Odcizení v manželství

Anonymní
27.6.15 22:01

Odcizení v manželství

Předem prosím o zachování anonymu, je to pro mě dost citlivé.

Jsme manželé 3tím rokem, vše bylo naprosto v pořádku, manžela jsem měla jako ideálního partnera pro život, také spolu momentálně čekáme druhé dítě, mám krátce před porodem, chodím do práce na část. úvazek a doma máme 3letého klučinu, je velice hyperaktivní, u ničeho dlouho nevydrží a manžel je na něho neustále zlý, nedokáže se mu věnovat tak, aby těmto situacím předcházel ( odvézt pozornost jinam atd. ) místo toho na něj jen křičí, dává mu na zadek a nakonec radši odjede pryč a nechá nás tam samotné… S ničím doma nepomůže a když už jo, tak to stejně udělá na houby, aby to znovu dělat nemusel. Nebo na to vše má sto let, protože se z toho domácnost nezhroutí, takže ano, radši si to udělám sama. Sex je taky už o ničem, nebaví mě to, navíc se mi docela zhnusil - to nechci rozebírat. Ale.. jde o to zklamání, že čekám druhé dítě s někým, s kým už prostě vím, že není ten, za kterého jsem měla, nevěnuje se nám, pořád lítá někde s kamarádama a o mě jako těhotnou se absolutně nestará, přijdu si hrozně. Nevím co si počnu, opustit ho nemohu, nemám kam jít a ani si nemyslim, že je to až tak vážný, kvůli čemu bych rozvracela rodinu, navíc ten pocit selhání, že by to všichni věděli, ach jo.. všichni si myslí, že se milujeme až za hrob. :zed: Hlavně naši, kterým prostě nikdy nic neřeknu, radši říkám, že je vše ok, a že on mi pomáhá, je hodný atd.. selhala jsem, ale jedno vím, že děti budu vždy milovat a nikdy nebudu litovat toho, že je mám. :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

20900
27.6.15 22:03

A to takhle obrátil poté, co jsi otěhotněla?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
27.6.15 22:07

@hanka.br. Asi jo, začala jsem toho po něm chtít najednou víc… aby koupal syna, protože já už se do tý koupelny s tim bubnem sotva vejdu, aby občas nakoupil místo mě, aby vyluxoval atd, jsem fakt KO, protože chodím ještě do práce, sice za almužnu, ale chtěla jsem také přispět do rodinného rozpočtu, to jsem ovšem netušila, že měsíčně prokouří skoro 2000,– už mám z něho fakt dost, nemám už ani chuť s ním o čemkoliv mluvit, vše je špatně, hned to obrací proti mě. Jen po mě štěká a štěká.

  • Nahlásit
  • Citovat
2291
27.6.15 22:11

A proč to druhé dítko? když už první moc nedává…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20900
27.6.15 22:13
@Anonymní píše:
@hanka.br. Asi jo, začala jsem toho po něm chtít najednou víc… aby koupal syna, protože já už se do tý koupelny s tim bubnem sotva vejdu, aby občas nakoupil místo mě, aby vyluxoval atd, jsem fakt KO, protože chodím ještě do práce, sice za almužnu, ale chtěla jsem také přispět do rodinného rozpočtu, to jsem ovšem netušila, že měsíčně prokouří skoro 2000,–už mám z něho fakt dost, nemám už ani chuť s ním o čemkoliv mluvit, vše je špatně, hned to obrací proti mě. Jen po mě štěká a štěká.

Tomu nerozumím - vy nežijete spolu?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
27.6.15 22:14

Ahoj, bohužel momentálně řeším něco podobného :( akorát že už to druhé dítko máme (má 7 měs a prvorozená 3 roky) a můj manžel je čímdál tím větší sobec, stará se většinou jen o své potřeby, kamarády :zed: včera jsem mu řekla, že mě sex už tedy nebaví netěším s ena něj, beru to jen jako nutnou povinnost aspoň 1 x v měsíci a to aby neměl kecy… :oops: bohužel je to tak, ale bydlíme v baráku u jeho rodičů (s něma já vycházím ok, ale on moc ne) já bych chtěla jít někam do svého, ale on nechce, že bychom to neutáhli apod :( s dětmi ani domácnosti mi vůbec nepomůže :nevim: :zed: začínám litovat jakého tátu jsem dětem vybrala :( třeba teď já právě dožehlila, 7 měsíční mi nespí řádí tu jak střela a on se sebral řekl mi ahoj a šel do pr… :cert: nejraději bych s dětma odešla, ale nemám kam :( připadám si jako v kruku z kterého nejde vystoupit :cert: :,( :,( :,(

