Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Osudová zvířata
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Janli
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.9.22 23:34
Vítej v klubu, my máme 7 koček,4 kocoury a 3 kočky, nejdříve byla naše britská kočičí královna kterou jsem před 14ti lety přinesla od kamarádky ze střední. Uteklo pár let a nechali jsme jí jedno kotě, kočku. Tu máme doteď, bohužel královna nás opustila minulý rok, pak otec našel pohozená koťata a vzal je domů, kočka a kocour, nechali jsme si od ní 4 koťata, teď všechny kočky čeká kastrace, protože už to stačí, je to jak stádo šelem, když jdu s dcerkou ven, tak za náma běží smečka koček a čekají vždy na stejném místě až půjdeme zpátky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.22 23:35
Tak já věřím, že všechna zvířata jsou nám daná osudem 
Jak říká moje velice dobrá a moudrá přítelkyně - děti a zvířata máme od života jen půjčené, takže všeho houšť 
A ano, i se mnou kdysi žil jeden výjimečný kocourek, co mi nad ránem chodil spát na krk a spřádal mi vlasy pacičkama. Nikdy na něj nezapomenu, naučil mě hodně. Tu kočku si necháš, to beztak sama víš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.22 23:37
Krásný příběh. Tato kočička je prostě osudová a Tvoje…
Nemáš foto? Ráda se pokochám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
24.9.22 23:47
@jannina1 píše:
Krásný příběh. Tato kočička je prostě osudová a Tvoje…
Nemáš foto? Ráda se pokochám
Takový mrně, sotva do dlaní…. No, budu doufat, že se se mnou manžel nerozvede…..
- Citovat
- Upravit
25.9.22 00:03
@Janli píše:
Takový mrně, sotva do dlaní…. No, budu doufat, že se se mnou manžel nerozvede…..
Pěkný mrně, kouzelný 
Já jsem takhle přes psy. Nás si takhle vybrala naše psina. Zapojili jsme se do akce „Najdi štěňatům domov“ a když jsme se na ta štěňata jeli s dětmi podívat, tak malá xvnučka, tehdy dvouletá, si sedla poblíž deky na trávník, kde za hezkého počasí štěňata s maminkou vegetovala a jediná holčička z vrhu se zvedla a přibatolila se rovnou malé do klína. Ta si nás prostě vybrala. Měla jsem nutkání od začátku že je nám souzená i když manžel tvrdil vehementně roky, že psa domů ani náhodou. No..vzala jsem si ji, doma po tom co jsem ji donesla a položila na podlahu, tak se rozhlédla a šla do pokoje, kde si na zemi hrála vnučka. Šla rovnou k ní a malá jí automaticky na přivítanou dala pusinku na čumáček. Pejsek byl doma.
Když po pár dnech přijel manžel z montáží, otevřel dveře a tam ho přiběhlo přivítat štěně o kterém nevěděl 
chlap se automaticky sehnul, vzal psa a pohladil, pomazlil a tím ho (překvapivě, docela jsem té jeho reakce i bála) vzal do rodiny taky.
Pes je s námi dodnes, všichni jí milujeme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.22 01:13
Nech si ji 
Já na takto osudová zvířata věřím a podle tvého popisu je kočička určitě pro tebe…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.22 04:15
Nepodceňovala bych svoji intuici, zatím se mi to vždycky vyplatilo.
Aktuálně máme šestnáct různě adoptovaných nebo přitoulaných zvířat, včetně psa plemene, které vysloveně nemám ráda. Jenže tenkrát jsem ho viděla, tenhle konkrétní kus a něco najednou zapadlo přesně tam, kam mělo… Totální srdcovka, skvělý zvíře (a to to s ním teda není snadný ani trochu), můj soul mate ❤️️
No a pak jedna naše kočka. Tu jsme si tedy nevybrali my, ta se nám nastěhovala do obýváku bez předchozí konzultace. Několik mrazivých nocí plakala na předzahrádce v křoví, tak jsem jí dávala najíst. Po zhruba týdnu jsem otevřela okno, že vyvětrám, a už to bylo. Je to malej satan. Tuhle mě muž sledoval, jak jí opatrně sundávám ze zbytků záclony a jsem u toho jadrná, tak prohlásil že „Víš zlato, mohlas jí nechat být a jednoho krasnýho dne zjara bys litovala, až bys našla její vyschlou mrtvolu pod keřem… Takhle jsi jí vzala domů a můžeš toho litovat po zbytek života!“ A víš co? Za tři roky života s ní litujeme jedině toho, že se nevyrábí tepláky z kevlaru, jinak bychom jí nedali za nic na světě, ani ona nás ❤️️
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.22 05:01
Já jsem kočky nesnášela, fakt jsem k nim neměla vztah. Pak mi jednou žena napsala „Přijedu pozdě z práce, mám kočku v motoru.“ Po cestě mi pak volala, že nikdo si kotě vzít nemohl, máma nikde k nalezení a že ho veze s sebou. A že jestli má jet rovnou do útulku. Tak jsem řekla, že tu pro kočky nic nemáme, že o nich nic nevím, ale že ať přijede. Jely jsme na veterinu, doktor řekl, že má možná 4 týdny, že je ale v pořádku a jestli ji vezmeme do útulku nebo pro ni chceme jídlo. No a tak jsem vyměkla První dny byly krušné, hodně mňoukala, já bez zkušeností, no náročné to bylo. A o měsíc později nám známá řekla, že má dvě koťátka, že jestli nechceme kočičku. Já jsem ženě napsala elaborát o 7 důvodech, proč to není rozumné. A už jsou to skoro dva roky, co tu máme dvě kočičky, nebo spíš ony mají nás. 
