Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Odnikud nikam -nevím co chci a kam směřuju
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
20.6.25 08:40
@Anonymní píše: Více
A když jsi vždy věděl, kam chceš, tak dostal ses tam? Nejspíš ne, jinak bys ten příspěvek nepsal a byl bys spokojený a měl zase další cíle. Nevím, proč byl minulý vztah nenaplněný, ale trochu mi přijde, že sis nechal ujet vlak co se týče toho zakládání rodiny a spokojeného vztahu. A i když si to třeba nepřipouštíš, tak takový život, který nemá žádný směr, žádný vývoj, obvykle málokoho uspokojuje. Tys už vzdal hledání nějaké spřízněné duše?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.25 09:10
@Anonymní píše: Více
Já si myslím, že jsi asi nikdy doopravdy nevěděl co chceš a kam jdeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.6.25 09:10
@unuděná píše: Více
Neskromne musim rict, ze jsem to dotahl docela daleko. Takze ano, dalo by se rict, ze jsem v ocich vetsiny velmi uspesny.
Ex partnerka mit deti nemohla, mel jsem ji rad, nechtel jsem se s ni kvuli tomu rozejit. Rozchod prisel az pozdeji, priciny byly jine.
Uprednostnil bych nazor lidi, kteri tim prosli ci prochazeji, hledam praktickou zkusenost.
- Citovat
- Upravit
20.6.25 09:16
@Anonymní píše: Více
Evidentně jsi to ale dotáhl daleko ve věcech, které tě nedělají šťastným, pouze úspěšným (a ještě v očích ostatních lidí). Možná si srovnej priority.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.25 09:19
@Anonymní píše: Více
možná ti chybí děti rodina, dneska si můžeš vzít dítě z domova jen na víkend, zapomněla jsem jak se to jmenuje třeba by ti to pomohlo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.25 09:20
Je fakt dost možný, že jsi nikdy nevěděl, co vlastně chceš. Tohle by sis měl dát nejprve dohromady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.25 09:21
@Anonymní píše: Více
Tohle znám u bezdětných lidí.
S ohledem na to, že jsi nakonec zůstal, tak tohle je příčina a důsledek teď zažíváš.
Možná jste měli dítě adoptovat.
Případně jsi ještě mladý, tak se vztahu úplně tak nebránit a děti ještě mít.
On ten život se nimi hýbe dost intenzivně a na tyhle pocity dost často nezbývá prostor.
Nejsi pravděpodobně úplně nastaven být sám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.25 09:44
Chybí ti láska vztah, rodina. Není špatné si to přiznat. Možná racionalizuješ, a vidíš na té představě samé omezení, takže rozumově tě to neláká, ale srdce prahne 
.
Pořiď si na začátek kočku nebo psa, kytku nebo andulku a uvidíš, jestli to s tebou něco udělá…
Ono emocionální připoutanost k něčemu, za co máš odpovědnost je znak dospělosti. Sice je to otrava, ale příroda to tak zařídila, aby cítil člověk nějaký smysl života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.6.25 09:47
Odnikud nikam jsem zažívala potom, co mi „vybouchly“ 2 věci, o které jsem moc stála. Tehdy jsem úplně ztratila životní smysl, drive i sama sebe a vůbec jsem nevěděla, jak dál. Najednou jsem měla pocit, že je všechno o moc těžší, než jsem si myslela, že to nedokážu a jakákoliv snaha je zbytečná. A to jsem měla docela reálné cíle, nechtěla jsem se stát prezidentkou nebo přeplavat Tichý oceán na nafukovacím lehátku.
A ještě chci podotknout, že děti mám a miluju je a přesto jsem měla pocit, že už jen přežívám a lepší už to nebude.
Takže nemusí to být o bezdětnosti, ani o tom, že bys neměl cíle, jak ti tu všichní píší. Mně stačilo, aby se moje vysněné sny rozsypaly na střepy a bylo na dlouho vymalováno. Ještě teď se v tom trochu plácám, ale už je o hodně líp.
- Citovat
- Upravit
20.6.25 09:48
@Anonymní píše: Více
Já znám takového. Úspěšný, založil rodinu až v pozdějším veku.Bylo mu už 50.Ma 2 krásně děti. Ale rodina se mu rozpada, není v tomhle směru úspěšný. A vlastně je, protože právě má ty 2 děti, jeho život ma smysl, i když s partnerkou to neklape…Ve 44 letech, to jsi ještě mladík. Pokud jsi úspěšný a dobře zajištěny, žena se najde a založit rodinu můžeš kdykoliv.To co cítíš je podvědomí, příroda..Cokoli jiného než potomci ti podvědomě nedává smysl…?Mozna se mýlím, jen názor…Člověk se pak diví, co s ním je, ale to jsou zákony přírody, přežití…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.6.25 09:52
@jasperka2 píše: Více
K něčemu podobnému jsem došel. Ono se to celé stalo, nešel jsem tomu zrovna naproti. Že si některé věci přiznávám, je pravda. Stejně jako že je na některý věci, nahlíženo střízlivým pohledem, zkrátka pozdě.
Pes a kočka, přemýšlel jsem o nich, vlastně jsem je vždycky chtěl. Jelikož často bývám mimo domácnost, tak spěju ke psovi, který by lépe snášel jezdit se mnou.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.6.25 09:55
@Anonymní píše: Více
Zajímavé, mě se vlastně ty velké sny docela splnily. Jen už si dnes myslím, že byly krapet povrchní.
Věřím, že tvé pocity právě kvůli dětem rychleji odezní. Mně se blíží dva roky ke konci a to už jsem čekal, že na tom budu lépe. Ono na tom lépe jsem, ale nevzniká nový status, který by byl dlouhodobě pohodlně žitelný. Těžko to slovy popsat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.6.25 10:00
@Zuzks píše: Více
Popravdě se snažím ve svých pocitech vyznat, i kvůli tomu jsem sem napsal, abych třeba dostal nový směr pro přemýšlení. Mj. proto mě nezajímají klasické fráze typu najdi si koníček atp. Někdy si člověk jen něco nalhává, jistota je občas složitá.
S dětmi to nevyšlo a zpětně mě to mrzí hodně. Asi by mě hodně mrzelo, kdybych se tenkrát na ženu vykašlal, když jsme to zjistili. Ani jedna volba tenkrát nebyla dobrá…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj, zajimal by me nazor lidi, kteri prosli ci prochazeji necim podobnym.
Je mi 44, jsem temer dva roky po rozchodu, vztah byl bezdetny z blize nespecifikovanych duvodu. Ziju sam, na vztah moc nepomyslim, milenku nemam a vlastne ani nechci. K ex se take vracet nechci.
Co vlastne resim? Porad se tam nejak placam odnikud nikam, nevim co chci, kam to smerovat dal. Takhle jsem to nikdy nemel, vzdycky jsem vedel, kam chci, co chci a ted nevim nic. Situovaný jsem dobre, takze moznosti jsou, jen praci menit nemohu. Snazim se zit, ale spis to pripomina placani, dny plynou, nekdy je lip, nekdy je hur, ale chut k zivotu se uz nedostavuje. Vylozene depresi nemam, to ne, spis jako setrvalou okoralost, vnitrni stazenost, neschopnost se stastne uvolnit a proste jen tak zit. Asi bych to charakterizoval jako prezivani.
Prosel jste timto nekdo?