Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Normální rodinné vztahy?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.8.18 22:07
Můžu odpovědět na první dvě otázky:
1. Jednou měsíčně se stýkáme s mojí matkou. S jeho rodiči jsme se scházeli také jednou měsíčně, ale po nedávném incidentu jsme kontakt přerušili. Jestli na čas, nebo navždy je ve hvězdách. S mým otcem se moc nestýkáme. Za čtyři roky, co bydlím s chlapem, jsem ho viděl asi třikrát.
2. S partnerem se shodneme na všem a jsme přístupni kompromisům. Jeho rodina nás ovlivňovala minimálně a to spíš ve věcem, kde jsme si nebyli jistí. Jinak jsme si stáli za svým.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.8.18 22:08
@Anonymní píše:
Zdravím maminky,nikdy jsem neměla funkční rodinu ve které by panovaly harmonické, pevné a pěkné vztahy. Od 16ti žiju sama - jsem zvyklá se o domácnost starat po svém, poradit si sama když je potřeba, sama se všemu i učit ať už zkušenostmi nebo z internetu. Ono nikdy ani nebylo kam si přijít pro radu, vlastně jsem od dětství i byla taková; „sama, sama“. Měla jsem tři vážné vztahy a všichni partneři neměli vůči rodině nadstandardní vazby. Spíše to bylo takové; jednou za 14 dní na oběd a stačilo.
Nynější partner se vídá s rodiči velmi často. Nejsou špatní; mají své výhrady ale do ničeho se nesnaží vyloženě mluvit, vymlouvat naše rozhodnutí. Brzy se nám narodí miminko a maminka od partnera začíná projevovat větší iniciativu, než by mi bylo příjemné.
Nejsem člověk, který by se neuměl bránit; v klidu a argumenty, nikoliv ve zlém ale bojím se, že i přesto vzniknou jakési konflikty. Už nechci řešit žádné rodinné hádky, za celý dosavadní život jsem si toho užila až až.
Tudíž bych se Vás ráda zeptala na pár bodů;
- Jak často se vídáte s rodinou?
- Jak řešíte případy, kdy se vaše názory s rodinou od partnera rozcházejí?
- Kdy jste prvně nechali dítě samotné u rodiny a nechali byste malé dítě u partnerovi maminky která má vážné psychické problémy, bere silné tišící léky a táta je již starší?
- Dá se pochopit, že prvních 6 týdnů než se dám dohromady a než se s miminkem „zžijeme“ nechci žádné návštěvy?
Nejde o to, že bych neuměla uvažovat svou hlavou, spíše si potřebuji potvrdit, že se vůči nim nezachovám nijak zle. Samozřejmě chci aby malé mělo dobré vztahy s prarodiči a zároveň jsem nemusela partnera stavit do nepříjemné situace. Jenže bohužel nevím, jak to běžně v rodinách chodí.
Děkuji za všechny zkušenosti, rady a názory.
Rodinne vazby mame dobre z obou stran.
- S rodinou (pritelovou), co bydli cca 20 minut autem od nas, obvykle kazdy vikend, kdy mame volno (nekdy jsme pryc) cca 12-18h. S moji rodinou (3h jizdy vlakem) tak jednou za 3 tydny na 2-5 dnu.
- tchanovci maji tendence nam do vseho mluvit. Tak jim to vzdycky odkyvu, ze to zvazim a pak si to udelam po svem. Nestoji mi to za konflikt, kazdy jsme nejaky.
- samotne u tchanovcu oba kluky na chvilku nez si nakoupim nebo tak nebo na povozeni kocarku prakticky od narozeni. Ale takovym tchanovcum, jake popisujes ty, bych je nenechala minimalne do 10 let, dokud nebudou schopni se o sebe postarat sami.
- ne, toto se moc pochopit neda. Kdyz se kluci narodili, byli tu tchanovci prakticky denne, to mi docela vadilo, ale kousla jsem to, protoze jsem byla rada, ze o ne maji zajem. Ale tedy jako ze jim vnouce ukazes, az mu budou skoro 2 mesice???
