Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ja mam pocit, ze to mam take tak podobne, spoustu kamaradu, sama pocit dobrych vztahu, ale ti kluci mne nemilovali opravdu (5 do tricitky), i kdyz asi 2 celkem ano a nebyli problematicti, ale take se kvuli mne nepretrhli a jeden me trochu vyuzival, ale jen trochu, nic dramatickeho. A dva partneri uplna tragedie/psycho, i kdyz to zacalo normalne, a muj prvni kluk se mnou byl kvuli vzhledu, jakoze jsem nej holka na stredni, ale fakt me nemel rad. Byla jsem i vdana a tam laska uz vubec ne. A prvni, co mne pak vazne a dlouho miloval, a tim jsem si jista, byl zenaty se zavazky. Takze take uplne nanic.
Ale z principu bych se ptala, jestli si milovala ty je, ja totiz asi uplne ne. Ja jsem milovala az toho, kdo mne miloval.
Jenze pak je take milovani, jako uprimny cit, treba na cely zivot - anebo to, ze s nekym jsi, protoze jsi se pro to rozhodla a jste spolu radi a nezradite se, a pritom tam neni ten cit a souhra tak silna. To druhe urcite najdes. A to prvni snad taky.
Ja vim, je to skoro smutne.
Taky si myslim, ze kluci chteji nejak citit, ze ti neco davaji, ze je potrebujes (ale ne jakoze needy), aby te mohli milovat, a takovi, co to dokazou, te pak milovat budou, pokud se jim za to budes vdecna. Tak jen takove najit.
Příspěvek upraven 27.08.22 v 00:53
Holky, s klukama je to těžký, ti kolikrát zjistí, že holku mají rádi, až když o ní přijdou.
Zakladatelko, ti tví ex společný znak měli - ani jeden nebyl schopný/ochotný se starat o tebe. Šlo jim jen o sebe.
Jsi ještě mladá, rozhoď sítě, zaregistruj se na seznamky a hledej. Pořádně to tam prober a zaměř se na pracovité a nesobecké. A z nich si vyber si toho, s kým ti bude příjemně a pro kterého budeš na prvním místě. Musíš ale hledat a ne se zavírat doma
![]()
Jako bych to psala já.. I mně bude 30 a vztahů takových za sebou víc. Snad tu napíše někdo, kdo to měl podobně a teď je šťastný a milovaný. Dá mi to naději
Vždycky když někdo popisuje svůj život, jak na něj ostatní byli zlí, jak bývalí partneři byli toxičtí, neschopní, manipulátoři a kdesi cosi, tak to akorát ukazuje na to, že chyba neni v ostatních. Toxicky je sám.
Zakladni chyba je myslet, ze partner bude milovat tebe. Laska je o tom, ze se milujete navzajem. Takze se neptej, jestli te tvi ex milovali, ale jestli jsi milovala ty je. A stejnym způsobem i do budoucna: nehledej cloveka, ktery te bude milovat, hledej cloveka, se kterym se budeme milovat navzajem.
Hluboky, milujici cit (neplést se zamilovanosti, to je jen chemie) totiz přijde az casem ze vzajemneho porozumění, spolecnych prožitku, hadek a nasledneho usmireni, atd. Pokud tohle ve vztahu chybi, nemuze prejit do te lasky, kterou hledas.
Za me neexistuje neco jako „charakterova vada“, ktera by od tebe potencialni partnery odhanela. Jde jen o to najit cloveka, se kterým jsi kompatibilni. Rikas, ze tvi ex byli dost rozdilni, ale v nekterych ohledech si mohli byt dost podobni. Manipulativni, sebestredni, bezohledni. Na to musis prijit sama. A pak hledat uplny opak. ![]()
@Anonymní píše:
Ja mam pocit, ze to mam take tak podobne, spoustu kamaradu, sama pocit dobrych vztahu, ale ti kluci mne nemilovali opravdu (5 do tricitky), i kdyz asi 2 celkem ano a nebyli problematicti, ale take se kvuli mne nepretrhli a jeden me trochu vyuzival, ale jen trochu, nic dramatickeho. A dva partneri uplna tragedie/psycho, i kdyz to zacalo normalne, a muj prvni kluk se mnou byl kvuli vzhledu, jakoze jsem nej holka na stredni, ale fakt me nemel rad. Byla jsem i vdana a tam laska uz vubec ne. A prvni, co mne pak vazne a dlouho miloval, a tim jsem si jista, byl zenaty se zavazky. Takze take uplne nanic.Ale z principu bych se ptala, jestli si milovala ty je, ja totiz asi uplne ne. Ja jsem milovala az toho, kdo mne miloval.
