Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@pikola
Ze začátku to byl právě on kdo chtěl na výlety, trávit společný čas, byl pozorný a snažil se o vztah. Postupem času to bylo horší, ale určitě ne to co teď. Každopádně mě to dítě asi otevřelo oči. O miminko jsme se snažili dlouho, dokonce padla věta že on ho až tolik jako já nechtěl. Těžko říct kde se stala ta chyba. Možná že už mě má jistou a já lezu za ním. Je mi z toho smutno.
Jak tu někdo píše, že chlap furt dělá na baráku, tak je to průser.
Toto je tady pořád dokola, s dítětem se celý život změní, pokud si žena zvolí špatně (tím myslím chlapa), tak to takto dopadá, chlap si všeho přestane vážit, nebaví ho to, nebaví ho starat se o dítě, nebaví ho trávit s Vámi čas, je to špatnou volbou partnera, protože ne všichni chlapi jsou takoví, ale bohužel, těch lepších, co mají zájem o rodinu, atd., je málo, tudíž to není ani Vaše chyba, protože jste netušila, že to takto skončí. Většinou jsou všichni hr… do toho mít dítě a najednou ono je to jinak, než jsem si představoval, tak co už, manželka se postará, je přece matka a já si budu žít dál svým životem.
Nevím, co bych poradila nebo takhle, já bych poradila, dát mu pořádnou lekci, vykašlat se na něj a jít si žít svůj život s dítětem, jenže Vy na to nemáte prostředky, takže to se pak těžko rádi. Když bych radila, abyste si žila svuj život s dítětem a teda žila s ním pořád v jedné domácnosti, tak to bude taky jedno velké peklo. Takže dle mého názoru máte dvě možnosti, buď ho budete poslouchat na slovo, pak bude spokojenej, vy budete mít klid, v podstatě budete ta „husička“, že co chlap řekne, to bude nebo se rozhodnete žít jinak a to by znamenalo, odejít od něj, být nezávislá žena s dítětem a on ať si pokračuje v tom, co chce. Za mě rozhodně lepší volba dvě, takze bych hledala všechny cesty jak z toho ven. Dokud nedostane přes čumák, tak si nic neuvědomí a to se můžete stavět na hlavu jak chcete.
Nevybrala sis dobře a žádnej „úžasnej základ na super život“ ti nezajistí, aby tu partner byl pro tebe i pro vaše dítě emočně. Jelikož tě neposlouchá, odjela bych s miminem na měsíc k matce a dala bych si setsakra záležet na tom, aby důvody tvého odjezdu byly naprosto jasné. Milý Járo, oběd máš v troubě a odjíždím k matce, neboť z tebe nemám dojem, že si vážíš mě, našeho vztahu a našeho potomka. Snažila jsem se s tebou o tom mluvit, ale neudělal si čas. Potřebuju si pročistit hlavu a popřemýšlet, co bude dál. Tvoje Babula. P. S. na chodbě nesvítí světlo.
Normální chlap by pár dnů pěnil a pak dovalil kytku a ať jedete domů a že vše bude jinak. Kdyby z jeho strany nebyla žádná odezva, tak bude nutné si přiznat, že jste dost možná jen „položky“ v životě tvého partnera, které si myslí, že by měl mít, aby měl kdo v tom jeho zatraceném baráku bydlet a šůrovat v něm.
Když jsem byla na mateřské, moc mi pomáhalo aspoň jednou týdně zajít na cvičení maminek s dětmi. Byl to pro mě únik ze stereotypu, strašně jsem potřebovala společnost. Můj chlap taky chodil z práce unavený a nebylo mu do řeči. Chtěla jsem se vídat i s kámoškama, ale často to nevyšlo, protože některé z nás onemocnělo dítě. Takže ten kroužek mi moc pomohl. Ono je to těžké, s takhle malým dítětem ženská chlapa potřebuje, i jako živitele, i jako psychickou podporu.