To by me tedy jako babicku strasne mrzelo. Chci si do budoucna uzit vnoucatka uz jako uplna miminka, nerikam navstevy denne, ale jednou tydne je podle me ok.
- Citovat
- Upravit
30.8.18 22:11
@Anonymní píše:
Zdravím maminky,nikdy jsem neměla funkční rodinu ve které by panovaly harmonické, pevné a pěkné vztahy. Od 16ti žiju sama - jsem zvyklá se o domácnost starat po svém, poradit si sama když je potřeba, sama se všemu i učit ať už zkušenostmi nebo z internetu. Ono nikdy ani nebylo kam si přijít pro radu, vlastně jsem od dětství i byla taková; „sama, sama“. Měla jsem tři vážné vztahy a všichni partneři neměli vůči rodině nadstandardní vazby. Spíše to bylo takové; jednou za 14 dní na oběd a stačilo.
Nynější partner se vídá s rodiči velmi často. Nejsou špatní; mají své výhrady ale do ničeho se nesnaží vyloženě mluvit, vymlouvat naše rozhodnutí. Brzy se nám narodí miminko a maminka od partnera začíná projevovat větší iniciativu, než by mi bylo příjemné.
Nejsem člověk, který by se neuměl bránit; v klidu a argumenty, nikoliv ve zlém ale bojím se, že i přesto vzniknou jakési konflikty. Už nechci řešit žádné rodinné hádky, za celý dosavadní život jsem si toho užila až až.
- Jak často se vídáte s rodinou?
- Jak řešíte případy, kdy se vaše názory s rodinou od partnera rozcházejí?
- Kdy jste prvně nechali dítě samotné u rodiny a nechali byste malé dítě u partnerovi maminky která má vážné psychické problémy, bere silné tišící léky a táta je již starší?
- Dá se pochopit, že prvních 6 týdnů než se dám dohromady a než se s miminkem „zžijeme“ nechci žádné návštěvy?
Nejde o to, že bych neuměla uvažovat svou hlavou, spíše si potřebuji potvrdit, že se vůči nim nezachovám nijak zle. Samozřejmě chci aby malé mělo dobré vztahy s prarodiči a zároveň jsem nemusela partnera stavit do nepříjemné situace. Jenže bohužel nevím, jak to běžně v rodinách chodí.
Děkuji za všechny zkušenosti, rady a názory.
1. Často, min. jednou týdně.
2. Navzájem svoje názory respektujeme.
3. Po roce na noc. V tvém případě bych sledovala a byla opatrná.
4. 6 týdnů je hodně, krátké návštěvy cca po týdnu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.18 22:13
Tak u nas to funguje takhle:
- S nasi mamkou se vidim nekolikrat v tydnu (ale do niceho mi nastesti nemluvi), tchyne k nam jezdi jednou za dva az tri tydny na cely vikend nebo jedem my obcas tam na obed nebo kafco (zije sama tak aby nebyla moc opustena, ale ty vikendy jsou prome teda dost dlouhe…)
- Tchyne vzdycky rada komentuje hlavne ohledne pece o syna jak to tehdy delala ona atd… Vyslechnu ji a myslim si o tom svoje, kdyz to jsou vylozene nesmysly reknu ji co si o tom myslim ale v klidu
- Syn je zatim maly takze treba pres noc jeste nikde nebyl, ale urcite bych se nebala ji ho sverit, zodpovedna a zkusena je na to dost. Nicmene s tvou tchyni je to neco jineho, s psychicky labilnim nebo hodne nemocnym clovekem bych sve dite samotne nenechala
- Ze nechces navstevy se pochopit da, ja to mela uplne stejne ale u nas to nikdo (vcetne partnera ktery domu furt nekoho tahal) nerespektoval a bylo to fakt hrozne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.18 22:14
Neřeš problémy, pokud ještě nenastaly…S rodinou se vídej, jak často ti to bude příjemné, pokud se názory rozcházejí, zkuste najít kompromis, dítě nech u rodiny k hlídání, kdykoli to budeš potřebovat a hlavně si neplánuj po porodu striktní zákaz návštěv. Třeba budeš potřebovat pomoc, či hodinová návštěva nikoho nezabije. A nebo budeš mít potřebu být sama, ale nikoho nezavrhuj…
Prostě, nech vše plynout samo jak má a nevytvářej bezmyšlenkové " plány".