Jenze pak je take milovani, jako uprimny cit, treba na cely zivot - anebo to, ze s nekym jsi, protoze jsi se pro to rozhodla a jste spolu radi a nezradite se, a pritom tam neni ten cit a souhra tak silna. To druhe urcite najdes. A to prvni snad taky.
Ja vim, je to skoro smutne.
Taky si myslim, ze kluci chteji nejak citit, ze ti neco davaji, ze je potrebujes (ale ne jakoze needy), aby te mohli milovat, a takovi, co to dokazou, te pak milovat budou, pokud se jim za to budes vdecna. Tak jen takove najit.
To je pravda…
@Anonymní píše:
Ja mam pocit, ze to mam take tak podobne, spoustu kamaradu, sama pocit dobrych vztahu, ale ti kluci mne nemilovali opravdu (5 do tricitky), i kdyz asi 2 celkem ano a nebyli problematicti, ale take se kvuli mne nepretrhli a jeden me trochu vyuzival, ale jen trochu, nic dramatickeho. A dva partneri uplna tragedie/psycho, i kdyz to zacalo normalne, a muj prvni kluk se mnou byl kvuli vzhledu, jakoze jsem nej holka na stredni, ale fakt me nemel rad. Byla jsem i vdana a tam laska uz vubec ne. A prvni, co mne pak vazne a dlouho miloval, a tim jsem si jista, byl zenaty se zavazky. Takze take uplne nanic.Ale z principu bych se ptala, jestli si milovala ty je, ja totiz asi uplne ne. Ja jsem milovala az toho, kdo mne miloval.
Jenze pak je take milovani, jako uprimny cit, treba na cely zivot - anebo to, ze s nekym jsi, protoze jsi se pro to rozhodla a jste spolu radi a nezradite se, a pritom tam neni ten cit a souhra tak silna. To druhe urcite najdes. A to prvni snad taky.
Ja vim, je to skoro smutne.
Taky si myslim, ze kluci chteji nejak citit, ze ti neco davaji, ze je potrebujes (ale ne jakoze needy), aby te mohli milovat, a takovi, co to dokazou, te pak milovat budou, pokud se jim za to budes vdecna. Tak jen takove najit.
Příspěvek upraven 27.08.22 v 00:53
Přečti si knížku Pozor! Srdce muže od Kevina Lemana.
@HappyPotato píše:
Zakladni chyba je myslet, ze partner bude milovat tebe. Laska je o tom, ze se milujete navzajem. Takze se neptej, jestli te tvi ex milovali, ale jestli jsi milovala ty je. A stejnym způsobem i do budoucna: nehledej cloveka, ktery te bude milovat, hledej cloveka, se kterym se budeme milovat navzajem.Hluboky, milujici cit (neplést se zamilovanosti, to je jen chemie) totiz přijde az casem ze vzajemneho porozumění, spolecnych prožitku, hadek a nasledneho usmireni, atd. Pokud tohle ve vztahu chybi, nemuze prejit do te lasky, kterou hledas.
Za me neexistuje neco jako „charakterova vada“, ktera by od tebe potencialni partnery odhanela. Jde jen o to najit cloveka, se kterým jsi kompatibilni. Rikas, ze tvi ex byli dost rozdilni, ale v nekterych ohledech si mohli byt dost podobni. Manipulativni, sebestredni, bezohledni. Na to musis prijit sama. A pak hledat uplny opak.
