Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Podle mě se bojí většina prvomatek. Bezpodminecna láska ti porodem nenaskoci. Já to měla tak, že jsem nejdřív zajišťovala životní funkce
A tím, jak jsem se starala a tulila a miminko vonělo a bylo roztomilé a pak se usmalo a chytlo za prst, tak se ta láska rozjela. Teď je miminku 6 let a tak nějak instinktivně se z něj snažíme vychovat slušného člověka. Vstipit základní principy, ale povím ti, proti skolkovemu kolektivu se bojuje blbě.
Na to přijdeš. Jsem taky 38.tt a taky mám obavy, jak to dám s druhým. Nedávej si velké cíle. Každé dítě je jiné, matka taky, jedte si po vlastní ose, nesrovnavej se s nikym, nevěř sociálním sítím ![]()
Snad tě to uklidní, jsem ve 39 tt a mám to stejně
u nás bylo teda miminko plánované, ale já v sobě nikdy neměla a nemám takový to: jé hele miminko, kočárek, pochovám, povozím, pomazlím… ale tak nějak předpokládám, že tohle mrně bude naše, oba se na něj těšíme a bude to jiné ![]()
Já se teď fakt bojím hlavně toho, abych se o ni zvládla postarat tak, aby byla spokojená. V tom zas spoléhám na porodnici, že mě to tam naučí a doma pak na mamku, že mi pomůže.
Snad to příroda zařídila správně a všechno bude jak má být
teď se nestresuj, užívej na nějakou dobu klidné dny ![]()
Už jen když jsi schopná nad sebou takhle sebekriticky přemýšlet sje to znak toho, že jsi dospělá a rozumná a z toho mi vyplývá, že ne, nebyl to špatný nápad si miminko nechat a že se o něj dokážeš postarat jako milující máma
a partnerovi bych se s tvýma obavama klidně svěřila, je důležitý o tom mluvit, tŕeba je na tom stejně jako ty ![]()
@Anonymní píše:
Dobry den, jdu se sem vypovídat, protoze se tim ted trapim a nevim komu se svěřít, aby me za to hned neodsousil. Jsem v posledni fazi tehotenstvi 38tt a zmocnuji se me obavy co bude az se to male narodi :/ Prece jenom je to uz poradna starost a ne jen nejaka banalita. S přítelem jsme miminko neplánovali, ale stalo se. Pri zjisteni ze jsem těhotná jsem mela problemy v praci tak jsem to brala i jako vyzvu, novy zacatek a zmenu takze tahle volba pro mne byla naprosto přirozená. Oba se na mrňouska moc těšíme. Akorát mě se teď zmocnil strach a obava, jak to všechno zvládnu, abych byla dobrou matkou. Porod se blíží a ja mam cim dal vetsi obavy, protoze abych pravdu rekla tak takove ty mateřské pudy, abych videla miminko a hned jasala to u me jeste neproběhlo a tim se hrozne uziram. Abych to vse zvládla, abych si nepokladala otazky typu jestli to bylo spravne rozhodnuti mit dite. Kamarádku, ktere bych se takhle mohla svěřit zadnou nemam a pritele toho nechci zatěžovat a zbytecne tim stresovat. Na jednu stranu se hrozne těším, ze to bude zmena nova etapa naseho zivota, ale na druhou stranu me pohlcuje tolik otazek :/a bohuzel spise tech negativnich. Meli jste to nekdy taky tak??? Nebo jste kazdy mel matersky pud a pri jedine myslence na mimco jste jasali a tesili jste se? ( predem se omlouvam za gramatiku, pisi z mobilu )
gramatika nemá s mobilem vážně nic společného ![]()
Tve obavy jsou normalni. Jasani nad cizima miminama neni meritkem kvality matky. Naopak je bezne, ze cizi deti nikoho moc nezajimaji. Ani po porodu bezpodminecna laska nemusi naskocit hned. Me vzdycky zajimalo jak je na tom zdravotne a pak jsem presla na autopilota a fungovala. Ver si, to zvladnes.
Věř si, zvládneš to. Hodně štěstí a ať se vám narodí zdravé miminko. ![]()
@ProfZav ja jsem s novorozencem a 6 letym od vcera doma
a jedna bomba vyhoda, jak je sobestacny. Udelala jsem nesmirne dobre, ze mam deti s takovym rozestupem
taky mam obavy jak se zajedem, kdy prijdou prvni krize…
A pro zakl. to zvladnes, materska laska prijde casem, ale co prijde hned je jeste vetsi strach o toho prcka, ta obrovska zodpovednost.