Edit: Jé a teď koukám, že tu nalezenou mám vlastně i na profilovce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.22 07:11
Věřím. My máme náš loňský nejmladší kočičí úlovek. Sousedi měli dvě koťata. Mamina koťat byla chytrá, věděla, kde má koťata rozdat. Jedno kotě zavedla k nám. Druhé k jiné rodině na zahradu, kde taky mají děti. A ji asi měsíc na to srazilo auto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.22 07:30
Nechej si ji.
Ale taky nechej všechny kočky, kterých jsi “máma”, vykastrovat. Jinak je to cesta do pekel.
Taky mám ráda zvířata a nechala bych si každé, co sem zabloudí, ale u těch koček je to nevděčné právě těmi neustálými přírůstky v podobě koťat.
A taky bych myslela na sousedy. Každému to není příjemné, když soused chová smečku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.22 07:47
@Janli píše:
Věříte na vyjímečná a osudová zvířata?
Já mám ráda kočky. Mám je ráda tak moc, že tady mám soukromý poloútulek, od dětství mi jich prošly rukama desítky. Ale jen několik jich bylo velmi vyjímečných. Předevčírem jsem našla na zahradě kotě. Zřejmě mi ho přinesla jedna z toulavek, který tady krmím. Je to asi šestitýdenní, krásně zbarvená kočička. Nejdřív mě málem sežrala a rozsápala, ale už druhý den se ode mě nehne. Nejen, že je naprosto rozkošná, ale i přítulná. Z čepice ušanky jsem vyrobila nosítko, mám ho na krku, a ona si v něm spí, já s ní chodím po domě, po zahradě, kotě spokojený a chrní. Když si sednu do křesla, mám ji okamžitě stulenou za krkem. Tohle dělaly kočky, který v mým životě nechaly hlubokou stopu. Ty, byly fakt vyjímečný. A já jsem teď úplně rozsekaná. Doma mám dva kocoury, venku dvě kočky, který se domů bojí, ale jsou naše a ještě tu krmím další tři toulavky, co se sem chodí potají nažrat a já dělám, že je nevidím. Už teď krmím minimálně sedm koček, který za mě nikdo nenakrmí. Tomuhle koťátku můžu najít rodinu jako mnoha dalším před ním, ono je fakt krásný. Jen se mi moc nechce a mám strach, že toho budu litovat. Na druhou stranu, nemůžu si nechat každou kočku. Stačí, že tady zůstávají ty neudatelný…… ach jo…….
Jsem v tom sama nebo i vy jste potkaly zvířata, co u vás prostě MUSELA zůstat?
Ja bych si ho nenechala, mas moc rada kocky, tak budes mit tendenci na kazdem nalezenci videt neco sveho..fakt si nemuzes nechat kazdou kocku. Neverim na osudova zvirata, proste nektera mam rada, nektera ne..zase mam moc rada 8papouska..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.22 07:56
@Michelle_M takhle spí s dcerou náš kocour, taky jí spřádá vlasy packama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.22 08:00
Já jsem spíše přes psy. Toho nynějšího mám z útulku, kde mě vůbec nezaujal, ale já jeho jo. Teď tu zrovna nahlas chrápe v pelechu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
Věříte na vyjímečná a osudová zvířata?
Já mám ráda kočky. Mám je ráda tak moc, že tady mám soukromý poloútulek, od dětství mi jich prošly rukama desítky. Ale jen několik jich bylo velmi vyjímečných. Předevčírem jsem našla na zahradě kotě. Zřejmě mi ho přinesla jedna z toulavek, který tady krmím. Je to asi šestitýdenní, krásně zbarvená kočička. Nejdřív mě málem sežrala a rozsápala, ale už druhý den se ode mě nehne. Nejen, že je naprosto rozkošná, ale i přítulná. Z čepice ušanky jsem vyrobila nosítko, mám ho na krku, a ona si v něm spí, já s ní chodím po domě, po zahradě, kotě spokojený a chrní. Když si sednu do křesla, mám ji okamžitě stulenou za krkem. Tohle dělaly kočky, který v mým životě nechaly hlubokou stopu. Ty, byly fakt vyjímečný. A já jsem teď úplně rozsekaná. Doma mám dva kocoury, venku dvě kočky, který se domů bojí, ale jsou naše a ještě tu krmím další tři toulavky, co se sem chodí potají nažrat a já dělám, že je nevidím. Už teď krmím minimálně sedm koček, který za mě nikdo nenakrmí. Tomuhle koťátku můžu najít rodinu jako mnoha dalším před ním, ono je fakt krásný. Jen se mi moc nechce a mám strach, že toho budu litovat. Na druhou stranu, nemůžu si nechat každou kočku. Stačí, že tady zůstávají ty neudatelný…… ach jo…….
Jsem v tom sama nebo i vy jste potkaly zvířata, co u vás prostě MUSELA zůstat?