Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A takovy byl i pred ditetem? Myslim jestli jezdil za detmi domu jen na tyden.
Zakladatelko, ptáš se jestli je to normální. Tak určitě není. ![]()
A není to takový ten, co má několik rodin, které o sobě navzájem nevědí a pendluje mezi nimi? ![]()
V tomto bych nežila, to není vztah, vždyť si musíte být úplně cizí…
Hele upřímně, kdybych měla říct, za kým budu stát, tak za ním. A docela ho budu obdivovat, jak se dětem věnuje: většina chlapů se na starší vyprdne a kmitá jen kolem nové ženy a nových děcek.
Tobě bych řekla, že máš chlapa z bazaru, s takovýma věcma musíš počítat, a měla bys být dokonce ráda (coby „budoucí bejvalka“, známe to…) (Disclaimer: V této větě byla použita nadsázka.)
Chci říct, není normální, že za vámi nepřijede; na druhou stranu, pokud nemá auto, mohlo by pro něj dvakrát 100 km znamenat ztracený jeden ze sedmi dní, a to věru není málo. Ale - a teď jsem realistická až k cynismu - myslím si, že čím víc budeš dělat scény, tím větší je šance, že si zase najde důvod, proč jet za nimi než za Tebou. Je to blbé, ale je to tak.
Dítě už máte, takže se sami sebe nezbavíte, v tomhle věku ho opravdu víc potřebujou školáci než minimimino, tak jim to všem přej a těš se, že až začně být sranda s vaším miminem, bude zase víc chtít být s vámi. A buď vděčná, že máš odpovědného chlapa.
Příspěvek upraven 31.08.14 v 22:29
@Bibi239 píše:
A není to takový ten, co má několik rodin, které o sobě navzájem nevědí a pendluje mezi nimi?
V tomto bych nežila, to není vztah, vždyť si musíte být úplně cizí…
No taky mi to nepřijde v poradku, jenže co s tím…
1.Prestehovat se za nim do ciziny
2.On se vrátí pracovně zpět do Ceska
3.vztah ukoncit
4. Nechat to byt…
Nevim na kterou volbu se cítit, co je ochtny partner měnit, co..ty, jestli tě napadá jeste dalsi varianta…drzim palce
Před dítětem jsme byli spolu, tedy jsem chápala, že s dětmi chce být. Ale ve druhém měsíci těhotenství jsem odešla. Žádala jsem ho, zda by se na výročí úmrtí našeho prvního dítěte (které se nenarodilo živé) nemohl odprostit od toho, co chce on a jeho děti.. a jestli by mohl být se mnou. Zajít zapálit svíčku, položit květinu.. čekala jsem, že se objeví. Ale nic, odjel za dětmi s konstatováním že on je potřebuje a oni jeho. Týden před porodem jsem myslela, že už rodím.. měla jsem bolesti. Volala jsem mu, zda by nemohl dojet. Nemohl, na víkend měl děti. Teprve tehdy mi to začalo být proti srsti.. žádala jsem ho pouze dvakrát v životě, aby byl se mnou.. abych já a dítě.. jsme byli na prvním místě, když je to opravdu důležité. Ostatně, ani u prvního nedojel do nemocnice. Nechal mě, abych dojela pak já za ním.. to jsem ale přisuzovala tomu, že je zřejmě z toho přešlý a nechce zbytečně se drásat. Teď si tak nějak říkám, že jsem mu já.. a naše děti byli asi jedno.. a jsme. Když mu toto řeknu, urazí se a začne vyskakovat, jak to vůbec můžu říci? Že nevím, jaké to je neustále makat. Vím.. a také vím, že mu tady roste dítě, které ho nezná. A nepoznává.
Normální to není ale bývá to. mám několik kamarádek jenž si vzali chlapa co měl děti z 1. manželství a funguje to tam podobně. své děti do zoo nevezme ale ty první děti tahá všude možně, na ty si čas i finance udělá. myslím že prostě má dojem že jim víc dluží když jsou z toho rozvedeného manželství chuďátka… tak to bohužel bere i okolí, my třeba rovna teď jsme rozhádaní s tchýní, co ta předvádí z toho se zvedá žaludek. její dcera se rozvádí tak najednou je vnouček to chuďátko z rozvedené rodiny a ostatní vnoučata pro ní přestali existovat. malou(6. měsíční) si nechce vzít ani do náruče, když tam přijedeme tak na ní ani nekoukne…lítá jen za tím vnoučkem chudáčkem, dokonce mě sjela že jí budí moje tehdy 6. týdenní mimi jejího miláčka… pak se div otcům, když tohle předvádí babičky
Zakladatelko, milujes ho? Jestli ne, pak bych se na Tvem miste snazila najit si jineho partnera, ktery s Tebou a tvym ditetem bude normalne zit a resit kazdodenni strasti i slasti.
