Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Šmarjá panno. A co vlastně oni po tobě chtějí? Nebo jim jenom dělá dobře ti ničit život?
@Modesta
Dělá jim dobře mi ničit život. A chtěli by hodně peněz
Jasně, mstí se ti za to, co se stalo. A když už, může z toho taky něco kápnout. Holka fakt ti nezávidím.
A co oni brzdí? Buď dostanou spoustu peněz a dědictví odmítnou a nebo ti budou dělat po zbytek života peklo? A o vnoučata se do té doby zajímali?
@Modesta
Přesně tak. Mstí se za to všechno. Teď si vzali další 3 měsíce na promýšlení. Pak už by to mělo bejt ukončeny. Takže jenom čekám, až si to promyslí.
A když jim nedám hodně peněz, tak mi asi budou dělat peklo celej život no ![]()
Me to strašně štve.
Opatrovnický soud zamítl za děti a teď budu řešit je.
Svým dětem na účet bych ty peníze potom mile ráda dala. Ale proč jim a svým dětem nic?
Navíc vlastnili 6 nemovitostí, které přepsali na druhou dceru, aby o nic nepřišli a nemohli náhodou dědit moje děti potom.
Znám takové lidi. Moje mamka se vyvdala do podobné rodiny. Ona měla teda při všech těch (s prominutím) sračkách výhodu, že když jí umíral manžel, tak jsem ji donutila, aby na něj zatlačila a manžel na ni přepsal celý barák. Za právníka dala tenkrát 20 tisíc, ale za pár dnů byl přepis v katastru. Ještě než šel manžel do nemocnice, ze které už neodešel.
To jsi měla vidět tu melu, která se strhla, když to zbytek rodiny zjistil (jeho bratři). Bylo to něco podobného, jako u tebe. Pomluvili mamku všude, známé měli samozřejmě společné. Odstěhovala se, barák prodala a koupila si malý byt asi o 100km dál. A je tam spokojená.
Ještě 3 měsíce, pak se uvidí. Ona až ta nejistota opadne a budeš už řešit konkrétní nastalou situaci, taky to bude jiné. A věř mi, tihle lidé v sobě nejsou šťastní. Není to moc velká útěcha, já vím.
@Modesta
Přesně tak. Já vím, že oni šťastnější nebudou. Být sama, nechám jim ten byt klidně celý a odstěhuju se na druhý konec republiky.
Ale kvůli dětem musím bojovat. Dělám to hlavně pro ně. Ne pro sebe. O to víc mě mrzí, že dětem nemůžu dát, co si zaslouží.
Jinak o děti se nezajímají. Od té doby akorát přišel dopis, že chce děti na víkendy nebo mě dá k soudu.
Jen aby zase ublížili mě. Jiný zájem nebyl. Pak se začalo řešit dědictví a řešili peníze a o děti zase nezájem.
A kdyby je napadlo zase se soudit, doufám, že soud přihlédne k tomu, jaký jim dělají peklo.
To už by mě dorazilo kdybych musela dávat děti takovým lidem
Jasně. Je možné, že to zkusí. Schovávej si veškeré důkazy, korespondenci, mejly a tak… Protože je možné, že až se vyřeší dědictví, začnou ti dělat peklo přes děti.
@Modesta to je dost možný. A čekám, že to tak bude. Ale co chtějí. Vykašlali se na ně, dělaji peklo a teď si budou hrát na nejlepší prarodiče?
Kdyby o ne staly, tak to vypadá jinak.
Ale chtějí zase jen ubližovat mě. Nic jiného v tom není.
