Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hlavně nevysazuj prášky bez jeho vědomí. Pokud ti 22 letej kluk řekne, že by chtěl za dva roky mimčo, i tak je to dost brzy ![]()
@beruska70007 u nás to bylo naopak. partner chtěl moc a já nakonec svolila.je mi 24 a teď už manželovi o 10 víc, tak možná proto.
Promiň ale jseš sobec a vztah do kterýho se řítíte nemůže dopadnout dobře. Donutila jsi přítele do svatby a to se nedá!
Nejsi fér, myslíš jen na sebe a na něj vůbec.
Vztah je o kompromisu dvou lidí a vy se v názorech rozcházíte…
Promiň, ale nechápu tvůj postoj k partnerovi. Divím se, že tě ještě neposlal někam… Nejdřív ho uprosit (!) k svatbě, o které ještě neřekl rodičům a teď ho nutit k dítěti… No já nevím, myslím, že to pořádně rveš přes koleno, nedivila bych se kdyby ti dal sbohem…
Trošku sobecké chování z tvé strany
@ivulineček
Můžu se jen zeptat jak to dopadlo? Vidím že mimčo už máte?
U nás je to něco podobnýho, dokonce i věkově ![]()
Uprosit někoho ke svatbě - to není teda zrovna nejlepší začátek.. Spíš bych řekla, že je to začátek dost hrozný.. Neznám kluka, který by ve 21 letech myslel na probdělé noci a pokaděné plíny, takže na tom, že se na dítě ještě necítí nevidím nic divného. Dělej tak aby si s dítětem nezůstala sama..
Ve tvem psani vidim jen JA chci, JA ho uprosila, ted chci JA dite.
Nedelej to, partner ma taky dost co, luvit do vaseho vztahu, aby jsi tu za chvili nepsala, jak te tehotnou opustil a divila se proc.
téma je myšleno vážně?
jestli jo, tak nejen že jsi sobec, nutíš přítele do věcí, na který se necítí, ale k tomu všemu mi chováním príjdeš jako pubertacka, co si něco umanula a chce to hned. Chudák chlap. Můj názor.
No tak to by mě zajímalo jak tenhle vztah skončí, chudák kluk, nechat se donutit v tomhle věku ke svatbě. DONUTIT! děsný. a teď ho tlačíš do dítěte? no comment…
Tohle je dost normální, hormony a nuda.
Začni chodit do pořádné práce a ukaž mu, že máte dost prostředků na to, abyste dítě uživili. A potom počkej, až bude chtít taky. Nutit chlapa do dítěte je nejrychlejší cesta k rozchodu.
Nám je stejně a o mé touze ví, sám děti chce, ale nejdřív doděláme školu a alespoň on si najde stabilnější práci. Kdybych teď otěhotněla, samozřejmě si to necháme, ale bude to hodně těžké a budeme pořád na někom závislí. Muž se na to teď necítí, tak ho nutit nemůžu. Prý za dva roky to budeme řešit vážněji (školu dokončím nejdřív za 5), ale sepsali jsme pár situací/podmínek, za kterých to už nebudeme odkládat (aby se nestalo, že se do toho pustíme ve 30, to nám přijde na první dítě dost).
(HA jsem nebrala nikdy, je to hnus. Nejdřív se mu kondomy hnusily, ale teď si nemůže vynachválit, jak je to praktické.
A nepoužíváme je celý měsíc, kolem menstr. ne.)
Příspěvek upraven 14.01.13 v 16:03
@Seizdra píše:téma je myšleno vážně?
jestli jo, tak nejen že jsi sobec, nutíš přítele do věcí, na který se necítí, ale k tomu všemu mi chováním príjdeš jako pubertacka, co si něco umanula a chce to hned. Chudák chlap. Můj názor.
Proč? Však on je strašně ščastný, dokonce se zapomněl pochlubit doma samým štěstím ![]()
Nezlob se na mě, ale chováš se rochu jako dítě - chceš všechno HNED TEĎ! Jsi ještě mladá, co ti za y dva roky uteče? Navíc přítel může za rok klidně změnit názor, ale ne tak, že do něj budeš pořád hučet. A nedivím se, že je naštvaný kvůli práškům - do teď ti nevadilo, že je to chemie, ale napadne tě to ve chvíli, kdy on ještě dítě nechce. Být chlap, tak bych se s tvým přístupem bála, že ty kondomy propícháš ![]()
@beruska70007 Teda to je dobrej, že ještě neutekl.
Dost ho citově vydíráš. Je mu 21 a ty ho nutíš do svatby a do dítěte. ![]()
Abych byla přesná tedy. Jsem o rok starší a vlastním byt a auto. Partner nemá nic. Jen u mě bydlí. Začal teď vydělávat slušný peníze. Když se ke mě stěhoval, jeho rodiče slíbili polovinu. Nic sem nedostala. Bydlí u mě, jezdí mým autem. A já mu peru, uklízím, vařím, chodím do práce i do školy. Nemá na nic co by si stěžoval. Vzhledem k tomu, že začal podnikat a vydělávat, dostala jsem strach, že až si vyděla dost peněz, uteče mi. Tak jsem chtěla alespoň něco, co by mi trošku zaručilo, že si mě nechá a to byla svatba. Svatbu chtěl, jen později. Dítě nemáme, a pravděpodobně ani nebudeme v dohledné době. Nemyslím si, že jsem sobec, má se mnou všecko.
Dobrý den,
Každopádně se k tomu tento týden chystá. Ale ve mě se v současnosti probudil chtíč mít miminko. Jsem ze tři sourozenců a můj starší bratr má už dvě děti. Já je chci teď. Každý den koukám na fotky a na postýlky a na kočárky a usmívám se na dětičky. Když jsem to však řekla partnerovi, nadával, že chce až za dva roky, že se necítí být tátou a i kdyby jsme byli milionáři, tak dítě nechce. Já jsem nešťastná, řekl že jestli ho miluji, tak na něj počkám. Miluji ho, stejně mi nic jiného nezbývá než čekat. Napadlo mě prášky nebrat, ale nejsem podrazačka. Teď jsem mu akorát oznámila, že nebudu brát další měsíc antikoncepci, že to je chemie. On moc dobře ví, že to je kvůli miminku. Kvůli práškům se zlobí, že sex s kondomem si neužije, ale je to mé rozhodnutí, do kterého mě nutit nebude. Pořád jsem brečela a řekla sem mu, že budu ty dva roky nešťastná, ale jemu to je jedno. Asi s tímhle se radit moc nedá, ale jsem ráda, že jsem se tu mohla vykecat.
už nějakou dobu se peru s mými mateřskými pudy, které se dostavily poněkud dříve. Je mi 22 a partnerovi 21 let. Žijeme spolu přes rok. A chodíme spolu přes 2 roky. V září by měla být svatba, ke které jsem ho musela prosit. Nakonec souhlasil. Plány se teprve rozjíždějí, moji rodiče měli moc velkou radost. Jeho rodiče stále nic nevědí.