  • Nahlásit
  • Citovat
2291
27.6.15 22:15

Ono to umocňuje i to pokročilý těhotenství, a že jsi na vše sama a unavená. Zkuste si promluvit, on určitě tu situaci doma taky vnímá negativně, tak s tím něco udělejte.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
27.6.15 22:16

Já ti asi neporadím, spíš tě podpořím, že BOHUŽEL určitě nejsi jediná, protože já mám pocit, že tohle bych uplně stejně mohla napsat i já. S tím rozdílem, že já už to druhé dítě mám, miluju obě nade vše, ale chlap mi taky s ničím nikdy nepomáhal. Není líný, ale on chodí do práce…já ne, je hodný, ale není už mezi náma dávno to, co bylo dřív. Já jsem pořád nervozní, řvu po dětech, ale jsem na ně vlastně sama a jak píšeš, on když něco udělá, tak radši stylem, že to udělá špatně, abych si to radši udělala sama. Rady typu: vědělas s kým žiješ a koho sis brala…ty vůbec nejsou na místě, protože s dětma se život otočí o milion procent. Ted řešíme už i finanční krizi a já pocituju syndrom vyhoření-5 let doma, už mě nebaví skoro nic, pořád to samé dokola. Taky bych neodešla, nemám kam a žijeme tak nějak spolu bez hádek, ale není v tom žádná jiskra a mě to nějak moc neuspokojuje. Já to teda nijak neřeším, protože vím, že neodejdu ani já ani on a i když si uděláme večer pro sebe, tak nemůžu říct, že bych z toho byla nějak odvařená a nadšená :( tak jako dřív. Samotné mi to je tak nějak líto, ale nedokážu s tím nic dělat. :nevim: :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
27.6.15 22:17

@hanka.br. To sice žijeme, ale říkal něco jinéhom, než byla skutečnost, mně říkal 1 cígo denně, ale když jsem na něho došlápla, tak se přiznal, věčně smrdí, co týden má nový zapalovač…

@Martina84 Tak ono to předtím bylo docela v pohodě, píšu, že se to zhoršilo v tom těhotenství, radši řeší problémy jinde, než doma, vyloženě utíká, má to všechno na praku, pak přijde a dělá jako by se nic nestalo. Chce se tulit a tak, jenže se připomenu, že mi vadí to a to a hned je zase vytočenej, jenže já se neumím přetvařovat a dělat, že je vše v pořádku, teď třeba taky šel radši s kamarádama. Klasika.

  • Nahlásit
  • Citovat
20900
27.6.15 22:22
@Anonymní píše:
@hanka.br. To sice žijeme, ale říkal něco jinéhom, než byla skutečnost, mně říkal 1 cígo denně, ale když jsem na něho došlápla, tak se přiznal, věčně smrdí, co týden má nový zapalovač…@Martina84 Tak ono to předtím bylo docela v pohodě, píšu, že se to zhoršilo v tom těhotenství, radši řeší problémy jinde, než doma, vyloženě utíká, má to všechno na praku, pak přijde a dělá jako by se nic nestalo. Chce se tulit a tak, jenže se připomenu, že mi vadí to a to a hned je zase vytočenej, jenže já se neumím přetvařovat a dělat, že je vše v pořádku, teď třeba taky šel radši s kamarádama. Klasika.

No jestli to není taky v tom, že s tebou není žádná legrace a že děláš prostě jenom dusno. Když se zamyslíš a podíváš se na sebe jeho očima - má důvod se cítit doma líp než s přáteli? Nejsou doma jen výčitky, práce, tvoje hartusení…a radost a bezprostřednost veškerá žádná?
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
27.6.15 22:23
@Anonymní píše:
Já ti asi neporadím, spíš tě podpořím, že BOHUŽEL určitě nejsi jediná, protože já mám pocit, že tohle bych uplně stejně mohla napsat i já. S tím rozdílem, že já už to druhé dítě mám, miluju obě nade vše, ale chlap mi taky s ničím nikdy nepomáhal. Není líný, ale on chodí do práce…já ne, je hodný, ale není už mezi náma dávno to, co bylo dřív. Já jsem pořád nervozní, řvu po dětech, ale jsem na ně vlastně sama a jak píšeš, on když něco udělá, tak radši stylem, že to udělá špatně, abych si to radši udělala sama. Rady typu: vědělas s kým žiješ a koho sis brala…ty vůbec nejsou na místě, protože s dětma se život otočí o milion procent. Ted řešíme už i finanční krizi a já pocituju syndrom vyhoření-5 let doma, už mě nebaví skoro nic, pořád to samé dokola. Taky bych neodešla, nemám kam a žijeme tak nějak spolu bez hádek, ale není v tom žádná jiskra a mě to nějak moc neuspokojuje. Já to teda nijak neřeším, protože vím, že neodejdu ani já ani on a i když si uděláme večer pro sebe, tak nemůžu říct, že bych z toho byla nějak odvařená a nadšená :( tak jako dřív. Samotné mi to je tak nějak líto, ale nedokážu s tím nic dělat. :nevim: :nevim:

