Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Progrese bude bez léčby mnohem rychlejší - třes, špatná kordinace, pády, ztuhlost těla, problémy s mluvením a polykáním a bohužel časem úplná invalidita. Úplné vyléčení sice možné není, ale léčba dokáže nemoc výrazně zpomalit a zajistit tak dobrou kvalitu života. Přesnou časovou prognózu ti asi nikdo neřekne, je to hodně individuální, ale bez léčby může nastat plná invalidita klidně do 2, 3 let (taky záleží, kdy se objevily první příznaky). Zkuste tátu přesvědčit k vyšetření, ale chápu, že to není jednoduché, když člověk sám nechce.
Měli jsme to s mamkou podobně. Nám (mně a sestře) volaly i její kamarádky, že se to hodně zhoršilo. Ona se to snažila maskovat, protože se styděla, ale už to moc nešlo. My jsme zavolaly její praktičce a popsaly, co se děje. Ona mamku zná z turistiky, tak si jí natvrdo pozvala na vyšetření. Tam se do ní pustila, mamka se sesypala a všechno vyklopila i to o čem nikdo z nás neměl tušení. Praktička hned zavolala na neurologii a vzaly ji nahned. A nasadila se léčba. A dopadnout to může hodně blbě, mamka měla před léčbou hodně úrazů, kdy měla z pr.dele kliku, spadla z kola. Třískla sebou doma, pomlátila se ze schodů atd.
@stinga píše: Více
Ono to začalo tak, že začal šouravě chodit. My si teda mysleli, že je to věkem. Nějak jsme si to dali dohromady až potom. Je mu 74 roků. Bylo vidět chvění rukou. Ale on dost tvrdě pracoval rukama a říkal, že to má z toho. To bylo asi tak před třemi lety. Momentálně se třepe tak, že rozlévá pití, sotva si ho naleje a je rád, že se napije. Občas se někde svalí, nemůže vstát, narovnat se, takže horko těžko doleze po čtyřech a vyškrábe se do postele. Minule mu bratr řekl, že na slunku ho ležet nenechá a že ho neunese, takže mu zavolá sanitku, na to mu řekl, ať ho tam nechá chcípnout a že do špitálu nepojede ani za hov.no. A zdá se mně, že má horší mimiku v obličeji. A má úplně tenký nohy (asi mu atrofovaly svaly). Zhoršilo se to takto dost skokově v poslední době. Myslím taky, že se to snažil dost maskovat a už to nejspíš nejde. On nemá obvoďáka a hlavně ho nechce a nechce ani nikam jít. K doktorovi chodil jen s úrazy na pohotovost (naposledy co vím byl u doktora před skoro 30 lety, kdy si zlomil žebra). Nechodí ani k zubařovi, má doteď všechny zuby, nikdy neměl ani kaz. Vůbec si nepamatuju, že by byl někdy nemocný, tak jednou za deset let nějaká viroza a jinak nic. Myslím, že se doktorů bojí a má pocit, že je nepotřebuje. Je s ním těžké pořízení. Ode mě si v něčem nechá říct, jsem asi jediná, kdo by ho dokázal přesvědčit, jenže to by bylo na strašně dlouhé lokte a když tam dojedu na návštěvu a nějak to načnu, tak se prostě sebere a schová se. Minule ani nechtěl vylézt, abych ho neviděla. Přestěhovat se tam třeba na tři měsíce nemůžu. Teď se tam zas chystám a podle toho, co říkal bratr se trochu děsím, co uvidím. Ale nemyslím si, že by bylo v dohledné době v našich silách ho k doktorovi dostat.
Lze podat podnět na sociální odbor města nebo vesnice, je potřeba, aby je někdo pustil dovnitř. Problém je ten, že je psychicky v pořádku, takže může i jejich pomoc odmítnout. Ale zkusila bych to, někdy se ti lidé cizích leknou.
Může to dopadnout dost špatně, pokud pomoc odmítá, pokusy o řešení jsou vlastně i ochrana pro Vás.
To ubývání svalové hmoty k tomu bohužel patří. A je to velké riziko, mamce doktor řekl, že jednou spadne a už nevstane, protože ty kosti nebude mít co držet a nebude se moc hýbat. A je fakt že ty první, nespecifické příznaky, už měla pěkně dlouho, roky před třesem. Takhle když je člověk v tomhle věku bez zajištěné základní lékařské péče, to je hodně blbá situace.