A ta nejistota. To je pravda. Ta je nejhorší. Úplně mě paralyzuje. Nevím, co čekat, co bude, na co se připravit
@topkiss Holka, ty toho máš naložené opravdu vrchem. Ale snad už se brzo posuneš směrem vzhůru. Moc ti držím palce
![]()
@topkiss píše:
@martina.se
Bude. Bohužel. Navíc čím víc mě jeho rodina nenávidí a já neustále něco neřeším ještě za něj…
Není to jednoduchý
No, jak je v to ještě jeho rodina, je to peklo.. Drž se.. Toto chce hodně času.. ![]()
@topkiss píše:
@snee
Hodně zkrácená verze: Manžel si našel milenku když jsem byla těhotná s druhým dítětem. Lhal, podváděl, doma nepomohl s ničím, s dítětem žádný čas netrávil… Ja v té době neměla sílu se odstěhovat a hledat bydlení. Navíc jsem neměla žádné sebevědomí, já byla ta špatná, já rozbíjím rodinu… Ale s milenkou se scházel dál. Asi půl roku po narození syna jsem sebrala zbytek sil a konečně se odstěhovala. On odešel k milence. Vydržel tam dva dny a přišel zpátky s tím, že ona není ženská pro život, že s ní žít nechce… A podobný kecy. Já mu řekla, že jsem v životě nebyla šťastnější jako když jsem se odstěhovala. 3 dny na to se zabil.
Nedokážu mu odpustit nic z toho, co udělal. Hlavně dětem. Vykaslal se na ně. Sobecky
Já se nedivím, že mu nedokážeš odpustit. To, že je mrtvý na tom nic nemění. Já jsem taky nikdy vnitřně neodpustila svému dnes již mrtvému exmanzelovi. A nemyslím si, že by to nebylo ok. Prostě mi provedl věci, které odpustit nelze. Nelámala bych si s tím hlavu. A s jeho rodinou se stýkat nemusíš, nebo ano? Ty na něj vždycky budou mít zkreslený názor, i kdyby to byl masový vrah - bylo jejich syn.
Teď jsem to dočetla až do konce. Moc ti posílám síly, ať se to vyřeší ve prospěch tvůj a dětí. A pokud byt ziskas, tak bych ho stejně prodala a koupila jiný, blízko tvé rodiny. Nemyslím si, že se jim bude chtít jezdit takovou dálku pro vnoučata, které je v podstatě ani nezajímají.
Moje extchyne se o dceru taky nezajímá, dcerka už z toho má rozum, je jí to jedno. A největší scény u nás proběhly, když zemřel extchan (2 roky po exmanzelovi) a protože měli byt s tchýni v SJM, tak moje tehdy 7 letá dcerka zdědila místo táty šestinu jejich bytu. Extchyne dělala takový teatry, že to jsem v životě neviděla. Počkala si na mě a rvala na mě, že se musím toho dědictví vzdát, že mi nedá ani korunu atd. Já ji v klidu odpověděla, že od ní nic nechci, dcera je prostě zákonný dědic a nezastupují ji já, ale soudem určený opatrovník. No táhlo se to asi rok, tchýně křičela, že všechno ostatní jde okamžitě přepsat na druhého syna, aby dcerka už nemohla dostat nic, brečela rám před soudkyni atd., pořád si brala časy na rozmyšlenou, no šílená fraška. Dokonce v průběhu toho soudu poslala dcerce na poštu balíček s dárky ( nikdy předtím ani potom ji nic neposlala) a potom brečela u soudkyně a ukazovala ji podací lístek, jak je milující babička a jak posílá vnučce dary. Naštěstí to už máme za sebou, od té doby je klid, dcerce milující babička ani neodpoví na přání k Vánocům.
Ale exmanzelovi nemám proč vnitřně odpouštět, připravil mě o majetek, okradl mě s dcerou i mé rodiče, to jsem mu neodpustila ani za zivota, ani po smrti. A v hezkém životě mi to nebrání, odpoustet není povinnost.
@káťa
děkuju za sdílení tvého příběhu. A máš pravdu. Není povinnost odpouštět. S jeho rodinou se vídat nemusím. Dědictví řešíme přes právníky. A ano byt bych nakonec asi stejně prodala. Jen udělám všechno proto, aby moje děti nepřišly o to, co jim náleží. Má to být jejich. A ne rozhořčené, naštvané a pomstě chtivé ex tchýně. Přijde mi to strašně nefér.