Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj ![]()
Přítel mě pořádal o ruku a věk na to už taky mám. Celou dobu jsem si to přála, ale teď pochybuji..
Ano, dostala jsem krásný prsten, všude ho ukazuji, chlubím se..Je to krásné být zasnoubená, ale začíná mě napadat, co mi vlastně svatba dá? Budu manželka, očekává se ode mě, že se tak budu chovat-stanu se domácím spotřebičem? Můj partner je takovej, že si myslí, že k plotně patří jen žena a já se tomu roky vyhýbám a dělám to tak, jak chci já..ale nezlomí mě to?
Co vlastně ženě svatba dává? Svatbu máme až za rok a já stresuji už teď
Svatbou se většinou vůbec nic nezmění - jen příjmení. To až s příchodem dětí. ![]()
Tak ja moc nevim, jaky je rozdil v tom, jestli zijes s tim clovekem jako pritelem nebo jako manzelem. Ja jsem zastancem konzervativniho pristupu a to vzit se nez dojde na deti.
Zasnoubeni-svatba mi prijde proste jako rozhodnuti, ze to s tim clovekem myslim opravdu vazne a pokud mozno navzdy nebo aspon na co nejdyl ![]()
Pokud spolu zijete, tak veci jako kdo bude varit se vetsinou utrepou uz pred svatbou a „papir“ na tom moc nemeni. Ovsem jake ma nazory tvuj pritel, to vis ty.
Co zenskou vetsinou zlomi neni svatba, ale par let doma na materske - to mam pocit spis, ze se nektere stavaji „domacimi spotrebici“, ale neni to vzdycky vina chlapa.
Já se nikdy vdávat nechtěla, znamenalo to pro mě jen papír a neviděla jsem žádné přínosy. Pak najednou přišlo z ničeho nic rozhodnutí, že to uděláme a nemám rozhodně pocit, že bych se stala spotřebičem. Naopak to náš vztah upevnilo, manžel mi každý den dává najevo, že mě miluje a že je takto šťastný, už víš, že ten druhý s Tebou opravdu počítá napořád a určitě jsem ráda, že dítě přijde do kompletní rodiny.
Kdo od tebe očekává, „že se tak budeš chovat“?
Jestli nastávající muž, tak bych si ho teda nebrala.
Jestli okolí, tak ti to může být šumák.
A taky si myslím, že větší zlom a „zátěž“ je být doma s miminem.
Jak dlouho jste spolu? Žijete spolu? Vdávala jsem se po deseti letech vztahu a sedmi letech žití ve společné domácnosti. Svatbou se mi změnilo jenom příjmení, jinak vůbec nic. Obří změna nastala až s dítětem.
Já bych si takového chlapa nebrala.
Nicméně pokud nemáte děti tak se nic moc nezmění. Leda jméno a to, že kdyby se něco stalo tak vás budou kontaktovat.
Ahoj, tak tuhle otázku řeším taky. Proč například vzniklo rčení: svatební oznámení je úmrtním listem lásky? Nic nezabíjí vztah tak jako jistota. Po svatbě se mění přeci i frekvence sexu, před svatbou často, po svatbě stále míň. Navíc někteří lidé se po svatbě hodně změní, dělají si co chtějí. Přestanou se snažit. Nestane se vztah po svatbě nuda, jistota, s postupně mizející vášní?
Záleží asi na typu osobnosti. Možná popisuji jen ty nevyzrálé… nevím. Bez svazku se lidé myslím víc snaží, necítí se svázáni.
Odpověz si na otázku, jestli s tím člověkem chceš strávit zbytek života. Jestli bude odpověď ANO, tak si ho klidně vezmi…
vaše soužití svatba nezmění. Ale přijde mi to takové jednodušší, kdyby se něco nedejbože stalo… jako manželka máš na spoustu věcí nárok automaticky. Doktoři s tebou budou mluvit apod…
@illarossa Druhá strana mince je, že to člověku může dát větší pocit jistoty a pevného zázemí.
Já se vdávat nechtěla, dokud nepřišli děti, teď už si mě přítel vzít nechce, tak mám smůlu ![]()
@SisiDeLaMia píše:
AhojPřítel mě pořádal o ruku a věk na to už taky mám. Celou dobu jsem si to přála, ale teď pochybuji..
Ano, dostala jsem krásný prsten, všude ho ukazuji, chlubím se..Je to krásné být zasnoubená, ale začíná mě napadat, co mi vlastně svatba dá? Budu manželka, očekává se ode mě, že se tak budu chovat-stanu se domácím spotřebičem? Můj partner je takovej, že si myslí, že k plotně patří jen žena a já se tomu roky vyhýbám a dělám to tak, jak chci já..ale nezlomí mě to?
Co vlastně ženě svatba dává? Svatbu máme až za rok a já stresuji už teď
Už to, že máš jisté pochybnosti, může být tvoje intuice, která ti asi něco napovídá. Manželství samo o sobě je takové, jaké si ho uděláte. Můžete si vytvořit ráj na zemi, anebo peklo na zemi. Nevím, proč by jsi se mělá stát spotřebičem. To zase záleží jenom na tobě, jakou pozici v manželství zaujmeš hned od začátku. Pokud se budeš chovat jako hospodyně, uklízečka, maminka, k tomu něco jako matka roku a „superžena“, která to všechno zastane a ještě bude dělat manželovi teplé večeře, snídaně, svačiny a pořád jenom čekat na „páníčka“ doma, jako věrný pejsek, tak to bych se mohla na celé manželstí rovnou vykašlat. Ovšem pokud se budeš chovat pořád tak trochu jako milenka, nebude vždy vzorně naklizeno, nebude možná ani uvařeno, naopak, budeš více myslet na sebe, vždy hezky upravená, necháš se hýčkat, ochraňovat, a budeš se tak trochu chovat jako milenka i v běžném životě, to znamená, že ho budeš více chválit, povzbuzovat, obdivovat, pak i manžel se dovede chovat pozorně a galantně i po letech manželství. Ovšem pozor, záleží hodně na výběru partnera, protože z některých typů mužů gentlemana neuděláš, stejně jako z některých typů žen nikdy nebudou
noblessní dámy. To je jako když by někdo chtěl udělat z trabanta mercedes. ![]()
Příspěvek upraven 29.09.15 v 10:43
S partnerem se známe 7 let, z toho rok žijeme spolu, měsíc a půl jsme manželé, ale manželstvím se nic nezměnilo. Vše se změnilo před 5 měsíci když se nám narodila holčička. Je to mazec ![]()
@SisiDeLaMia píše:
AhojPřítel mě pořádal o ruku a věk na to už taky mám. Celou dobu jsem si to přála, ale teď pochybuji..
Ano, dostala jsem krásný prsten, všude ho ukazuji, chlubím se..Je to krásné být zasnoubená, ale začíná mě napadat, co mi vlastně svatba dá? Budu manželka, očekává se ode mě, že se tak budu chovat-stanu se domácím spotřebičem? Můj partner je takovej, že si myslí, že k plotně patří jen žena a já se tomu roky vyhýbám a dělám to tak, jak chci já..ale nezlomí mě to?
Co vlastně ženě svatba dává? Svatbu máme až za rok a já stresuji už teď
Pokud je vztah zdravý, rovnocenný tak se nic nezmění.
Pokud bude jeden z Vás majetnický a bude nastavovat jiná pravidla než byla teď tak půjde do kytek ![]()
V manželství by se nic měnit nemělo, nemělo by být takovéto majetnické: ty jsi můj muž/má žena a tak se budeš chovat. Teď nesmíš tam a tam, nebudeš /ne/dělat to a to.
Pro mě osobně je manželství výší level lásky. Už nejsme jen dva lidé co spolu žijí, ale už jsme taková ta oficiální rodina. U nás se nezměnilo nic krom jména, a stavu v občance, a taky cedulky u zvonku. ![]()
Bude to takové, jaké si to nastavíš.
Samozřejmě, pokud přítel je typ „ženská patří k plotně“, tak je možné, že na tebe jako na manželku začne víc tlačit (páč tě bude mít okroužkovanou, ideálně ještě těhotnou). To musíš vědět ty, jak to z něj cítíš. Vyhýbáš se tomu, a jsou z toho doma nepokoje, nebo je s tím smířený i on? Jak dlouho jste spolu? Ono se dá přetvařovat rok, možná i dva, ale třeba deset let už by to nedal…
Dej na svůj instinkt, můžeš si podržet zadní vrátka, kdyby šlo do tuhého - nějakou finanční rezervu, neprodávat hned byt, pokud nějaký máš a po svatbě by on chtěl, abys ho dala pryč, že ho nepotřebuješ atd.
Jinak já jsem v tomhle špatný rádce, žiju s chlapem přes šestnáct let na psí knížku, svatba by náš vztah téměř jistě nezměnila ani tak ani tak. Jediným rozdílem by bylo, že budu mít běhání se změnou příjmení a budu mít prstýnek, který stejně budu nosit nepravidelně, protože si pořád kvůli spoustě prácí šperky sundavám a jsem pak schopná chodit další týden bez nich, než si vzpomenu, že bych si je mohla zase vzít zpátky… ![]()