Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj,
Byli jste někdo během manželství v odluce? Co si pod tím pojmem představuji - jeden z manželů opustí domov a najde si byt. V tomto případě já, manželka (byt co nejblíže nasemu domu). Deti buď na střídavku nebo možná lépe aby byly doma a ke me chodili “na návštěvu”, nebo já občas k nim zpět domu (pokud tam zrovna nebude manžel). Vždy podle konkrétní situace.
Jde mi o to, aby meli zázemí stále doma, nestěhovali se tam a zpět, měli zkratka to, na co jsou zvykli. Kazdopadne bych se snažila byt s nimi co nejvíce.
Naše psycholožka tvrdila ze ma několik takových párů, a třeba už i par let. A u všech to směřuje spis k rozvodu, i když některým to takto vyhovuje.
Důvody u nás: dlouholetá vlekla krize, totální ztráta intimity, žádné objetí, pusa, pohlazeni. Občas sex. Z me strany už bohužel averze na manžela. Hádky, i když ne nijak velké, téměř každý den, bohužel i před dětmi.
Zatím se v tom pořad plácáme. Manžel je zastánce toho za každou cenu rodinu udržet pohromadě. Ja už jsem si parkrat našla byt, ale nakonec jsem neodesla, drží me strach o deti, ze jim ničím rodinu a ze to ponesou hodně těžce. Takže takhle pořad fungujeme dal.
Ale ja cítím, ze to je špatně. Ze bychom do te odluky měli jít. Nejsme šťastní a myslím ze ani spokojeni ani ja ani manžel. Ale on je proti.
Mate někdo zkušenost s odlukou? Jak to u vás dopadlo?
Jinak deti 6, 8 a 11 let.
Předem díky za reakce
Zkušenosti nemám a neznám. Při odluce jsou podle mě na vodě ty finanční věci. Kdo co platí, kdo co dává. Ty bys to brala tak, že si budeš platit byt a manžel že potáhne komplet domácnost i děti? Nebo bys mu dávala ještě kromě nájmu i půlku na energie a jídlo pro děti?
Já chápu, že to je asi takové měkké a pozvolné odlučování, kdy si ten druhý zvyká, že jste od sebe a pak časem na ten rozvod přistoupí, ale popravdě si to moc neumím představit. Jestli dětem nechceš vzít zázemí a chceš je nechat bydlet s chlapem, tak veškerá péče o ně by padla hlavně na chlapa. K tobě by chodily, kdy by chtěly, nebo ty za nimi, když on tam nebude, ale to hlavní by asi odtáhl on, ne?
Přemýšlím nad tím a prakticky si to nedovedu představit, i když ti rozumím, že 'hledáš co nejmíň bolestnou cestu.
Jsi rozhodnutá to rozříznout, tak to udělej. Trapite se všichni. Jak jsou hadky před dětma, není podle mě co držet. A čistý řez je jediné řešení, jak se z toho co nejrychleji dostat.
My takhle zijeme uz pres rok. V podstate jak jsi nastinila. 2 deti vek 7 a 3. Tatinek ma stale klice od bytu kde jsem s detmi. Mame sdileny kalendar kde zapisujeme doktory, aktivity deti atd at muzeme planovat. Kdy mam volne vecery a kdy on. Vikendy travime +/- spolecne. Deti to zvladly v klidu. Ja jsem to brala emocne hur na zacatku, ale zvykla jsem si. Ty vecery byly krusne, ale pracuji po vecerech ( jsem na RD) tudiz zvladnu financovat „svuj byt“. Vydaje na deti platim ja, vetsi (krouzku, zimni obuv a drazsi veci) hradi tatinek. Pokud mas jeste nejaky dotaz rada zodpovim. Dulezite je se domluvit, neshasovat jeden druheho pred detmi ( I kdyz nekdy se musim drzet
).
A na to jste přišli až po 3.dítěti ze to nejde? Ono je i otázka, kdo normální, krom těch co si chtěj štrejchnout maminu, půjde do vztahu a ženskou s 3 dětmi. Jestli by spis nebylo rozumnější to zkusit spravit s manželem.
