Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@smarket jj, sebevrazi se mylně domnívají, že když si to hodí, všem kolem nich se uleví. Nemají tušení, kolik lidí tím zničí.
@Bubla Bůčková Jj, protože ona se potřebuje vyvztekat, vyzlobit, aby jí to neotrávilo celý den a náladu.
@Bubla Bůčková
Mám pocit, že i kdybych se přestěhovala na druhý konec zeměkoule, tak se jich nezbavim. Ještě to dědictví do toho ![]()
@Veveří píše:
@smarket jj, sebevrazi se mylně domnívají, že když si to hodí, všem kolem nich se uleví. Nemají tušení, kolik lidí tím zničí.
Uleví jedině sami sobě. Utečou od problémů.
Pokrytec. Neuměl se postavit k problémům jako chlap. Zbabělec. A odnesou to neviní. Viz děti.
Tem taky netuším jak to jednou vysvětlím
@topkiss píše:
Abojte.
Mám dotaz. Jak odpustit a tím se vlastně odprostit od minulosti? Ať dělám co dělám, prostě to nedokážu
Mně to funguje tak nějak samo od sebe tak, že když trochu vychladnu, tak mně toho „škůdce“ začne být svým způsobem líto.
Protože asi každý by byl rád dobrý a bezchybný a stejně to nikdo nedokáže. A ten dotyčný v tom selhal úplně.
Něco ve smyslu „On snad ani nemůže za to, že je takový haj.zl, slaboch“… podle okolností… a za chvíli si ani nevzpomenu.
Přiznávám, že jsem ve svém životě žádné velké křivdy řešit nemusel, u tebe je to podle navazující diskuze úplně jiný level, ale třeba to trochu pomůže.
@topkiss píše:
Uleví jedině sami sobě. Utečou od problémů.
Pokrytec. Neuměl se postavit k problémům jako chlap. Zbabělec. A odnesou to neviní. Viz děti.
Tem taky netuším jak to jednou vysvětlím
Ano, jen přehodil svoje problémy na tebe. Nejhorší je, že tobě zasadil několik bodných do zad ještě před smrtí. Otočil ti život naruby, zmákla jsi to na výbornou a on ti na závěr ještě podrazí nohy takhle. Ono to není špatně jen kvůli dětem, ale i kvůli tobě. Musíš snášet hrozný věci od jeho rodiny a stresuješ se tím, co jednou řekneš dětem. Až se tohle přežene, a že se to jednou stane, bude zase líp. Zasloužíš si být šťastná. Ještě je to všechno poměrně čerstvé, ale nic netrvá věčně ![]()
Měla jsem kolegu. Asi nemá smysl ti psát ten příběh. Ale jemu pomohlo jednak se z toho vypovídat. Já s ním seděla v práci 2 hodiny a rozebrali jsme to že všech stran. Jinak to držel v sobě, ale potřeboval se z toho vykecat. Až jsem zírala, jak moc se otevřel. Takže zkus najít osobu, které věříš, která je nestranná. A nebo jestli ti to pomůže, piš nám. My ti to tady spolehlivě rozebereme
Kolega mi až po letech přiznal, jak moc mu to pomohlo. To vědomí, že jsem si to vyslechla (a podával příběh tak objektivně, jak to šlo) a řekla mu, že jeho vina to prostě nemohla být. Že nemohl udělat vůbec nic.
A druhak mu pomohlo chodit. Chodit na procházky, dělat turistiku. Utahal tělo.
A do třetice pomohl čas. Už si dokázal odpustit sám sobě. Protože i když ti všichni v okolí tvrdí, že za to nemůžeš, tak malinký hlásek vzadu v hlavě říká, že ses tenkrát mohla rozhodnout jinak. Vzít ho zpět. A to by zůstal naživu. Až tohle v sobě zpracuješ, bude hej.
@Modesta
To já vím, že to není moje vina. A po tom všem co udělal, bylo rozhodnutí odejít nejlepší rozhodnutí v mým životě. Za tím si stojím.
Navíc to byl i můj první vážnější vztah. Neměla jsem srovnání. A teď zpětně vidím jak vše bylo špatně. On doma nehnul prstem, pořád byl někde pryč, nějaký čas strávený s rodinou neexistoval. Nakonec si našel milenku, se kterou jezdil všude možně. A vykládal jí jak strašně miluje svoje děti. Jasně. Proto volno trávil s ní a ne s nimi. S ním bych byla strašně nešťastná. Odstěhovala jsem se do jeho města daleko rodiny. Byl strašný sobec a manipulátor celou dobu. Jen já to neviděla, přehlížela.
Když se zabil, byl to šok, brečela jsem kvůli dětem, ale ačkoliv to bude znít strašně, mě se ulevilo.
Dva dny před tím mi vyhrožoval, jak mi sebere děti, že jsem sv*ne, která mu rozbila rodinu, stejně zůstanu sama…
Toho zla bylo moc
@smarket
To je na tom to nejhorší. On utekl a ja musím být silná, abych to všechno vydržela. Kvůli sobě. A hlavně kvůli dětem.
Věřím, že až se uzavře to dědictví, bude to zase krůček k uzavření
@topkiss píše:
@smarket
To je na tom to nejhorší. On utekl a ja musím být silná, abych to všechno vydržela. Kvůli sobě. A hlavně kvůli dětem.
Věřím, že až se uzavře to dědictví, bude to zase krůček k uzavření
To určitě. Bude to zase další krok. Předpokládám, že tomu házejí klacky jeho příbuzní?
@Modesta
Přesně tak. Táhne se to celou dobu. Měli jsme spolu byt. Soud zamítl dědictví dětí z důvodu dluhů. A přešlo to na jeho rodiče. A oni teď přemýšlí, jak to udělat, aby nemuseli platit dluhy a
dělali mi zle.
Notářka říkala, že tohle ještě nezažila. Místo, aby pomohli, tak ještě přemýšlí, jak mě oškubat a znepříjemnit život. A ne jen mě, ale i vlastním vnoucatum. Bydlíme u mamky protože než se to vyřeší, nemáme jinou možnost. Každý měsíc platím hypotéku na byt, který je prázdný a nemůžu s tím do ukončení dědictví dělat vůbec nic. A pokud to opravdu nakonec přijmou, budu na tom stejně. Ke všemu bych potřebovala jejich souhlas
Ježíši Kriste. Pokud budou spoluvlastníci bytu, tak ti můžou ještě hodně zavařit, že? Bránit prodeji a tak…
@Modesta
Přesně tak. Takže se vážně zblázním.
Měli by povinnosti každý měsíc ale splácet hypotéku. Ale neznamená to, že to budou dělat že.
No peklo ![]()
@topkiss
Kolik je hodnota toho bytu? Ty máš polovinu bytu a z dědictví další polovinu, že? Takže oni by měli nějakých 25% bytu, ale dělat problémy budou. Něco jako mediatora jste asi zkoušeli, že? To ti teda holka fakt nezávidím.
@Modesta
Přesně jak píšeš. Já jsem z toho na prášky každý den. Chci se s dětma odstehovat, vytvořit jim domov, zacit nový život…
A teď to vypadá, že se toho nikdy nedočkám.
U mamky je to sice fajn, ale máme všichni jednu místnost a to prostě nejde věčně.