Ach jo, a jak si s tím smířená? Já jsem z toho dost na dně, vím, že bych ho nepodvedla, ani on mě, ale jestli to bude takhle dál, tak prostě někdo 3tí v tom bude určitě, ať z jeho, nebo z mé strany. Dítě už asi nic nezachrání, myslím si, že to bude jen horší, nepřijde mi jako svělý otec, to jsem si již potvrdila a hrozně mě to trápí, když jdu s malym na hřiště a vidím tam ty tatínky jak se starají, tak mě srdce pláče hořkostí, že tohle prostě u nás není, ten náš by se pro nás nerozkrájel, bohužel.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
27.6.15 22:28

@hanka.br. Ale jo, já jsem normální veselá, jen prostě už vyčerpaná, je toho na mě moc a on to i vidí, ale nepomůže s ničím, to pak nemám náladu už vůbec, ale kdyby mi pomohl, řekl mi něco pěkného, vzal malého ven a podobně, určitě by se to změnilo i ve mě, každá z vás asi ví, jaké je to před porodem, do toho ještě celá domácnost závisí na mně, nákupy také, o dítě se starám také já a ještě chodím do té práce. Kdežto on přijde domu, nají se, rozvalí se na gauč, hezky se vyspinká, potom se jde šťourat v autě, mezitím někam odjede, přijede večer v 18h, nají se, sedne k noťasu a když se k němu nemám… ( sex ) tak jde radši ven.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
27.6.15 22:28
@Anonymní píše:
Ach jo, a jak si s tím smířená? Já jsem z toho dost na dně, vím, že bych ho nepodvedla, ani on mě, ale jestli to bude takhle dál, tak prostě někdo 3tí v tom bude určitě, ať z jeho, nebo z mé strany. Dítě už asi nic nezachrání, myslím si, že to bude jen horší, nepřijde mi jako svělý otec, to jsem si již potvrdila a hrozně mě to trápí, když jdu s malym na hřiště a vidím tam ty tatínky jak se starají, tak mě srdce pláče hořkostí, že tohle prostě u nás není, ten náš by se pro nás nerozkrájel, bohužel.

Já s tím smířená jsem, neřeším to, protože jinak nám to klape, jak říkám i sex je a je to o toleranci a kompromisech. Jiný chlap mě neláká, ale je to o tom, že jsem na mateřské vlastně v izolaci…nemám žádné možnosti se s nikým seznámit a nemíním taky skočit z bláta do louže… Můj chlap je zas takový, že o děti se postará, když je s nimi a chodí s nima ven, do hospody nechodí, jednou za čas si sice vyrazí s kamarády, ale to je málokdy. V podstatě si nemám na co stěžovat, ale nenaplnuje mě to, mám pocit, že žiju strašně nudný život. Před dětmi to byla „jízda“ a frkot. Jenomže ted to je zase o tom, že mám krásné dvě holčičky a hlavně zdravé, tak si říkám-co proboha víc můžu chtít??

  • Nahlásit
  • Citovat
20900
27.6.15 22:30
@Anonymní píše:
@hanka.br. Ale jo, já jsem normální veselá, jen prostě už vyčerpaná, je toho na mě moc a on to i vidí, ale nepomůže s ničím, to pak nemám náladu už vůbec, ale kdyby mi pomohl, řekl mi něco pěkného, vzal malého ven a podobně, určitě by se to změnilo i ve mě, každá z vás asi ví, jaké je to před porodem, do toho ještě celá domácnost závisí na mně, nákupy také, o dítě se starám také já a ještě chodím do té práce. Kdežto on přijde domu, nají se, rozvalí se na gauč, hezky se vyspinká, potom se jde šťourat v autě, mezitím někam odjede, přijede večer v 18h, nají se, sedne k noťasu a když se k němu nemám… ( sex ) tak jde radši ven.

Prosímtě - co vás vedlo k tomu, abyste si k tříletému hyperaktivnímu dítěti pořizovali další dítě? Nevěřím tomu, že s tím prvním ti pomáhal, musela jsi vnímat, že jsi na to sama, že se starším nemá tolik trpělivosti. Já vím, že ti tohle teď nepomůže, ale prostě nechápu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
27.6.15 22:31

No jenomže jak se ti narodí to druhé malé, tak jeho pomoc budeš potřebovat. Já měla holky od sebe 2roky 2měs. a sama bych to nezvládla. Musel pomáhat, at chtěl nebo ne. Začátky byly šílené. Pochopila jsem hned, co znamená jedno dítě-žádné dítě…

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama