Oficiálně magorem?

@Sisi94 píše:
Ahoj lidičky. Dnes na mě padla tak nepříjemná clona emocí, že se jdu spíš vypsat. Kde vlastně začít? Asi takto, poslední tři roky, aniž bych si to zcela uvědomovala, byly pro mě samotnou obtížné. Covid mánie, můj nalomený vztah s mamkou, nešťastná láska, změna práce ze špatné do ještě horší, půlroční neschopenka, letos dva potraty v krátké návaznosti za sebou, letos v září hospitalizace kvůli hrozícímu CMP - mrtvici, naštěstí jsem z toho vyvázla, ještě v ten samý den mě pustili domů, ale mám z toho nejspíš nezpracované trauma. Ke konci letošního září na mě nejspíš vše, aniž bych si to sama uvědomovala, dolehlo, že jsem se v podstatě psychicky složila, měla jsem záchvaty naprostého pláče a zoufalství. Dostala jsem se začátkem října k psychiatričce, která mi předepsala Asentru 100 mg, ale necítím u sebe žádné pokroky. Některé dny mám tzv. lepší, ale ty vtíravé myšlenky, které mi narušují kvalitu života tam zkrátka jsou, akorát je nějak zvládnu ukočírovat. Nejlépe je mi snad k večeru, kdy jdu spát…Naštěstí ten samotný spánek je pro mě osvobozující a takový můj únik. Některé dny mám ale šílené stavy úzkostí a paniky, že už mi nikdy nebude stabilně dobře, že se z toho nevyhrabu, že jsem se nejspíš už zbláznila, protože během těchto intenzivních stavů mám pocit derealizace a deperzonalizace, nejspíš tyto pojmy znáte. Mám předepsaný Atarax, v případě těchto potíží. A to je další věc. V minulosti jsem totiž byla hodně závislá na benzodiazepinech, zneužívala jsem je a tudíž se od nich hodlám držet co nejdál, nerada bych do toho opět spadla. Tudíž doktorka to ví, a předepsala mi raději nenásilný Atarax, který sice nezabere tak efektivně rychle jako například Neurol, ale další den je mi lépe, a i když se vtíravé myšlenky derou ven, jsem schopna prožít den víceméně v normálu. Mám i strach, že mě tyto stavy doženou až k sebevraždě, přitom se nechci zabít, proboha, jen mám strach, intenzivní strach, který mě paralyzuje, že si ze zoufalství ublížím nebo dokonce ublížím někomu blízkému, což mě děsí úplně nejvíc. Nedokázala bych to a nemám nutkání to samozřejmě udělat, ale mám hrůzu ze ztráty vlastní kontroly a například, když přítel jen odloží v kuchyni nůž, hned mi v mysli vyvstanou představy, jak ten nůž beru A v tu chvíli je mi zas tak moc zle, že se snížim k tomu, abych si dala tabletku Ataraxu, aby se mi alespoň trošičku ulevilo Sice ho mám předepsaný přímo na takové stavy a doktorka ví, že jsem dřív bojovala se závislostí, ale pro mě je to takové selhání…. Hospitalizaci jsem také promýšlela, ale znám to z praxe, že než zjistí, co s pacientem, tak ho utlumí. Což pro mě vzhledem k minulosti, když jsem zneužívala benzodiazepiny, není asi úplně značka ideál 

Další návštěvu u doktorky mám 23.11. ale zítra ji chci volat, že bych potřebovala pomoci už dřív, nejspíš i ideálně změnou AD. V minulosti jsem kdysi brala od původní psychiatričky na úzkosti Venlafaxin (ještě jsem nežila v Praze a tuto nynější doktorku jsem si našla po stěhování), Venlafaxin mi tehdy hodně pomohl. Ani nevím, proč jsem se ho dál nedržela. Což je teď jedno, jen mám obavy, že mi psychiatrička ten Venlafaxin nepředepíše, když ji o něj požádám, že mi nechá tu Asentru To je další věc, mám jednoduše hrůzu z těchto banalit 

Je mi vážně smutno, nevím, co se mnou přesně je a jestli je ještě někdy šance, že se mi uleví Mám děsný strach, trvá to už měsíc a půl Mám i obavy, aby to nebylo vážnější, třeba nějaké psychózy Už hledám veškeré příznaky všeho možného 

Setkal jste se někdo někdy s něčím podobným? Našli jste naději?

Ahoj, hodně věcí z tvého příběhu mám podobně. Taky jsem dlouhodobě nadužívala BZD, taky mám OCD a myšlenky, že někomu ublížím, taky unikám do spánku, ale zas v noci mívám šílené noční můry, takže ani spánek pro mě není osvěžující.

Myslím ale, že pokud je tvoje Dr. rozumná, tak pokud jí sdělíš, že ti Asentra nepomáhá a že jsi měla lepší zkušenosti s venlafaxinem, tak si myslím, že by neměla mít problém ti ho vrátit.

Jinak k hospitalizaci, záleží, kam bys šla, nejlepší by asi bylo nějaké psychoterapeutické oddělení, tam člověka nedopují jen prášky, protože potřebují, aby fungoval v terapii a režimu.

Ale klasické příjmy (za mě hlavně Bohnice), mi vždycky rovnou naordinovali 4-krát denně Rivotrilové kapičky a ve VFN Ke Karlovu cpali BZD úplně všem a doktor se mnou ani nemluvil ten den, co jsem se tam dostala (někdy v poledne už) a rovnou jsem večer měla Rivotril. Ale snad někde jsou doktoři osvícenější a promluví si s tebou a když jim závislost zmíníš, tak by ti je dávat neměli. Nevím, odkud jsi, ale třeba na psychoterapeutickém oddělení ve Šternberku píší, že návykové léky nepodávají vůbec.