@Superdio píše:
My takhle zijeme uz pres rok. V podstate jak jsi nastinila. 2 deti vek 7 a 3. Tatinek ma stale klice od bytu kde jsem s detmi. Mame sdileny kalendar kde zapisujeme doktory, aktivity deti atd at muzeme planovat. Kdy mam volne vecery a kdy on. Vikendy travime +/- spolecne. Deti to zvladly v klidu. Ja jsem to brala emocne hur na zacatku, ale zvykla jsem si. Ty vecery byly krusne, ale pracuji po vecerech ( jsem na RD) tudiz zvladnu financovat „svuj byt“. Vydaje na deti platim ja, vetsi (krouzku, zimni obuv a drazsi veci) hradi tatinek. Pokud mas jeste nejaky dotaz rada zodpovim. Dulezite je se domluvit, neshasovat jeden druheho pred detmi ( I kdyz nekdy se musim drzet).
Velký rozdíl je v tom, že ty jsi s dětmi. Zakladatelka to plánuje tak, že by s dětmi zůstal chlap. Tam já vidím největší zásek.
@bigl píše:
Zkušenosti nemám a neznám. Při odluce jsou podle mě na vodě ty finanční věci. Kdo co platí, kdo co dává. Ty bys to brala tak, že si budeš platit byt a manžel že potáhne komplet domácnost i děti? Nebo bys mu dávala ještě kromě nájmu i půlku na energie a jídlo pro děti?
Já chápu, že to je asi takové měkké a pozvolné odlučování, kdy si ten druhý zvyká, že jste od sebe a pak časem na ten rozvod přistoupí, ale popravdě si to moc neumím představit. Jestli dětem nechceš vzít zázemí a chceš je nechat bydlet s chlapem, tak veškerá péče o ně by padla hlavně na chlapa. K tobě by chodily, kdy by chtěly, nebo ty za nimi, když on tam nebude, ale to hlavní by asi odtáhl on, ne?
Přemýšlím nad tím a prakticky si to nedovedu představit, i když ti rozumím, že 'hledáš co nejmíň bolestnou cestu.
To by byla jen dočasná situace, alespoň doufám. Taky to bez nich nevydrzim, budu je chtít mít u sebe. Ale nechci na ne tlačit, chci to nechat tak nějak volně. Že třeba postupem času u me zkusí přespat, nebo byt třeba celý den o víkendu a na noc zase domu. Proste aby si zvykali tak nějak pomalu.
No na tom financování bychom se museli domluvit, taky to nebude lehké vymyslet něco kloudneho.
Příspěvek upraven 10.11.22 v 20:19
@bigl píše:
Zkušenosti nemám a neznám. Při odluce jsou podle mě na vodě ty finanční věci. Kdo co platí, kdo co dává. Ty bys to brala tak, že si budeš platit byt a manžel že potáhne komplet domácnost i děti? Nebo bys mu dávala ještě kromě nájmu i půlku na energie a jídlo pro děti?
Já chápu, že to je asi takové měkké a pozvolné odlučování, kdy si ten druhý zvyká, že jste od sebe a pak časem na ten rozvod přistoupí, ale popravdě si to moc neumím představit. Jestli dětem nechceš vzít zázemí a chceš je nechat bydlet s chlapem, tak veškerá péče o ně by padla hlavně na chlapa. K tobě by chodily, kdy by chtěly, nebo ty za nimi, když on tam nebude, ale to hlavní by asi odtáhl on, ne?
Přemýšlím nad tím a prakticky si to nedovedu představit, i když ti rozumím, že 'hledáš co nejmíň bolestnou cestu.
To by byla jen dočasná situace, alespoň doufám. Taky to bez nich nevydrzim, budu je chtít mít u sebe. Ale nechci na ne tlačit, chci to nechat tak nějak volně. Že třeba postupem času u me zkusí přespat, nebo byt třeba celý den o víkendu a na noc zase domu. Proste aby si zvykali tak nějak pomalu.