Ty jo, máš asi pravdu. V noci jsem o tom začala přemýšlet a teď vidím, že si to budu muset v sobě ještě hodně zpracovat. I když jsem myslela, že neuzavřenej mám jen ten poslední vztah. Myslela jsem, že jsem milovala všechny, ale vlastně nevím, jak poznám, že jsem někoho milovala. Ten první a poslední vztah mi hodně ublížil, ale nemusela to být láska. U toho posledního jsem taky zklamala sama sebe, že jsem někomu dovolila, aby se takhle ke mě choval a mám trochu strach, že by se to mohlo opakovat.
Ach jo, vztahy jsou složitý a přitom to u některých párů vypadá tak jednoduše.
Měla jsem to podobně a nakonec když jsem začala o sobě pořádně přemýšlet, našla jsem chybu v sobě a problém to vyřešilo, milujiciho partnera jsem našla. Kvůli špatným vzorcum vztahů z dětství a vlastně až do dospělosti jsem se sama neuměla ve vztazích chovat, od výběru partnerů až po své vlastní fungování. Když jsem to s pomocí psychologa dokázala rozklicovat, tak jsem se z toho bludného kruhu dostala, našla si člověka se kterým opravdu máme hodně společného a jsme kompatibilní a zároveň mu i já umím tu lásku, porozumění a co potřebuje dát.
@Anonymní píše:
Uvědomila jsem si, že mě žádný partner nikdy opravdu nemiloval a celkem mě to vzalo.
První kluk se mnou byl jenom kvůli vzhledu. Vím to, protože jsem jednou u něj našla papír s mým jménem a pak ještě jedné holky, kde si psal klady každé z nás. U mě bylo jen “je hezká” a “nechci jí ublížit”.
Druhý byl dost sebestředný, vždycky všem říkal, že se mu líbí moje nohy a nikdy se mě na nic nezeptal (jak jsem se měla, co jsem dělala, atd). Mluvil jen o sobě.
Třetí měl nějaký psychický problém, celý vztah byl na práškách a bylo to prostě takový nijaký.
A poslední byl manipulátor, který mě hodně ničil - to by bylo na samostatné téma, asi to pochopí jen ty, co si tím prošly. Ale jsem si jistá, že ani u něj láska nebyla, jen potřeba vlastnit.
Po tom posledním vztahu jsem se rozhodla zůstat sama a mužům se vyhýbám. Teď jsou to tři roky single života a začínám se cítit sama. Jenže jsem si právě uvědomila, že mě vlastně nikdy nikdo nemiloval a začínám si myslet, že se mnou je něco špatně. Ale jak přijít na to, co to je?
Nikdy mě nenapadlo, že by se mnou bylo něco v nepořádku, kamarádek i kamarádů mám hodně, mají mě rádi, hodně jich nechápe, proč jsem sama. Jen ty vztahy prostě nikdy dobrý nebyly. A každý můj ex byl úplně jiný, tak to nebude tím, že si vybírám stejné typy… Chtěla bych aspoň jednou v životě zažít opravdový milující vztah…
Omlouvám se, jestli to zní zmateně, píšu to tak, jak mi to přichází na mysl. Jestli je něco nejasného, ráda doplním. Ale byla bych moc ráda za jakoukoli zkušenost, radu, tip,…co se sebou, jestli je možnost mít hezký vztah, když jsem ho nikdy neměla a už mi táhne na 30, jestli na to už není pozdě, jestli nejde o nějakou zásadní charakterovou vadu, se kterou nic nenadělám,…asi to takhle na dálku nepoznáte, ale budu vděčná za cokoli.
Jak to mas s rodiči?
@Mamhlucnehosouseda píše:
Vždycky když někdo popisuje svůj život, jak na něj ostatní byli zlí, jak bývalí partneři byli toxičtí, neschopní, manipulátoři a kdesi cosi, tak to akorát ukazuje na to, že chyba neni v ostatních. Toxicky je sám.
S tím nesouhlasím.
