Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Anonymní píše:
Ahoj holky, udělám si z Vás trošku sezení u psychologa a vyleju si srdíčko. Zároveň budu ráda za Vaše zkušenosti.
Jsem nyní v 21. týdnu těhotenství. Dost brzy na mě bylo vidět. Docela mi roste břicho. Ale celkově - zhoršila se mi pleť atd. Před otěhotněním jsem se dřela ve fitku a bylo to na mě hodně vidět, chlapi o mně projevovali dost zájem. O co se vlastně jedná. Můj partner byl vždycky strašně na sex. Chtěl ho pořád, byl neodbytný až dotěrný. Musela jsem ho skutečně denně odmítat a chuť jsem na sex kvůli tomuto chování vůbec neměla. Ani se tak nesnažil navodit atmosféru, nezačal mě líbat, sahat ně mně atd. ale spíše prostě o tom furt mluvil. Že to chce, že to skoro neděláme, klasické otázky „dáme sex?“ a tyhle až otravné řeči. Prostě nic co by ženu nažhavilo. Ale sex prostě byla jeho neustálá myšlenka, téma dne. Kromě toho jsme spolu ale trávili dost času, výlety, večeře, dost jsme spolu komunikovali.
Když jsem mu oznámila po krátkém snažení, že jsem těhotná, nevěřil mi to. Asi čekal, že to bude opravdu trvat dlouho a možná mi i přišlo, že ho to vyděsilo. Do teď jsem u něj nepoznala známky nějakého těšení se. Dělá co má. Uklidí, nakoupí, zaplatí vše, zeptá se mě, co mimino, vymýšlí jména. Ale mám pocit, že dělá to co si on sám myslí, že by dělat v této situaci měl, že to dělat prostě musí, aby nebyl oheň na střeše. Je teď jako takový pes se sklopenýma ušima. Samozřejmě někdy vylítnu, brečím, asi jako každý těhu ženská, ale nemyslím si, že je to takové, aby měl pocit, že prostě MUSÍ.
Jenomže co se změnilo, tak je náš vztah. Vůbec o mě nejeví zájem jako o partnerku. Sex je tabu, vůbec mluvit o něm nejde. Vyhýbá se odpovědím, prostě nemluví, neodpoví, je ticho. Od otěhotnění jsme spolu spali 2×. Poprvé hned na začátku, podruhé teď nedávno po hodně velkém nátlaku z mé strany. Ve výsledku jsem se u toho celou dobu cítila ošklivá. Co na mně začalo být těhotenství vidět, neustále mě pozoroval (hlavně v plavkách teď v létě, komentoval, porovnával mé břicho s břichy svých kamarádek (že ta tak velké břicho neměla atd.), přišlo mi, že se za mně normálně stydí. Každý den slyším, že mám velké břicho, že mi vyrostlo břicho. Ale nejde jen o sex. On mi dal normální letmou „kamarádskou pusu“ snad za těch téměř pět měsíců jen asi 5× a musela jsem si ji vynutit. Musím s ním neustále mluvit o tom, že o mně neprojevuje vůbec zájem, spíše to teda do něj hustím, on většinou nic neříká. Přijdu si neskutečně ošklivá, nepřitažlivá kvůli jeho chování, nemůžu se na sebe dívat do zrcadla. Netěším se ze sebe. Přitom jsem ani tolik nepřibrala na váze (zatím asi jen 4 kila od začátku těhotenství), jen prostě to břicho mám, předtím jsem byla plochá. Jde o to, že se mnou ani nemluví, nezapojuje mě do jeho života mimo stěny našeho bytu, neřekne mi s kým se potkal, co se dozvěděl, nic. Mluví jen o tom samém pořád dokola - plány co musíme ještě zařídit, koupit, zaplatit. Plány co musí v práci.. Nic osobního, nic partnerského ani přátelského. Nechodíme nikam. Převážně kvůli šetření peněz, ale ani ty drobné výlety, které nic nestojí, teď prostě vůbec nevymýšlí. Ztratil úplně zájem. Nemá na mně čas. Jsme vedle sebe jako brácha se ségrou, kteří k sobě vlastně ani nemají moc blízko.
Vůbec nevím, jak se mám chovat. Co to má znamenat. Jako by bylo mezi námi něco nevyřčeného. Já cítím, že ke mě prostě už necítí to, co před otěhotněním. Jako by byl náš vztah teď v úplné nerovnováze. Vypadá jako by trpěl a musel to přetrpět, protože se to má. Mám pocit, že se mu honí hlavou, že tohle vlastně nechtěl, že to byla chyba.
