Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím, kterou cestou se dát
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.zizi
20.11.13 07:22
Rika se, ze pro spokojeny partnersky zivot by na tom meli byt oba partneri zhruba sstejne, o se tyce vzdelani, ale hodne taky zalezi, jak dlouho uz spolu jste..jake ma vlastnosti atd. jestli ti za to stoji, aby jsi zachranila ztah..vzdyt muzes jezdit parit sama s kamaradkou a to je lepsi, nez mit za sebou ocasek ne?…a ono radeji hodnehoa starostliveho burana, nez arogantniho vysokoskolaka…ale nezazila jsem nemohu posoudit…my jsme s pritelem oba stejen blbi 
- Citovat
- Upravit
20.11.13 07:22
Sed na zadku ke spokojenosti okoli nebo zij tak, jak chces ty. VS je super napad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.11.13 07:27
Tak ja som po strednej odisla do Londyna na 3 roky a potom som zakotvila v Prahe, kde uz som sa usadila. Som z 5 deti, ja najmladsia, do 18 som bola vzdy pri nasich. Moja mama je velmi citliva, moji surodenci ziju pri nasich a ja jedina som daleko. Sama mi hovori, ze by samozrejme bola najradsej keby som bola tam, ale mam kym mi je lepsie niekde inde, tak to proste toleruje a je rada, ze som stastna. Je to tvoj zivot. Takze asi tak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.11.13 07:28
Zakladatelko, chcete spolu rodinu? Pokud ano, tak je smutné, že ti nemá co říct. Obávám se, že v takovém případě to většinou končí rozchodem (i když zázraky se taky dějí…) Jak pravil Napoleon Bonaparte: „Nuda - i na bojišti - nastává, když bylo řečeno a uděláno vše.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.11.13 07:28
@Anonymní píše:
Ahoj holky, musím jako anonym, kvůli rodině, která sem chodí. Máme s přítelem nějakou krizovku a já jsem odjela na týden za kamarádkou do jiného města. Přítel vůbec se mnou nespí, nic se mnou nepodniká, žijeme spíš jako spolubydlící :/ A já si po tom výletě uvědomila, že takhle žít nechci. Chtěla bych se dál vzdělávat, chodit do divadla, na párty atd. Mám,,jen" VOŠ a chtěla bych si dodělat VŠ, ale přítel to nechápe ( má jen ZŠ a o nic nemá zájem ) a mě to hrozně trápí. Žijeme v malém městě, kde není ani třeba kavárna, kam by člověk mohl zajít. A já začínám mít pocit, po tom co jsem se vrátila, že bych chtěla od života víc. Někdy mi přijde, že žiju prostě jako,,buran" - tím nechci nikoho a nic urazit!!
Když si s ním chci o tom promluvit, tak mi řekne, že mi nemá co říct a je vymalováno.
A teď nevím, co mám dělat. Taky mám strach o mamču, řekla mi, že by se trápila, kdybych se odstěhovala. Chtěla bych slyšet vaše názory nebo jestli byl někdy někdo v takovéhle situaci.
Tohle prostě nedělá a do budoucna nemůže dělat dobrotu. Když má ke vzdělání vztah, jaký píšeš, tak by ani nepodporoval vaše děti v učení, studiu…to bys chtěla?
Najdi si někoho na úrovni, jako jsi Ty sama - s podobnými zájmy…co Vás vlastně s přítelem spojuje? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.11.13 07:30
Někdy člověk stojí na křižovatce života a neví kam jít, ty se musíš hlavně pořádně rozhlédnout, aby jsi šla správným směrem a nezabloudila do slepé ulice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.11.13 07:36
Odejdi od nej, jen te bude stahovat v budoucnu ke dnu a tobe pak bude lito, ze ses nerozhodla jinak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.11.13 07:39
Anonymní píše:
Ahoj holky, musím jako anonym, kvůli rodině, která sem chodí. Máme s přítelem nějakou krizovku a já jsem odjela na týden za kamarádkou do jiného města. Přítel vůbec se mnou nespí, nic se mnou nepodniká, žijeme spíš jako spolubydlící :/ A já si po tom výletě uvědomila, že takhle žít nechci. Chtěla bych se dál vzdělávat, chodit do divadla, na párty atd. Mám,,jen" VOŠ a chtěla bych si dodělat VŠ, ale přítel to nechápe ( má jen ZŠ a o nic nemá zájem ) a mě to hrozně trápí. Žijeme v malém městě, kde není ani třeba kavárna, kam by člověk mohl zajít. A já začínám mít pocit, po tom co jsem se vrátila, že bych chtěla od života víc. Někdy mi přijde, že žiju prostě jako,,buran" - tím nechci nikoho a nic urazit!!