Jako jen tak prásknout dveřma, když máš takhle malé dítě, to nejde, byli byste na tom oba ještě hůř než teď.
Je ti 25, máte roční dítě, píšeš, že jste se snažili dlouho…. Vždyť vy jste se prostě neměli šanci pořádně poznat, mít zážitky, cokoliv…. Přece nejdřív toho člověka poznám a pak si s ním dělám dítě. Jenže ty si prostě hlava nehlava musíš jako malý nezkušeny trdlo dělat hned dítě a je ti jedno s kým…
Ten dům co stavi je váš, jeho nebo jeho rodičů? Jinak, kašle on na tebe? Kašli ty na něj. Choď ven s kamarádkou, za mámou, najdi si své zájmy. Než dítě půjde do školky žijte vedle sebe. Pak můžeš řešit co dál a I jasněji uvidíš jaký vlastně je a co konkrétně ti vadí, ujasnit si, co by mohlo být líp a co jsou jen pohádkové představy.
@Anonymní píše:
Holky už nevím kudy kam. Jsme manželé 3 roky a máme roční dítě. Ale já jsem prostě úplně hotová. Manžel je věčně v práci, když už má volno tak jsou tu jeho rodiče a dělá se na baráku. Jsou to jeho priority a nezajímá ho že mám jeho rodičů po krk a nebo bych ráda I něco jiného. To jsou pak moje hloupé výmysly. Žádný čas na rodinu jako takovou nemá. Nedá si v práci den volna aby byl s námi, neřeší problémy, sex máme spíš z rutiny a taky to podle toho vypadá. Je mi 25 a chci trochu vášně, trochu dobrodružství, trochu lásky, pochopení, cokoliv z jeho strany vůči mě. Přijde mi že jsme jak sourozenci. Já prostě nevím nemůžu takhle dál. A nevím co s ním. Mluvit se s ním nedá protože buď nechce nebo je unavený a nebo mě nechápe a bere to jako útok a brání se. Většinou se na mě totálně naštve až bouchne a věci lítají vzduchem. Nebo prostě přestane úplně mluvit a neodpoví absolutně na nic. Ať ho prosím sebevíc. Nemám ani kam jít, maximálně k mámě a to opravdu nechci. Do manželské poradny nechce. Přitom máme vlastně všechno, úžasnej základ na super život. Ale prostě musí se budovat i vztah ne jen dům a kariéra. Nechci připravit naše dítě o tohle zázemí a rodinu. Chci to nějak opravit, ale nevím jak. Nikoho nemá a nebo to umí teda úžasně skrývat. Kdyby měl někdo radu jak to urovnat nebo klidně i jak odejít a vše sama zvládnout tak budu moc ráda.
stavba je vždy velká zkouška vztahu
Hele máte dítě a barák, který očividně stavíte/opravujete, tak je jasné, že si nebude s váma výletit, als bude makat v práci a na baráku. Mně přijde, že ženský jsou někdy fakt cáklý…všechny by chtěly baráčky a miminka, ale už nedomyslí, jak bude vypadat jejich život ![]()
Jsi mladá nevíš co chceš..bud ráda ze dělá na domě a nemusíte platit nájem nekde. Ty jsi hotová píšeš, ale ten chlap se dře jak blbec pro vás všechny.. Jsi sobecka. Myslíš jen na sebe…prober se nebo zkončíš sama, sice si třeba užiješ trochu ty vášně ale… Zkus si dřít jako tvůj muž a taky třeba nebudeš mít sex na 1 místě… Jestli máš chuť odejít tak utikej, jiná bude za tvyho chlapa pak ráda a za hotový domek taky ![]()
@Anonymní píše:
Holky už nevím kudy kam. Jsme manželé 3 roky a máme roční dítě. Ale já jsem prostě úplně hotová. Manžel je věčně v práci, když už má volno tak jsou tu jeho rodiče a dělá se na baráku. Jsou to jeho priority a nezajímá ho že mám jeho rodičů po krk a nebo bych ráda I něco jiného. To jsou pak moje hloupé výmysly. Žádný čas na rodinu jako takovou nemá. Nedá si v práci den volna aby byl s námi, neřeší problémy, sex máme spíš z rutiny a taky to podle toho vypadá. Je mi 25 a chci trochu vášně, trochu dobrodružství, trochu lásky, pochopení, cokoliv z jeho strany vůči mě. Přijde mi že jsme jak sourozenci. Já prostě nevím nemůžu takhle dál. A nevím co s ním. Mluvit se s ním nedá protože buď nechce nebo je unavený a nebo mě nechápe a bere to jako útok a brání se. Většinou se na mě totálně naštve až bouchne a věci lítají vzduchem. Nebo prostě přestane úplně mluvit a neodpoví absolutně na nic. Ať ho prosím sebevíc. Nemám ani kam jít, maximálně k mámě a to opravdu nechci. Do manželské poradny nechce. Přitom máme vlastně všechno, úžasnej základ na super život. Ale prostě musí se budovat i vztah ne jen dům a kariéra. Nechci připravit naše dítě o tohle zázemí a rodinu. Chci to nějak opravit, ale nevím jak. Nikoho nemá a nebo to umí teda úžasně skrývat. Kdyby měl někdo radu jak to urovnat nebo klidně i jak odejít a vše sama zvládnout tak budu moc ráda.
ty ho budeš tak dlouho hecovat, až odejde on. Chápeš, že se o vás stará, buduje hnízdo, ty chceš zábavu po chlapovi, který jde z práce do práce
@DanielaD přesně tak a věř že se najdou takové které ji tady k odchodu ještě podpoří ptz co je tohle za hrozný život 😄. Ať jde, chlap si najde jinou, možná i lepsi, takovou co si bude vážit toho co pro ně dělá. On to jistě nedělá jen pro sebe a že by ho bavilo se honit jako kr*ten.
@Payus píše:
@DanielaD přesně tak a věř že se najdou takové které ji tady k odchodu ještě podpoří ptz co je tohle za hrozný život:. Ať jde, chlap si najde jinou, možná i lepsi, takovou co si bude vážit toho co pro ně dělá. On to jistě nedělá jen pro sebe a že by ho bavilo se honit jako kr*ten.
už je to tady mnohokrát napsané, že On je ten špatný
Holky už nevím kudy kam. Jsme manželé 3 roky a máme roční dítě. Ale já jsem prostě úplně hotová. Manžel je věčně v práci, když už má volno tak jsou tu jeho rodiče a dělá se na baráku. Jsou to jeho priority a nezajímá ho že mám jeho rodičů po krk a nebo bych ráda I něco jiného. To jsou pak moje hloupé výmysly. Žádný čas na rodinu jako takovou nemá. Nedá si v práci den volna aby byl s námi, neřeší problémy, sex máme spíš z rutiny a taky to podle toho vypadá. Je mi 25 a chci trochu vášně, trochu dobrodružství, trochu lásky, pochopení, cokoliv z jeho strany vůči mě. Přijde mi že jsme jak sourozenci. Já prostě nevím nemůžu takhle dál. A nevím co s ním. Mluvit se s ním nedá protože buď nechce nebo je unavený a nebo mě nechápe a bere to jako útok a brání se. Většinou se na mě totálně naštve až bouchne a věci lítají vzduchem. Nebo prostě přestane úplně mluvit a neodpoví absolutně na nic. Ať ho prosím sebevíc. Nemám ani kam jít, maximálně k mámě a to opravdu nechci. Do manželské poradny nechce. Přitom máme vlastně všechno, úžasnej základ na super život. Ale prostě musí se budovat i vztah ne jen dům a kariéra. Nechci připravit naše dítě o tohle zázemí a rodinu. Chci to nějak opravit, ale nevím jak. Nikoho nemá a nebo to umí teda úžasně skrývat. Kdyby měl někdo radu jak to urovnat nebo klidně i jak odejít a vše sama zvládnout tak budu moc ráda.