No na tom financování bychom se museli domluvit, taky to nebude lehké vymyslet něco kloudneho.
@Anonymní píše:
To by byla jen dočasná situace, alespoň doufám. Taky to bez nich nevydrzim, budu je chtít mít u sebe. Ale nechci na ne tlačit, chci to nechat tak nějak volně. Že třeba postupem času u me zkusí přespat, nebo byt třeba celý den o víkendu a na noc zase domu. Proste aby si zvykali tak nějak pomalu.
No na tom financování bychom se museli domluvit, taky to nebude lehké vymyslet něco kloudneho.
Chlap by s tam tak souhlasil? Dalo by se s ním domluvit?
Tak už nejsem anonym, nevadí..
Austrike
Snažíme se spravit již několik let. Proběhla i poradna. Ale nejde to, bohužel.
Z me strany především, ja mám už averzi, není mi s nim dobře. Je mi lépe když jsme s dětmi sami.
Přesto jsem se rozhodla zůstat, nějak to přestat řešit a jít a žít tím způsobem, ze pro deti je nejlepší, když zůstaneme spolu.
Ale ja cítím ze to je špatně. Ony deti už vědí, ze nám to nefunguje, ze tam není láska, porozumění, ze se často obvinujeme, i z malichernisti a i před nima. Už jen to jaký dopad to bude na ne mít a na jejich budoucí vztahy. Vždyť ja nechci, aby zili stejně nebo podobně!
A co se tyče případného dalšího partnera. Na to fakt nemám pomyšlení, a hledat nikoho nebudu. Jen nějaké jednorázovky nejspíš. Budu mít co dělat abych situaci dětem co nejvíc zjednodušila. Po večerech se budu věnovat praci. Takže ani čas navíc nebude
@bigl píše:
Chlap by s tam tak souhlasil? Dalo by se s ním domluvit?
Tak manžel co se tyče rozluky, odchodu do bytu, nesouhlasí a domluva by byla těžká. On chce za každou cenu rodinu udržet pohromadě. I když tvrdí, ze také není šťastný a chce mít “normální “ manželství
@prokopa píše:
Současné bydlení je čí?
Nás obou, plus hypotéka.
Ahoj,
Byli jste někdo během manželství v odluce? Co si pod tím pojmem představuji - jeden z manželů opustí domov a najde si byt. V tomto případě já, manželka (byt co nejblíže nasemu domu). Deti buď na střídavku nebo možná lépe aby byly doma a ke me chodili “na návštěvu”, nebo já občas k nim zpět domu (pokud tam zrovna nebude manžel). Vždy podle konkrétní situace.
Jde mi o to, aby meli zázemí stále doma, nestěhovali se tam a zpět, měli zkratka to, na co jsou zvykli. Kazdopadne bych se snažila byt s nimi co nejvíce.
Naše psycholožka tvrdila ze ma několik takových párů, a třeba už i par let. A u všech to směřuje spis k rozvodu, i když některým to takto vyhovuje.
Důvody u nás: dlouholetá vlekla krize, totální ztráta intimity, žádné objetí, pusa, pohlazeni. Občas sex. Z me strany už bohužel averze na manžela. Hádky, i když ne nijak velké, téměř každý den, bohužel i před dětmi.
Zatím se v tom pořad plácáme. Manžel je zastánce toho za každou cenu rodinu udržet pohromadě. Ja už jsem si parkrat našla byt, ale nakonec jsem neodesla, drží me strach o deti, ze jim ničím rodinu a ze to ponesou hodně těžce. Takže takhle pořad fungujeme dal.
Ale ja cítím, ze to je špatně. Ze bychom do te odluky měli jít. Nejsme šťastní a myslím ze ani spokojeni ani ja ani manžel. Ale on je proti.
Mate někdo zkušenost s odlukou? Jak to u vás dopadlo?
Jinak deti 6, 8 a 11 let.
Předem díky za reakce