@Anonymní píše:
Ty jo, máš asi pravdu. V noci jsem o tom začala přemýšlet a teď vidím, že si to budu muset v sobě ještě hodně zpracovat. I když jsem myslela, že neuzavřenej mám jen ten poslední vztah. Myslela jsem, že jsem milovala všechny, ale vlastně nevím, jak poznám, že jsem někoho milovala. Ten první a poslední vztah mi hodně ublížil, ale nemusela to být láska. U toho posledního jsem taky zklamala sama sebe, že jsem někomu dovolila, aby se takhle ke mě choval a mám trochu strach, že by se to mohlo opakovat.
Ach jo, vztahy jsou složitý a přitom to u některých párů vypadá tak jednoduše.
Zklamani v sobe zpracuj a pouc se z toho. Ted uz vis, jake jsou pocatecni priznaky toxickeho vztahu, vis treba i chyby, ktere jsi udelala, jako treba ignorovala první varovne znaky, nechala si neco líbit atd. Popremyslej o tom, vezmi si z toho, co muzes, a zbytek nech v minulosti. Pokud s tim budes mit problémy, urcite nevahej zkusit treba psychoterapii.
Nejsem vubec romanticky typ, abych tady vypravela neco o lasce na prvni pohled a tak. Nicmene pokud mam mluvit ze svoji zkusenosti, kdyz jsme se dali s partnerem dohromady, klapalo nam to od zacatku. Nejakou dobu uz jsme se znali pres net (hrali jsme spolu online hru), takze odpadlo takove to otukavani, seznamovani, prvni rande atd. Rozumeli jsme si, tahlo nas to k sobě i přes internet, nazivo nam to taky cvaklo a od te doby jsme spolu ![]()
Myslím, ze az najdes cloveka, se kterym jsi ve vztahu kompatibilní a opravdu si budete rozumet, nebudes pochybovat. U me se obcas nekdo divi, ze mi nevadi, ze pritel dela v převážné zenskem kolektivu, ze jde treba s kamaradkou sam na veceri, jemu zase nevadi, ze muj nejlepsi kamarad je chlap, ze si volame, navstevujeme se atd. Ale mame mezi sebou vybudovanou takovou duveru a porozumění, ze ani na okamzik o tom druhem nepochybujeme. Vime, ze se navzajem milujeme, protože z naseho vzajemneho chovani je to i po letech znat.
Az najdes nekoho, s kym budes mit potencial mit takto hluboky vztah, myslím, ze to od zacatku oba vycitite a bude to znat.
@Anonymní píše:
Měla jsem to podobně a nakonec když jsem začala o sobě pořádně přemýšlet, našla jsem chybu v sobě a problém to vyřešilo, milujiciho partnera jsem našla. Kvůli špatným vzorcum vztahů z dětství a vlastně až do dospělosti jsem se sama neuměla ve vztazích chovat, od výběru partnerů až po své vlastní fungování. Když jsem to s pomocí psychologa dokázala rozklicovat, tak jsem se z toho bludného kruhu dostala, našla si člověka se kterým opravdu máme hodně společného a jsme kompatibilní a zároveň mu i já umím tu lásku, porozumění a co potřebuje dát.
Vyrůstala jsem s mamkou a otčímem. Mamka si od něj nechala líbit strašně moc věcí a mě to vždycky rozčilovalo, zastala jsem se jí a dostala jsem od otčíma nařezáno. Mamka se mě nikdy nezastala. Bylo to celý špatně no… Vždycky jsem si říkala, že tohle bych si nikdy líbit nenechala. No a asi jsem si vybrala podobně (teda toho posledního, v těch prvních třech vztazích násilí ani manipulace nikdy nebyla, spíš naopak nezájem). Vlastně nikdy jsem v životě neměla muže, se kterým bych se cítila milovaná a v bezpečí, asi ta chybějící otcovská figura udělá fakt hodně. A myslím, že mamce jsem taky nikdy tak úplně neodpustila, i když je to moje máma a miluju jí.