Opravte si alesoň tu předložku v nadpisu, je to vážně ostuda!
Já to tak měla u prvního taky. Z kamaradek sem měla dítě první, takže rady žádné, spíš sem pak já sloužila (a pořád sloužím) jako ta zkušenější
taky sem se bála jak to zvládnu, ale ono to jde pak tak nějak přirozeně, většinu věcí děláš instinktivně. Hlavně se nestresuj předem, nečtu milion protichudnych názorů a metod jak na to. Zvládla to prakticky každá ženská, ono to pride samo až se to malé narodí ![]()
Já myslím, že tyhle obavy jsou naopak správné. Jsou mamči, které si vše malují na růžovo a pak je zaskočí srážka s realitou. Ono to totiž je fakt náročné. Ale zvládla to každá, tak ty zakladatelko taky, neboj ![]()
V klidu to si říká každá prvorodička… myjsme miminko chtěli.. taky ke konci jsem si říkala ježíš jak poznám že má hlad abych něco nedělala špatně atd nikdy jsme nepřebalovala dítě neměla jsme kamarádku s dítětem…prostě je to mateřský pud na všechno dojdeš ![]()
@Anonymní píše:
Dobry den, jdu se sem vypovídat, protoze se tim ted trapim a nevim komu se svěřít, aby me za to hned neodsousil. Jsem v posledni fazi tehotenstvi 38tt a zmocnuji se me obavy co bude az se to male narodi :/ Prece jenom je to uz poradna starost a ne jen nejaka banalita. S přítelem jsme miminko neplánovali, ale stalo se. Pri zjisteni ze jsem těhotná jsem mela problemy v praci tak jsem to brala i jako vyzvu, novy zacatek a zmenu takze tahle volba pro mne byla naprosto přirozená. Oba se na mrňouska moc těšíme. Akorát mě se teď zmocnil strach a obava, jak to všechno zvládnu, abych byla dobrou matkou. Porod se blíží a ja mam cim dal vetsi obavy, protoze abych pravdu rekla tak takove ty mateřské pudy, abych videla miminko a hned jasala to u me jeste neproběhlo a tim se hrozne uziram. Abych to vse zvládla, abych si nepokladala otazky typu jestli to bylo spravne rozhodnuti mit dite. Kamarádku, ktere bych se takhle mohla svěřit zadnou nemam a pritele toho nechci zatěžovat a zbytecne tim stresovat. Na jednu stranu se hrozne těším, ze to bude zmena nova etapa naseho zivota, ale na druhou stranu me pohlcuje tolik otazek :/a bohuzel spise tech negativnich. Meli jste to nekdy taky tak??? Nebo jste kazdy mel matersky pud a pri jedine myslence na mimco jste jasali a tesili jste se? ( predem se omlouvam za gramatiku, pisi z mobilu )
A ty negativní otázky jsou jaké? Platí především jaký si to uděláš takový to máš ![]()
Dobry den, jdu se sem vypovídat, protoze se tim ted trapim a nevim komu se svěřít, aby me za to hned neodsousil. Jsem v posledni fazi tehotenstvi 38tt a zmocnuji se me obavy co bude az se to male narodi :/ Prece jenom je to uz poradna starost a ne jen nejaka banalita. S přítelem jsme miminko neplánovali, ale stalo se. Pri zjisteni ze jsem těhotná jsem mela problemy v praci tak jsem to brala i jako vyzvu, novy zacatek a zmenu takze tahle volba pro mne byla naprosto přirozená. Oba se na mrňouska moc těšíme. Akorát mě se teď zmocnil strach a obava, jak to všechno zvládnu, abych byla dobrou matkou. Porod se blíží a ja mam cim dal vetsi obavy, protoze abych pravdu rekla tak takove ty mateřské pudy, abych videla miminko a hned jasala to u me jeste neproběhlo a tim se hrozne uziram. Abych to vse zvládla, abych si nepokladala otazky typu jestli to bylo spravne rozhodnuti mit dite. Kamarádku, ktere bych se takhle mohla svěřit zadnou nemam a pritele toho nechci zatěžovat a zbytecne tim stresovat. Na jednu stranu se hrozne těším, ze to bude zmena nova etapa naseho zivota, ale na druhou stranu me pohlcuje tolik otazek :/
a bohuzel spise tech negativnich. Meli jste to nekdy taky tak??? Nebo jste kazdy mel matersky pud a pri jedine myslence na mimco jste jasali a tesili jste se? ( predem se omlouvam za gramatiku, pisi z mobilu )