva za tri treba budes vedet jiste, ze uz je chces. Jeste mas cas. Tady ti sice kazda druha napise, ze uz budes po tricitce skoro neplodna, ale ono to tak horke neni a ty mas i do te tricitky nejaky ten rok k dobru. Takze si nech cas a uvidis.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.25 21:54
Synovce a neteř mám ráda, nějakým způsobem je toleruju a snažím se…
Cizí děti nemám ráda, dělá mi problém se na ně i usmát, ale ty svoje…. SVOJE MILUJU! A je to úplně něco jiného.
Jinak ani se svými dětmi si neumím moc hrát, nebaví mě stavět komíny a hrát si na hřišti.
Začalo mě to bavit, až když dcera má teď 3 roky a těším se, až to batolecí období pomine i s tou mladší.
Ale jsem dobrá máma, sakra dobrá! Lepší, než jsem si myslela, že kdy budu a pro štěstí svých dcer udělám cokoliv.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.25 21:56
Taky cizí děti nemusím a ani ty z rodiny.
A upřímně mě ani extra nebaví si hrát s vlastními. Teda když byli malé. Teď už jak rostou tak třeba karty, stolní hry apod to mě baví. Ale stopadesátkrát stavět kostičky, dělat babovicky apod. to bylo vždycky za trest.
Ale mít vlastní děti to se ani nedá popsat. Nejlepší v životě co nás mohlo potkat i když jsou často na zabití 
Příspěvek upraven 18.01.25 v 21:58
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.25 21:57
Cizí děti mě nervují. Ať ty patřící příbuzným či kamarádkám. Sama mám dvě. Ve tvém věku jsem přemýšlela úplně stejně, názor jsem změnila až při výměně partnera. Nejsem ta máma, co by kolem nich skákala od rána do večera, mají vše, ale umím být i sobecká. Všeho s mírou. Miluju je oba, ale stačí mi oni dva. Občas s radostí pohlídám kamarádce, ale že bych se z jejích dětí mohla zjančit, to fakt ne:
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.25 22:00
Jak pise @Oriseka na každého to přijde jindy. Ségra třeba už od 20ti věděla, že děti chce, já se do toho tolik nehnala.
Počkala jsem, zajistili jsme bydlení, v práci dobre místo, na které se můžu vrátit a teď si mateřství užívám.
Neboj, nejsi strašná. Prostě si ještě nejsi úplně jistá, ale toho že bys to miminko neměla ráda nebo to s ním neuměla, to se neboj. Opravdu ti to všechno naběhne samo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.25 22:09
Pokud to necitis, kasli na to. To se neda naimplantovat. Budto to jeste prijde a nebo treba taky ne..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.25 22:09
Toho naděláš 
většina lidí nemá ráda cizí děti. To není nic ojedinělého.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.25 22:11
Ahoj, ja k cizim detem take nemam zadny vztah ani nijak extra k detem znamym, nehraju si s nima a nezajimam se o ne. Vlastni deti jsou opravdu neco jineho. Mam dve a ze starsi mam nervy, a ano i to k rodicovstvi patri a mladsi je zatim maly, takze pohodka.
Takze ne kazda je takovy ten tip, co ma vylozene rada jakekoliv deti, ale vlastni jsou vlastni. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.25 22:22
Ano, na každého přijde mateřský pud jindy a na někoho nikdy. To je potřeba si taky říct. Máme takovou holku v rodině. Vždycky říkala, že děti nechce a řekla to i manželovi. K našim dětem se nikdy neměla a dětí se děsila. Teď už má 48 a pořád říká, že celý život pro ni byla největší noční můra to, že by mohla otěhotnět přes antikoncepci.
Jo a v práci mám 2 vdané holky kolem třicítky, co taky tvrdí úplně pevně, že děti nechtějí a že se tak s manželi domluvily.
Takže fakt se může stát i to, že na někoho to nepřijde nikdy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.25 22:35
Ja bych si ujasnila, jestli to dite teda chces a proc, nebo ne. Ja vedela, ze deti chci, takze bylo jasne, ze tohle musim prekonat, mam to totiz stejne. Deti me vysavaji, nebavi me si s nimi hrat, zároveň je miluju a neumim si představit nikdy nezazit ten pocit mit dite a tu lasku… ono se to nevylucuje. Je to strasne a krásné zaroven.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.25 22:35
Pokud se sama na mateřství ještě necítíš, tak nemá cenu se do toho nutit. Řekla bych, že máš ještě čas…
No a třeba zrovna za ty dva nebo tři roky, to všechno budeš vidět a cítit už opravdu úplně jinak. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.25 22:37
Někdo děti chce odjakživa, jiný až později a někdo nikdy. Někdo miluje všechny děti, někdo jen ty vlastní a někdo ani ty vlastní. Já vždycky věděla, že dítě chci, miluju ho, ráda si s ním hraju, věnuji se mu, naplňuje mě to. Cizí děti mě nebaví, děti od známých mám ráda, ráda si s nimi pohraju, ale nejsem šťastná když na mě celou návštěvu visí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.25 22:56
@Serpentini píše: Více
Napsala jsi to opravdu moc hezky, možná jen až na tu poslední větu…
Ale, chápu, že to může mít každý trochu jinak.
Mně třeba vůbec cizí děti nevadí, chtěla jsem se jim už kdysi v mládí věnovat i profesně. Což se mi bohužel nepodařilo.
Ale je pravda, že to svoje je přece jen to svoje. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj holky, prosím anonym z pochopitelných důvodů.
Již nějaký ten pátek mám dlouhodobý vztah, jsem zajištěna, žiju fajn život, nemám tedy žádné velké finanční problémy atd.
S partnerem jsme se začali bavit o miminku, ze by jsme třeba za rok, dva do toho šli (je mi 26 let, partnerovi 30).
Jenže řeším asi nějaký svůj problém v hlavě a nevim, jestli je to na odborníka, nebo prostě přijmout to, že taková jsem.
V podstatě odjakživa mám určitý blok v hlavě co se týká dětí. Když si je pořídila před 10 lety sestra s manželem, tak doposud jsem si nenašla až tak velký vztah k jejich dětem. Nedokážu si s nima hrát, bavit se s nima jako s dětmi a zkrátka být na jejich vlně. Když jsou u babičky na prázdniny, tak jsem schopna si je vzít třeba do kina, do mekace, udělat jim radost, kde třeba s rodiči nechodí, pobavit se na 2-3h, ale tím to končí. Pak v podstate upadám do spánku, jakoby ze mě kompletně vysáli energii a to jsou hodní.
Když jsme u někoho na návštěvě a ma dítě, tak mi tam ta energie vyloženě vadí. Ano, je to strašné, stydim se za to. Nemyslim si, ze jsem zlý člověk, ale proste to nejak nedokážu s dětmi, mit je přirozeně rada, hrát si s nima.
Chci se tedy zeptat, zda tohle překonat u odborníka nebo proste do toho dítěte s pritelem jít s tim, ze u vlastního to bude jiné? Mam strach z toho, ze pokud k nim nemam přirozený cit a vztah, ze to dítě bude se mnou trpět a neproběhne u me přirozene mateřské pouto.
Nebo to muze byt věkem, ze treba do 30 je tohle běžné a chtíč na dítě prijde až časem?
Dekuji za názory