Ani před otěhotněním jste nebyli žádní extra parťáci, byla jsi pro něj jenom taková hezká panenka na sex. Bohužel jsi to nerozklíčovala včas. Těžko říct, co ti poradit. Asi abys na něj netlačila a pokusila se soustředit na sebe a na dítě. Tlakem nic nezískáš. Možná, že si nějak zvykne, dozraje a vy to ustojíte. Není to bez šance, ale asi cítíš sama, že šťastný konec vůbec není jistý.
@hanka.br. píše:
Ani před otěhotněním jste nebyli žádní extra parťáci, byla jsi pro něj jenom taková hezká panenka na sex. Bohužel jsi to nerozklíčovala včas. Těžko říct, co ti poradit. Asi abys na něj netlačila a pokusila se soustředit na sebe a na dítě. Tlakem nic nezískáš. Možná, že si nějak zvykne, dozraje a vy to ustojíte. Není to bez šance, ale asi cítíš sama, že šťastný konec vůbec není jistý.
Přesně tak, zkusit to chvíli neřešit. Třeba to přijde samo. Neříkám, že se máš nějak vnucovat, ale zkus třeba udělat něco hezkého pro něj, co ho potěší, třeba ho to i nějak nabudí a bude to lepší ![]()
Dost mě překvapuje, že se ti dávno nezhnusil tím sexuálním zebranim a rozhodla ses pořídit si s ním dítě. Nevím, proč s dítětem souhlasil, ale očividně nic takového nechtěl. Vůbec působí dost nevyzrale a detinsky, z toho, co píšeš o jeho chování. Kolik je vám let?
Mluvila jsi s ním o tom?
Radu moc nemám, on je prostě psychicky mnoho let pozadu, působí na mě jako puberťák a teď čeká dítě. Nic moc situace pro takového člověka.
Prusvih je, ze pro nej je hlavni prioritou sex a je mu celkem jedno, s kym ho ma, hlavne at je dotycna hezka, stihla, vystajlovana…
„Panenka na sex“, trefne.
Obavam se, ze tohle dobry konec mit nebude.
Prestala bych s nim pocitat jako s partnerem a soustredila se na dite. Je mozny, ze se pak zalaskuje do nej, a stoupnes pak v ocich i ty, ale po te sexualni strance nevim nevim.
Navic takovy to proste bude hledat jinde. Je to potreba, ne cit.
Hele, uprimne proste, tehotna zena neni sexy. Chlapi jsou tak proste naprogramovani, nepritahuji je tehotne zeny, aby pripadne nevychovavali kukacku.. tak to je. V tehotenstvi se spis chlap prepne do ochranitelskeho modu. Zaridi co je potreba, podpori te. Mela jsem to podobne, sice jsem mela celkem maly bricho, za to mi narostla stehna
, muj chlap je hodne vizualne zalozeny a proste to nedaval
hodne jsme o tom mluvili, hodne mi to bylo lito, obcas jsem si i doma poplakala. Moje sebevedomi slo do haje… nekolik mesicu po porodu jsem byla na svym a vse se celkem vratilo do normalu, u neho urcite. Ja si jeste ted musim dam dokupy to posramoceny sebevedomi… Nekteri chlapi by se meli naucit aspon trochu lhat ![]()
@Anonymní píše:
Hele, uprimne proste, tehotna zena neni sexy. Chlapi jsou tak proste naprogramovani, nepritahuji je tehotne zeny, aby pripadne nevychovavali kukacku.. tak to je. V tehotenstvi se spis chlap prepne do ochranitelskeho modu. Zaridi co je potreba, podpori te. Mela jsem to podobne, sice jsem mela celkem maly bricho, za to mi narostla stehna, muj chlap je hodne vizualne zalozeny a proste to nedaval
hodne jsme o tom mluvili, hodne mi to bylo lito, obcas jsem si i doma poplakala. Moje sebevedomi slo do haje… nekolik mesicu po porodu jsem byla na svym a vse se celkem vratilo do normalu, u neho urcite. Ja si jeste ted musim dam dokupy to posramoceny sebevedomi… Nekteri chlapi by se meli naucit aspon trochu lhat
Tak můj třeba neřekl ani slovo. Říkal hned, že pokud chce i chlap dítě, musí počítat s tím, že ta žena nebude na oko stejná. Jednak jako těhotná a třeba ani pak. Samozřejmě může vypadat stejně, ale obvykle má třeba minimálně nějakou strii a prsa už taky nejsou pevná, nebo má širší boky,… Prostě je to daň za to, že máme dítě (děti) ![]()
@Anonymní píše:
Hele, uprimne proste, tehotna zena neni sexy. Chlapi jsou tak proste naprogramovani, nepritahuji je tehotne zeny, aby pripadne nevychovavali kukacku.. tak to je. V tehotenstvi se spis chlap prepne do ochranitelskeho modu. Zaridi co je potreba, podpori te. Mela jsem to podobne, sice jsem mela celkem maly bricho, za to mi narostla stehna, muj chlap je hodne vizualne zalozeny a proste to nedaval
hodne jsme o tom mluvili, hodne mi to bylo lito, obcas jsem si i doma poplakala. Moje sebevedomi slo do haje… nekolik mesicu po porodu jsem byla na svym a vse se celkem vratilo do normalu, u neho urcite. Ja si jeste ted musim dam dokupy to posramoceny sebevedomi… Nekteri chlapi by se meli naucit aspon trochu lhat
Těhotná žena není sexy, aha..