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.18 22:16
Ahoj, nevím co je normální, ale u nás takto.
Jak často? Za mě to 1× za 14 dní úplně stačí a i tak se z toho musím kolikrát ještě druhý den vzpamatovat 
Rodiče mám ráda, ale bydlet by u nás fakt nemuseli
Nijak. Mlčím, usměrňuji v rámci toho, co už mi přijde fakt úplně přes čáru z notnou dávkou taktu a úsměvu a večer si pak vezmu něco od bolení hlavy..
Dítě jsem z tchánovci nechala prvně samotné přes noc i bez táty a beze mě asi kolem 2.roku - snahu měli daleko dřív, ale do 2 let jsem kojila, takže jsem tu vždy nějak usmlouvala na to a bývali s ní jen na procházce, nebo táta byl s nimi taky. Dělala jsem to nerada i tak, protože jsem jim nikdy nevěřila a popravdě se na tom nic nezměnilo do dnes.
To poslední pochopí málo kdo - zjistila jsem a bohužel. Měla jsem tentýž pocit a totéž přání, ale bez šance. Nejdřív v porodnici, potom u nás doma. Moji rodiče nejdříve pochopili, tchánovci jezdili neohlášení jak si umanuli. Škoda se rozčilovat. Když to zjistila moje rodina, tak oni přece musí taky, když ti druzí jezdí, no tudíž tolik návštěv jako v 6ti nedělí jsme neměli myslím za celý ten rok předtím. Vysloveně mě to sr*lo, ale nejde dělat asi nic víc, než to vydržet a snažit se aspoň prosit o umyté ruce a nenachlazené návštěvy, což jsem taky úplně nebyla schopná podchytit. Takže pevné nervy.
Nicméně není to nic, co by nevydržely jiné maminky a miminka, takže to asi zkus vydržet taky. Ono se jim to prostě asi blbě vysvětluje.. těžko říct, jaké tchýně budeme jednou my 
Není to žádné terno, nalitá popraskaná prsa, poporodní bolesti jak se stahuje děloha a svaly, dole 4 vložky, doma bordel, protože lítáš kolem mimi, než se nějak zžijete a jak ti do těch vadilo, že ti tchýně ošahává celé břicho, jako by snad ani nebylo tvoje, tak teď ti bude s blaženým výrazem koukat na vystrčená prsa při kojení..
No je to o zvyku 
Už mám třetí dítě a nějak jsem si asi postupně zvykla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.8.18 22:19
Jeste doplnim, ze jak mi sem tchanovci po porodech (cisarem) denne chodili, tak se ale o sebe starali sami a nosili navarene obedy pro vsechny (pripadne i na dalsi dny, kdyz dalsi den nemohli prijit). Takze se snazili a ja s nimi nemela zadnou praci, spis naopak.
- Citovat
- Upravit
30.8.18 22:20
1. Taky často minimálně jednou týdně. Se svými rodiči se stykam i částeji, s tchyni jednou až dvakrát týdně (partner je často pryc) tak se snažím aby byla více v kontaktu a ne připadala si odstrcena když se s mými rodiči stykam tak často. Všichni do 10 ti minut od nás.
2. Už od začátku máme nastaveno, že my máme svůj názor. Rádi přijmeme radu, ale sami si to pak uděláme podle sebe.
3. Toť otázka, kterou si musíš sama odpovědět. Jelikož nevím do jaké míry je to spatne. Dávala bych si pozor a asi nechávala jen přes den. Našim počítám tak od 1 roku asi, u tchyně vůbec (tchán je těžký alkoholik a v takovém prostředí nenechám dítě ani hlídat, ona to ví, ale u nás má dveře otevřené a vnouče může vídat)
4. Čekám první dítě a mám už pro rodinu plán, prvních 14 dní nechci nikoho vidět, mají povolení pouze na navstevu v porodnici. Chci se nejprve doma ustálit a najít si systém.
Jak máma tak tchyně mi nabídli, že u mě budou první týden spát, obě hned dostali stopku, že ani náhodou. Manžel se mnou bude doma po porodu a chceme si to první užít prostě jen spolu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.18 22:26
@Martha03 plán jsem měla podobný, tak ti držím palce, aby ti vyšel.. u nás to neklaplo takto ani při jednom dítěti, u všech se návštěvy „stavily protože zrovna jely okolo“ atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.18 22:30
@4-1.cz píše:
@Martha03
Tak jako neříkám, že nikomu neotevru
Ale naštěstí mám rodinu, která ví, že se mnou není radno si zahravat 
Stejně jako mi o víkendu nikdo nezavola nebo se nezastavi před obědem, protože ví jak bytostně nesnáším když mě někdo budí nebo mi narušuje víkendový relax. Všechny je miluju a udělám pro ně první poslední, ale důsledně vyžaduji, aby respektovali i oni mě, partnera a naše potřeby a přání. A funguje to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.18 22:50
1. S našima se vídáme cca 3× -4× do týdne a s manželovou maminkou skoro každý den, chodíme k ní procházkou
2. Všichni vědí, že mame svoji hlavu a že si děláme všechno po svém, tak nám nikdo do ničeho nemluví. Občas měla tendenci do něčeho mluvit manželova babička, ale tu jsme vyslechli, pokyvali a stejně si to udělali po svém
3. Děti jsem nechávala na celý den asi od 2 měsíců, na spaní v půli roce, ale oboje rodiče jsou ještě mladý a zdravý. V tvém případě bych nechala děti na delší dobu až ve školním věku.
4. 6 týdnů je dost, nedokážu si představit, že bych rodičům, ani tchanovcum, neukázala vnouče, přijímala jsem návštěvy hned první tyden, každý něco přivezl a zdržel se chvilku, určitě mě tím nikdo neobtěžoval.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.8.18 22:51
Děkuji za skvělé odezvy a že jste se podělili o své zkušenosti, systém jakým vaše rodina funguje. 
S tím šestinedělím máte pravdu, alespoň hodinka, dvě týdně je fér. Jen se bojím právě té únavy, případného chaosu doma a následné kritiky. Tchýně měla manžela většinu času doma i včetně jeho staršího syna, který pomáhal. Přítel bohužel ráno odchází a pozdě večer se vrací, tudíž tu pomoc mít nebudu a nepředpokládám, že by pochopili, že třeba nebudu vše zvládat tak, jak to zvládali oni. Šance že by mi třeba tchýně pomohla je nulová vzhledem k jejímu stavu. Který jí ale samozřejmě nevyčítám, takové věci si člověk nevybere. Proto bych ale byla vděčná za těch 6 týdnů kdy se alespoň dostanu do formy a začnu ve všem mít systém a pořádek. No, když vynechám rodinu a vše ostatní, mám celkově strach z doby po porodu - proto se tolik bojím dalších starostí a řešit opět nějaké rodinné konflikty by mě snad zabilo.
- Citovat
- Upravit
30.8.18 22:54
Deti nam uz velke, ale pokusim se odpovedet.
Ad 1) S mymi rodici se vidam v prumeru 1× za dva tydny, kdyz byli kluci mali tak casteji, mamka mi pomahala s hlidanim, 1- 2 dny tydne kvuli me praci ( tudiz nejake celovikendove hlidani jsem po ni chtela velmi, velmi vyjimecne )
S tchanovci je to ruzne. Pres leto je vidam i kazdy vikend, pres zimu skoro vubec. Manzel s detma za nimi jezdi casteji, to je v jeho rezii.
Ad 2) Mamka mi do niceho nemluvi, tata obcas nesouhlasi, ale to si vyrikame. Tchanovci nesouhlasi s nicim, ale vi ze jim to neni nic platne. Muj manzel je ve svych rozhodnutich neoblomny a kdyz se na necem spolu domluvime tak to plati.