@Anonymní píše: Více
ano, tak to téměř určitě Parkinson je, nevím, proč se tatínek tak bojí doktorů, při téhle nemoci je léčba tabletkami, které mu můžou velice pomoci, i když nemoc to nevyléčí, ale může pozastavit, měla to moje babička, a dostala na to tablety 5× nebo 6× denně, a říkala vždy, že už čeká jen na dobu, kdy si bude moci vzít další tabletku, protože jinak pociťovala nepříjemné vnitřní záškuby, které navenek nebyly vidět,
ono k tomu patří i deprese, proto je váš tatínek tak nepříjemný,
ale když nepůjde k doktorovi, tak ho to asi brzo semele,
moje babička se s tím léčila roky, pak teda byla 3 roky téměř ležák, ale až do posledních 14 dní se sama najedla lžicí a napila z lahvičky s pítkem, a udělala tak 5 kroků k umyvadlu, tipuju, že tak 10 let se léčila a Parkinson se držel v jakýchsi mezích, než lehla, byla teda také depresivní, a občas měla i trochu výpadky paměti, ale nebylo to tak hrozné,
prostě je důležité tatínka dostat k doktorovi, nebo asi schůdnější bude, když domluvíte obvoďáka, aby zajel k němu domů na návštěvu
@stinga píše: Více
Ono není jen tak jednoduché dostat staršího člověka k doktorovi. Můj otec 77 let má taky vážné zdravotní problémy už rok a půl. K doktorovy odmítá že už tady být nechce, vzal si do hlavy že má rakovinu. Obvodní ho vyšetří jen když k ní dojde, už jsem ji to říkala, takže já už taky nevím co dělat.
@stinga píše: Více
No teď jak tam pojedu, tak se o něco posnažím. Ještě teda nezačal vést řeči typu, že chce umřít - i když kdo ví, co řekne teď mně. Potíže s polykáním a reálná hrozba udušením by ho snad mohly „vystrašit“ tak, že bude svolný aspoň k tomu, abych mu sehnala obvoďáka. Minule jsem nekomentovala nic, aby přede mnou zase neutekl. Chodí k nim denně ty pečovatelky kvůli babičce, ty se na něj nějak snažily taky zapůsobit, ale marně. Dokonce s bratrem vykomunikovaly, že mu půjčí z místní charity aspoň pedálový trenažér, jenže táta to po třech dnech zahodil a že nechce ![]()
@mamule42 píše: Více
já vím, s těmito lidmi je to velmi velmi těžké, většinou se začnou léčit, až je opravdu zle, až se stane něco kvůli čemu ho odveze rychlá
Chápu tvou frustraci, hlavně v téhle situaci, kdy by jen nasazení léků výrazně pomohlo. Zkus ho fakt vystrašit, ta progrese je při tomto onemocnění a bez léčby nevyhnutelná-celé tělo a všechny klouby budou postupně tuhnout, svaly bez aktivity postupně atrofovat a přijdou samozřejmě s tím spojené bolesti. Bude mít problém vůbec nějaký pohyb začít a zkoordinovat, o mluvení a polykání už jsem psala. Tak snad se ti podaří tátu nějak ukecat, hodně sil ![]()
Navíc i s výhledem do budoucna bude péče o tátu bez spolupráce s alespoň praktickým lékařem hodně složitá a i finančně náročná. Časem bude pravděpodobně potřebovat nějaké kompenzační a inkontinenční pomůcky, domácí pečovatelky atd. a s tím vším by vám měl praktik pomoct a něco hradí i pojišťovna. Tak nepomohlo by třeba i pohrozit tím, že se o něj nebudete moct za těchto podmínek starat?
@stinga píše: Více
Dokázala by jsi rok a půl mít neustále průjmy, postupně se to zvýšilo až 2× do hodiny i v noci, několik měsíců i s krví že se vycpává vložkama, zhubnul že na něm všechno visí. Já bych to nedávala, i když bych měla sevřenej zadek strachy asi už bych se léčila. Nechapu kde to tělo bere energii jí čím dál míň. A stejně s ním nic nehne.
Zdravím všechny.
Máme problém s tatínkem, který vykazuje příznaky této nemoci (nebyl u doktora, ale problém je očividný a pokud to není Parkinson, tak je to velmi podobné a dlouhodobé). Táta bydlí doma (s bratrem a jeho rodinou, má svoje zázemí, zároveň je tam ještě jeho matka 95 let ležák, tzn. naše babička, o kterou se táta dřív staral. Táta už to nezvládá, tak bratr platí pečovatelky). Jde mi o to, že táta odmítá jít k doktorovi. Když se skácel, a to nejednou, tak mu bratr řekl, že zavolá sanitku, táta s hrůzou v očích po čtyřech dolezl do postele a odmítl. Bratr nemá už kapacitu na to, aby tohle řešil, tzn. donutil ho, aby k tomu doktorovi šel a nedivím se mu. Já jsem na to celkem krátká, bydlím daleko. Tátu bych si vzala domů a jsem si celkem jistá, že bych ho donutila k doktorovi jít, ale on nepůjde, dokud žije jeho matka. To je teď ale asi jedno. Mám otázku, jak dopadli lidi, co parkinsona neřešili a neléčili se?