tak obecný názor, zajímavý
Anonyme
proč to nejedeš pod svou přezdívkou, co?
Tak nastesti pro spoustu muzu tehotna zena je sexy.
At to nevypada, ze existuji sami vizualove, kterym je fuk, jak se dama jmenuje, hlavne ze ma ty nalezitosti.
To, že s tebou nechce spát, bych pochopila. Někteří to mají v hlavě nastavené tak, že těhotná partnerka nosí jejich dítě a přece s ní nebudou nic provádět, když je „hned vedle“ malý potomek. Zvlášť, když už je těhotenství na dámě znát. Co je ale nepochopitelné je chladný přístup obecně. Možná s tebou nechce spát, ovšem pořád si jeho partnerka a měl by k tobě cítit něhu, potřebu tě políbit, pohladit. Pokud budeš vážněji nemocná, tvé tělo se změní (například kvůli hormonální léčbě), co potom? Opustí tě a zůstaneš na dítě sama, protože nebudeš mít dokonalé míry? ![]()
Manžel v případě mého těhotenství neměl problém naštěstí ani se sexem. Cukrování bylo samozřejmostí a i když jsem vypadala jako vyvržený vorvaň, chválil mě, že mi to sluší. Chtěl, abych cítila jistotu. V tvém případě bych navázala vážný rozhovor. Počítala s možností, že zůstaneš na dítě nakonec sama. Věř mi, že takto se partner, který tě miluje a chce s tebou mít rodinu, nechová. Važ si sama sebe, nedělej ze sebe kus masa.
Možná se ze začátku jen lekl. Mi to měli podobně. Řekli jsme si že bysme se mohli začít snažit, ale ani ve snu nás nenapadlo, že by to mohlo vyjít napoprvé
Byl to pro nás oba celkem šok
Tak reakce partnera tomu odpovídala a ještě k tomu se těhotenství vůbec nehodilo
měsíc trvalo než si to sedlo a ted už je to ok
Na rozdíl odd vás mi o tom dost komunikovali, takže já vždy přesně věděla co se partnerovi honí hlavou. Chce to z něj dostat jak on se cití a co v souvislosti s těhotenstvím prožívá at víš o co jde.
Tohle nevypada dobre, mam pocit, ze sis nevybrala dobre partnera.
Hlavne bych ted prestala zebrat o sex a zacala si nastavovat konecne hranice slusneho chovani od nej k tobe. To znamena jasne rici, absolutne nechci od tebe slyset, jake mam bricho a nebo jake ho mel nekdo jiny v tehotenstvi.
A zamer se na sebe proboha! Jsi tehotna a to miminko uz je schopne citit tvoje emoce a muze ho to ovlivnit. Ty emoce si samozrejme zpracovavej, ale tak at jdou ven a ne at se neusta;le trapis. Tohle je obdobi, kdy se mas mit rada a rozmazlovat se. takze kasli na nej, obklop se dobrymi prateli, delej, co te bavi, vyraz do spolecnosti a tak dale.
Sympaťák od pohledu ten tvůj.. Vynucovač sexu a v těhotenství kritik.
By mě mohlo. Už ho slyším, jak bude týden po porodu výskat, že už máš být na své váze a mazat do fitka a hlavně ten sex. Jestli teda tu druhou půlku těhotenství přežije. Materiál achjo. Souhlasím s Janou, vymez si hranice a věnuj se sobě. Doufám, že aspoň on je denně ve fitku a je vysekanej, když ti každý den podsouvá velké břicho (v těhotenství!).
Nic z toho už bych nechtěla ani slyšet a do společnosti bych chodila s kamarádkou, když se za tebe teda tak stydí.
Ahoj holky, udělám si z Vás trošku sezení u psychologa a vyleju si srdíčko. Zároveň budu ráda za Vaše zkušenosti.
Jsem nyní v 21. týdnu těhotenství. Dost brzy na mě bylo vidět. Docela mi roste břicho. Ale celkově - zhoršila se mi pleť atd. Před otěhotněním jsem se dřela ve fitku a bylo to na mě hodně vidět, chlapi o mně projevovali dost zájem. O co se vlastně jedná. Můj partner byl vždycky strašně na sex. Chtěl ho pořád, byl neodbytný až dotěrný. Musela jsem ho skutečně denně odmítat a chuť jsem na sex kvůli tomuto chování vůbec neměla. Ani se tak nesnažil navodit atmosféru, nezačal mě líbat, sahat ně mně atd. ale spíše prostě o tom furt mluvil. Že to chce, že to skoro neděláme, klasické otázky „dáme sex?“ a tyhle až otravné řeči. Prostě nic co by ženu nažhavilo. Ale sex prostě byla jeho neustálá myšlenka, téma dne. Kromě toho jsme spolu ale trávili dost času, výlety, večeře, dost jsme spolu komunikovali.
Když jsem mu oznámila po krátkém snažení, že jsem těhotná, nevěřil mi to. Asi čekal, že to bude opravdu trvat dlouho a možná mi i přišlo, že ho to vyděsilo. Do teď jsem u něj nepoznala známky nějakého těšení se. Dělá co má. Uklidí, nakoupí, zaplatí vše, zeptá se mě, co mimino, vymýšlí jména. Ale mám pocit, že dělá to co si on sám myslí, že by dělat v této situaci měl, že to dělat prostě musí, aby nebyl oheň na střeše. Je teď jako takový pes se sklopenýma ušima. Samozřejmě někdy vylítnu, brečím, asi jako každý těhu ženská, ale nemyslím si, že je to takové, aby měl pocit, že prostě MUSÍ.
Jenomže co se změnilo, tak je náš vztah. Vůbec o mě nejeví zájem jako o partnerku. Sex je tabu, vůbec mluvit o něm nejde. Vyhýbá se odpovědím, prostě nemluví, neodpoví, je ticho. Od otěhotnění jsme spolu spali 2×. Poprvé hned na začátku, podruhé teď nedávno po hodně velkém nátlaku z mé strany. Ve výsledku jsem se u toho celou dobu cítila ošklivá. Co na mně začalo být těhotenství vidět, neustále mě pozoroval (hlavně v plavkách teď v létě, komentoval, porovnával mé břicho s břichy svých kamarádek (že ta tak velké břicho neměla atd.), přišlo mi, že se za mně normálně stydí. Každý den slyším, že mám velké břicho, že mi vyrostlo břicho. Ale nejde jen o sex. On mi dal normální letmou „kamarádskou pusu“ snad za těch téměř pět měsíců jen asi 5× a musela jsem si ji vynutit. Musím s ním neustále mluvit o tom, že o mně neprojevuje vůbec zájem, spíše to teda do něj hustím, on většinou nic neříká. Přijdu si neskutečně ošklivá, nepřitažlivá kvůli jeho chování, nemůžu se na sebe dívat do zrcadla. Netěším se ze sebe. Přitom jsem ani tolik nepřibrala na váze (zatím asi jen 4 kila od začátku těhotenství), jen prostě to břicho mám, předtím jsem byla plochá. Jde o to, že se mnou ani nemluví, nezapojuje mě do jeho života mimo stěny našeho bytu, neřekne mi s kým se potkal, co se dozvěděl, nic. Mluví jen o tom samém pořád dokola - plány co musíme ještě zařídit, koupit, zaplatit. Plány co musí v práci.. Nic osobního, nic partnerského ani přátelského. Nechodíme nikam. Převážně kvůli šetření peněz, ale ani ty drobné výlety, které nic nestojí, teď prostě vůbec nevymýšlí. Ztratil úplně zájem. Nemá na mně čas. Jsme vedle sebe jako brácha se ségrou, kteří k sobě vlastně ani nemají moc blízko.
Vůbec nevím, jak se mám chovat. Co to má znamenat. Jako by bylo mezi námi něco nevyřčeného. Já cítím, že ke mě prostě už necítí to, co před otěhotněním. Jako by byl náš vztah teď v úplné nerovnováze. Vypadá jako by trpěl a musel to přetrpět, protože se to má. Mám pocit, že se mu honí hlavou, že tohle vlastně nechtěl, že to byla chyba.