@HappyPotato píše:
Zklamani v sobe zpracuj a pouc se z toho. Ted uz vis, jake jsou pocatecni priznaky toxickeho vztahu, vis treba i chyby, ktere jsi udelala, jako treba ignorovala první varovne znaky, nechala si neco líbit atd. Popremyslej o tom, vezmi si z toho, co muzes, a zbytek nech v minulosti. Pokud s tim budes mit problémy, urcite nevahej zkusit treba psychoterapii.Nejsem vubec romanticky typ, abych tady vypravela neco o lasce na prvni pohled a tak. Nicmene pokud mam mluvit ze svoji zkusenosti, kdyz jsme se dali s partnerem dohromady, klapalo nam to od zacatku. Nejakou dobu uz jsme se znali pres net (hrali jsme spolu online hru), takze odpadlo takove to otukavani, seznamovani, prvni rande atd. Rozumeli jsme si, tahlo nas to k sobě i přes internet, nazivo nam to taky cvaklo a od te doby jsme spolu
Myslím, ze az najdes cloveka, se kterym jsi ve vztahu kompatibilní a opravdu si budete rozumet, nebudes pochybovat. U me se obcas nekdo divi, ze mi nevadi, ze pritel dela v převážné zenskem kolektivu, ze jde treba s kamaradkou sam na veceri, jemu zase nevadi, ze muj nejlepsi kamarad je chlap, ze si volame, navstevujeme se atd. Ale mame mezi sebou vybudovanou takovou duveru a porozumění, ze ani na okamzik o tom druhem nepochybujeme. Vime, ze se navzajem milujeme, protože z naseho vzajemneho chovani je to i po letech znat.
Az najdes nekoho, s kym budes mit potencial mit takto hluboky vztah, myslím, ze to od zacatku oba vycitite a bude to znat.
Přesně tohle bych chtěla někdy zažít. Tu oboustrannou důvěru, moct se bavit o čemkoli a nebát se…
Uvědomila jsem si, že mě žádný partner nikdy opravdu nemiloval a celkem mě to vzalo.
První kluk se mnou byl jenom kvůli vzhledu. Vím to, protože jsem jednou u něj našla papír s mým jménem a pak ještě jedné holky, kde si psal klady každé z nás. U mě bylo jen “je hezká” a “nechci jí ublížit”.
Druhý byl dost sebestředný, vždycky všem říkal, že se mu líbí moje nohy a nikdy se mě na nic nezeptal (jak jsem se měla, co jsem dělala, atd). Mluvil jen o sobě.
Třetí měl nějaký psychický problém, celý vztah byl na práškách a bylo to prostě takový nijaký.
A poslední byl manipulátor, který mě hodně ničil - to by bylo na samostatné téma, asi to pochopí jen ty, co si tím prošly. Ale jsem si jistá, že ani u něj láska nebyla, jen potřeba vlastnit.
Po tom posledním vztahu jsem se rozhodla zůstat sama a mužům se vyhýbám. Teď jsou to tři roky single života a začínám se cítit sama. Jenže jsem si právě uvědomila, že mě vlastně nikdy nikdo nemiloval a začínám si myslet, že se mnou je něco špatně. Ale jak přijít na to, co to je?
Nikdy mě nenapadlo, že by se mnou bylo něco v nepořádku, kamarádek i kamarádů mám hodně, mají mě rádi, hodně jich nechápe, proč jsem sama. Jen ty vztahy prostě nikdy dobrý nebyly. A každý můj ex byl úplně jiný, tak to nebude tím, že si vybírám stejné typy… Chtěla bych aspoň jednou v životě zažít opravdový milující vztah…
Omlouvám se, jestli to zní zmateně, píšu to tak, jak mi to přichází na mysl. Jestli je něco nejasného, ráda doplním. Ale byla bych moc ráda za jakoukoli zkušenost, radu, tip,…co se sebou, jestli je možnost mít hezký vztah, když jsem ho nikdy neměla a už mi táhne na 30, jestli na to už není pozdě, jestli nejde o nějakou zásadní charakterovou vadu, se kterou nic nenadělám,…asi to takhle na dálku nepoznáte, ale budu vděčná za cokoli.