Když si s ním chci o tom promluvit, tak mi řekne, že mi nemá co říct a je vymalováno.
A teď nevím, co mám dělat. Taky mám strach o mamču, řekla mi, že by se trápila, kdybych se odstěhovala. Chtěla bych slyšet vaše názory nebo jestli byl někdy někdo v takovéhle situaci.
Rozhodně doporučuju jít od něho, tohle nebude fungovat.
I když se sem brzo slétne hejno vos, co budou říkat že znají spoustu vysokoškoláků… a bla, bla, ale dosažené vzdělání se s velkou pradvěpodobností kryje s inteligencí, prostě člověk většinou dosáhne takového vzdělání, na které inteligenčně má.
A ten tvůj na to evidentně nemá, když ani netuší k čemu vzdělání je.
Budete se pořád jen míjet, on bude v pohodě, protože vůbec nebude chápat co po něm chceš a ty se budeš trápit, protože budeš žít s pologramotem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nepř.G12
20.11.13 07:53
Pokud nemáte stejné cíle a představu o životě, tak to asi fungovat nebude. Otázka je, jestli se s tím nedá přece jen něco dělat, možná jsi teď vykolejená z toho týdenního výletu, že jsi zažila něco jiného.
- Citovat
- Upravit
20.11.13 08:06
@Anonymní píše:
Ahoj holky, musím jako anonym, kvůli rodině, která sem chodí. Máme s přítelem nějakou krizovku a já jsem odjela na týden za kamarádkou do jiného města. Přítel vůbec se mnou nespí, nic se mnou nepodniká, žijeme spíš jako spolubydlící :/ A já si po tom výletě uvědomila, že takhle žít nechci. Chtěla bych se dál vzdělávat, chodit do divadla, na párty atd. Mám,,jen" VOŠ a chtěla bych si dodělat VŠ, ale přítel to nechápe ( má jen ZŠ a o nic nemá zájem ) a mě to hrozně trápí. Žijeme v malém městě, kde není ani třeba kavárna, kam by člověk mohl zajít. A já začínám mít pocit, po tom co jsem se vrátila, že bych chtěla od života víc. Někdy mi přijde, že žiju prostě jako,,buran" - tím nechci nikoho a nic urazit!!
Když si s ním chci o tom promluvit, tak mi řekne, že mi nemá co říct a je vymalováno.
A teď nevím, co mám dělat. Taky mám strach o mamču, řekla mi, že by se trápila, kdybych se odstěhovala. Chtěla bych slyšet vaše názory nebo jestli byl někdy někdo v takovéhle situaci.
Kdy jindy než teď realizovat nějaké životní touhy, zkusit život, který tě láká? Nic ve zlém, ale rodiče se o děti bojí často, čím starší člověk je, tím méně odvahy má k velké změně a ke zkoušení nových věcí. S partnerem se zřetelně rozcházíte v pohledu na blízkou budoucnost, ale co je mnohem horší, nejde o tom komunikovat. Jestli on reaguje slovy „nemám ti co říct“, tak bych asi dlouho neváhala. To se opravdu těžko komentuje, když protějšek odmítá mluvit o budoucnosti, ale i pokud by mluvil a tvou cestu by odmítal jako nesmysl a tak, věř, že čas, který teď utíká, zatímco se nerozhodně podřizuješ představám někoho druhého, už nejde dohnat. S jistotou bys mu to jednou vyčetla/vyčítala, což na pevnosti vztahu nepřidá, i pokud by vztah byl jinak uspokojivý a pevný. Ale ani na to to příliš z popisu nevypadá, doporučuju dát si ještě nějaký čas na promýšlení, aby to nebyla reakce na týdenní změnu prostředí (ono je něco jiného bezstarostný týden s kámoškou a něco jiného každodenní život, kde jsou i povinnosti) a potom s přítelem znovu promluvit, až budeš mít jasněji. Pokud ti stále nebude mít co říct, je zvláštní nazývat ten vztah partnerstvím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.11.13 08:07
Hele, neni to o tom, ze on ma jen ZS. znala jsem par kluku, co malem nedokoncili ucnak a skoncili by taky se ZS. ale pak se jim rozsvitilo, snazili se, meli zajem, neco je bavilo a sli si za svym. jeden dokonce udelal i VS, druhy sice skoncil maturitou, ale maka si na svem, podnika, dari se mu.