Hele, po tom druhem příspěvku, ty jsi už teď v podstatě na všechno sama…nebude ti lepe samotné i dal? Nevim, nerada radím někomu v jeho vztahu…ale ty už si proste vším zlým procházíš sama…
Já jsem mu to nevyčítala. Až teď ve mě bouchly saze. Bylo mi to líto. A pokud začne být zodpovědný, tak až ve chvíli, kdy já o to nebudu stát.
Mě jde pouze o to, že i já strádám. Zodpovědný je pouze k dětem z předchozího manželství. Tam to všechno jde jak má. Ale já musím na vše čekat. Od toho až se ozve, po příspěvek na naše dítě, po to, až se snad jednou ukáže, aby zase zmizel. Vyplňuje díry u dětí, kteří mají milujícího tatínka tam. Chápu, že o ně nechce přijít. Sama si to nedokážu představit. Na druhou stranu, má tady také jedno dítě, které potřebuje tátu.
Něco na tom pravdy je. Neříkám, že ne. Ale, cítím se s dítětem odstrčená.
Není to normální. Měl by se starat o tebe a miminko, určitě potřebuješ pomoc a oporu. K čemu je takový chlap? Je hezké, že má zájem o své děti..ale teď ho potřebujete VY.. V takovém vztahu bych nebyla, už kvůli tomu malému drobkovi..
Myslím, že tento vztah nemá žádnou budoucnost, podle toho co píšeš. Aby chlap upřednostňoval děti z předchozího vztahu a novému se věnoval minimálně nebo vůbec, to bych teda já osobně nesnesla. Aby za mnou a dítětem ani nepřijel za celý měsíc a argumentoval tím, že někdo ho potřebuje více…tak proč s nimi teda nezůstal? A Vy, jeho nová rodina ho jako nepotřebujete nebo co si myslí? Má zřejmě náročnou práci, ale to není žádná omluva, kdyby chtěl, jistě by si mohl najít něco blíže a třeba i měně náročného, otázka je, jestli by to utáhl finančně, když zřejmě musí živit 2 rodiny
.
Z osobních důvodů a možných dopadů, bych ráda vložila tento příspěvek anonymně.
Nedávno jsem porodila své první dítě. Partner pracuje na druhém konci sousedního státu a „domů“ se vrací jednou za měsíc na týden. S tím, že čas rozděluje mezi mě a dítě a děti z předchozího manželství.
O prázdninách měl mít děti, odjel. Nezajímalo ho, že jsme se už přes měsíc neviděli a neviděl ani naše společné dítě. Prostě jel na druhý konec ČR, aby byl s nimi. Pak znova odjel do zahraničí. Teď se vrací kvůli dětem z prvního manželství, jdou do školy a chce je doprovodit. Chápu. Ale přeletí celý sousední stát, půlku ČR a při otázce, zda dojede i za námi mi oznámí, že to je daleko (cca 100 km)… v poměru s 1200 km za dětmi z prvního manželství.
Už v minulosti jsem si všimla, že pro své první děti udělá všechno a vykroutí se ze všeho, všechno položí, jen aby ji byl „za dobře“. Co se týče ale nás (a to nejen po té stránce fyzické), musíme čekat, nějak to pochopit, smířit se s tím, protože tak to prostě je.
Snažila jsem se s ním na toto téma mluvit xkrát. On tvrdí, že ho potřebují. Nenamítala bych nic, kdyby byl s námi. Ale s námi není také. Dnes jsem mu poslala suché konstatování prostřednictvím sms. Kde stálo, že je sice hezké že se snaží, aby na něj jeho děti nezapomněli. Ale že si vůbec neuvědomuje, že je tu ještě menší dítě, které ho vůbec nezná.
Nevím co mám dělat. Moc mě to trápí. On si to dokáže odůvodnit vždy tak, že já jsem ta žárlivka a nepřející. Ale vzhledem k tomu, co máme za sebou a co jsem s ním vydržela, ustála a v čem jsme se díky němu brodili, si nemyslím, že ta sobecká jsem zde já.
Nepřijde mi prostě normální, že pro ně udělá vše, přejede pomalu dva státy a pro nás? Je 100 km hrozná dálka a věci kolem hrozně komplikované a prostě to nejde..už nevím co mám dělat. Domlouváním to nešlo, ani když jsem přitvrdila a odešla od něho z domu. Tvrdí, že nás miluje.. ale podle mě, to jsou jen prázdná slova. Stojím na rozcestí a nevím, kudy se vydat.