Ad 3) Od cca osmi mesicu mamka kluky hlidala sama, max 4 hodiny, chodila jsem do prace. Na spani jsem ji je domu nedavala. Tchyne nemela zajem si kluky brat, sice o tom porad mluvila, jak by to bylo skvely, ale kdyz jsem projevila zajem neco aktivne domluvit, nikdy to neslo. Mladsiho mela na spani parkrat az v 5ti letech. Jednou si ho vzala na zimni prazdniny a uz treti den s tim mela problem.
Ad 4) ano da se to pochopit. K nam zadna procesi navstev moc nechodila, hlavne u mladsiho ne, s tim jsem se hned po sestinedeli stehovala na chatu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.18 23:08
Načítám citovaný příspěvek, čekejte prosím …
Hele neboj Dítě zvládneš. Nevím o nikom, kdo by to s dítětem po porodu nezvládl. Horší je ta domácnost. Některé dítě je takové, že ti bude většinu dne spát, nebude blinkat, nebo řvát, bude pohodové a ty si budeš první týdny říkat, co ty matky ostatní jako blbnou, vždyť se to dá stíhat s rukama za hlavou. A jiné dítě je takové, že ti rychle vysvětlí, že spát 2 hodiny denně stačí, čůrání zadržíš mnohem dýl, než li sis myslela a když si po týdnu umyješ vlasy (za řevu dítěte).. no prostě s některými dětmi je to vojna. Ale je to tak jen tehdy, pokud tě ty věci kolem budou rozrušovat. Tudíž ti doporučuju se odprostit od představ o úklidu, systému a pořádku, jelikož tě bude zbytečně frustrovat, když to nepůjde. Vím o čem mluvím. Je to na houby mít doma binec, do toho mimino a do toho hromadu návštěv, co si budem povídat. Chlap mi doma s úklidem nepomáhá a po třetím porodu (děcka 1 rok od sebe) jsem si fakt sáhla ke dnu, ne li na dno. Skončila jsem ve špitále. Celý noci jsem střídavě drhla podlahy, žehlila, kojila, vařila, kojila, od rána běžný kolotoč, v noci zas dohánění úklidu, kojení. Nedoporučuju ti zkoušet něco podobného. Starej se o mimi, o sebe a vyspi se a pokud máš muže celý den v práci, tak si zaplať někoho na úklid, nebo prostě dělej že to nevidíš a uklízej jen ve stylu myčka, pračka.. Fakt to za to nestojí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Zdravím maminky,
nikdy jsem neměla funkční rodinu ve které by panovaly harmonické, pevné a pěkné vztahy. Od 16ti žiju sama - jsem zvyklá se o domácnost starat po svém, poradit si sama když je potřeba, sama se všemu i učit ať už zkušenostmi nebo z internetu. Ono nikdy ani nebylo kam si přijít pro radu, vlastně jsem od dětství i byla taková; „sama, sama“. Měla jsem tři vážné vztahy a všichni partneři neměli vůči rodině nadstandardní vazby. Spíše to bylo takové; jednou za 14 dní na oběd a stačilo.
Nynější partner se vídá s rodiči velmi často. Nejsou špatní; mají své výhrady ale do ničeho se nesnaží vyloženě mluvit, vymlouvat naše rozhodnutí. Brzy se nám narodí miminko a maminka od partnera začíná projevovat větší iniciativu, než by mi bylo příjemné.
Nejsem člověk, který by se neuměl bránit; v klidu a argumenty, nikoliv ve zlém ale bojím se, že i přesto vzniknou jakési konflikty. Už nechci řešit žádné rodinné hádky, za celý dosavadní život jsem si toho užila až až.
Tudíž bych se Vás ráda zeptala na pár bodů;
Nejde o to, že bych neuměla uvažovat svou hlavou, spíše si potřebuji potvrdit, že se vůči nim nezachovám nijak zle. Samozřejmě chci aby malé mělo dobré vztahy s prarodiči a zároveň jsem nemusela partnera stavit do nepříjemné situace. Jenže bohužel nevím, jak to běžně v rodinách chodí.
Děkuji za všechny zkušenosti, rady a názory.