pokud ale clovek o nic zajem nema, tak te to casem ubije. a jak uz padlo - dokazes si predstavit, jak by vedl vase deti?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.11.13 08:13
Rozhodně jdi tudy, kudy tě to táhne. Jsi mladá, bez dětí.
Zůstala jsem ke spokojenosti okolí s něčím podobným jako ty, mám děti a to peklo bych nepřála zažít. Žárlil na to, že jsem s dětmi doma a ještě vydělávám, že si dělám kurzy v novém oboru, žárlil na moji práci, podezíral mě, že jsem nevěrná s „lepšími“ lidmi, se kterými jsem se dostávala pracovně do styku.
A jak to dopadlo?
Proběhlo tam cosi ještě ošklivějšího včetně násilí a závěr je ten, že už s ním ten jeho život sdílet nechci. Můžu buď žít nebo jen přežívat pod něčíma ostřížíma očima. Bude to ještě těžké a s dětmi to bude drastické a hlavně toho chlapa už ze života vymazat nemůžeš, je-li to otec tvých dětí.
V příštím životě budu obezřetněji hledat partnera.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
SasankaB
20.11.13 08:15
Důležitý je kompromis, zkus si s ním ještě jednou promluvit co oba od života čekáte. Pokud nejste schopni se vidět ve stejném snu, tak bych asi odešla. Protože tohle nikam nepovede a jak ty tak on budete žít vedle sebe a ne spolu. Možná by si ještě měla někam odjet a probrat si to v hlavě.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.11.13 08:33
Mně je 25 a jemu 28. Jediné co chce do budoucna je barák, protože v něm vyrůstal a to, že vydělá 13000 nevidí, on prostě chce. Děti s ním zatím nechci a myslím, že on už teď se mnou taky ne. Moji rodiče otravují pořád s vnoučetem, ale já cítím, že to tak prostě nechci. Moje mamka si myslí, že by to tak mělo být, že jsme spolu už 4 roky, tak honem svatba a děti. Ale on přijde z práce domů, nají se, lehne na gauč a kouká na fotbal, už jen ten lahváč mu chybí. A když něco navrhnu, tak se mu nechce. Proto přemýšlím i o té VŠ a tak, nudím se a mám strach, že mi ten život proběhne mezi prsty a nic si neužiju :-/
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
- Jak na chlapa býka - znamení:-)
- Tchýně mě proklela
- Manželka je asexuální
- Poraďte seznamku pro lidi 30+
- Chybí mi šíleně sex
Užitečné odkazy
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj holky, musím jako anonym, kvůli rodině, která sem chodí. Máme s přítelem nějakou krizovku a já jsem odjela na týden za kamarádkou do jiného města. Přítel vůbec se mnou nespí, nic se mnou nepodniká, žijeme spíš jako spolubydlící :/ A já si po tom výletě uvědomila, že takhle žít nechci. Chtěla bych se dál vzdělávat, chodit do divadla, na párty atd. Mám,,jen" VOŠ a chtěla bych si dodělat VŠ, ale přítel to nechápe ( má jen ZŠ a o nic nemá zájem ) a mě to hrozně trápí. Žijeme v malém městě, kde není ani třeba kavárna, kam by člověk mohl zajít. A já začínám mít pocit, po tom co jsem se vrátila, že bych chtěla od života víc. Někdy mi přijde, že žiju prostě jako,,buran" - tím nechci nikoho a nic urazit!!
Když si s ním chci o tom promluvit, tak mi řekne, že mi nemá co říct a je vymalováno.
A teď nevím, co mám dělat. Taky mám strach o mamču, řekla mi, že by se trápila, kdybych se odstěhovala. Chtěla bych slyšet vaše názory nebo jestli byl někdy někdo v takovéhle situaci.